"Lidstvo! Tvá vůle je nejvyšší! Ty bys mohlo rozkazovat přírodě, kdybys ji jen naslouchalo!"
/Viktor Schauberger(1885 – 1958), vynálezce/
Technologie, umění, společnost či duchovní vývoj došly současné krize ze stejných důvodů. Evropští vynálezci, čínští stavitelé i indiánští stařešinové by si rozuměli. Příčiny vývoje jedním či druhým směrem jsou vždy jedny a tytéž, jelikož žijeme stále v jednom a tomtéž vesmíru. Významná kniha „Energy Evolution“ ze série Ekotechnologie přichází se zásadní koncepcí proměny naší civilizace. Došlo k rozhodujícímu omylu již v antice? Zdrojem neštěstí je Euklidova geometrie, naopak známá věta „poznej sám sebe“ nás měla poučit. Musíme převrátit celé své myšlení a vzlétnout, než nás strhne zrychlující se tok času do vodopádu událostí, z nichž nebude úniku.
Za celé dvacáté století proběhlo v západní civilizaci mnoho pokusů o zduchovnění lidstva. Snahy se opíraly o umění, vědu i církve, ale bez úspěchu. Nyní se ukazuje, že všechny dosavadní pokusy přinést lidem štěstí, materiální zabezpečení a zrychlit mentální vývoj lidstva byli ze své podstaty umělé a nereálné. Je zřejmé, že duchovní a hodnotové nedostatky nejen že nelze doplnit uměle, ale že materialistické a tvrdě kapitalistické podhoubí tzv. svobodného světa dokáže pohltit samotné autory nejrůznějších reformních a dobročinných programů. Tak tomu bylo v církvi, rytířských bratrstvech, nejrůznějších charitativních projektech, ale i v umělecké obci.
Charakteristika a příčiny světové krize, úpadku euroamerické civilizace, postmoderní ztráty konsensu či naděje jednotné vývojové linie by vydaly na velmi dlouhou diskuzi. Posuňme se tedy k samotnému řešení. Zdá se být nanejvýš jasné, že jedinou možnou cestou je změna celkového vnímání věcí a přístupu k životu, přičemž tato proměna musí zasáhnout celou společnost. To se musí dít, nechceme-li tvořit nějakou utopické dogmatické společenství, skrze chápání propojenosti všech věcí a skrze rozvinuté humánní cítění. O nesmyslnosti institucionalizace jakýchkoli nových bojovníků a hledání složitých pravd v dnešní postmoderní době také nemůže být příliš řeč. Přirozené humánní cítění bylo příliš dlouho potlačováno v zájmu různých ideologií a ismů.
Vnímání propojenosti všech věcí a vnitřní humánní cítění jsou myšlenkové roviny, které byly tzv. moderní společností neustále, byť slepě, potírány. Mají to za vinu hned tři aspekty západní civilizace. Prvním je vnímání věcí v jakési vytrženosti, oddělenosti a uzavřenosti, které se zviditelnilo v přísném kánonu společenského chování minulých století a stalo se také základem vědy. Druhým aspektem je bezhlavé a všudypřítomné užívání euklidovské geometrie, jež stojí v samých základech naší civilizace, kterému se zde budeme věnovat podrobně. Téměř poeticky to vyjádřil Callum Coats ve svém úvodu ke knize objevů rakouského vynálezce Viktora Schaubergera „Energy Evolution“. Coats zde říká: „Máme zde co do činění s převrácením všeho, co bylo až doposud udržováno jako opravdu