O přístupu oficiální vědecké literatury k paralelním vědám
"Třebaže si to mnozí nechtějí připustit, minulý režim pavědu hýčkal a podporoval," prohlásil na adresu "pseudověd" známý astrofyzik a mediálně nejaktivnější člen českého klubu skeptiků RNDr. Jiří Grygar, CSc. (MF Dnes, 20.4.1995). Což o to, připustit si můžeme leccos. Je-li takové tvrzení podloženo solidními argumenty a především fakty, je třeba jej respektovat. Odkud ovšem bere pan Grygar argumenty pro uvedené tvrzení, můžeme jen spekulovat. Vezmeme-li v úvahu, že například léčitelství bylo za minulého režimu zakázáno, šlo zajisté o jakýsi zvláštní druh podpory, jejíž výhody nevděční léčitelé jaksi nepochopili. Také by se dalo ostře polemizovat o tom, kdo vlastně koho podporoval; vždy třeba seriál Okna vesmíru dokořán, který běžel v 80. letech v normalizační Československé televizi určitě za podpory ufologů nebo léčitelů nevznikal.
Skutečně rafinovaná však musela být režimní podpora teoriím paleoastronautiky. Z knih E. von Dänikena, Z. Sitchina, I. Velikovskyho a dalších badatelů, kteří ve svých pracích více či méně tuto hypotézu zastávali, u nás v letech 1969-1989 nevyšla ani jediná. A jestliže byla v roce 1988 vydána kniha polského autora Mostowicze, nebyl by to ani náš paleoastronautice nakloněný režim, aby ji - zřejmě z čistě konspirativních důvodů - nedoprovodil stopadesátistránkovým komentářem skeptického publicisty. Ten čtenáři polopaticky vysvětlil, aby knihu nebral příliš vážně, nebo Mostowicz je přece jen snílek a fantasta.
Na druhé straně si ale musíme přiznat, že na nezájem ze strany vědců si v oné době žádný z "kacířů vědy" skutečně stěžovat nemohl. Oficiální vědci se teoriemi paleoastronautiky zabývali; nebylo to ale v seriózních vědeckých publikacích, ale v jakýchsi účelových anti-pamfletech, v nichž se zastáncům těchto hypotéz dostalo namísto pečlivého vědeckého posouzení pouze osobních útoků, nálepek "amatér", "pavědec" a jiných invektiv. Bylo také "odhaleno", v čem spočívá pomýlenost všech těch "pavědců": buď nepřijali marxistickou dialektiku jako základ všeho bádání nebo jejich teorie neodpovídaly dosavadním vědeckým poznatkům. A tak zatímco byl Däniken zakázán, vycházela díla dogmatických "strážců čistoty vědy", publicistů typu Pacnera, Toufara, astronoma Grűna nebo právě zmiňovaného astrofyzika Grygara, která na něj vytrvale útočila. A taky proč ne: když se napadený nemůže bránit, je to ohromně snadné.
Strážci čistoty vědy v akci
Velmi pozoruhodná je v této souvislosti publikace autorů Z. Kukala a J. Maliny Soumrak kouzelníků. Právě na toto "kultovní" dílo, vydané v nakladatelství Socialistické akademie ČSSR Horizont r. 1987 se dodnes různí skeptikové odvolávají jako na zásadní příručku pro boj s "pseudovědami". Podívejme se na tuto knihu trochu blíže - je totiž skutečně vyjímečná. Oba autoři v ní vystupují neobyčejně suverénně - jako neomylní zástupci "té pravé vědy" a obhájci jediné pravdy - té své. A mají v tom silnou oporu, vždy: "Jestliže totiž člověk nepřijme marxistickou filosofii, ztrácí správnou orientaci a ocitá se ve světě volných představ a fantazií," jak čteme na str. 128.
Čtenář ale musí být od začátku v obraze. Již na straně 38 tak máme možnost poznat metody práce autorského dua. Autoři zde totiž učinili nečekaně otevřenou zpověď: "Rozum, logiku, fantazii a intuici nepoužíváme ve všech situacích ve stejné míře, ovlivňují nás objektivní okolnosti - doba, prostředí" To je důležité sdělení. Při vědomí, že Kukal s Malinou nepoužívají rozum stále ve stejné míře, potom jaksi lidsky chápeme vznik takového škváru, který dokázali sepsat; některé neuvěřitelné výroky v knize svědčí o tom, že celá kniha vznikala v době dlouhodobějšího výpadku rozumu.
