v této rubrice
ve všech rubrikách
ČEŠTINA, JAZYK BUDOUCNOSTI? I.
Rubrika: Aréna
Podrubrika: (R)Evoluční teorie
Autor: Jan Koňas
Vloženo: 20.03. 2002
Počet reakcí: 5
Počet přečtení: 4270
Proč zrovna čeština by měla být světovým jazykem budoucnosti – odpověď je v její schopnosti přizpůsobit se ke světovému jazyku ekonomiky, k matematice.

V žádném evropském jazyce nelze vytvořit kombinací slov o číslicích souvětí v takové vzájemné symetrii obou jazyků, která v kombinovaných vztazích pojmů počtu a smyslu definuje celou oblast těchto výstupů lidského myšlení. Výklad tohoto souvětí v prostředí matematiky pomocí množiny symetrií zároveň dokládá zněním souvětí gramatiku jazyka a prioritu vztahu mezi počtem a smyslem prvků obou pojmových systémů pomocí „definice obvyklé věty“ etnického i matematického jazyka

Trojice rovností (níže uvedená) je ukázkou, jak lze pomocí výkladu jejich zápisu definovat některá omezení a přednosti matematiky ve vztahu k přednostem naší mateřštiny. Každý jazyk je rozhodovacím nástrojem, číselná, slovní, zvuková či obrazová podoba nějakého sdělení je možností pro každého z nás k takovému sdělení najít osobní vztah, který je vyjádřitelný rovnováhou či nerovnováhou emocí v podobě různé míry pocitu pravdivosti. Míru souladu informací ve vědomí (pravdivost) kontrolujeme také dvojím pojmovým materiálem, jazykem matematiky a etnickým jazykem, vesměs mateřštinou.
Jednou ze základních vlastností pojmového systému matematiky je vedle popisu hmotného prostředí i jeho nezávislost na probíhajícím čase, matematické pravdy jsou v čase stálé, je konstruována tak, aby byly. Používá prvky kategorie velikosti tak, aby výsledek byl vždy ve statické rovnováze nezávislé na plynutí času. Rovnováhu symbolů a vztahů zajišťují pravidla - axiomy matematiky. Dynamiku (funkci matematiky v čase) zajišťuje posloupnost kroků, logika. Klasická logika slouží k definování optimální cesty vždy jen k jednomu ze dvou (i více) možných řešení.
Tento text má za cíl formulovat základnu pro logiku, která současně exaktně zpracovává tolik vzájemně protikladných předpokladů, kolik jich stačí představitelé těchto předpokladů v určeném čase předložit ve zvukové podobě.

Klasickou logikou nelze nahradit funkci emocí, přítomných při vnímání pojmového materiálu etnického jazyka, který je založený na zvratné rovnováze významů množiny výkladů každého pojmu. Každý jazyk slouží především k organizaci a uspořádávání času. Etnický jazyk slouží navíc k nalezení osobního vztahu k informacím věcného či nevěcného (duchovního?) obsahu. Tento osobní vztah lze nazvat hodnotou pravdivosti vzhledem k celému souboru navzájem propojených informací, vytvořených během života. Toto propojení vždy zajišťuje nějaký objem pojmů, emočně svázaný s životními zkušenostmi. Etnický jazyk je i dnes stále otevřený, zatím co matematika svůj pojmový systém uzavřela pomocí axiomů do „funkčního“ okruhu, kde lze matematicky dokázat cokoliv, i nesmysl.
Návaznost etnického jazyka na tento „bludný kruh“ matematiky najdeme na počátku minulého století, v období, kdy Einstein formuloval matematicky popření fyziky prostoru tím, že vědomě použil v té době nesmyslný předpoklad, mocninu rychlosti světla, která (umocněná!!) nemohla v prostoru podle tehdejších informací existovat. Trojka a pět nul je prvním společným jmenovatelem pojmového systému matematiky a pojmového materiálu etnického jazyka v prostředí fyziky našeho prostoru, nula anebo písmeno Ó je společným grafickým symbolem obou jazyků.
Základem pro popis myšlení, spojujícího oba jazyky, je nalezení dalších společných jmenovatelů v podobě: dvojice symbolů: (pro přímku a sinusoidu), dvojice pojmů: (počet a smysl sdělení) a ještě dvojice principů: (symetrie a rotace).
Každá z těchto tří kategorií (symbol, pojem, princip) je tak zastoupena dvojicí prvků nižšího řádu. Pro oblast etnického jazyka je určující sdělitelnost kompletní informace, pochopení smyslu sdělení prostřednictvím „počtu“ vztahů, platných v matematice. Všimněme si uvedených číslovek, součtem 3 + 2 dostaneme 5, PĚT ( pozn.: nezáleží na celkovém počtu nebo tvaru uvedených pojmů, vždy je nutné pochopit zamýšlenou souvislost, zde: kolika a kterými prvky a v jakém jejich vzájemném vztahu lze zajistit funkci nového typu logiky)
Variabilní vztahy pětky ve vztahu trojice + dvojice jsou základnou pro formulaci logiky, která spojuje obě hemisféry libovolného počtu lidí do optimální funkce ve skupinovém rozhodování. Tuto logiku lze doložit graficky, zákrytem obou pojmových systémů na níže uvedeném souvětí. Klíčovým detailem je „dvojprvek“ smysl sdělení (ve fyzice částic je obdobou např. atom - proton a neutron). Zde je patrný jediný nedostatek současné české gramatiky. Je otázkou dalšího vývoje jazyka, kdy bude vazba podmětu na předmět (nebo jiný větný člen) tak pevná, že optimální holá věta bude zahrnovat Podmět, Přísudek a Předmět, tři podstatné prvky. Také k přijetí „definice obvyklé věty“ musí dozrát čas, zahrnuje ještě např. Přívlastek a Příslovečné určení, obvyklá česká věta má totiž většinou 5 Pé. Proč asi?