vědecké a technologické. Tak zřejmě, jako že nemůžete vyprat šaty ve vodě, ve které jste je ušpinili, nemůže být žádná nová ekotechnologie založena na existujících zákonech a dogmatech, které tak tragicky selhaly. Ačkoli jsou takové nové posuny v myšlení obvykle nazývány revolucí, to, oč se jedná zde, nelze nazvat jinak, než evolucí. Nejde o žádné opakování, recyklaci obnošených konceptů a procesů, ale pohyb směrem vzhůru ke kompletně novým a vyšším úrovním nejen vnímání, ale také aplikace systémů zcela nové dimenze a pořádku. Je to pohyb pryč z věčného kruhu, z nekonečného neproduktivního otáčení či „revoluce“. Všudypřítomné kolo je hlavním symbolem naší technologie a výslednicí geometrického prvku, jímž je právě kruh. Jak se kolo otáčí, k určitému pokroku dochází, nicméně kolo samo se nevyvíjí a stále se točí samo při své ose. Nemaje žádný vnitřní potenciál změny a transformace, nepřispívá ničím k evolučnímu pokroku.“ Coats zde vlastně odkrývá první část starého geometrického myšlení, které je založeno na explozivním pohybu směřujícím ze středu ven. Tento pohyb však ze své podstaty vysiluje a vyčerpává, dává síle unikat. Oproti tomu nové myšlení, za jehož otce by se dal považovat Viktor Schauberger (1885 – 1958), ukazuje možný obrat k myšlení, jež je založeno naopak na implozivním pohybu ve směru ke středu. Je na místě připomenout, že tento princip je nejen principem sběru energie oproti její ztrátě, ale že se zde v podstatě jedná o starou moudrost po tisíciletí aplikovanou v mnoha filosofiích člověka. Obrácení se do sebe je nejen v různé intenzitě vlastní všem východním filosofiím, ale nalezneme ho i v antické západní tradici v podobě proslaveného nápisu z delfské věštírny: „poznej sám sebe“.
V úvaze, co je třeba změnit k řešení světové krize a k produkci volně dostupné energie a vysoce kvalitní pitné vody Callum Coats odpovídá: „Je to Euklidova geometrie nezbytně zahrnující elementy rovné linie, kruhu a bodu, jež jsou všechny dokonalými prvky a tudíž neměnné. Taková dokonalost nevyžaduje žádný další podíl vnějších faktorů, s nimiž ani nemůže vejít v žádnou produktivní interakci. Tyto prvky jsou tedy sterilními, uzavřenými systémy. V řeči jejich fyzické podoby jsou to ony válce, koule, kola, rovné komíny a hřídele, potrubí, ploché povrchy atd., jež dnes tak často užíváme. Jako transcendentální konstrukty, tj. nepatřící k fyzickému světu, ale náležící ke královstvím mentální představivosti, jsou tyto geometrické prvky fyzicky „neskutečné“ a jejich aplikace na fyzický svět proto „nepřirozená“. V důsledku je tedy jejich využití v konstrukci a provozu dnešních strojů včetně energií, jež produkují, v nesouladu s přírodními zákony.“ Je třeba zdůraznit, že zmiňované geometrické prvky jsou opravdu „neskutečné“, tedy že se ve fyzickém světě nevyskytují. Přestože se může zdát, že se nabízí mnoho příkladů, při bližším zkoumání vidíme, že tyto tvary jsou v přírodě jen napodobovány a že ve své dokonalé podobě opravdu nikde neexistují.
