v této rubrice
ve všech rubrikách
PROČ ZROVNA BRUNCVÍK?
Rubrika: Záhady
Podrubrika: Česká historie
Autor: Aleš Česal
Vloženo: 25.04. 2001
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 14613
S Prahou a s její historií se pojí veliké množství legend. Patří to jaksi ke kouzlu staré Prahy. Jednou z těch nejkouzelnějších je i legenda o Bruncvíkovi. Sochu tohoto hrdiny naleznete na hřebenu pilíře Karlova mostu. Cítím, že k mostu neodmyslitelně patří a zároveň ne. Je s ní spojeno nějaké tajemství. Mladý rytíř ve zbroji, s taseným mečem. Stačí jenom zavřít oči a snít. Víte ale, že Bruncvík, na kterého se díváte z nejslavnějšího českého mostu není vlastně pravý? Ten původní totiž vypadal docela jinak.

Pohádka začíná
Za starých časů panoval v Čechách syn knížete Žibřida Bruncvík. Vládl moudře a spravedlivě. Bruncvíkův otec získal pro české království znak orlice. Bruncvík se rozhodl, že svým potomkům získá ještě lepší erbovní znamení a to lva. Nechal, osedlat třicet koní a vyjel s početnou družinou do světa. Od té doby zažívá Bruncvík jedno dobrodružství za druhým. Setká se s obrovitým ptákem Nohem. Jeho loď ztroskotá na Magnetové hoře. Utká se v boji s nejrůznějšími obludami. V jednom ze svých dobrodružství zachrání život lvovi, tak že zabije strašlivého draka. Za svou statečnost, pak získává tohoto lva do erbu českého království. Pražané postavili na počest slavného knížete na pilíř Karlova mostu Bruncvíkovu sochu s kamenným lvem.

Zázračný meč boha Peruna

Hezká báje. Pokud si přečtete podrobnější verzi pověsti o Bruncvíkovi (viz např. Pražské pověsti, Václav Cibula, 1. vydání, Praha 1972). Pak se neubráníte dojmu, že tenhle příběh je jakousi napodobeninou příběhů o Sindibádovi či Odysseovi a váš dojem bude správný. Příběh o Bruncvíkovi je především bájí a jako takový bychom jej měli brát. A lva jsme rozhodně do státního znaku nezískali díky Bruncvíkovým dobrodružstvím.
Pokud se však nad příběhem zamyslíme trochu hlouběji, narazíme možná na zajímavé souvislosti. Lev a orel jsou významnými esoterními symboly. Setkáváme se s nimi jak v mystice tak v alchymii. Co asi znamenala přeměna státního znaku z magického pohledu, když orlici, vystřídal lev, král zvířat, symbol slunce a zlata? Dnes však tohle téma vynecháme a vrátíme se k němu později. S Bruncvíkovou sochou se však pojí ještě jedna legenda. Na hradě krále Olibriuse, získal Bruncvík zázračný meč, který na požádání srazí všem nepřátelům hlavy. Po Bruncvíkově smrti se meč ztratil, podle jedné verze, jej Bruncvík nechal zazdít ještě před svou smrtí do mostního pilíře. Meč se objeví, až budou Čechy nejvíce potupeny. Pak pojedou Blaničtí rytíři v čele se sv. Václavem po Karlově mostě a kůň jejich velitele o něj zakopne. Václav jej zdvihne a porazí všechny nepřátele. Podle jiné verze jej hodil Bruncvík do Vltavy. A napotřetí meč se sám objeví až bude naší vlasti nejhůř a dán znamení blanickým.
I meč sám o sobě je významným ezoterním symbolem. Otomar Dvořák dává tyto pověsti o Bruncvíkově meči do souvislosti s podivným energetickým místem, nedaleko Bruncvíkovi sochy, na němž psychotronici nalézají cosi jako energetický sloup. Podle všeho by Karlův most neměl být jediným mostem, kde se taková anomálie nalézá. Existuje ještě jedna, mnohem starší pověst, která vypravuje, že právě v místech, kde dnes Bruncvík stojí, byla pohanská svatyně. Měl zde být posvátný háj s obrovskou sochou boha Peruna (podle jiných Černoboga). Po příchodu křesťanství byl pohanský háj vykácen a Perunova modla svržena do Vltavy. Jeho meč byl zazděn do kamenného mostu. Meč knížete Bruncvíka má, jak vidno předobraz v pověsti mnohem starší.

