v této rubrice
ve všech rubrikách
ÚVAHA O JINÉ GRAVITACI
Rubrika: Aréna
Podrubrika: (R)Evoluční teorie
Autor: Jan Koňas
Vloženo: 28.01. 2002
Počet reakcí: 1
Počet přečtení: 3814
Motto: „Všeho do času“

Časem…., v průběhu střídání dnů a nocí během lidských životů se energie mnohých myšlenek prostřednictvím biologického druhu člověka přeměnila do hmotného prostředí. Odraz tohoto prostředí do vědomí člověka je možný jen v prostoru, obsahujícím energii světla, energii zvuku a energii v hmotě samotné, v člověku a jeho okolí.
Lidská civilizace vykazuje nerovnováhu stupně poznání a nerovnováhu vztahu člověka k produktům, vzešlým z tohoto poznání. Snazší poznatelnost hmoty pomocí zraku měla za následek vývoj jednotného pojmového systému matematiky, která si své produkty ověřuje denně ve světě fyziky. Nejmenší dosud poznané částice energie světla daly vzniknout novým teoriím, které podobně jako všechny předchozí narazily na barieru v existenci a fungování času vzhledem k energii a „hmotě“ světelných částic. Sluneční světlo formovalo vývoj matematiky prostoru tak, že dospěla až k teoriím gravitace, kde klíčovou úlohu má hmotnost částice světla. Kontakt energie světla i energie zvuku s hmotou tuto ovlivňuje, způsobuje její silnější kmitání a tím i možnost šíření účinků v podobě odrazu či rezonance do okolního prostoru. Silové, gravitační vztahy mezi dvěma hmotnými tělesy vyjádřil už Newton. Použitím hmoty mozků dvou lidí ve skupině dalších lze jeho úvahy dovést do zatím poslední, jednotné gravitační teorie, „Kvantové mechaniky zvuku“. To, co se zdá na první pohled směšné – rezonance nehmotných slov na nehmotné myšlenky – může být nakonec nejpravdivější. Přitažlivost či odpudivost zvuku (slov) je gravitační silou, která je na počátku i na konci lidského snažení, stačí se zamyslet nad nástroji myšlení, nad pojmovými systémy jazyka mateřského a jazyka matematiky a oba kontrolovat v hmotném světě fyziky.
Stačí k tomu „selský rozum“, schopnost zobecnit, sloučit oba pojmové systémy nalezením společného jmenovatele??
Stávající logikou nelze popsat vývoj nahodilosti v probíhajícím čase, logika pracuje s časem jako s prvkem, který lze v libovolném okamžiku zastavit. Každý matematický či logický výrok při zápisu zastavuje čas, při snaze o pochopení zápisu jej aktivuje. „Zastavováním“ času končí možnosti logiky matematického typu. Tento psychologický čas je pro rozvoj člověka i civilizace klíčový (viz Dlouhá a krátká vteřina).

