Od oficiálních vědců často slýcháváme, že tzv. paleoastronautika - teorie zásahu mimozemských civilizací do vývoje naší civilizace je ve světle současných vědeckých poznatků a známých faktů naprosto vyloučena. Vědci tuto teorii - ostatně jako i všechny ostatní "výplody pavědeckého myšlení" jako jsou ufologie, astrologie nebo alternativní medicína - údajně dávno vyvrátili ve svých publikacích a je prý "dávno známo", že se nakonec ukázala jako mylná. Tolik věda.
O tom, že skutečnost je úplně jiná, jsme se mohli přesvědčit v předchozím díle. Kniha Soumrak kouzelníků - jakási bible všech "anti-Dänikenů" - mimo osobních útoků, spousty dezinterpretací, polopravd, vyložených lží a nesouvislého blábolení o tom, co si vědec smí a nesmí dovolit, nepřináší vůbec žádný relevantní protiargument. Mezi soudnými čtenáři tohoto výplodu získá Däniken a jemu podobní spíše další sympatizanty.
Vůbec. Ohánět se brožurkami z let minulých je už na první pohled podezřelé, zvláště vezmeme-li v úvahu, jaká panovala situace na knižním trhu před rokem 1989. Tehdy sice nevyšla jediná z knih "kacířů vědy", zato se ale jediná kniha žádného vědce jakéhokoliv oboru neobešla bez rýpnutí do Dänikena, či mu dokonce "férově" věnovala samostatnou kapitolu. O to více ovšem vyšlo knih, jež se zaobíraly jen a pouze špiněním alternativních věd (Mimo zmiňovaného Soumraku kouzelníků můžeme jmenovat např. "Zasáhli mimozemšťané a katastrofy do vývoje lidstva?" autorů R. a J. Malinových, Profil, Ostrava 1988, či obsáhlé kapitoly knih J. Grygara, K. Pacnera či M. Grüna.).
Přitom je až s podivem, kolik času a tiskového prostoru tehdy vědci a publicisté například věnovali shánění zde nedostupné cizojazyčné literatury a čtení údajně scestných hypotéz "pomýleného" švýcara. To vše navíc v době, kdy ošizený čtenář jen hádal, jak zrůdnou ideologii asi ta paleoastronautika musí být, když nezaslouží nic než tvrdé odsudky a knihy jejích zastánců smí vyjít jen sporadicky a jen s patřičným "vysvětlujícím komentářem".
Toufarova "hrst poznámek"
Právě tento osud stihl i jedinou knihu tohoto typu, vydanou v ČSSR za celých dvacet let normalizace. O knize "My z kosmu" polského spisovatele a publicisty Arnolda Mostowicze (Práce, Praha 1988) byla řeč v předcházející části, take stručně. Autor v tomto zajímavém díle obhajuje hypotézu prehistorické návtěvy mimozemské civilizace, kterou dává do souvislostí se současným jevem UFO. Mostowicz své úvahy dokládá fakty, odkazy na vědeckou literaturu a citacemi několika zdrojů, což mu u našich "strážců čistoty (tehdy socialistické) vědy vyneslo jediný možný rozsudek: Ta kniha nemůže vyjít "jen tak"...
Konečné dílo tím dostalo zajímavou podobu - k Mostowiczově textu byl na konec knihy přilepen kratičký sto dvaceti stránkový "doslov" publicisty a spisovatele Pavla Toufara "Otazníky přicházejí z hvězd". V něm se Toufar snaží uklidnit možné čtenářské nadšení z poutavé knihy polopatickým vysvětlováním, že to, co právě dočetl, jsou vlastně výplody duševně chorého člověka. Důvod proč byl tento objemný dodatek ke knize zařazen osvětluje poznámka na straně 8: "My (?) víme, že jistá část čtenářů se vyznačuje netrpělivostí a někdy i pohodlností, a proto: kdybychom vám předložili pouze první část naší (!) knihy, poznali byste z uvedené problematiky jen jednu stranu mince. A to by od nás nebylo fér."
