|
|
| O ILUZI POSTUPNÉHO VÝVOJE A NELINEÁRNÍ PRAVDĚ ANEB „MIMOZEMŠŤANÉ PO KAPKÁCH“ |
| Rubrika: |
Současnost & filosofie |
 |
| Podrubrika: |
Aklimatizace & spirituální proměna |
| Autor: |
Dalibor Novák |
| Vloženo: |
14.03. 2002 |
| Počet reakcí: |
0 |
| Počet přečtení: |
5022 |
Už dlouho je patrné, že lidé jsou pomaloučku připravováni na velkou proměnu, na přijetí nepřípustného, paranormálního, na změnu v pohledu na svět. Proces byl nazván aklimatizací, jak jste mohli číst již v článku Petra Nováka. Nechejme ale popisování, zamysleme se nad konkrétním problémem v souvislosti se lží, do níž jsme již minimálně sedm let vtahováni.
Jedním z nejdrastičtějších problémů v postupném sdělování ohromného balíku „alternativní“ utajované pravdy je: Jak říci lidem, že nejsme ve vesmíru sami? Připusťte tu možnost, že sami opravdu nejsme, a zamyslete se nad tím, jak by to mělo být sděleno. Nejspíš všichni dojdete k tomu, že by to mělo být postupně. A teď zavzpomínejte na sérii odhalení, které jsme desetiletí svědky. Během devadesátých let začala být veřejnost právě takto postupně informována o možnostech života mimo tuto planetu. Celé to však připomíná spíše nějakou propracovanou kampaň…
1994 - objev vody v zatím nejvzdálenějším místě od planety Země, v galaxii Markarian 1, tedy ve vzdálenosti 200 milionů světelných let
6. říjen 1995 – objevena první planeta (u hvězdy 51 Pegasi) mimo sluneční soustavu - obíhá kolem hvězdy podobné Slunci, ale je příliš žhavá
srpen 1996 – mikroorganismy z minulosti Marsu v meteoritu ALH84001,0 (NASA)
× meteorit objeven již roku 1984; dr. H. D. Pflug nalezl uhlík nepozemského organického původu v nejstarších kamenných usazeninách Země (asi 3,8 miliardy let) v JZ Grónsku již před rokem 1976; dr. Pflug s týmem objevil v meteoritu Murchison nepozemské buněčné struktury s nepozemsky pravotočivými aminokyselinami již roku 1982, publikováno 29.4.1982 v časopise Nature
29.listopad 1996 – možnost přítomnosti ledu na povrchu Měsíce, pravděpodobně v kráteru na jižním pólu – Clementine (NASA)
× přítomnost vody na pólech Měsíce vysoce pravděpodobná již v 70. letech; oblaka vodní páry zjistily již lodě Apollo 12 a 14, pozorování „oblak“ Apollo 8 i dříve; 7. března 1971 zjištěny sporadické výrony iontů vodní páry; okraje všech kráterů zaobleny erozí; přítomnost vyschlých řečišť; Apollo 15 zjistilo vodorysy na úpatí mnoha hor
srpen 1997 – mikroorganismy v asi 4,6 miliardy let starém meteoritu Murchison daleko z naší sluneční soustavy nebo mimo ni
× meteorit objeven již roku 1969; dr. Pflug s týmem objevil v meteoritu Murchison nepozemské buněčné struktury s nepozemsky pravotočivými aminokyselinami již roku 1982, publikováno 29.4.1982 v časopise Nature; dr. Pflug nalezl uhlík nepozemského organického původu v nejstarších kamenných usazeninách Země (asi 3,8 miliardy let) v JZ Grónsku již před rokem 1976
1998 – bakterie dovezené v dubnu 1967 na Měsíc přežily tři roky do odvezení (NASA)
× NASA měl tuto informaci 28 let před zveřejněním
1998 – objeveno dalších osm planet mimo sluneční soustavu, první vizuální důkaz existence planet mimo sluneční soustavu, planeta na mimořádně excentrické dráze, planeta putující (právě sumerská Nibiru měla být putující planetou, jež se zachytila na velmi excentrické dráze – pozn. autora)
5.březen 1998 – led je přítomen na obou polárních čepičkách Měsíce, ne však koncentrovaně – Lunar Prospector (NASA)
× přítomnost vody na čepičkách vysoce pravděpodobná již v 70. letech; ostatní důkazy přítomnosti vodních par, jež dávno existují, viz 29. listopad 1996, taktéž známy vodorysy a vyschlá řečiště
3.září 1998 – led na obou polárních čepičkách Měsíce je přítomen vysoce koncentrovaně, záměna vody s jiným materiálem se nepřipouští – Lunar Prospector (NASA)
× mohutná zásobárna vody na pólech vysoce pravděpodobná již v 70. letech, ostatní důkazy přítomnosti vody viz 29. listopad 1996
1998 – povrch Marsu vykazuje existenci jezer nebo mělkých moří v minulosti
× stejné závěry již 1975, 1978 foto meandrových říčních koryt, také 1972 – Mariner 9
1999 – objeveno dalších deset planet mimo sluneční soustavu, některé mají teplotu vhodnou k pobytu člověka (HD134987 42°C, HD10697 –9°C), první planetární systém, „dvojče“ Země
22.červen 2000 současné zdroje tekuté vody na Marsu, voda se z podzemí dostává občas na povrch, největší záplavové kanály ve sluneční soustavě – Mars Global Surveyor (NASA)
