v této rubrice
ve všech rubrikách
NEJSTARŠÍ ŘEMESLO SVĚTA II.
Rubrika: Hermetismus
Podrubrika: Lexikon okultismu
Autor: Aleš Česal
Vloženo: 12.02. 2002
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 4216
Posvátná prostituce
Záruba a Votoček dělí posvátnou prostituci do dvou kategorií:
1. prostituce k uctění božstva, která se neopakuje,
2. trvalá náboženská prostituce.
V prvním případě jde nejčastěji o oběť panenství nebo o jediné oddání se jednomu nebo více mužům, kteří jsou na místě boha, pokud ovšem muže nezastupuje náboženský symbol, např. umělý falus.
Trvalá náboženská prostituce je pak společností vytvořenou institucí, která má nahradit někdejší stav, kdy bujela volná láska. Posvátná prostituce není vynálezem jen starověkých národů, jak by se možná mnozí domnívali, nýbrž je rozšířena skoro tak jako prostituce světská.
Kmen Eveheů v západní Africe má řád kněžek Agbui. Část lidu uctívá silného ducha blesku a hromu. Především ženy. Ty tvoří řád se svými odznaky a sliby. Dorozumívají se řečí, které nikdo jiný nerozumí. Dívky, které jsou zasvěceny tomuto božstvu nebo se později věnují jeho službě, jsou od svého dvacátého roku vzdělávány a žijí v jakémsi klášteře, který vede kněz. Do kláštera nemá kromě něj nikdo jiný přístup. Zde jsou tři nebo čtyři roky a učí se ceremoniím a řeči řádu. Z kláštera mohou vyjít, jen když jdou žebrat, čímž se živí.
Když je pobyt v klášteře ukončen, mohou se vrátit zpět do svých poměrů. Nesmí se však vdát, protože jsou zasvěceny svému božstvu a stávají se veřejnými děvčaty. Je věcí cti řádu rozmnožovat počet členek, a proto kněžky unášejí za nocí každou dívku, které se mohou zmocnit. Příbuzní se pak domnívají, že si ji odvedl bůh.
I na Zlatém pobřeží byly nevěstky zasvěcovány a stávaly se svatými. Říkalo se jim abrakees a musely přísahat, že si ani od toho nejbohatšího milence nevezmou víc, než je stanoveno.

Manželství za náhradu
Zvykem, který se velmi blíží praktikám prostituce, je tzv. manželství za náhradu. Ve východní Africe měl u sebe takřka každý nosič karavany svou bibi. Bohatí kaferští černoši si často kupují dívku na několik měsíců. Šiíté v Iránu provozovali zvyk, že žena zvaná sighea se mohla vždy po 25 dnech vdát.

Chrámová prostituce
Zcela specifickým odvětvím posvátné prostituce je tzv. chrámová prostituce, která je spojená se svatostánkem určitého božstva. Nejznámější kulty, při nichž byla provozována chrámová prostituce, byly zasvěceny u Foiničanů Astarté, u Babyloňanů Ištar, na Kypru pak Afroditě.
Budeme-li blíže studovat charakter těchto božstev, zjistíme, že se jedná o vyjádření jednoho principu. Babylonská Ištar byla v jednom ze svých aspektů také bohyní lásky. Herodotos ji dokonce nazývá Mylitou -- bohyní prostituce, dr. Eliáš však podotýká, že se jedná o zkomoleninu slova Mualidat, které znamená rodičku.
Je ale pravdou, že chrámovou prostituci nacházíme ve třetím tisíciletí před Kristem v těch nejrozvinutějších společnostech. ,,Všude byla veřejným zařízením vázaným na chrámy, které z ní čerpaly část svých příjmů. Všude byla také bisexuální: oddávali se jí muži i ženy. Na střízlivosti obchodního stavu nemění nic skutečnost, že prostituti vystupovali jako služebníci boží a že se o nich v dobových zprávách hovoří jako o ,svatých´.“ (Morus)
Někteří badatelé se domnívají, že chrámová prostituce byla specialitou semitských národů. Nejstarší dochovaný nevěstinec byl však nalezen na území nesemitských Sumerů, ve městě Uruku. V Uruku byl chrám nejvyššího boha Anu. Prostituti byli zasvěcenci jeho dcery, smyslné Ištar. Dům, v němž prostitutky žily, se nazýval gagum. Sumerové rozeznávali tři kategorie chrámových prostitutek: kizrétu, senchátu a charimtu. Nejhorší pověst měla třetí skupina. Muž, který upadl do jejich rukou, byl ztracen.