Nerovnováha hodnoty informací ve vědomí člověka (protiklad materiálních a duchovních hodnot) - a v širším kontextu nerovnováha v civilizaci - pramení v nevhodném přístupu a vztahu člověka k rozhodovacímu času, k času, který denně věnujeme menším i větším rozhodnutím. Ten také lze zastavit nebo urychlit.
Úsilí lidí, vložené do vztahu času a rychlosti hmoty má kořeny v nepoměru délky života k objemu informací, které lze jedním životem využít. Z krátkých period života vzhledem k dlouhé periodě shromažďování informací vyplynula potřeba najít vztažný prostředek mezi nimi pomocí entit, které tuto civilizaci formovaly od počátku. Střídání přítomnosti světla (den a noc) spolu se zvukovou řečí jsou základem existence času ve vědomí. Odtud už vede přímá cesta do vnějšího světa, do vytváření pojmových systémů, vysvětlujících úlohu energií, které hmotu usměrňují. Tento postup ve vývoji myšlení dovedl západní civilizaci k nadhodnocení celého způsobu života, kde hodnotu rozumu představuje logika vycházející z matematiky, upřednostňující materiální hodnoty. Myšlení tímto způsobem obstarává převážně jedna hemisféra mozku. Logika tohoto pojmového systému si ale nedovede poradit s informacemi duchovního rozměru, které zpracovává druhá hemisféra v subjektivní hladině informací, dané především stupněm vnímavosti a vzdělanosti. Logika sice vidí objem informací, ale neumožňuje jejich zpracování tak, aby zahrnulo všechny podstatné vazby prvků, zúčastněných na rozhodovacím mechanismu. Neumožňuje jejich zpracování právě proto, že nebyly definovány vztahy mezi pojmovým systémem matematiky a pojmovými systémy etnických jazyků. Je nutné je hledat v pojmech, zobecňujících celou oblast matematiky a celou oblast zvukové řeči.
Počátkem matematiky byl počet a zůstal v různých podobách základnou i cílem stále. Základnou etnických jazyků je potřeba přenosu informací z jednoho mozku do dalších. Smysl sdělení je podstatou potřeby (zvukem nebo obrazem) vyvolat myšlenkový proces, na jehož konci je aktivita, projevující se pohybem hmoty v čase, kterou lze zas naopak kontrolovat v podobě změny počtu. Protisměrné, ale vyvažující působení obou energií (zvuk, světlo) v čase vyřešilo lidstvo vytvořením souběžně fungujících nástrojů myšlení v hemisférách mozku. Důkazem sjednocení funkce hemisfér se musí stát sjednocení do určité doby neslučitelných pojmových aparátů etnických jazyků s jazykem matematické logiky.
V úrovni pojmů je cílem nalezení věty o vztahu počtu prvků vzhledem ke smyslu sdělení, která svou stavbou je schopna obsáhnout atributy a metodiku myšlení oběma pojmovými systémy. Taková věta, pokud vyjadřuje základní symboliku a vztahy obou vyjadřovacích systémů je sama základnou gravitační síly, přítomné v každém mozku. Dostředivé a odstředivé účinky „gravitační“ síly slov zažíváme téměř stále. Při četbě, při rozhovoru nebo i beze slov působením okolního prostoru – v podobě pocitů, emocí. Gravitace jednotlivých slov (kvant zvuku!!!) má pro člověka dozírné následky. Výklad věty spojující oba tyto jazyky je součástí textu „Čeština, jazyk budoucnosti“. Tato věta je společným jmenovatelem obou jazyků, výklad z jiného úhlu pohledu je v textu „Axiom nuly“.

Existuje tvrzení, že na počátku lidstva bylo slovo (účelový zvuk). Je to možné.
Lidstvem se ale v tomto kontextu rozumí nejen obyvatelstvo této planety. (Čeká nás ještě cesta k pochopení naší úlohy mezi lidským obyvatelstvem na jiných planetách podobných vlastností, k pochopení principu Boha jako nejvyšší formy těchto civilizací, Boha v podobě distribuční sítě pro energii myšlenek. Komunikujeme také prostřednictvím energie zvuku, té, která se rozezvučí v hmotném prostředí, ale ve vakuu se její energie šíří rychlostí myšlenky, tedy okamžitě – důsledek této komunikace se v lidském mozku může projevit jako vloha, talent, fantazie či jen neobvyklý nápad. Pochopit, že myšlenka ze vzdálené galaxie může urazit cestu okamžitě představuje pro nás podobný šok, jako ve své době objev faktu, že se neotáčí slunce okolo země. K pochopení některých souvislostí snad pomůže teorie spojitého prostoru gravitace myšlenky a hmoty mozku pod názvem „Kvantová mechanika zvuku“, popisující funkci energie zvuku v částečně hmotném prostoru, v atmosféře diskuse. Do doby, než se naučíme vnímat a měřit rychlost myšlenky musíme vystačit s měřením jejích ostatních hodnot. Neumíme-li změřit rychlost myšlenky, je lhostejné, kdy k nám dorazí z vesmíru.)

