v této rubrice
ve všech rubrikách
O KABALE, ANDĚLÍCH, LÁSCE A KLÁŠTERNÍ SAMOTĚ
Rubrika: Aréna
Podrubrika: Rozhovory
Autor: Aleš Česal
Vloženo: 18.01. 2002
Počet reakcí: 1
Počet přečtení: 3688
PhDr. Luboš Antonín pracuje v oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea. Je autorem či spoluautorem výstav o alchymii, magii a tajných společnostech, několik let byl místopředsedou společnosti českých hermetiků Universalia.
Podílel se i na přípravě mezinárodní konference o alchymii a hermetismu, kterou v Praze na Žofíně v roce l997 uspořádala nadace New York Open Center.

Jste znám jako autor řady výstav a článků o alchymii, alchymistech, ale také osobnostech jako byli Cagliostro, Saint -- Germaine a Casanova, kteří mají pověst šarlatánů. Jak se zájem o tyto exotické osobnosti slučuje s Vaší původní profesí filosofa a historika?
Právě zmíněná trojice ,,hermetiků a šarlatánů evropského rokoka" nám ukazuje, jak se zájem o ,,tajné vědy" snoubil s idejemi té ,,novověké vědy", která se v době osvícenství ujímala vlády, a která nám ve formě moderních technologií vládne až do dnešní doby. Hranice mezi vážným zájmem a podvodnictvím byly v době, kdy celá aristokratická Evropa pohlížela ke dvoru ve Versailles s obdivem a závistí, velmi vratké. Ostatně, ,,favoritky" Ludvíka XV. dělaly jako první ženy moderní doby skutečně velkou politiku, dávno před zavedením rovného volebního práva pro ženy. Paní de Pompadour ta ,,ložnicová" stránka její ,,politické činnosti" ani moc netěšila. Potěšení jí přinášela moc. Ale podívejme se na dnešní dobu, na cesty, které vedou dnes k dosažení té tolik žádané moci. Nebudou o mnoho lepší, a určitě jsou neupřímnější, plné pokryteckých frází o službě veřejnosti a kdoví jakým ideálům.

A jak je to podle Vás s dnešními alchymisty? Praktikuje dnes ještě někdo u nás alchymii? A pokud ano, přistupuje k tomu ,,vědecky", nebo se jen dělá zajímavým, jako to dělali v mnoha případech šarlatáni, které známe z minulosti?
Já sám alchymii nepěstuji, zajímám se o ní z hlediska dějin lidského myšlení. Proto nemohu nic říci ani o lidech, kteří dnes tvrdí, že ,,dělají alchymii". Abyste poznal, zda jsou to blázni, podvodníci nebo lidé, kteří svými pokusy sledují nějakou vážnou cestu poznání, musel byste sám praktikovat alchymistické postupy, protože teprve práce s hmotou v laboratoři může přinést onu touženou transformaci osobnosti, jedině tak se přiblížíte ke ,,Kameni mudrců", k poznání. Proto lidi, kteří tvrdí, že se zabývají alchymií, neposuzuji a tudíž ani neodsuzuji. Co odsuzuji, je ,,inženýrský" přístup k tajemnu. Tím ,,inženýrský" nechci urazit technickou inteligenci, je to termín, kterým označuji rozšířený nešvar: vysvětlovat věci, které jsou doménou filosofického tázání, ,,technicky". Selský rozum prostě do filosofie nepatří, jenomže všechny ty odrůdy literatury rádoby tvářící se jako ,,literatura faktu" spolu se ,,záhadologií" jsou skvělý byznys.

Nejste tedy posedlý hledáním ufonů na noční obloze ani vás nevzrušuje obilí poválené mimozemšťany?
Právě otázka života ve vesmíru se dnes klade tak, jako by to byla jenom otázka technických podmínek našeho poznání. Všechny vyspělé kultury starověku uctívaly planety jako živé bytosti. Zapomněli jsem trochu na to, že Mars, Venuše, Merkur, Saturn, Neptun a Jupiter běžně do života lidí zasahovali. Proč by tedy z nějaké planety Mars měli přiletět marťani, když živý Mars je integrální součástí našich duchovních dějin? Vesmír byl živou bytostí ještě pro Giordana Bruna. My jsme si později rozdělili přírodu na organickou a neorganickou, a kvalitu života jsme ztotožnili s určitými biologickými funkcemi. Teď čekáme, až na odpovídající úrovní technologií vstoupíme v kontakty s mimozemšťany podobně biologicky utvářenými jako my. Ale vesmír je celek a my jsme jeho součástí. Jakmile se vrátíme k představě, že vesmír je -- v duchovním, nikoli pouze biologickém slova smyslu -- živý, pak zjistíme, že návštěvy z vesmíru tu jsou tak dlouho, jak sahá kolektivní lidská paměť, jen se možná mění formy toho, jak s nimi komunikujeme a jak je vnímáme.