Pětka stojí také uprostřed čísel desítkové soustavy, je jakousi osou mezi číslicemi 1 – 9. Zároveň v číslech 1 - 10 vytvoříme druhou, virtuální symetrii, kde osou je prázdný prostor mezi číslicemi 5 a 6. Můžeme si obě symetrie představit jako střed houpačky, kde rovnováhu nezajišťuje součet velikosti prvků, ale jejich shodný počet.
Zvratná rovnováha významu výrazu PĚT je v češtině přímo excelentní, číslice historicky představuje hmotný svět. Ale shodným zvukem !! lze V ČEŠTINĚ vyjádřit i sloveso, činnost v probíhajícím čase (zpívat).

Zvukem spojený prostor hmoty a času je novinka, posunující známou Einsteinovu větičku do nového kabátu. (E = m . t)
Energie zvuku je spolu s energií světla a energií času (v podobě myšlení) hlavní příčinou formování časoprostoru naší existence.

Funkce zvratné rovnováhy významu slovesa a číslovky PĚT je základem mechaniky rozhodovacího procesu, která má svou obdobu ve světě fyziky prostoru, kde hlavní úlohu hraje také hmota a čas. Energii, přítomnou mezi dvěma částicemi hmoty můžeme pozorovat jen pomocí následku, po uplynutí nějakého kvanta času, ve změně polohy, tvaru apod. Virtuální časoprostor v našem mozku pracuje také tak, ale jaksi opačně. Dvě odlišné informace („částice pravdy“) se musí spolu utkat v prostředí všech dalších pomocí energie času, kterou je proces myšlení. Následek myšlení se projeví pohybem hmoty v časoprostoru (souhlasem či nesouhlasem, vyjádřeným činností v čase).
Objem a kvalita informací, perspektiva, ze které posuzujeme pravdivost nových informací se občas převrátí (viz střídání socialismu a kapitalismu v naší historii, oběh slunce okolo země, atd.). Tuto mechaniku překlápění výsledku jsem využil ve funkci diskusního nástroje, pracujícího s účinky axiomu pravdivosti.

Zvratnou rovnováhu číslovky a slovesa PĚT je nutno datovat do začátku století i proto, že dnes se už tento výraz pro zpěv neužívá, mimoto souvislost s Einsteinovou prací je mnohem hlubší (viz Hra se slovy a číslicemi). Pro pochopení jedinečnosti českého jazyka ve vztahu k jazyku matematiky je určena právě konstrukce souvětí, které je vzájemným propojením symetrického obrazu atributů říše matematiky (přímka a sinusoida v symetrii s rotací a vlněním) – a současně souvětí definuje slovně variabilitu gramatiky obvyklé věty (početních vztahů užitých prvků ve vztahu k momentální převaze významu některých z nich).
Proč nelze v jiném jazyce sestrojit podobné souvětí tak, aby se také v základních matematických souvislostech krylo ve stejně dokonalé souhře souvislostí s gramatikou nejen v součtech slov ale dokonce i písmen? Odpověď je v pochopení cesty, kterou lidstvo během své historie vykonalo (viz: A. Horák „O Slovanech úplně jinak“, J.Wojnar „Tunel do kosmu“, Ivo Wiesner „Stezka draka“, Bible,…. a mnoho dalších).
---------------------------------------------------------------------------------------------
Osu symetrie v běžně užívané desítkové soustavě představuje číslice 5, slovy v češtině ji lze vyjádřit pěti písmeny (pětka), třemi písmeny (pět) nebo pomocí zobecnění počtu prvků slovem (počet), které má „náhodou“ také stejný počet písmen, 5.

5 = 5 PĚT = 5 PĚTKA = 5 = POČET

V první rovnosti se nic nového nedozvíme, představuje formu paradoxu. Poslední, třetí rovnost velmi jednoduše dokládá cestu, kterou musel český jazyk vykonat, aby opět pěti písmeny ukázal cestu od popisu množství hmoty číslicí k pojmu pro zobecnění jednoho způsobu myšlení, do výsledku práce s čísly. Počet, vyjádřený libovolnou fyzikální či teoretickou hodnotou je základním a také konečným postojem matematiky.Jak lze do rozhodovacího procesu v matematickém prostředí a souvislostech vnést funkci času (činnost v průběhu času) jinak než prostřednictvím klasické logiky – to demonstruje prostřední rovnost, kde se těžiště významu přesouvá od shody počtu prvků ke shodě smyslu číslice a zvukové shodě slova i číslice.

Zvuk slova v mozku vyvolává možné návazné souvislosti v závislosti na rychlosti, ale i na setrvačnosti chápání. Příkladem je druhý význam slova pět ve smyslu zpívat. Zpěv je základním vyjádřením pocitu vnitřního souhlasu, je znakem souladu hodnot pravdivosti ve vědomí, tento soulad zpracováváme prací se slovy, čísly, obrazem a zvukem.
Tato prostřední rovnost představuje základní úlohu člověka v průběhu rozhodování, - pochopit smysl slova v zamýšleném kontextu, v jiné souvislosti než té, která se nabízí z dynamického stereotypu zaběhlého uvažování.

(pokračování příště)

Jan Koňas
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001