Važme si tak hlubkého zájmu o duševní blaho čtenáře! Samozřejmě. Jestliže může být beztrestně vydána jedna kniha s názory nepohodlnými oficiální vědecké moci jednou za dvacet let, musí být brán ohled na čtenáře, který mezitím ztratil schopnost vlastního úsudku. To dá rozum. Co kdyby čtenář, bez dohledu, začal o Mostowiczových hypotézách samostatně uvažovat a opomenul existenci "jediné vědecké pravdy"? Na druhou stranu je škoda, že se chvályhodný požadavek po poznání "druhé strany mince" jaksi neobjevuje častěji; pro nekonformní badatele a jejich poznatky v "prestižních" vědeckých časopisech či publikacích jaksi nezbývá místo...
Kdosi tu má dobrý přehled o tom, co je a co není "fér". Nabízí se otázka: je fér, aby jakákoliv kniha, jejíž znění neodpovídá uznávanému vědeckému pohledu, byla tímto způsobem "doplněna" obsáhlým výkladem "zástupce oficiální vědy"? Domnívá se Pavel Toufar, že je to běžný postup, i dnes? "Vaše otázka je vytržena z kontextu doby a bez znalosti souvislostí zůstává pouhým výkřikem," odpověděl na přímý dotaz WM Magazínu. "Podle sdělení překladatele i tehdejího nakladatele, byl autor pan dr. Mostowicz seznámen a předevím se ztotožnil s tím, že k jeho textu bude připojena moje hrst poznámek," tvrdí Toufar. Spíš by se hodilo dodat "bylo mu dohodnuto aby se s tím smířil, jinak kniha nevyjde". Znovu připomínám, že "hrst poznámek" v Toufarově podání prezentuje 120 stran (samozřejmě, že za ně nedostal žádný honorář, i kdy se vlastně svezl na tandemu tehdejšího bestselleru... nebo snad, zpět do kontextu vloženo, ano?), naplněných naprostými dezinformacemi, polopravdami a zamlžováním faktů. (Co by se asi stalo, kdyby si pan Mostowicz dobře přečetl blábol, který z něj dělá naprostého pitomce, a pana publicistu Toufara hezky zažaloval? Co pak, z kontextu vytržení soudruzi? - pozn. gewo)
Podívejme se teď na Toufarův text důkladněji. Zajisté musel použít převratné argumentace, když bylo tak nutné jeho stať umístit. "Záhady létajících talířů se postupem času staly pohádkovým mýtem našeho století, protože jsou zpravidla vytvářeny lidmi toužícími po sebeuplatnění za každou cenu, po slávě, ale také jedinci, kteří se životem zmítají pronásledováni bludy a představami," (str. 419), všechny tyto bludné myšlenky zvedají ze židle pouze "nekritické snílky a fantasty" (str. 329), "...a ničemu, opravdu ničemu neprospívají" (str. 443). Teď už snad mezi čtenáři není ani jeden hlupák, jenž by po slovech tak zásadního významu pochyboval: Paleoastronautika je bludná teorie a je jen dobře, že nás před ní dobromyslní astrofyzici a servilní publicisté tak dlouho chránili.
Teorie "kosmofantastů" by prý "hravě dokázal vyvrátit průměrně sečtělý školák" (str. 442), domnívá se dále Toufar (který to mimochodem nedokázal), neboť v těchto knihách se to "hemží tak ohromujícími nesmysly, že k jejich odhalení není třeba ani středokolského vzdělání a maturity." (str. 324) Pan publicista dobře ví, že to není pravda a věděl to i tehdy. Závislí či nezávislí badatelé a vědci, natož "průměrně sečtělý školák", nemohou k tomuto tématu říct nic definitivního. Možnost vyjadřovat se k nepohodlným teoriím v médiích měli a stále ještě mají výhradně někteří vyvolení z řad "vědecké šlechty".
Nicméně Toufar by asi nebyl správným "anti-D", kdyby si neodpustil nechutné osobní útoky. I proto se pouští do "kosmofantastů", jejichž myšlenky "...mají celou řadu odstínů, od pseudonáboženských fanatiků, přes typy potřebující spíše pozornost psychiatra..." (str. 413) a pokud byste si nedej bože mysleli, že na jejich teoriích je snad něco pravdivého, "mohli byste zcela bezplatně a bez potíží dostat obratem ruky pozvání k návštěvě psychiatra" (str. 414). Ještě že tu psychiatrii máme! Kam bychom posílali všechny ty podivíny, co neustále remcají, zpochybňujíc placatost Země? Stejně tak i v případě Betty a Barneyho Hillových, hovořících o svých zážitcích z únosu do UFO se Toufar odvolává na zprávu psychiatra: šlo prý jen o "projev krátkodobé ztráty paměti, jehož obětí se stala nejen despotická běloška, fanaticky věřící v existenci UFO, ale také její slabošský manžel černé pleti." (str. 418). Jaké oprávnění posílat lidi do blázince má člověk, jež bez špetky soudnosti ve stejné věci napíše: "Původní představu o letícím korábu z hvězd zavinila vyjímečná jasná planeta Jupiter." (tamté)?
