Každý projev, jenž je učiněn prostřednictvím hermetické nebo kabalistické soustavy, se stává počátkem řady propojených myšlenek, které vrcholí v nejzazším cíli obřadu. Jestliže mágovi do mysli proniká jeden emblém za druhým a jestliže rituální čin probudí jeho emoce až na horečné maximum, pak mág dosahuje absolutního okamžiku duchovní extáze. Mezi myslí a duší se vytvoří čirý a otevřený kanál, který vede ke zvýšené koncentraci magických schopností a k povýšení pravé a božské přirozenosti mágovy.
V tradici Zlatého úsvitu je pro dosažení těchto vznešených cílů velice důležité zapamatovat si jisté materiály, které jsou souhrnně označovány jako „Poučení“. Hermetické umění je vpravdě věda a budoucí mágové musí základní poznatky této soustavy svěřit paměti, asi tak jako studenti, kteří se zapíší na medicínu nebo strojní fakultu. Lékaři i inženýři potřebují celé roky cvičení i praxe, než dosáhnou cílů, které si stanovili ve svém povolání. Takové učení přirozeně znamená zapamatovat si značné množství látky, která je pro daný obor důležitá. Cvičení a učení není o nic méně závazné ani pro mága, který chce putovat mezi astrálními říšemi a zkoumat vnitřní uzpůsobení lidské mysli. Magie je skutečná. Není to něco, s čím by si mohli pohrávat „fušeři“, kteří o ní téměř nic nevědí, a přitom se domnívají, že by třeba bylo náramně zábavné „udělat, aby se něco stalo“. Lékaři, kteří provozují svou lékařskou praxi bez oprávnění, často končí ve vězení. Povrchní okultisté, kterým se občas povede otevřít psychická vrátka, aniž by věděli, co pak dělat dál, končívají v ústavu pro duševně choré.
Proto je tedy tak důležité, aby každý student západní magické tradice obsáhl studijní osnovy Zlatého úsvitu. Je třeba zapamatovat si velké množství informací. Tento materiál je podstatný pro stavbu pevných základů vědění, které se postupně budou mágovi stávat druhou přirozeností a umožní mu jasněji vnímat astrální vlivy, prostupující fyzickým světem, vlivy, které průměrní lidé vnímat nedokážou. Vědomé rozhodnutí naučit se symbolickou (magickou) abecedu nevědomé mysli tříbí psychické reflexy, které mágovi pomáhají a díky nimž veškeré provádění obřadů plyne hladce. Ale ještě důležitější je skutečnost, že zapamatujeme-li si magické údaje, mění se nám přímo struktura psychiky, neboť se postupně začíná sytit svatými symboly, které v podvědomé rovině promlouvají k božské bytosti, jež je v každém z nás. Mágova mysl se tak v tomto procesu trvale pročišťuje, protože se stále větší procento světských myšlenek nahrazuje a přetváří myšlenkami duchovními.
Zasvěcení, iniciace, znamená předběžný krok do říše magie. Skutečným zasvěcením je vnitřní a skrytá podstata, která člověka žene k tomu, aby vyhledával Stezku poznání s vytrvalostí, kterou nelze popírat. Tento počáteční krok znamená odkrývání božského světla, je to jemné přiživování jiskřičky vědomí v našem vnitřním já. Abychom dosáhli tohoto růstu, potřebujeme klid mysli, musíme si uvědomovat své podvědomé impulzy, pracovat usilovně a vytrvale a do jisté míry se i obětovat. Jestliže dosáhneme skrytých koutů vnitřního já, je možné navázat spojení s universální sílou. A každým jednotlivým navázáním spojení s universální sílou, jehož docílí byť jeden jediný student, se obohacuje celé lidstvo.
V dramatu zasvěcení hraje důležitou roli slovo „tajemství“, „mysterium“. Je odvozeno z řeckého slova „mysterion“, které zhruba označuje to, „co je vyhrazeno pouze zasvěceným“. Některé magické skupiny a tajná společenství mají tradici, jež sleduje kořeny posloupnosti jejich předchůdců až k mysterijním kultům a náboženstvím, která kvetla ve starém světě. Mnohé z lidí přitahují tato mysterijní náboženství, protože jim při důmyslném provádění obřadů dávají pocit duchovní vitality a duchovního vytržení. Být zasvěcencem znamená být přijat do vnitřního kruhu těch, jejichž učení a rituály mají smysl pouze pro ostatní členy skupiny, kteří s nimi sdílejí tuto společnou zkušenost. Tato zkušenost dává pocit určitého postavení a sounáležitosti i pozvednutí, které pramení z odhalení moudrosti inspirované božstvím. Ten, kdo usiluje o přijetí, musí nejdříve dokázat, že je hoden, aby byl zahrnut do skupiny nebo magické tradice. Iniciačním rituálem se zasvěcovaný pročišťuje a připravuje, aby mohl přijmout tajemství a učení příslušné tradice a proudu. Nový zasvěcenec nedostává celé vědění okamžitě, nýbrž postupně. Tento proces duchovního vývoje začíná u paty hierarchického žebříku a postup po jednotlivých jeho příčlích je doprovázen dalšími iniciačními obřady a dalším studiem.
Iniciace je také zkušenost, která dává úžasné naplnění. Zasvěcovaný, který poprvé vstupuje do chrámu, je ve stavu zvýšeného vědomí, adrenalin mu proudí tělem, smysly má zaostřené -– celá jeho bytost je přichystaná a připravená přijmout příval energie. Vědomé rozhodnutí nechat se zasvětit přivodí všechno tohle. Viděli jsme, jak někteří zasvěcovaní byli pohnuti k slzám a jiní dokonce omdlévali radostí z přívalu energie zasvěcovacího obřadu. Takovou sílu má rozhodnutí vydat se na duchovní cestu.
(pokračování příště)
Gawin |