Jak tedy podle Vás dnes komunikujeme s těmi spoluobyvateli vesmíru?
Nejedná se v pravém slova smyslu o spoluobyvatele podobné lidským bytostem, ale o síly a principy, kterým však někdy můžeme naším lidským způsobem rozumět a lidstvo mělo proto od nepaměti tendenci představovat si je v antropomorfní podobě. I když je Universum jen jedno, je tvořeno hierarchií světů. To dobře ukazuje ústřední schéma kabaly, sefirotický strom. Tento nejkomplexnější výkladový model Univerza je odvozen ze zvláštností hebrejské abecedy. Jejích dvaadvacet písmen představuje dvaadvacet cest, jakýchsi informačních superkanálů, které spojují deset sefirot, tj. čísel, která nemají význam písmen a symbolizují deset aspektů Jednoho. Toto Jedno se však jeví lidskému vnímání jako mnohonásobně vybroušená fazeta křišťálu.
My tedy žijeme v Univerzu tvořeném pluralitou světů, a občas se o těchto světech, do kterých za normálních okolností vstoupit nemůžeme, také něco dovídáme. Prostředkem k poznání jejich existence mohou být extatické stavy či určité psychurgické techniky. Není třeba zdůrazňovat, že to nejsou cesty jednoduché a že za pokusy o takové poznání se často krutě platí. Nejznámějšími zprostředkovateli našich informací o ostatních světech, kteří také nejvíce zasahují do našich životů, jsou ovšem andělé.



Andělé? Vy věříte v anděly? A setkal jste se kdy s nějakým osobně?
Andělé jsou přítomni v Bibli od Knihy stvoření až po Evangelium sv. Jana. Jsou to silné bytosti, žádní růžolící se amorkové a putti. Do našich životů již dnes tak nápadně nevstupují, protože také nežijeme příběhy biblických postav. Z toho ale ještě nevyplývá, že tomu, co se v Bibli o andělech píše, nemáme věřit jen proto, že si to nemůžeme ověřit. Smysl Bible je v poselství, které by mělo být součástí našeho vnitřního bytí, není to scénář, který bychom měli dnes zfilmovat nebo hrát na divadle a domnívat se, že můžeme znova s plnou intenzitou prožít biblické příběhy. Pravda, nebyli jsme u toho ,,historicky", ale přesto je to nejsilnější složka, kterou historie na nás působí. Proto jsou i dnes andělé přítomni, a to vždy, když se dostaví nějaká inspirace. Nelze pomyslet, že něco takového, jako je inspirace, by se dalo naprogramovat do našich počítačů. Inspirace přichází ,,shora". Srovnejte ,,kosmologické obrazy" Františka Kupky s fotografiemi galaktických ,,Sloupů stvoření", které přinesl Hubbleův teleskop. Kupka to odněkud zahlédl a namaloval o osmdesát let dřív, než se nám to podařilo nafotit pomocí naší dnešní supertechniky.
Andělé nás také navštěvují ve snech, pravda, málokdy v té podobě, jak je známe z církevního umění. Prostřednictvím snů nám sdělují důležité informace, ale jen tehdy, když se od nás čeká, že vstoupíme do procesů, které přesahují horizont našeho běžného fungování. Neporadí nám, jaká čísla vsadit do sportky, leda že by nám také rovnou řekli, jak s výhrou naložit. Bylo by to jistě ve prospěch něčeho nadosobního, a to pokušení si místo toho koupit barák či auťák by asi bylo pořádným pokušením. Ale já bych se bál toho anděla podvést, to by se mi opravdu nemuselo vyplatit. Nejspíš by mi však ani neřekli, jak s těmi penězi mám naložit, a musel bych na to přijít sám. A teď stačí, aby jste se podíval do starých kronik a legend, kolik takových případů se odehrálo, kolik klášterů či chudobinců bylo postaveno podle andělské nápovědi. Kdybychom se na to podívali ,,dänikenovsky", setkáváme se ještě dnes téměř dennodenně s gigantickými observatořemi, kde se komunikovalo s mimozemšťany.

