v této rubrice
ve všech rubrikách
ELIFAS LÉVI
Rubrika: Hermetismus
Podrubrika: Světový hermetismus
Autor: red
Vloženo: 07.01. 2002
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 5971
Elifas Lévi
vlastním jménem Alphonse Louis Constant, francouzský filosof, jeden z nejhlubších metafysiků moderní doby.


Život
Elifas Lévi se narodil jako syn ševce 11. února 1810 v Paříži, ve farnosti Saint-Louis. V dětství byl nemocný, uzavřený, tichý, miloval obrazy a velmi rád kreslil. Po matce zdědil zbožnost a lásku ke katolickému ritu. Podporován místním kněžstvem se uzdravil a navštěvoval školy, v 16 letech vstoupil do semináře St. Nicolas du Chardonnet. V mládí na něj měl veliký vliv abbé Frere-Colonna, jeho učitel, jenž se velmi zabýval magnetismem a zasvětil svého žáka do tajemství této nauky. Později vstupuje do semináře v Issy a po dvou letech do velkého semináře u St. Sulpice. V této době zabývá se horlivě studiem malířství a literatury, píše biblická drama ,,Nimrod“ a báseň ,,Dílo malého Savojana v Bordeaux“. Roku 1835 stává se diakonem, vyučuje katechismu a má pověst znamenitého kazatele a řečníka. Mezitím umírá jeho otec, láska k mladé dívce způsobí, že vystupuje ze semináře, a téhož roku umírá i jeho matka tragickou smrtí. Nastává mu doba bídy; je učitelem v penzionátu, mění povolání, dokonce je nějaký čas i hercem; nakonec nachází podporu u ušlechtilé ženy paní Flory Tristanové (babičky malíře Paula Gauguina), díky jejímu vlivu politicky pracuje v komunistickém hnutí, které se tehdy počíná tvořit; jinak se živí kreslením, ilustruje knihy a časopisy, seznamuje se s Esquirem a Balzacem. Mystika církve ho však neustále přitahuje. Vstupuje do benediktinského opatství v Solesmes, kde studuje spisy gnoktiků, asketů a mystiků a pracuje na knize ,,Růže máje“, sbírce mariánských legend. Zanedlouho však opět opouští kněžskou dráhu, 1841 je opět v Paříži a znovu na něj doléhá bída. Žije životem nezaměstnaného, až se ho konečně ujímá arcibiskup a opatřuje mu místo dozorce v koleji Juilly. Lévi nezanechává svých politických ideálů a plodem neutěšeného života je jeho první tištěná kniha ,,Bible svobody“ (1841), která vzbudila senzaci, avšak autorovi vynesla odpor na straně církve, která nechápala jeho komunismus, a i na straně komunistů, kteří nechápali jeho teismus. Jako kacíř a rebel byl zatčen a odsouzen k 8 měsícům žaláře. Roku 1842 opouští vězení a je pověřen vymalováním kostela v Choisy le Roi; nové prostředí působí na něho tak, že znovu vstupuje na duchovní dráhu. Pro svou výmluvnost se stává pod přijatým jménem Beaucourt konferenčním řečníkem v Evreux, avšak prozrazení pseudonymu způsobí skandál a odpůrci ho donutí zanechat této dráhy již definitivně; knězem nebyl, nýbrž jen jáhnem. Roku 1844 je opět v Paříži, s paní. Tristanovou znovu politicky pracuje, stává se učitelem dětí paní Legrandové a již bez taláru pokračuje v knihovnách ve studiích mystiků, hermetiků; zvláště studuje Postela, Raimunda Lulla, Agrippu a Paracelsa. Mimo to je velmi činný literárně. Roku 1844 vydává knihu ,,Matka Boží“, příštího roku ,,Triumf náboženského míru“, socialistický traktát ,,Mír“, theologický spis ,,Kniha slz, aneb Kristus Utěšitel duší. Pokus o smíření katolické církve s moderní vědou“, který je prvním náznakem jeho pozdějších esoterně-filosofických prací. Živí se také jako ilustrátor; velmi obratné jsou jeho ilustrace k Dumasovým dílům ,,Ludvík XIV. a jeho století“ a ,,Hrabě Monte Christo“. Zúčastnil se vydávání listu ,,Pravda“, spřátelil se s Chenauem, Fauvertym a Bérangerém, vydává sbírku básní ,,Tři harmonie“ (1845). V té době si žije dost dobře.