Co se samotné paleoastronautiky týče, oba autoři ji jako teorii zcela odmítají, protože jsou přece "vybaveni poznáním mnoha vědních oborů", a jak známo, co sami neschválí, to neexistuje. Z jejich zmateného výkladu a nulových protiargumentů sice nelze ani při nejlepší vůli učinit žádný závěr, ale to jim nepřekáží v tvrzení, že: "hypotézu o zásahu mimozemšanů do biologického vývoje lidstva můžeme oprávněně zamítnout." (str.134). Na "argumentech" typu "Däniken je rozhazovačný hoteliér" může být mnoho pravdy, avšak za vědeckou metodu vyvracení jeho teorií se to skutečně považovat nedá. Stejně tak výrok, že autor není členem žádné vědecké instituce a jeho hypotézy tudíž nemají ve světle dokonalosti vědeckých publikací žádnou váhu, je mírně řečeno sporný. Podobné nesmysly už ale nepřekvapí: stokrát přežvýkané se je můžeme dočíst i v jiných publikacích grygarovského typu a Soumrak kouzelníků je pouze papouškuje - nic víc. Navíc Däniken by měl spíš autorům děkovat, že se o něj vůbec otřeli: to Robert Charroux takové "štěstí" neměl. Kukal a Malina tvrdí, že o něm se nemá cenu bavit: spraví to prý "mávnutí rukou a odkaz na středoškolské učebnice fyziky a přírodopisu." (str. 185).
I další argumenty v Soumraku kouzelníků doslova "berou dech". Autoři patrně musí mít velké obavy o čistotu vědy, když se zabývají "pseudovědeckými žvásty bez hlavy a paty", které by "soudný člověk nemohl nikdy brát vážně" (str. 184). Proč tedy svými žvásty na stejné téma zaplnili dvě stě stran? Vysvětlení je vskutku dojemné: mají starost o čtenáře! Podle nich totiž pavědecká literatura čtenářům poskytne "zcela falešnou iluzi o možnosti získání poznatků jiným než vědeckým způsobem" (str. 183-4). Kouzelná formulace; Kukal s Malinou se pravděpodobně obávají, že autoři Dänikenova typu by u čtenáře vzbudili zájem o myšlení vlastní hlavou. Z toho důvodu je vydávání knih obdobného ražení nesmírně nebezpečné.
Knihu nakonec završují opravdové perly. Autoři se upřímně podivují, že i přes jejich záslužnou cenzorskou činnost "stále vysoké procento lidí věří na létající talíře, v bermudský trojúhelník, astrologii a další výmysly pseudovědy". A pateticky se dotazují: "Copak nevěnujeme dostatečnou péči výchově v duchu materialistického světového názoru a v duchu vědecké pravdy?" (str. 181). Bylo by však obrovskou chybou, kdybychom v knize přehlédli patrně vrcholnou zásadu soudobého vědeckého myšlení. Kukal a Malina sice "skromně" přiznávají, že ani oni nejsou vševědoucí, což ovšem vzápětí korigují skvostným výrokem: "Autoři přiznávají, že se mohou mýlit, protože jednotlivec se mýlí, ale věda jako celek se nemýlí." (str. 190) To už je hotový přelom ve vědeckém myšlení.
Celá kniha by tak pro normálně uvažujícího člověka mohla být jedna velká legrace - nebýt ovšem jednoho malého odstavce na straně 186. Cituji začátek kapitoly s názvem Věda a kacíři: "Ten, kdo veřejně vystupuje proti náboženským dogmatům je kacíř. Kdo vystupuje proti uznávaným vědeckým učením je vlastně také kacíř. Co udělá silná náboženská moc s kacířem? Pokud neodvolá, upálí ho na hranici." Tady už veškerá legrace končí - následuje univerzální návod, jak se dnes obdobným způsobem zbavit nepohodlného vědce, který koketuje s oficiálně zapovězenou "pavědou". Tak tedy: "Co udělá s kacířem silná vědecká moc? Dokud se kacíř živí vědou, může být vyhozen z místa; pak nemá přístup k literatuře, k vědeckému materiálu a hlavně do laboratoří, observatoří, na pokusná pole, do výpočetních center..."
Po této zpovědi je snad pochopitelné, proč je "postoj" dnešních "oficiálních" vědců (čti placených ČAV) k problematice UFO, paleoastronautiky, léčitelství aj. tak odmítavý. V nedýchatelném prostředí zahradnicky chápané "vědy" se alternativních věd nikdo neodváží dotknout ani gumovou rukavicí, když ví, jak snadno se lze stát terčem obdobných "čističů", jako jsou třeba Kukal a Malina, kteří nám poskytli krátký náhled do běžných inkvizičních praktik. A nemylme se: to, zápach marx-leninské filosofie, jimž uvedená kniha čpí, se zcela ztratí v prostředí českého Sdružení skeptiků Sisyfos, kteří mj. Soumrak kouzelníků uvádějí na své internetové stránce jako "doporučenou četbu" svým členům (viz. http://sisyfos.hyperlink.cz/sisyfos/zpravodaj/sis00_10.htm a http://sisyfos.hyperlink.cz/sisyfos/zpravodaj/sis04_08.htm). Zajisté nikoho nepřekvapí, že coby recenzent se pod tuto likvidační knihu nestyděl podepsat známý mediální "vědecký" cenzor, polyglot RNDr. Jiří Grygar, CSc.
