v této rubrice
ve všech rubrikách
NEJSTARŠÍ ŘEMESLO SVĚTA I.
Rubrika: Hermetismus
Podrubrika: Lexikon okultismu
Autor: Aleš Česal
Vloženo: 07.02. 2002
Počet reakcí: 2
Počet přečtení: 4808
Prostituce bývá často označována jako nejstarší řemeslo světa. K tomuto přívlastku skutečně nepřišla neprávem. Těžko zjistíme, kdo své tělo první nabídl k rozkoši výměnou za odměnu, ale etologové zjistili, že prostituci podobné chování se dá vystopovat už u některých primátů. Opice prchající s chutným plodem před nenažraným samcem nastaví své genitálie, a zatímco si opičák užívá, samice v klidu dojí svačinu.
Velmi specifickým odvětvím tohoto ,,řemesla“ je tzv. chrámová či posvátná prostituce. A jelikož čtete Svět magie, budeme se zabývat především tímto odvětvím.


Kde se nemůže volná láska vybouřiti, vystupuje prostituce

Někteří autoři se domnívají, že prostituce je v podstatě pozůstatkem po původním stavu, v něž člověk žil v prvobytně pospolné společnosti, v níž bujela volná láska, bez pevných rodinných vazeb.
U přírodních národů je volná láska spojena především s institucí mužských domů, v nichž společně bydlí svobodní mládenci a vytvářejí jakýsi svaz. Některé dívky se stýkají s obyvateli mužských domů a jsou za to odměňovány. V některých oblastech dokonce panuje zvyk, že nejen dívky, ale i vdané ženy tráví delší nebo kratší čas v mládeneckých bai.
Prostituce v nejrůznějších formách je známá ze všech koutů světa. Někdy si dívky dokonce takto vydělávají i na věno. Ne všude však na prostituci pohlíželi příznivě. Na Sumatře bývaly prostitutky v opovržení a museli své řemeslo provozovat tajně.
V mnoha původních společnostech byla volná láska považována za posvátnou a přirozenou tak jako jídlo a pití. Dívka, která holdovala volné lásce, nebyla v opovržení, nýbrž byla pokládána za zasvěcenou bohům. Neomezené ukájení pohlavního pudu bylo často výsadou nejvyšších vrstev (královské dcery u Drávidů ve východní Indii, vznešené dívky na Marshallových ostrovech či ženy s královskou krví ze Zlatého pobřeží).
Ve staroindickém eposu Mahábhárata doslovně stojí:
,,Muž, k němuž přijde žena ve své zralosti a on nesplní její přání, je vykladači vědy nazýván vrahem klíčící bytosti. Kdo, požádán důvěrně toužící a zralou bytostí, nevejde k ní, přestává být ctnostným a moudrými je nazýván vrahem klíčící bytosti.“
V Indii údajně panoval zvyk, že se dívka musela v určitém věku rozhodnout buď pro manželství, nebo pro volnou lásku. Pokud nastal druhý případ, byla zasvěcena bohu.


Kulty plodnosti

Zamyslíme-li se nad tím, jaké vážnosti až úcty u přírodních národů požívala volná láska, dojdeme ke zjištění, že tato úcta úzce souvisí s kulty plodnosti. Dívka či muž, kteří měli větší počet partnerů, ukazovali, jak jsou plodní. Za určitých podmínek mohla být tato plodnost transformována a využita i k prospěchu (k oplodnění země). U některých národů docházelo k souložím ve volné přírodě, poněvadž se věřilo, že jde o oplodňovací kouzlo. Stejný účel mělo i vyřezávání obrazů ženských genitálií do ovocných stromů.
Tato kouzla měla zajistit, aby se zazelenaly lesy, rozkvetly květiny, vyrašilo obilí. Jak popisuje Frazer, Pipilové obývající Střední Ameriku se nesmí čtyři dny před setbou dotknout svých žen. Uzdu svým vášním mohou povolit tu noc, která těsně předchází setí. Několik vybraných mužů dokonce provádělo soulož přímo v okamžiku ukládání osiva do země.
Na obdobné obřady můžeme narazit takřka na celém světě. Na některých, ostrovech, ležících mezi západním pobřežím Nové Guineje a severní Austrálií, je slunce považováno za mužský princip, který oplodňuje zemi.
,,Nazývají jej Upu-lera neboli Pan Slunce a zpodobňují ho jako lampu zhotovenou z listů kokosové palmy. Lampa visí v každém domě, jakož i na posvátném fíkovníku. Pod stromem leží velký plochý kámen, který slouží jako obětní stůl. Na něj se kladly hlavy zabitých nepřátel. Jednou za rok, na počátku doby dešťů, sestupuje Pan Slunce dolů na posvátný fíkovník, aby oplodnil zemi; aby mu lidé usnadnili přístup, ohleduplně mu tam přistavují žebřík o sedmi příčkách. Je zdobený vyřezávanými figurami ptáků, kteří oznamují svým pronikavým křikem, že se od východu blíží slunce. Při této příležitosti se obětuje velké množství vepřů a psů; muži se stejně jako ženy oddávají orgiím; a mystické spojení slunce je předvedeno jako drama veřejně, uprostřed zpěvu a tance, skutečným spojením obou pohlaví pod stromem.“ (Frazer)
Je zajímavé, že některé z oplodňovacích rituálů zůstaly zachovány i v období křesťanství, které je známé svým nesmlouvavým a odmítavým postojem ke všemu, co jen trošičku zavání sexem.
Na Ukrajině, na den sv. Jiří(!), 23. dubna, vycházel, kněz se svými ministranty do polí, aby požehnal rašící obilí. Pak si mladí novomanželé lehli v párech na osetá pole a váleli se po nich, protože věřili, že podpoří růst obilí. Z Ruska je znám obdobný zvyk, jenom s tím rozdílem, že místo novomanželů, válejí ženy po poli kněze. Bez ohledu na kamení, díry či bláto.
Je docela možné, že z posvátného oplodňovacího rituálu vznikla instituce posvátné prostituce, kde kněžka zasvěcená určitému božstvu zajišťuje plodnost pro celou zemi.
Někteří badatelé soudí, že s oplodňovacími rituály by mohly souviset i určité megalitické stavby. Např. jasně falické menhiry.

(pokračování příště)

Aleš Česal
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související