13. července oženil se s Noemi Cadiotovou, vrhá se znovu do politiky, vydává spisy ,,Smutek Polska, plamenná výzva k sociálnímu boji“ a ,,Hlas hladu“, pro který je znovu odsouzen k jednoročnímu vězení. Jeho manželka mu vymohla propuštění a v září 1847 se mu narodila dcera. Roku 1848 se vrhá do revolučního víru, zakládá časopis, politickou stranu, která se stala velmi vlivnou, kandiduje na poslance, avšak tímto se stává jeho přítel Esquiros, neboť Lévi získal si odpor pro svůj teismus a jen stěží uchází atentátu; dílem ,,Závěť svobody“ končí jeho politická činnost. Zatím se jeho
paní stává sekretářkou dělnické strany, píše pod pseudonymem Claude Vignon a svým vlivem získává mu objednávky ministerstva, aby vyzdobil staré chrámy v Cénac a Sylvanés. Nastává doba jistého blahobytu; Lévi opravuje staré obrazy, vázy a sochy, v letech 1849--1850 sestavuje na zakázku abbého Migneta, vydavatele patristických spisů, ,,Křesťansko-literární slovník“, jenž vychází v 7 svazcích roku 1851. Tímto spisem se dostal na svoji životní dráhu; lexikografická práce mu byla popudem ke studiu Böhmeho, Swedenborga, Paracelsa, St. Martina, Fabre d´Oliveta, Görrese a ke studiu kabaly. Seznamuje se se znamenitým kabalistou Wronskim, jenž mu ukázal cestu k syntéze; tomuto vlivu děkuje Lévi za velmi mnoho. Roku 1853 nastává nejhorší doba; opouští ho žena, všichni přátelé a finanční poměry se katastrofálně mění. Aby ušel zoufalství, v nejhorší této době počíná psáti, poprvé pod pseudonymem Elifas Lévi, svůj slavný spis ,,Dogma vysoké magie“. Neštěstím stává se z umělce a politika kabalista, filosof a magik. Přijímá nové jméno a mění svoji životní dráhu. ,,Dogma vysoké magie“ není ještě dílo dokonalé, autoru chybí ještě úplné zasvěcení, avšak v této době rozmachu spiritismu učinilo rozruch. Lévi je vyhledáván množstvím lidí, jmenovitě se spřátelil se slavným malířem a chiromantem Desbarollem hrabětem z Autencourtu, jenž ho podporoval i hmotně. Roku 1854 pobývá v Londýně, seznamuje se s Bulwerem-Lyttonem a s četnými okultisty, provádí slavnou evokaci, která mu objasnila magii. Do Paříže se vrací chudý, jako byl dříve, aniž by využil možnosti, které se mu z finančního hlediska v Londýně naskytovaly. V Paříži bydlí v malé světničce, maluje kapucínům kapli a dokončuje své dílo. 1857 vychází ,,Dogma a rituál vysoké magie“. Toto dílo mu získává slávu, avšak Lévi se opět věnuje literatuře, píše statě do časopisu redigovaného A. Dumasem, píše básně a písně, útočí na Napoleona III., za což opět poznává vězení. Jeho poměry se zlepšují, od 1857 žije klidným životem a pouze filozofií. Když vidí nedostatky v chápání okultismu, píše ,,Dějiny magie“, dílo skutečně velkolepé jak po stránce ezoterní tak i filozofické, jež vychází 1859, a v letech příštích pracuje na svém nejdokonalejším díle, nazvaném ,,Klíč k velkým tajemstvím“, vyšlým 1861, kterým dokončuje svoji mohutnou trilogii o magii a kde podává veškerou plnost svého vědění. 