Postupné zařazení pozemské civilizace do širšího kontextu lidských civilizací pramení z funkce lidského genomu. Jsme jednou z podobných laboratoří s komplikovanou biologickou strukturou samořiditelného termodynamického systému ve vesmíru, který nás obklopuje. Vnější, fyzický vesmír je zřejmě zatím jen jeden, vnitřní máme každý ve své hlavě, antihmota v podobě myšlenky (jedná se o dva různé pojmy pro tutéž entitu) je schopna prostřednictvím své energie vytvarovat další hmotné prostředí prostřednictvím vědomí člověka. Toto (naše) vědomí je součástí širšího vědomí, které vychází vstříc tomuto biologickému systému v protisměrné, vyváženě fungující entitě gravitace. Slova jsou šaty pro myšlenky a pro složitější myšlenky se oblečení hledá obtížně. Zpracování energie zvuku a světla v jemnější energetické struktuře lidského mozku má za následek tvarování podoby světa člověkem v robustnější struktuře hmotného prostředí, které obsahuje informaci o době svého vzniku. Hmota naší sluneční soustavy je starší než vědomí času této lidské civilizace, jsme v období, kdy si uvědomíme časový prostor, definovaný v lidském genomu.

Z uvedeného plyne nutnost formulovat prostředí, vhodné ke spojování vnějšího, hmotného prostoru okolního světa s vnitřním, méně hmotným prostředím energetických toků v lidském mozku. Spojovacím materiálem těchto prostorů je na hmotné úrovni existence entit, které jsou schopné přenosu nehmotné informace v podobě myšlenky. Těmito entitami jsou opět zvuk, světlo, čas člověka a hmota v prostoru mezilidské komunikace. Písmena jsou produktem citů, energie zvuku a čísla jsou produktem počtu předmětů, viditelných díky světlu.
Souhrnnou strukturou, zabývající se aplikacemi vnitřního prostředí mozku do okolního prostoru je logika kruhu ( logika cyklu, která funguje všesměrově od daného bodu, kterým může být jiný funkční cyklus, například člověk, ale i vesmír či jeho část). Logika kruhu je měřítkem energie myšlenek v hmotném prostředí Biologické Formy Termodynamického Systému ve vesmíru (viz Jiří Svršek – Termodynamika a život). Tuto entitu (BFTS) tvoří jádro v podobě lidského genomu, ten je vrcholným produktem genomů ostatních součástí živé přírody BFTS. Cílem tohoto programu je vědomím a v čase řízená obousměrná transformace myšlenky a hmoty v hmotném prostředí vesmíru, cílem je tedy něco, co myšlenkám člověka není cizí.

Nedílnou součástí BFTS je infiltrace nehmotného prostředí prostřednictvím energie času, zvuku a světla do formování duchovního světa, nevysvětlitelného dostatečně stávající logikou matematického typu. Tento svět fantazie a intuice je postupně zpracováván do další, nové podoby civilizace (více na adrese www.osud.cz , www.gewo.cz ). Toto postupné nahrazování fantazie logikou je hledáním pravdivosti, platné pro dostupný obzor lidských vědomostí. Touto oblastí se zabývá nejen filosofie, věda o pravdě a pravdivosti. Veškeré vědecké teoretické úvahy a objevy také čekají určitý čas na své potvrzení či opravu. Technickým nástrojem měření pravdivosti je v konečné podobě vždy čas.
Stávající logika s časem pravdivosti pracuje v možné budoucnosti, historie pravdivost potvrzuje či odmítá. Současnost je souběhem dvou odlišných hodnot rozhodovacího času, které mají od nepaměti řešení v různých podobách diskuse, střetu protikladů. Rozbití atomu je analogií hádky, vynález elektronické formy diskuse je řízený proces intelektu, spojuje funkci obou hemisfér množiny lidí v reálném prostředí času. V analogii k částicím je elektronicky řízená diskuse obdobou atomové elektrárny. Čas v reálném prostředí diskuse je vztažným prvkem při vnímání slov a rozhodování v podobě udílení souhlasu. Doba, potřebná pro pochopení informace a doba potřebná pro následné rozhodnutí jednoznačně určuje individuální, psychologickou podstatu času, která je snadno převoditelná do obecně platného prostoru. Počet vteřin, potřebných k pochopení smyslu informace určuje kvalitu spolupráce obou polovin mozku.