A konečně, u některých "pavědců" se Toufar pokouší nesystematicky rozebrat i nedostatky a systémové chyby jejich práce. Zde stojí za pozornost předevím jeho názor na známého orientalistu a znalce sumerských textů Zechariu Sitchina. Jeho nový výklad sumerské kosmogonie povauje za vzorový "příklad toho, jak se za každou cenu snažíme popřít dějepisnou výuku předepsanou školními osnovami." (str. 432). Prozraďme Toufarovi, že právě toto patří do základní výbavy každého vědce a badatele. Pokud kritický odstup a zpochybňování "daných skutečností" považuje za nedostatek, nemá ani ponětí o tom, co má kadý skutečný vědec v popisu práce.
Závěrem snad jednu malou poznámku. Pavel Toufar sestavuje poutavé knihy o kosmonautice a vesmírném výzkumu. Nedovedu si představit jeho reakci v případě, kdyby každou z nich doprovázel objemný komentář (dejme tomu ufologa), vyvracejícího slovo za slovem a (v rámci kontextu) "uvádějícího na pravou míru" Toufarův text. Zcela jistě by k tomu neměl námitek, neboť ani zvýšení ceny knihy kvůli dvěma stům zbytečným stránkám navíc, ani zpochybnění rozumu a úsudku čtenáře pro něj nehraje žádnou roli. Ostatně - o všem by byl náležitě "srozuměn" (Může však být klidný. Materiálu, který používá, má NASA ještě tlusté balíky... - pozn. gewo).
Léčitelé pod palbou
Ale vraťme se k tématu. Terčem masivních útoků ve vědecké literatuře zdaleka nejsou jen ufologové a zastánci paleoastronautiky, ale velmi často léčitelé. Najdeme řadu knih horlivých odpůrců alternativní medicíny, nejčastěji však na seznamu "spřízněné" literatury figuruje kniha východoněmeckého lékaře Prof. MUDr. Otto Prokopa, DrSc. "Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství" (Avicenum, Praha 1984). A ten se s "mastičkáři" vskutku nemazlí.
"Mezi čarodějnickými procesy uplynulých století a dnešní dobou uplynulo vskutku mnoho času a čarodějnice se dnes již nezabíjejí," lituje hned úvodem dr. Prokop (str. 12). A ne náhodou. Souvislost mezi dobovými čarodějnickými procesy a dnešní štvanicí na léčitele při další četbě doslova bije do očí. Autor bezostyšně dává najevo, že stojí plně na straně represivní moci: "V současnosti se počet žen obalovaných z čarodějnictví zmenšil a procesy se vedou většinou se zbavovateli čarodějné moci a zaklínači," ovšem to nic nemění na tom, že by tato nelegální činnost "neměla být v kulturním státě trpěna." (str. 185-6).
A kdože nám to vlastně ohrožuje vzkvétající průmyslovou medicínu? Inu, "psychopati všech typů, pseudologici, negativisté, mučednické typy, fanatici, pobožnůstkáři, nejistí a hysterici toužící po slávě." (str. 246). Jinou charakteristiku obětavých a často nezištně pracujících léčitelů bychom snad od pana doktora ani nečekali.
Ale možná jsme na dr. Prokopa přece jen trochu přísní. Jak sám říká, o likvidaci léčitelů mu vůbec nejde. Je si "plně vědom", že "okultistické myšlení nelze úspěšně vyvrátit či vymýtit". K onomu závěru došel na základě pozoruhodné spekulace: "Měli bychom mít stále na mysli, že slabomyslné matky porodí z jedné třetiny opět slabomyslné děti a další třetina dětí nebude mít normální inteligenci." (str. 247). Obliba okultních praktik alternativní medicíny tedy s rostoucím počtem debilních dětí roste. K likvidaci léčitelů už se schyluje, ale o likvidaci "podhoubí", čili těhotných slabomyslných matek zatím nikdo neuvažoval. Dobrý podnět pro členy Klubu českých skeptiků, kteří na svých webových stránkách vřele doporučují Prokopovu knihu (http://sisyfos.hyperlink.cz/sisyfos/zpravodaj/sis00_10.htm).