1861 pobývá znovu v Londýně, studuje Vintrase, o němž podává zdrcující kritiku, stejně jako o současném spiritismu. Vrací se do Paříže, vyučuje kabalu, žáci přibývají a jsou mezi nimi i biskupové. V této době píše dvě malá, ale nádherná dílka ,,Čaroděj Meudonský“ a ,,Báje a legendy“, ve kterých rýsuje nové cesty okultní filosofii způsobem plným poesie, projevené skvělým slohem. Ze studií kabaly a tarotu vzniká velmi mnoho rukopisných děl, komentářů k mystikům a alchymistům, z nichž byl uveřejněn pouze spisek ,,Klíč Šalamounův“. Vyučuje magii, sám však prakticky pracuje v hermetickém lékařství. Roku 1865 vychází poslední jeho veliké dílo ,,Věda duchů“, po stránce logické a stylistické nejdokonalejší jeho dílo. Téhož roku vychází v Laroussově slovníku stať ,,Kabala“. V pozdějších letech pracuje na dílech, jež za jeho života již nevyšla. Jsou to: ,,Kniha světel“, ,,Veliké tajemství“ a ,,Kniha zasvěcení“. Po stránce esoterní neobsahují již nic nového, jsou pouze filosofickým rozvedením základních jeho myšlenek ve formě jakýchsi brevířů moderního člověka. Pobyl nějaký čas u paní Gebhardové v Elberfeldu, 1871 se však vrací do Paříže a stižen nemocí neopouští již byt. Pracuje na díle ,,Le Grimoire Franco-Latonorum“, jež symbolicky osvětluje zednářské rituály a pojednání. ,,Vědecké evangelium“ (1873). Jeho posledním dílem (leden 1875) je ,,Katechismus míru“. Zemřel smrtí filosofa 31. května 1875 a pochován byl 2. června na malém hřbitově v Ivry. Avšak ani tam nedošel klidu. 1881 bylo jeho tělo exhumováno a pochováno do společné jámy chudých. Wilhelm von Scholz končí svůj životopis Léviho: ,,So endete unpoetisch das Leben eines der tiefsten Gestalter menschlichen Lebens und der Ziele menschlichen Seins.“


Filosofický význam
Elifas Lévi náleží k nejhlubším osobnostem dějin filozofie. Je průkopníkem všech moderních idejí, a to zvláště takových, které nelze ještě ani dnes realizovat, ať již na poli vědeckém, politickém či náboženském. V politických spisech podává ideu moderní společnosti a státu, ve filozofických a náboženských obdivuhodnou syntézu výsledků moderních věd a hieratického odkazu antických svatyň, které pochopil jako dosud nikdo. Smělými tahy řeší odvěký problém smíru náboženství s vědou a rýsuje odvážné tahy budoucího vědeckého náboženství a vědy prosycené náboženskými nadějemi a blahodárným sociálním dosahem. Jeho učení nelze zařadit do žádného obvyklého filosofického -ismu: slučuje moderní vědecké metody a přesné, dokonale jednoduché dogma magického odkazu dějin v obdivuhodnou, ve své přesnosti přímo matematickou metafyziku dění, která dokonale řeší nejobtížnější otázky filosofie: problém dobra a zla, svobody vůle, ducha a hmoty, Absolutna a světa.
Právě pro toto jasné řešení předstihl Lévi své století a nejbližší budoucnost, neboť kolektivní kulturní vývoj se bude ještě velmi dlouho ubírat k pochopení jeho filosofie. Lévi sám počítá s tím, že nebude pochopen:
,,Pro koho tedy píši? Moje kniha nebude míti váhy v mém století, jestliže nebudu kráčeti v brázdách vyoraných těmito oráči mlhavých plání; avšak co na tom záleží? Zasvětil jsem svůj život pravdě a řeknu ji tomu, kdo chce a bude naslouchati. A nebude-li to dnes, bude to za rok, a nebude-li to za rok, bude to za století. Jsem však klidný, neboť vím, že se jednou tak stane. Neznám nadšení, ani zbabělosti, nehledám žáků, ale nebojím se odpůrců, nechci státi v čele školy, ani nehledám pranýře, jsem klidný na obě strany. Pravda nepochází z nás, ani není naše. Blázen, kdo ji skrývá, a stejně blázen, kdo ji odhaluje, aby se proslavil. Vidím lidi, kteří ji prodávají, jako byl prodán Spasitel, avšak ti, kdož chtějí zaplatiti, jsou podvedeni aneb bloudí. Pravda není prostitutka, neprodává se ani nekupuje, ona se dává těm, kdož ji milují a kdož ji upřímně hledají.“ (Věda duchů.)
