v této rubrice
ve všech rubrikách
POSLEDNÍ PŘÍPAD SHERLOCKA HOLMESE
Rubrika: Záhady
Podrubrika: Předtuchy, duchové, zjevení, únosy, jiná realita...
Autor: Aleš Česal
Vloženo: 25.04. 2001
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 7475
Doktor Wattson si přitáhl ušák blíž ke krbu plnému plápolajících polen. Pohodlně se posadil a začal listovat objemnou složkou, na níž bylo, Holmesovou rukou napsáno: Tajné! Nikdy nezveřejnit! I když to bylo dávno, co doktor Wattson s milovaným Sherlockem Holmesem podnikali svá dobrodružství, Wattson nikdy Holmesův zákaz neporušil a tyto případy nezpracoval. Čas od času jimi prolistoval a nechal se unášet vzpomínkami: Záhada víl z Cottingley, Tajemství Bermudského trojúhelníku, Případ ztraceného světa.

I když jsou předchozí řádky čirou fikcí, celá událost se mohla docela dobře odehrát.
Sira Arthura Conana Doyla známe především jako otce nesmrtelného Sherlocka Holmese. Přestože od jeho smrti uplynulo sedmdesát let, jsou jeho knihy jsou dosud plné londýnské mlhy a atmosféry viktoriánské Anglie.
Sherlock Holmes se stal natolik populárním, že celá řada čtenářů ,,sherlockiád" byla přesvědčena, že geniální detektiv musí být skutečnou osobou. Poté co už měl sir Arthur vlastního výtvoru plné zuby a nechal jej zahubit zločinným profesorem, zvedla se vlna protestů nespokojených čtenářů a slavný spisovatel musel psát další a další Holmesova dobrodružství. Zájem o Sherlocka a jeho nerozlučného přítele dr. Wattsona neutichl ani po smrti A. C. Doyla (1859-1930). Do Baker Street 221B chodily tisíce dopisů plné žádostí o pomoc.
Vznikla celá řada klubů a společností, které si daly za cíl uchovávat Sherlockův odkaz. Tito nadšenci propitvávají stránku po stránce, větu po větě, slovo po slovu Sherlockovy příběhy a snaží se o něm zjistit maximum. Stejně tak se děje i s jeho tatínkem sirem Arthurem. Díky těmto aktivitám se například můžete dozvědět, že sira Arthura Conana Doyla zajímaly záhady a tajemství tohoto i jiných světů. Tento zájem samozřejmě ovlivnil i charakter našeho detektiva.

Sherlock Holmes - víc než detektiv
Pokud jste pozorní čtenáři Doylova díla, tak vám jistě neuniklo, že v některých epizodách nepoužívá Sherlock Holmes pouze svůj brilantní pozorovací talent a dedukci. Je sice pravda, že se pan Doyle úzkostlivě snažil dodržovat jedno z přikázání metodika detektivní literatury pátera Knoxe, nekazit dobrou detektivku duchařskými vsuvkami. Přesto můžeme i v sherlockovkách odhalit jemné náznaky nadpřirozených jevů. (Ostatně by bylo divné, kdyby autor pocházející ze země, kde má každý hrad či zámek svoje oblíbené domácí strašidlo, nenačichl nadpřirozenem.) Sherlock Holmes je schopen ze zdánlivě nepostřehnutelných detailů vyčíst věci naprosto nezřetelné. Často se jede ,,nadýchnout" na místo činu a nasát atmosféru. Chová se naprosto stejně jako každý psychometrik.

Psychometrie
Termín psychometrie pochází od děkana Covingtonského lékařského ústavu profesora J. R. Buchanana. Zaujal ho biskup Leonidas Polek, který tvrdil, že je schopen rozpoznat chutí měď. Milý profesor Buchanan se pustil do experimentování. Zabalil různé chemikálie do silného hnědého papíru a požadoval na svých studentech, aby dotyčné chemikálie identifikovali. Několik studentů to údajně dokázalo. V další fázi experimentů dokonce profesor Buchanan zjistil, že někteří studenti jsou schopní popsat pisatele dopisu, který jim předložil. (Nepřipomíná vám to starého dobrého detektiva Sherlocka Holmese?) Profesorův kolega William Denton, odborník na geologii, byl velmi překvapen, když objevil několik studentů, kteří byli schopni identifikovat původ vzorků, které jim Denton zapůjčil.
Profesor Buchanan se domníval, že všechny materiály vyzařují tzv. emanace. Tyto emanace mají být ovlivněny lidskými emocemi, a co víc, veškerá lidská historie je otištěna v okolních předmětech, stačí jen, aby ji uměl citlivý člověk rozluštit.