Počet a smysl jsou dvě poloviny entity času, rozlišené jako stavová a průběhová hodnota času. K důkazu pulsního (rezonančního, kmitavého) pohybu času slouží vymezení stávajícího relativního (zastaveného, možného) bodu rovnováhy do širšího prostoru elipsy vymezením dvou krajních bodů rovnováhy tak, aby si tyto body zachovaly okolo sebe určitou flexibilitu danou poloměrem stupně poznání. Vzájemně se měnící hodnoty přitažlivosti toho kterého z obou ohnisek elipsy vymezují dynamiku společného bodu rovnováhy, pohyblivou hodnotu pravdivosti.
Rovnováhu v hmotném prostředí vesmíru zajišťuje velikost přitažlivé síly většího z bodů, definujících funkci systému. Vyváženou podobou tohoto gravitačního systému jsou dvojhvězdy i silové vztahy rotujících planet k jedné hvězdě (Newton má pravdu, Einstein přehlédl variantu v Dopplerově výkladu šíření elmag. vlnění, rudý posuv lze odvodit i jinak).

Spojitá funkce energie času, světla a zvuku v prostředí lidského společenství v podobě elektronického diskusního nástroje je koncepcí jednotné gravitační teorie, složené ze dvou typů gravitace.
Na každou přitažlivost mezi dvěma body působí síla k ní „kolmá“.
Gravitace příčná je vyrovnávající silou, která udržuje dynamickou rovnováhu prostoru (To platí pro prostor mozku, prostor diskuse i pro vesmír, a na důkaz nemusíme čekat. Přitažlivost – gravitace zvuku je v rovině lidských uší příčná k přitažlivosti zemské. Vyvažování dráhy ekliptiky prostřednictvím drah ostatních planet je kolmé ke gravitaci slunce. Gravitační potenciál sluneční soustavy je vyvažován okolním prostorem energie ((zvuku a světla)) ke středu mléčné dráhy. Gravitační čočka v podobě galaxie možná usnadňuje transport energie pomocí „strun“ ?,… taky nevím všechno.).
Společným cílem v prostoru BFTS je variabilní přeměna energie a hmoty prostřednictvím druhu lidí, kontrolovaná v čase světlem a zvukem. Světlo, zvuk a čas je nástrojem pro přísun informací do BFTS z prostoru, kam v současnosti nemá pozemský lidský druh aktivní přístup. „Slyšitelný“ zvuk a „viditelné“ světlo spolu s časem jsou nástroji první etapy vývoje BFTS, tyto energie urychlují využití naprogramovaných funkcí lidského genomu.

Současný stav poznání mi umožnil definovat funkci zvukového komunikačního zařízení pro optimalizaci věcných a nevěcných poměrů na planetě.
Využití binarity v počítačích je hladinou, potřebnou pro formulaci jiného rozhodovacího principu, kde určující funkci jednoho aktivního prvku (v počítači) lze nahradit vztahem mezi dvěma aktivními prvky (v diskusi), odvozeným ze silového uspořádání napříč (časem) propojeného „dvojitého“ těžiště v elipse. Tento proces lze popsat jako řízení nahodilosti vlastním rozumem. Naproti tomu rozum, který vytvořil strukturu lidského genomu, ten nemá s nahodilostí nic společného, ten stále sídlí v prostoru, označovaném termínem Bůh.