,,Jsem svobodný a kráčím, kam chci, avšak poněvadž mi Prozřetelnost uchovala schopnost rozumu, nemohu kráčeti ani k ohyzdnosti, ani ke lži. Miluji vše, co existuje, neboť v mých očích není zla. Mluvím pravdu, aniž bych hledal souhlasu a bál se útoků. Žil jsem chudě a dle názoru světa i chudý zemřu, a přece cítím, že jsem bohat pravdou, svobodou a rozumem. Utvářel jsem, co mi dali uhodnouti Mojžíš a Kristus a přesto nejsem nic než slabý a pokorný člověk. Pravda nepatří mně a podávám ji tak, jak se mně ji dostalo. Vešla do mého ducha, nezanechávajíc téměř stop, a kdybych mohl, dal bych rád často přednost lži, jež by mi získala obdivu a uchránila mne nejhroznějších bojů mého života. Avšak každý musí dokonati svůj úděl a soucitu zasluhuje jen ten, kdo na něco je hrdý. Vše, co člověku zůstane k milování, jest přímost úmyslů a naděje v lepší osud v budoucnosti, kterou nikdo nemůže předvídati a které nikdo nemůže ujíti.“ (Kniha zasvěcení)

Náboženský význam
Jako náboženský myslitel, vzdálený jsa všemu sekretářství, zůstává věrný křesťanství, domnívaje se, že v něm je obsaženo již nyní příští jediné dogma budoucnosti. Přesně odlišuje vědu a náboženství, rozum a víru, hlásá naprostou svobodu inteligence a víry. Na základě zasvěcení tradičního i možného budoucího stanoví tato náboženská dogmata, naplněná všemi náboženskými tužbami lidstva a definuje je takto:
,,Věříme v Boha, původ všeho bytí, všeho dobra a spravedlnosti neodlučitelné od přírody, která jest Jeho zákonem, který zjevuje inteligencí a láskou.
Věříme v lidstvo, Syna božího, jehož všechny články jsou sobě vzájemně zodpovědny, takže všichni musí pracovati k blahu jednotlivce a jednotlivec k blahu celku.
Věříme, že kdo chce sloužiti Bohu, musí sloužiti lidem.
Věříme ve vítězství dobra ve věčném životě.“ (Kniha zasvěcení)

Význam v esoterismu
Léviho význam na poli esoterismu je v tom, že objevil ve starých kultech, zasvěceních, kabale a křesťanském dogmatu zákony magie, vědy, která je kosmickou fysikou, opřenou o logiku a matematiku, stanovící principy života hmotného a duchovního, a že tuto syntézu magie, očištěné ode všech dobových nánosů, podal skvělým slohem a přísně logickou formou, těžící ze všech vymožeností vědy a filosofie, aby ji učinil pochopitelnou modernímu člověku. Jeho díla neřeší jen nejvyšší otázky metafysiky, etiky a psychologie, nýbrž podávají dokonale jasné vysvětlení všech tak zvaných ,,okultních“ jevů, snímající z nich vše, co se zdálo a snad ještě i mnohým zdá ,,tajemné“, ,,nadpřirozené“ a nepochopitelné. Odstraňuje z psychologie veškeré nauky o neznámých silách podvědomých, které osvětluje formou přesných zákonů obdobných zákonům fyzikálním. Okultní fakta mu nejsou cílem, nýbrž prostředkem k dokonalému pochopení veškerého přírodního dění, z jehož konečných principů buduje univerzální vědu spojenou zároveň i s universálním náboženstvím. Výlučně této syntéze náležejí jeho vrcholná díla, jimiž jsou:
,,Dogme et Rituel de la haute Magie“, ve kterém podává dle Taratových klíčů souhrn starověké a středověké magie objasněním jejich zákonů a rituálů,a v němž nalézá prostředky zvyšující psychologickou a mentální potenci individua.