Při prvním pohledu na naši civilizaci již z kosmu šokuje vnější mřížovité architektonické uspořádání. Naše města vypadají jako počítačové čipy a dávají tak tušit, že jsme se oddali nižšímu řádu a necháváme se využívat jako nahraditelných elektronů kmitajících po spojích v počítači někoho jiného. „Propadlí velkoleposti euklidovských staveb během posledních dvou tisíciletí a domnělé vhodnosti euklidovské geometrie pro všechna využití, musíme nyní přehodnotit naše nekvalifikované přijetí této geometrie, jelikož leží v samých kořenech našich nesnází. Na ranějších evropských stavbách byly rovné linie a ostré hrany změkčovány a činěny pro oko příjemnými skrze jejich často bohatou výzdobu. Na druhé straně Číňané, znalí v umění geomancie, konstruovali své tradiční stavby odlišným způsobem a důmyslně prohýbali profil střechy. V jejich filosofii byla rovná linie cestou preferovanou draky, mýtickou personifikací destruktivní síly, jejíž násilnost může být zkrocena jedině tak, že ji přimějete pohybovat se v zakřivených cestách. Číňané si byli intuitivně vědomí, že rovné linie provokují a živí násilné chování – fenomén, jež se celosvětově stupňuje. Od začátku minulého století byla taková optická bohatost prudce redukována do jediné virtuální uniformity. Dekorace byla postupně odstraněna, redukujíc naše vybudované prostředí na nahou, strohou a suchou hranatost. Souběžně s tímto nešťastným vývojem, podporována přímou aplikací takovéto geometrie, vláda racionálního lineárního myšlení zesílila na úkor intuice, učení zvnitřku, a stoupající měrou mrzačila naše vnímání jemných chodů přírody. Díky tomu racionální mysl začala odřezávat důležité faktory, jež byly považovány za vedlejší, jako k získání ekonomicky nejefektivnějších zisků. Takto byly například ořezány říční ohyby a jejich svažující se koryta sražena za účelem „vylepšení“ přírodních stop proudu, aniž byla brána v úvahu jakákoli jejich přispění ke zdraví řeky. Výsledek – mohutná vylévání a záplavy.“
Takové myšlení nevede k vnímání více dimenzí a všechno zjednodušuje a řeže ostrými dopředu směřujícími liniemi a přesnými kolmicemi jako řezná zbraň či gilotina. Tady se odhaluje i příčina toho, proč se současnost tolik věnuje paranormálním jevům. Ty jsou totiž sbírkou právě těch odseknutých „vedlejších“, méně častých jevů, jež byly odříznuty příkrými vědeckými metodami a hrdě prezentovanými imaginárními břitvami. Dnes se však ukazuje, že tyto menšinové „para“ neboli „vedle stojící“ skutečnosti mohou být více než zásadní. Menšina je domovem dobra a vítězství v esoterickém učení a v Bibli, základní knize našeho světa, který si odvážně říká křesťanský. A přestože vyjadřujeme svoji víru v menšiny a handicapované v zákoně i v médiích, ve vědě aplikujeme přesně opačné hodnoty, jako bychom trpěli schizofrenií.
Nejzávažnějším problémem užívání euklidovské geometrie je její zpětný efekt, který má na naši mysl: „Naivita rovné linie nejenže vyvádí z rovnováhy řeky, ale má i psychologicky rušivý efekt. To protože oko je nejsložitější ze všech orgánů a vyžaduje úměrnou vnější vizuální složitost k zachování svého zdraví, vyrovnanosti a stability. Tyto stavy, jakož i jejich negativní ekvivalenty, přenáší oko do mozku a ovlivňuje tak psychiku svého majitele. Tak jako pozorování pestré škály barev a tvarů přírodního nenarušeného lesa – na první pohled chaos, ale ve skutečnosti nejvyšší řád – nám dává pocit míru a vnitřního klidu, v konfrontaci s uměle vysázenými lesy pravidelných řad stromů stejného věku, druhu, výšky a tvaru prožíváme určité vnitřní znepokojení. Vyšší stupeň řádu a složitosti byl nejen zde nahrazen nižším. Pokud však již taková relativně malá redukce způsobí vnitřní znepokojení, jaký efekt pak asi mají redukce mnohem silnějšího rázu na naši psychiku?