V historii lidstva najdeme i jiné potvrzení pravdivosti této úvahy. Potvrzení z perspektivy pohledu na češtinu, jako na možný „jazyk genomu lidského prvku na této planetě“ (komplementární s obdobou nul a jedniček pro naše počítače). Závislost jména člověka na informaci, kterou světu přinesl nabízí tezi, do jaké míry jsou pojmové systémy vázány závislostí na konstrukci BFTS. Člověk ve svém jménu má zakódovaný životní cíl, který prostřednictvím předchozích generací může splnit. Netradiční přístup k chápání jmen je dnes směšnou fantazií, ale pochopením spojitosti programovacího jazyka genomu s jazykem logiky kruhu se směšnost může vytratit.
Bud-ha (rozuměj: buď veselý, směj se) je kdesi na počátku indoevropské civilizace, (je jedním z možných potomků jiné, vyspělejší civilizace, která zřejmě svůj genom smísila s naším a dala tak vzniknout této větvi naší civilizace). Dnešních asi sto jazyků v Indii je jen etnickým pokračováním snahy o modelování původního národního jazyka tak, aby byl v souladu s jazykem a logikou čísel, odvozených od (počtu) předmětů (Tento proces trvá v různých zemích až do současnosti, kdy absolutní provázanost dvou jazyků dokladuje jazyk český, jazyk etnika, kterému se stala pravdivost jazyka kontrastem, útočištěm, protiváhou k malé odvaze v pravdivosti žít. Hus, výjimka potvrzující pravidlo, vložil do jazyka základ techniky, která dnes umožňuje tento nástroj srovnat s jazykem matematiky, 41 písmen kompletní české abecedy a devět číslic je historickým návratem obrazu rovnováhy polovin, součet čísel i součet číslic dávají obraz pětky, poloviny vžité desítkové soustavy. Ale slovo pět má i funkci slovesa, zpěv je činnosti, která byla protiváhou života v krušných dobách, průběh zpěvu je sdílením, přenosem informací, vyvažujícím rovnováhu, podstatné jméno a sloveso zastupují obě polohy času, stavovou - v počtu, - i průběhovou - v činnosti vázané na čas).
Ježíš ( žíješ – ve smyslu - žij ještě) je mezníkem binarity dobra a zla, jeho úloha a osud byly maximem kontrastu hodnot hmotných a duchovních. Kontrast duchovní a hmotné pravdivosti ovlivňuje lidstvo už více než dva tisíce let, změna letopočtu je holdem Ježíšovu úsilí. Dál už v kratších časových odstupech přicházejí další jména z jiných národů, které také přizpůsobily původní jazyky svým potřebám (Množina lidí, rozvíjející určitou dovednost pomocí slangových výrazů se postupem času zformovala do národa, který si ze slangu svým myšlenkovým přístupem k řešení situací vytvořil odpovídající zvukový komunikační nástroj, vhodnější pro zvolenou oblast činnosti, způsob života).
New ton dal lidstvu „nový tón“ pro vnímání gravitačních vztahů (čas dá za pravdu jeho pojetí g-ravitačních vztahů, tón G označuje v základní tónině dominantu, relativita relativity je časově omezenou protiváhou v rovině poznání, nutnou pro vývoj dalšího stupně rovnováhy systému BFTS).
Men dělejev – (člověk pracující) – „uspořádal“ vztahy ve hmotě. (kde se v něm vzala schopnost ((připravenost, nápad)) - řadit prvky tak, aby bylo možno matematicky odvodit ty, pro které ještě nedozrál čas k jejich objevení? Je intuice následkem vstupu energie myšlenek, kterou zatím neumíme měřit ?)
Doppler – zdvojení ve jménu může signalizovat, že k jeho omylu se budou muset vrátit mnozí zastánci teorie relativity (vliv blízkého zdroje podobného typu protisvětla způsobí rudý posuv snadněji než jím vytvořená konstrukce, nedostatečný odstup pozorovatele od pozorovaného jevu vede k mylnému výkladu skutečnosti).
Hus – nabodeníčky dal češtině základ k růstu množiny prvků jazyka pravdivosti, nesoulad pravdy slov a činnosti tehdejší moci vyřešil svým svědomím. S vědomím, že se stane pro ostatní v budoucnu ukazatelem cesty. Komenský vytvořil průchod, komín, pilíř potřeby společného jazyka věd o hmotě a o smyslu života svým přístupem k výchově člověka. Ein stein položil jedenkámen pro spojení jazyka matematiky s etnickým jazykem tím, že definoval hranici vnímání času a hmoty prostřednictvím jazyka matematiky a fyziky. Obraz hodnoty rychlosti světla je společným jmenovatelem pojmového systému matematiky a gramatiky mnoha jazyků. Tato konstanta vyjadřuje vztahy tří a pěti prvků dvou různých pojmových systémů. Protiváhou, druhým „kamenem“ Einsteinovi byl filosof Wittgen stein v oblasti nematematických hodnot. Můj úkol je v zobecnění myšlenkových pochodů vedoucích k tvoření pojmových nástrojů a snaha o široké uplatnění elektronického diskusního systému, použitelného k vyrovnání vztahů člověka k okolnímu světu.