,,Histoire de la Magie“, kde stopuje dosah magických principů v průběhu dějin lidstva, podávaje i dokonalou filosofii dějin.
,,La Clef des Grands Mystéres“, kde podává vysvětlení esoterismu náboženství, nauku o Absolutnu, vysvětlení záhad magnetismu a magie vůbec, na jejichž podkladu stanoví zákony života a smrti.
,,La science des esprits“, kde v umělých legendách vysvětluje záhadu Krista jako Bohočlověka, podává klíč ke kabalistické angelologii, demonologii a teorii posmrtného života, studuje dějiny fantomů, fenoménů nekromantie a evokací, aby na jejich základě podal jejich vědecké vysvětlení a nakonec v podobenstvích, která jsou slohově skvělými obdobami legend Písma, podává nábožensko-filosofickou syntézu.
,,Le livre des savants“, kde obhajuje svoji filosofii proti katolíkům, filosofům, panteistům, židům, protestantům, spiritistům a vědcům kde a podává v aforismech souhrn svého učení o náboženství, mravnosti, přírodě, magnetismu, smrti, ďáblu, okultismu, víře, vědě, jednání, síle a míru.

Tato díla jsou skutečnými sloupy esoterismu a podávají filosofii výhledy do netušených oblastí.
Souhrn magie Elifase Léviho je možné vyjádřiti následovně:
,,Tajemství okultních věd jest tajemstvím samé přírody, jest to tajemství tvoření andělů a světů Boží všemohoucnosti.
Budete jako Elohimové, znajíce dobré i zlé, pravil had Genese; avšak strom poznání změnil se ve strom smrti.
Tisíce let pracují a umírají mučedníci vědy u paty tohoto stromu, chtějíce, aby se opět stal stromem života.
Absolutno, hledané blázny a nalezené mudrci, jest Pravda, Skutečnost a Rozum všeobecné rovnováhy.
Rovnováha jest harmonie vznikající z analogie protikladů.
Až dosud lidstvo se pokoušelo státi pouze na jedné noze; civilisace vznikaly a zanikaly buď anarchistickou svévolností despotismu, buď despotickou anarchií buřičů. Viděli jsme dosti proroků bez filosofie a dosti filosofů bez náboženství. Slepě věřící a skeptikové jsou si naprosto rovni, a jsou stejně daleko od věčného blaha.
Světlo je rovnováha stínu a jasu.
Pohyb je rovnováha klidu a činu.
Autorita je rovnováha svobody a možnosti.
Moudrost je rovnováha myšlenek, ctnost je rovnováha citů, krása je rovnováha tvarů. Nebe a peklo tvoří rovnováhu mravního života, dobro a zlo rovnováhu svobody. Veliké Dílo jest získání středu, na kterém spočívá vyrovnovážení zrození a smrti.
Proto srovnávají hermetikové svoje zlato se Sluncem a proto léčí toto zlato všechny nemoce duše a těla. Ti, kteří dospěli k tomuto středu, jsou opravdoví adepti a divotvorci vědy a rozumu, jsou vládci všech bohatství země a světů, jsou důvěrníci a přátelé nebeských mocností a příroda jich poslouchá, neboť chtějí to, co chce zákon, jenž uvádí přírodu v pohyb. Toto tedy nazývá Spasitel světa Královstvím Božím!, toto jest ono sanctum regnum svaté kabaly, koruna a pečeť Šalamounova, žezlo Josefovo, před kterým se sklánějí hvězdy nebes a žně země!“ (Dějiny magie.)

Pozn.: Většina Leviho spisů citovaných v tomto textu je dostupných v českém jazyce.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001