Rolandova socha
Zeptáte-li se, kteréhokoli historika, na Bruncvíkovu sochu odpoví vám, že se nejedná o žádného vybájeného Bruncvíka, nýbrž o takzvaný Rolandův sloup, který byl symbolem městských práv. Proto ten meč, samozřejmě. Rytíř Roland byl symbolem cnosti a rytířskosti, není tedy divu, proč by se neměl stát symbolem práva. Všechno beru, ale v tom případě bych chápal, že by se soch jmenovala Roland, Rolandin, Rolandus, nebo tak nějak podobně. Ne ona se jmenuje Bruncvík a ještě je špatně vysochaná.
Podařilo se mi totiž objevit v jedné staré knize rytinu, na níž je znázorněn tzv. Rolandův sloup neboli Bruncvík (viz obrázek). Jenže na téhle staré rytině, není bezvousí mladík s napřaženým mečem, nýbrž muž s plnouvousem, který se o meč opírá. ,,Mladý" Bruncvík je dílem sochaře Ludvíka Šimka, který ji na náklady pražské obce vytvořil v roce 1886. Tedy dílo poměrně nestaré. Původně tady však stále jiná socha. Jaroslav Šaler se ve zprávě z roku 1795 domnívá, že původní socha byla součástí předešlého kamenného mostu, tedy Juditina. (Dost možná, že byla pozůstatkem ještě oné Perunovy modly!) Socha měla bát zničena v době švédského obléhání v časech třicetileté války, kdy měla být odstřelena její horní část až po kyčle. O meči, který získal podle pověsti Bruncvík, poznamenává, že by mohl patřit králi Přemyslu Otakarovi I.
Jak byla ale určena původní podoba sochy, kterou vidíme na rytině. Profesor Maxmilian Millauer poznamenává, že tato rytina byla vytvořena podle repliky alabastrové sochy, která patřila do sbírek císaře Rudolfa II.
Pan profesor se soše a její historii věnuje velmi podrobně. Díky němu můžeme porovnat původní verzi s tou novou. Z jeho rozboru vyplývá, že nejpůvodnější je spodní část sochy. Naši pozornost asi nejvíce přitahuje 11 podivných značek -- erbů, které působí dojmem run. Představený pražského kamenického cechu Jan Ludvík Kraner, potvrdil, že se jedná o znaky stavitelů a kameníků, kteří pracovali na stavbě mostu. Byly však dodány na podstavec dodatečně a s původní sochou nesouvisí (přesto jsou mnohem starší než nově zrekonstruovaná socha.
Prof. Millauer se také zamýšlí nad významem sochy. Došel k závěru, že se jedná o tzv. Rolandovu sochu, která v rukou drží dobytý meč. Podobné sochy se nacházely především v těch městech, které podléhaly tzv. sasskému právu. Socha se však nejmenuje po synu Karla Velikého Rolandovi, nýbrž po svitcích, které se na soše nacházejí (něm. Rollen, české slovo role jistě všichni znáte. Podle jiného vysvětlení je název odvozen od německého rugen -- odsoudit po předchozím vyšetření.)
Rolandovy sochy se nacházely většinou na místech, kde se soudilo. Takové místo se německy nazývalo Rugeland. Pokud má pověst pravdu, pak víme, že zde byla pohanská snad Perunova svatyně. Na takových místech mnohdy probíhaly i soudy. Je tedy možné, že se tato tradice udržela i do mnohem pozdější doby. Zkrátka tohle místo bylo výjimečné odedávna.

Přece jen Bruncvík?
Tak už víme, že Bruncvíkova socha není Bruncvíkova ale Rolandova a že Rolandova není podle rytíře Rolnda, ale nejspíš podle svitků představujících právo (Rollen) či podle místa, soudu označené touto sochou Rugeland. Nevíme však jak Roland přišel k Bruncvíkovi.
Na náměstí dolnosaského Braunschweigu (Brunšviku) stojí nádherná románská plastika bronzového lva. Dílo vzniklo někdy v roce 1163--1181. Tato plastika patřila díky svým rozměrům a tedy díky náročností technického provedení ke středověkým monumentům. Víme, že si tuto plastiku objednal a zafinancoval vévoda Jindřich Lev. Má se za to, že se Jindřich nechal inspirovat slavnou kapitolskou vlčicí, která pochází ještě z doby Etrusků. Dokonce existuje i legenda proč si Jindřich oblíbil právě Lva během cesty do Jeruzaléma narazil statečný rytíř na s lva bojujícího s drakem. Lev již umdléval a vévoda se proto přidal na jeho stranu a společnými silami draka porazili. Lev zkrotl a svého nového pána doprovázel až do konce života. Pokud vám připadá, že jste už někdy slyšeli tuhle příhodu, pak se nemýlíte, ano to je přeci Bruncvíkovský příběh. Myslím, že už nám to došlo všem. Buncvík = Brunšvik. Ano historická bádání dokazují, legenda o vévodovi z Braunschweigu (staroněmecky Bruneczwig) byla populární nejen v Nemecku, Holandsku, Dánsku a Švédsku, ale že z ní vycházely i legendy tradované v Čechách, Maďarsku a Rusku. Uf. Je to trochu zmatená historie, ale teď už konečně vím, proč se Bruncvík nejmenuje Roland.


vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 2241

Zobrazeno: 1889

Zobrazeno: 2059
Články tematicky související