Je otázkou, do jaké míry jsme samostatní a do jaké míry je naše vůle opravdu vůlí naší, nakolik jsme ovlivněni svým a cizím objemem informací a schopností. Představa myši a kousku sýra v bludišti je docela slibným příkladem lidského snažení. Cosi jako intuice se stává klíčovým přístupem ke změti protichůdných informací, často podložených jen zkomercionalizovanou vědou. Objev genomu spolu s nevyužitým potenciálem mozku nabízí odpověď, pro nás zároveň povzbudivou i deprimující. S každým kouskem nalezeného sýra roste objem fungující části mozku. Objev závislostí mezi pojmovým systémem matematiky a češtiny dal vzniknout gravitační teorii i praxi, která spojuje a rozšiřuje pojem gravitace do libovolného prostoru. Další objevy spojující nespojitelné nás ještě čekají v přibližování „pavěd“ k poznatkům klasické vědy.
Hus velmi napomohl přiblížení tehdejší češtiny jazyku matematiky nabodeníčky, jemnějším vyvažováním smyslu slov v souladu se zvukovou i grafickou odlišností. Dnešní podoba naší abecedy je pak materiálem, který dokáže jedinečnou větou o počtu a smyslu prvků graficky i významově znázornit společný prostor obou pojmových systémů, výkladem smyslu kopírovat prostor gramatiky jazyka i souřadnic matematického myšlení.
K doložení historického vývoje naší mateřštiny je vhodné znát publikaci o vývoji slabičného písma v bipolárním sociálním prostředí neolitu od Antonína Horáka (O Slovanech úplně jinak, Lípa 1991), který první pochopil emoční úlohu zamlčených „druhých slabik“ při formulaci věcného i emočního náboje grafického znaku, který znamenal něco jiného pro hrstku vládců a něco opačného pro pracující a vnímavou populaci nádeníků. Nepatrné zvukové odlišnosti při povinném typu komunikace pak umožňovaly opačný emoční výklad zápisu, který vyrovnával následky útisku přetlakem v podobě humoru (zdrojem humoru byl a stále zůstává právě emoční protiklad jiného významu, nezapadajícího do zažitého stereotypu vnímání. Dokonalost slova PĚT pak dokumentuje obrovskou vzdálenost materiálních a duchovních hodnot ((pramenících z obou pojmových systémů)) pouhými třemi prvky a to v absolutní zvukové shodě a v absolutní pojmové vzdálenosti.).
Existence vládců, splňujících licenci boha, je možná jen za předpokladu, že vládli schopnostmi, nepochopitelnými intelektem původního obyvatelstva. Obsazování planety výsadky jiných, vyspělejších lidských civilizací je z pohledu této úvahy skutečností, doložitelnou v blízké budoucnosti (pokud není tato informace předmětem dlouhodobého zatajování). S postupným prozrazováním schopností a technologií tehdejších vládců (smísením populace) nahradili agresivnější jedinci potomky výsadku formováním vlastních struktur náboženských a dalších ideologií, což jim v podobě dnešní spotřební společnosti vychází dodnes!

Je-li genom a poznávání do něj vložených informací základnou dalšího vývoje lidí na této planetě, je zřejmé, že inteligence, která tyto informace do genomu vkládala, má dostatek času pro čekání na výsledek. Naše každodenní cesta za kouskem sýra v bludišti lidských aktivit může trvat krátce i dlouho. Aby se lidi domluvili bez zbytečných emocí na tom, co lze v dané době s daným problémem lidskými silami uskutečnit, na to potřebují komunikační nástroj, který každému z nich přehledně ukáže, kdy učinili vzhledem ke svému zájmu a k zájmům ostatních zúčastněných chybné rozhodnutí. Nástroj lze formou hry zavést do vyučování na školách i do odpočinkových aktivit běžného občana, je naprosto univerzální, akceleruje mezilidskou gravitaci.

Ve Vlašimi 9.8.01 Jan Koňas
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001