27.únor 2001 – potvrzení mikroorganismů v meteoritu ALH84001,0 z Marsu –mezitím se totiž objevily pochybnosti (Floridská státní univerzita v Tallahassee)
× meteorit objeven již roku 1984; dr. Pflug nalezl uhlík nepozemského organického původu v nejstarších kamenných usazeninách Země (asi 3,8 miliardy let) v JZ Grónsku již před rokem 1976; „kampaň“ od r. 1996
29.červenec 2001 – okolo 1/3 tuny živých bakterií vstupuje každý den do stratosféry Země (Cardiffská univerzita)
× důkazy o tom, že nejstarší horniny na Zemi obsahují stopy mimozemského života již dlouho existují; „kampaň“ od r. 1996; teorii panspermie vypracoval již Sir Fred Hoyle a Chandra Wickramasinghe
9.říjen 2001 – starobylá obří drenážní nádrž a zavlažovací systém leží v podzemí Marsu (Arizonská univerzita)
× výzkum údajně trval 10 let, uveřejněn až po prohlášení NASA
19.únor 2002 – pravidelné katastrofické povodně (600 km3 vody) na Marsu, voda tryská ze sopečných a tektonických trhlin, poslední záplava ne dříve než před 10 000 000 lety (Arizonská univerzita)
(detailní seznam objevů připravujících na přijetí inteligentního života ve vesmíru najdete v připravované knize Všichni jsme pastýři aneb duch doby, fenomén aklimatizace a etika pro nové milénium)
Většina objevů byla již dávno učiněna jednotlivými vědci a badateli, avšak NASA i jiné instituce se jim oficiálně vysmáli a všechny zajímavé závěry popřeli. Až do poloviny devadesátých let byla křečovitě udržována představa, že vesmír je naprosto sterilní a Země je ve svých podmínkách jedinečná. Nyní se náhle zjišťuje, že vesmír naopak oplývá vodou, životem a dokonce planetami jako je ta naše. Kromě výše vypsaných objevů či spíše tiskových prohlášení byla díky Evropské vesmírné agentury ESA objevena voda v blízkosti umírajících hvězd, nových hvězd (hojně vznikající vody okolo nových hvězd v Orionu), v interstelárním prostoru, v jiných galaxiích a v atmosféře Saturnu, Neptunu, Uranu, Marsu či Titanu. Také byl během devadesátých let objeven život v podmínkách dosud považovaných za neschopné života – např. bakterie žijící několik set metrů pod povrchem v čedičových horninách obsahujících vodu, mikroorganismy v lávě či hluboko v ledovcových masivech. Ale vývoj není příliš upřímný.
Jak je možné, že německý geolog publikoval objev mimozemských pozůstatků života v nejstarších horninách Země již roku 1976, ale svět mimozemský život objevil až o dvacet let později? Co to je za vědecký výzkum, který ignoruje objev meteorického mimozemského života německým geologem v roce 1982, nechá totéž objevit ruské vědce a nakonec nález v srpnu 1997 prohlásí za novinku NASA? A ještě něco: Je náhodou, že oficiálně první mimozemské bakterie pocházejí z Marsu, když mnohem ranější objev hovoří o mikroorganismech z hlubokého vesmíru? Že se důkaz marsovského života objeví zároveň s přípravou dvou hollywoodských velkofilmů o této planetě? Že jeden film oživuje potírané legendy o záhadných monumentech a na druhém snímku NASA přímo spolupracuje? A že se toto všechno děje právě v době, kdy již má NASA více než pošramocenou pověst sérií údajně ztracených a nesmyslně porouchaných marsovských sond?
Je také velice podivné, že meteorit s oněmi tzv. prvními mimozemskými bakteriemi měli američtí vědci v rukou již v roce 1984 a trvalo jim celých dvanáct let, než bakterie objevili. Samozřejmě, můžete to brát tak, že do nynějška neměli tak dobré mikroskopy. Ale zdá se vám to pravděpodobné? A proč dvacet osm let NASA tajil zprávu o přežití pozemských bakterií na Měsíci? Není pravděpodobné ani to, že by objevy mimozemského života pokračovaly ve stylu posloupnosti evoluce. Jestliže jde však o propracovanou kampaň, která má za cíl postupně a nenásilně psychologicky lidstvo připravovat na objevení skutečně inteligentního života a pravdy o našem původu, pak bude vývoj stále stejný. Co objeví vědci „čirou náhodou“ a „poctivou pílí“ dál? Nejspíš nějaké mechy a lišejníky, později rostliny, stromy nebo něco podobného, následně červy a primitivní zvířata …až ke konečnému cíli. Možná se mezitím objeví oficiální důkazy, že pozemský život pochází odjinud, abychom se připravili na střet s jeho zdrojem… Není ani bez zajímavosti, že s postupujícím a dokonalejším výzkumem Marsu záhadných objektů na fotografiích neubývá, nýbrž nezměrně přibývá, a my si na to již zvykáme.
Dalibor Novák |
|
vlož reakci -
ukaž reakce -
pošli článek -
vytiskni článek
|
| Články tematicky související |
|
 |
|
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