Akta X sira Arthura
Doylův zájem o paranormální jevy začíná kolem roku 1890. Stává se dokonce členem Společnosti pro psychický výzkum. Tuto společnost založili v roce 1882 pánové F. W. H. Myer, W. F. Barrett, Henry Sidgwick a Edmund Gurney. Činnost této společnosti byla dost různorodá od spiritistických pokusů, kterých se Doyle aktivně účastnil, až po pátrání ve strašidelných domech. A. C. Doyle se dostal jako člen této společnosti k zajímavým historkám a příběhům, které ho určitě inspirovaly i v literární tvorbě. Pokud budeme mít hodně drsnou fantazii, mohli bychom říci, že tento anglický gentleman by mohl sloužit jako předobraz populárního agenta FBI Foxe Muldera. Sir Arthur se totiž nejednou vydal do terénu, aby prošetřil činost nadpřirozených sil přímo na místě činu: ,,Byl jsem jedním ze tří delegátů, kteří jsme měli býti z rozkazu Společnosti pro psychická bádání v jednom strašidelném domě. Běželo o případ tak zvaného hřmotícího ducha. Hřmoty a pošetilé kousky se v onom domě děly odedávna.
Při naší výpravě se neudálo nic senzačního, ale naše snaha zase tak marná nebyla. První noc se neudálo nic. Druhou noc zazněl tak strašný lomoz, jako když někdo tluče holí do stolu. Je samozřejmé, že jsme z opatrnosti učinili všechna potřebná opatření, ale onen lomoz jsme vysvětlit nedokázali. Také jsme nemohli odpřísáhnout, že jsme se nestali obětí nějakého chytře promyšleného chlapeckého kousku. Tím pro nás celá věc zatím skončila.
O několik let později jsem se dozvěděl od jednoho obyvatele téhož domu, že krátce po naší návštěvě byly nalezeny kosti nějakého dítěte, které bylo zakopáno před dlouhou dobou v zahradě. Je jisté, že to bylo zcela zvláštní."

Případ Houdini
Zmínil jsem se, že se A. C. Doyle, věnoval aktivně spiritismu. Právě spiritismus se stal jablkem sváru mezi Doylem a proslulým varietním kouzelníkem a hadím mužem Houdinim (1874-1926).
Harry Houdini, vlastním jménem Erich Weiss se narodil jako syn maďarského rabína ve Wisconsinu v USA. Pseudonym přijal po svém předchůdci také kouzelníkovi, Robertu Houdinim. Po smrti své matky se Houdini snažil vejít do kontaktu s jejím duchem prostřednictvím nejrůznějších médií. Navštěvuje proto řadu spiritistických seancí. Přináší mu to jediný výsledek: zklamání. Vrhá tedy všechny své síly na to, aby odhalil spiritistické podvody a falešná média. Někdy v roce 1923 se setkává i s Doylem, který se jej snaží přesvědčit, že ne všechna média jsou falešná. Neúspěšně.
Po návratu do USA začal s produkcemi, na nichž předváděl, že všechny paranormální jevy, které se při seancích dějí, jsou podvody. Inicioval výzvu časopisu Scientific American, že každý, kdo za vědecké kontroly předvede své psychotronické schopnosti, obdrží 2500 dolarů. Výzvu přijala paní Mina Crandonová, nejznámější americké médium té doby. V komisi byl i Houdini. Jenže pozor, právě tady se ukázalo, kam až je Houdini schopen jít při prokazování ,,falešných“ médií. Houdini byl totiž přistižen, jak falšuje důkazy v neprospěch paní Crandonové. Jen na okraj poznamenejme, že schopnosti paní Crandonové (v Americe známé jako Margery) komise uznala. Margery, která byla uzavřená ve skleněné kleci, totiž dokázala levitovat předměty, které byly mimo tuto klec.
Přestože byl Houdini bojovník proti falešným médiím a spiritistům, považoval jej Doyle za jedno z nejschopnějších médií vůbec. Jeho kouzelnické kousky údajně po něm nikdo nikdy nedokázal zopakovat. (Vzpomeňte si, že podobné fámy běží i kolem Houdiniho pokračovatele Davida Coperfielda.) Mnozí se domnívají, že Houdini demaskoval média a spiritisty jenom proto, aby ukryl své vlastní schopnosti... Proč by to dělal, zůstává záhadou. Víme, že byl synem maďarského rabína. Nevede stopa třeba tam a k některým tajemným naukám starých Židů?
Jeden ze svých nejbravurnějších kousků předvedl v roce 1926, nechal se uzamknout do kontejneru, který byl celou hodinu ponořen do vody. Prý se vždycky před provedením triku musel zhluboka nadechnout. (Navození transu, tak jak je známe od indických fakírů?) Svoje kousky Houdini předváděl i před presidentem USA Theodorem Rooseveltem, který byl nejednou svědkem toho, co Houdini popíral: levitace. Houdini se několikrát zmínil, že slýchá vnitřní hlasy, které mu radí, co má dělat. Jisté je jedno: Nevíme, zda byl Houdini geniální kejklíř, nebo člověk obdařený psychotronickými schopnostmi.
Se sirem Arthurem Doylem se setkali ještě jednou. Jejich setkání však tentokrát zprostředkoval svět duchů. V roce 1926 obdrželi spiritisté, kteří se scházeli u pana Doyla, vzkaz, že je Houdini odsouzen. Zanedlouho Houdini skutečně zemřel.