[Všem jaksi uniká, že naprostou temnotu do medicíny, která ještě donedávna léčila například "přikládáním studené ruky mrtvého na podbřišek nemocného tak dlouho, až se ohřeje, což pomůže", vneslo právě zmíněné pronásledování "čarodějnic", které se svým jednáním (účinnou léčbou nemocných) "protivily Bohu". Přisoudil-li někomu nemoc, byl to trest odčinitelný pouze modlitbami... Všechny národy světa si za dlouhá tisíciletí soužití s přírodou vypracovaly účinnou přírodní medicínu. Na našem kontinentě byla cíleně vyhubena v bezpříkladné akci, jíž padly za oběť takřka 2 000 000 žen, dětí a těch, kteří se jaksi "svezli", protože oblíbenci církve chtěli získat jejich majetek. Nedocenitelné znalosti, předávané z generace na generaci, poznatky, které umožnily, že lidstvo nevymřelo ani za nejhorších časů, takřka úplně zmizely ze světa. Naštěstí ne úplně a mnozí pokračují v tisícileté tradici. A co víc! Také "moderní" medicína se pomalu navrací k "bylinkám", protože si začíná uvědomovat jejich neuvěřitelnou moc. Stane se proto každý lékař předepisující léky odvozené z přírodních drog mastičkářem? Co tady bylo dříve - naše chemie, nebo rostliny? Lékařská věda vysílá emisary do všech odlehlých končin světa a pátrá po zbytkových znalostech opovrhovaných "primitivních šamanů". Každý jihoamerický šaman ještě před padesáti lety znal více ne 3000 léčivých rostlin, z nichž uměl připravit desetitisíce účinných léčiv. Dnešní absolvent lékařské fakulty neumí připravit VŮBEC NIC. Fuj. Jak vysoko jsme se vynášeli, tak hluboko jsme klesli, že? Ale proboha, jen to nepřiznat!? - pozn. gewo]
Komu chybí argumenty
Ve výčtu podobných výroků z oficiální vědecké literatury bychom mohli pokračovat do nekonečna. A bylo by to velmi stereotypní čtení. Neustále se opakují stejné "argumenty" a citáty citátů "renomovaných" vědců, kteří před stoletím údajně nějakým svým výrokem "jednou provždy" vyvrátili tu či onu teorii. Ve skutečnosti nikde nenajdete jediný důkaz či protiargument potvrzující domnělou scestnost alternativních věd, pouze snůšky nenávistných útoků pod lidskou úroveň. Oficiální věda například dodnes nevyvrátila ani jedinou hypotézu či myšlenku paleoastronautiky, na niž tak vytrvale útočí. Stačí prostě všechny s jiným názorem u preventivně označit za blázny a s logickou argumentací se už nikdo nemusí párat. Ostatně - po desetiletí cíleně a cílevědomě ohlupovaná veřejnost by jim stěží porozuměla.
Za pozornost snad stojí všudypřítomný požadavek konečného vypořádání se s všemi podivíny, vzpírajícími se vědecké "pravdě". Jaká škoda, že se už nesmí upalovat čarodějnice jako kdysi! Některé požadavky jsou formulovány tak horlivě, že se přímo vnucuje otázka, proč vlastně byla tak unáhleně zrušena inkvizice. Jak ta by se dnes hodila!?
Stesky po návratu represe vůči "mastičkářům" a "šarlatánům" jsou ale neopodstatněné. Ostatně - existuje tolik různých způsobů, jak zničit nekonformního badatele. Jeden udělený Bludný balvan a následné máchání "laureáta" v bahně mediálních pomluv a špinění je daleko účinnějí způsob likvidace než nákladné inkviziční soudy. A navíc, vždyť na to přispívá z našich peněz Akademie věd. Není co řešit - bavme se...
Vít ONDRYHAL |
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