Asi máte na mysli církevní stavby, chrámy a kláštery, kde se člověk upíral k tomu, co ,,z tohoto světa není" ?
Přesně tak. Kdysi jsem projížděl tou bezútěšnou krajinou, poničenou člověkem, která se rozkládá pár desítek kilometrů severozápadně od Prahy. Když jsme se blížili k Lounům, připadalo mi, že ten gotický chrám se stanovou střechou, postavený Benediktem Rejtem, je nějaký kosmický koráb, který uprostřed toho našeho pozemského industriálního a panelákové smetiště zapomenuli nějací mimozemšťani. Hovoříme zde o hermetismu a alchymii a tak bych zde nerad prováděl nějakou ,,náboženskou agitaci". Ale vstoupíte-li do Santiniho chrámů ,,Nanebevzetí Panny Marie" v klášterech Kladruby nebo v Sedlci, ocitáte se ,,v lodi", určené ke startu směrem, který je již dán tím ,,nanebevzetím". Kdo chce, může obdivovat kašírované hvězdolety vzniklé v dílnách Hollywoodu, které po natočení filmu jdou do šrotu. V těhle chrámových ,,lodích" zněly po staletí modlitby, a to je také forma komunikace s ,,mimozemšťany". Přijde mi líto když lidé obdivují ty aranžované filmové kulisy a pomalu ztrácejí úctu před ,,kosmickými" rozměry památek naší architektury.

Myslíte si, že náboženství a víra jsou tedy těmi ,,kosmickými rituály", které nás vesmíru přibližují?
Víra patří k darům, nelze si víru v boha nastudovat ani předplatit. Pochybuji ale o tom, že tento dar boží by mohl obdržet člověk s chladným srdcem. To, co se odehrává v lidském srdci, je něco, co může mít dopad na život ve vesmíru, zatímco naše poznání, na které jsme tak pyšni, zůstane vždycky nedokonalé. Vesmír je krásný, dokonale účelný, harmonický, je energie sama - a je nepoznatelný. Je nepoznatelný proto, protože otázka po jeho poznatelnosti je špatně položenou otázkou. Právě proto, že Vesmír sám je dokonalý, protože je Univerzem, tak nezná otázku konečnosti a nekonečnosti a neklade si ani otázku po poznatelnosti. To je problém nás, lidí, kteří nejsme dokonalí a především jsem koneční, smrtelní. Jsou to naše otázky, které vesmíru klademe, a žádná odpověď na ně neexistuje a ani existovat nemůže. To naše tázání nesouvisí s možností poznání, ale s naším tíživým způsobem prožívání našeho lidského údělu. Vysíláme do prostoru otázku, ale odpověď nepřijde, protože odpovědí je naše životní praxe. A v ní rozhodující otázku hraje problém dobra a zla. Centrem, odkud je tato otázka generována, však není něco mimo nás, nějaký věčný zápas sil dobra a zla ve vesmíru. Tím centrem, odkud ta nejdůležitější lidská otázka vychází, je lidské srdce. Něco takového, jako je lidské srdce, asi existuje ve vesmíru jen na naší planetě. V tom je zřejmě náš podíl na fungování vesmírné harmonie. Naším přínosem k tomu ohromnému vesmírnému dějství je to, co každý velmi dobře známe -- láska.


Nemyslíte si někdy, že negativní civilizační faktory, včetně informačních technologií umožňujících masovou manipulaci, jsou obrazem nějakého kosmického dramatu, kde proti sobě stojí síly dobra a zla, a vaši andělé jsou teď bohužel v defenzívě? Neprohrávají svůj boj s luciferskými silami?
Naše pojetí dobra a zla je ovlivněno gnostiky. Ne sebeláska, ale láska k bližním, je patrně rozhodující. Jestli jsme si po čtyřiceti letech totalitního režimu zprotivili všechny myšlenky o sociální spravedlnosti a lásce k druhým a nahradili je preferencí ekonomicky úspěšných jedinců, je to náš problém, nikdo ho za nás nevyřeší. Výsledky se ale dostaví.

Aleš Česal
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související