Jak se nechal pan Doyle napálit
Zájem pana Doyla o kontakty se záhrobním světem a o tajemné jevy byl velmi hluboký. S touto zálibou je spojen i jeden velmi kuriózní případ. Je paradoxní, že se autor geniálního detektiva, kterého nikdy nikdo nepřechytračil, sám nechal napálit, a to dost naivně. Možná, že A. C. Doyle až příliš toužil získat nějaký hmatatelný důkaz o nadpřirozených silách. Tato touha se mu stala osudnou. Na fotografii pořízené v červnu 1917 je zachycena Frances Griffithová, která si rukou podpírá bradu. Před ní tančí na listech křoví čtyři malí tmavovlasí lidé s motýlími křídly. O měsíc později byla Frances vyfotografována se skřítkem.
Když se o fotografiích dozvěděl A. C. Doyle, začal ihned připravovat článek o vílách pro Strand Magazine. Byl přesvědčen o pravosti pořízených fotografií. Ve zmíněném článku, který nesl titul ,,Víly byly vyfotografovány - epochální událost popsána A. Conanem Doylem". Ke článku byly připojeny dvě fotografie. Sir Arthur se v článku vyjádřil takto: Kdyby snad zde popsané příhody a přiložené fotografie obstály v boji s kritikou, kterou vzbudí, pak lze bez nadsázky tvrdit, že budou znamenat začátek nové epochy v lidském myšlení."
Až mnohem později, to už byl Doyle dávno mrtev, dívky přiznaly, že se jednalo o podvod. Podvod potvrdila i počítačová analýza všech dostupných fotografií.
Kvůli případu víl z Cottingley ztratil Doyle u značné části veřejnosti nálepku seriózního spisovatele.

Pozoruhodně přesná literární fikce
Protože mám příběhy o Sherlocku Holmesovi velmi rád, je mi celkem líto, že se pan Doyle nechal takhle napálit. Abych jej alespoň trochu rehabilitoval, zmíním na samý závěr skutečnou záhadu, která s A. C. Doylem souvisí.
Pokud máte rádi dobrodružnou literaturu, určitě vám nemusím připomínat Doylův román Ztracený svět. Hrdiny Ztraceného světa jsou lord Roxton, profesor Challenger a Summerlee a reportér Malone. Tito odvážní muži podnikli výpravu do nitra brazilské džunle, v níž se skrývá nepřístupná stolová hora. Poté, co se dostávají ne vrchol této hory, zjišťují, že zde z prehistorických dob přežili dinosauři. Ke knize byla dokonce mapka, která podivnou vysočinu zachycuje. Autor ovšem neopomněl poznamenat, že údaje záměrně zkreslil, aby horu neobjevil nikdo nepovolaný.
Pointa celé této historky spočívá v tom, že ona záhadná vysočina skutečně existuje a v okolí žijící indiáni kmene Waika, si vyprávějí o podivných zvířatech, která se na Kurupiře, tak se totiž ona plošina jmenuje, vyskytují.
Odkud měl sir Conan Doyle tak přesné informace, se nepodařilo zjistit. Jediný, kdo by snad mohl pomoci, je velký detektiv Sherlock Holmes. Pokud se ovšem obrátíte na společnost tohoto slavného detektiva v Londýně s prosbou o pomoc, dostane se vám zdvořilé, leč strohé odpovědi, že Sherlock Holmes se bohužel řešením kriminálních případů ani záhad nezabývá a chová na venkově včely.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 995

Zobrazeno: 978

Zobrazeno: 1047
Články tematicky související