Chrámové prostitutky nesměly samy vychovávat děti, ty byly dávány adoptivním rodičům. Pokud by pátraly po otci, hrozil jim trest smrti.
Herodotos uvádí, že v Mezopotámii se každá žena musela oddat v chrámu před sňatkem cizímu muži.
Na základě Herodotových zpráv se tvrdí, že existovala nucená chrámová prostituce, kterou musely provádět počestné dcery, jež se musely oddat každému, kdo jim v chrámu hodil na kolena minci -- ovšem pouze jednou. Ze zvyku nucené prostituce se vyvozuje, že se nejspíš jednalo o náboženský akt, obětování bohyni, jíž měla jednu noc nebo alespoň jednu hodinu patřit každá žena. ,,Bohyně sama vyhledala ženám milence. Bylo to zcela anonymní spojení, mystické splynutí s božstvem, jež děvče zbavilo panenství ještě před vstupem do manželství. Předsvatební zvyky tohoto druhu známe i u primitivních národů. Překvapují nás však v zemi jako Babylon, kde byl sexuální život občanů (už z důvodů dědických) upraven velmi přísně. Jestli tomu bylo tak, jak píše Herodot, muselo to vést k nesčetným předmanželským porodům -- zejména proto, že potraty byly zakázány. Jaké bylo sociální postavení a dědické právo těchto předmanželských dětí počatých ve službě bohyni Ištar? Ani jeden náboženský pramen o tom nemluví a neuvádí žádný příklad.“ (Morus)
Herodot nám zanechal zmínku o dalším zajímavém zvyku.
Ve slavné babylonské věži etemenanki, kterou nechal obnovit král Nabopolasar, byla vysoko nahoře svatyně. V ní stála velká zdobená postel a vedle ní zlatý stůl. V této místnosti nocovala vždy jedna žena, kterou si vyvolil mocný babylonský bůh, snad Marduk. Badatelé se přou, zda skutečně (ve snu) docházelo k mysterióznímu splynutí s božstvem či se jeho úlohy ochotně ujal některý kněz...
Už jsme zmínili úlohu mužských prostitutů. V Mezopotámii byly u velkých chrámů, např. bohyně Ištar, zřízeny speciální mužské nevěstince. Vedl je velekněz s titulem ukkurum.
S praktikami chrámové prostituce se logicky setkávali i Židé, a tak není divu, že tuto otázku řeší i Starý zákon, který rozlišuje dvojí druh prostitutek -- chrámové a za plat. Chrámové nevěstky sloužily bohyni plodnosti. Jejich protějškem jsou chrámoví prostituti, které Bible jmenuje jako ohyzdné nebo hanebné sodomáře. Starý zákon zcela jasně zakazuje chrámovou prostituci, která pod vlivem neizraelských kultů ohrožovala i čistotu izraelské bohoslužby. Skutečnost, že slovo ,,smilniti“ často znamená odpadnout od Hospodina, poukazuje na prostituci, která patřila k pohanským kultům.
Děti nevěstek neměly žádná práva a peníze získané prostitucí nesměly být obětovány v chrámu.
Přes přísné zákazy a hlasy proroků se nikdy nepodařilo chrámovou prostituci v Izraeli zcela vymýtit. Tvořili ji obdobně jako v Babyloně mužští ,,světci“ kedešim a kedešot, kteří své řemeslo provozovali ve vesnicích pro pocestné. Společnost jimi opovrhovala a říkalo se jim psi.
Jednou z mála oblastí, která neznala chrámovou prostituci, byl hinduismus, jehož kněží oddělovali přísně víru od obchodu a sexuality.
(pokračování příště)
Aleš Česal
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související