Co je ale pro českou vědu horší, je fakt, že lidé tohoto ražení dále výrazně ovlivňují její směřování. První z autorů výše zmíněné knihy - Doc. RNDr. Zdeněk Kukal, DrSc. je členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, která ze své působnosti mj. rozděluje peníze ze státního rozpočtu na podporu programů v oblasti vědeckého výzkumu a vývoje, posuzuje programy Grantové agentury a vypracovává na tyto programy odborné posudky! Ve svém životopise na webových stránkách úřadu vlády (viz. http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/rvv/udaje/clenove.il2.htm) tento pán dokonce knihu Soumrak kouzelníků poctivě uvádí ve výčtu svých vědeckých publikací! Jako výsměch všem špatně placeným vědcům a nezávislým badatelům musí potom působit v Kukalově studii "Národní politika výzkumu a vývoje ČR" (http://www.cts.cuni.cz/vesmir/diskuse/narpol01.htm), věta: "Oblíbené žertovné pořekadlo "peníze jsou až na prvním místě" platí i pro výzkum a vývoj." Velmi vtipné. Vědci, vyhození z Akademie věd kvůli zrušení jejich grantu, objevitelé nové metody léčby rakoviny, dosud marně čekající na ověření její účinnosti nezmanipulovanými testy či léčitelé, nad nimiž se stále vznáší hrozba zákazu, by o tom mohli dlouho šprýmovat.
Soumrak vědy?
Ve vědecké veřejnosti se v minulých letech objevil značný počet vyznavačů "zdravého vědeckého rozumu" a "racionálního" přemýšlení, i když u mnohých z nich nikdo zatím nezaznamenal, že by kdy někdo z nich formuloval na určitou věc vlastní názor. Mnozí si, jak vidno, na pouhém "vyvracování" faktů tzv. spekulativní literatury dokonce udělali i "vědecké jméno". Autorům, kteří ve své ubohosti nedovedli dát dohromady jediný pořádný protiargument, většinou nezbývalo nic jiného než polemiku s nepohodlnými teoriemi vést nikoliv skrze kritickou analýzu uvedených faktů, ale "řešit" ji formou hanlivých urážek a osobních útoků. (A to se netýká jen Kukala a Maliny.) Stačí použít několik zabijáckých frází, přidat pár obehraných citátů od "renomovaných" vědců, vše nakonec završit jízlivým poukazem na středoškolské učebnice, v nichž jsou přece všechny nejasnosti dávno vyřešeny - a dílo je hotovo. Je těžké pochopit, že člověk, který si říká "obhájce kritického myšlení", dokáže tvrdit, že UFO neexistuje z toho důvodu, že o tom "rozhodl" jeden "renomovaný" vědec. Léčitelství je zase "šarlatánstvím" proto, že v učebnicích biologie a přírodopisu pro střední školy se o něm nic nemluví.
Jak přínosné jsou pro lidi, honosícími se prestižními tituly doktorů a kandidátů věd zastaralé příručky pro gymnasiální studenty, které asi představují vrchol jejich vzdělání, už tedy víme. Víme ovšem také, že z prostředí vrcholných vědeckých struktur se dosud jaksi nedostavila teorie či alespoň myšlenka, která by posunula dosavadní vědecké znalosti o nějaký krůček dál. Zatím všechny převratné objevy a ideje, jež pro lidskou civilizaci následně znamenaly určitý technický či filosofický posun, přišly vždy z prostředí mimo vědecké instituce a pokaždé narušily systém soudobých poznatků. Kdyby byly všechny sporné otázky vědeckého výzkumu spolehlivě řešitelné přežilou vědou středoškolských učebnic, nepotřebovali bychom vlastně žádnou "vědeckou obec". Je-li jejich jediným posláním školometsky a bez vědeckého ověření (např. prostým důkazem nemožnosti replikace atd.) "vyvracet" a "uvádět na pravou míru" jen proto, že na něco "nejsou papíry" nebo jim to neleze do hlavy, je to příliš nákladná instituce.
Vít Ondryhal |
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