“ Přísné a revoluční horizontály a vertikály také vyjadřují mužskou logiku, jejíž nadvládu táhnoucí se již od antiky nelze v naší historii popřít. Větším potenciálním nebezpečím tohoto faktu je, že jsou projevem mužské bojovnosti a tudíž i zdrojem agrese a nerovnováhy. „Pokud se design, tvar a funkce dnešních či dřívějších zařízení takovou měrou negativně odrazily na vnějším prostředí a na našem zdraví, jaký efekt asi musí mít design našich příbytků na vnitřní prostředí našich myslí? Jako lidské bytosti jsme tvořeni podle organických přírodních zákonů a ne těch mechanických. Patříme tedy do světa přírody, do světa cítících inteligentních bytostí. Za dlouhou historii jsme tak uvykli na podobu našich příbytků a konstrukcí, jež nás fyzicky uzavírají, že již vůbec nevnímáme, jak ve sporu jsou s konstrukcemi ostatních stvoření, jejichž cit (jež máme také ve vínku) zaručuje spojení s nejjemnějšími energiemi a odezvu k vlivům, jež je obklopují. To jsou vnímání extrémně důvěrná a náleží k pořádku, jež je pro nás nyní docela cizí. Žádná přírodní stvoření nežijí v přísných pravoúhelnících, nýbrž v zaoblených a prohýbaných strukturách jako jsou nory, hnízda či lastury, výtvory nejsložitějších systémů křivek. Přestože příroda těchto forem užívá všude, my jich nevyužíváme a skrze neustálou aplikaci nepřirozené geometrie ve všech oblastech lidského snažení jsme se jí významně odcizili. Dokonce jsme ani nikdy nepomysleli na to, že bychom se zabývali otázkou vlivu, jaký může nepřetržité vystavení nepřirozeným rovným liniím mít na naše duševní, rozumové a emoční procesy, na energie motivující a podněcující nás k chování jedním nebo druhým směrem. To je ten otupující efekt, kvůli němuž budeme pravděpodobně muset kompletně změnit naše obydlí, abychom umožnili skok do dalšího vyššího stavu vědomí a abychom mohli opravdově přijmout přírodní procesy a vyladit se v souladu s nimi.“ A nelze říci, že bychom inspiraci a zastánce oblé, živelné či organické architektury museli hledat jen u zvířat nebo v prastarých dobách. I nejmodernější architektura dospěla ke kladům nápodoby přírody a užití měkkých křivek. Jmenujme si hned dva nejvýznamnější architekty, kteří se tomuto přesvědčení oddali. Jedním je stále moderní slavný Španěl Antoni Gaudí se svojí architekturou tvořenou hmatem a druhým žijící hvězda Francouz Pierre Cardin se svým „Maison Bulles“ neboli bublinovými (či organickými) domy ze sedmdesátých let. Dokonce současný celosvětový trend v architektuře přitakává přirozeným křivkám, nicméně v souvislosti s přelidněním a masovou výrobou je stavba takovýchto domů příliš nákladná.
Je nesporné, že pokud by ony „válce, koule, kola, rovné komíny a hřídele, potrubí, ploché povrchy atd.“ byly nahrazeny i v technických zařízeních „vejčitými tvary“ a „otevřenými prvky“ jako jsou „spirály a sinusoidy“, tato zařízení by pak „produkovala energie, jež podporují život, namísto těch produkovaných konvenčními přístroji, jež život v současnosti neúprosně ničí. Tyto energie a síly mají nejen schopnost ozdravit, pozvednout a stabilizovat energie přírody, ale také naše vlastní. Jako ochlazující znovuoživující energie by jejich rozšířené užití silně přispělo k znovunastolení rovnováhy prostředí, již neuvážené činy lidstva tak obrovsky narušily.“ Bylo učiněno mnoho pokusů, jež ukazují, že zatímco dnešní motory fungující na lineárním a spalujícím principu palivo ničí a posouvají na nižší energetickou úroveň, mohou zdá se existovat přístroje, jež by činily opak. A pokud bychom u dostatečného počtu lidí nalezli potřebnou vůli k proboření bariéry monopolů a korporací těžících ze starých technologií, mohli bychom položit základy nového světa. Tento svět by již čerpal z volně dostupné energie a měl by tudíž i prostředky k vybudování nových, odpovídajících obydlí. Mohl by být nejvíce za celou lidskou historii „osvobozen od nedostatku“ a poskytl by „nezávislost pohybu“. „Díky těmto přínosům by mohlo být se současnou úrovní globální komunikace rozšířeno lidství mnohem dále než jen po povrchu této planety. Životní prostředí by bylo zbaveno nebezpečných bodových zatížení, jaká způsobují velkoměsta. Místo nutnosti žít na způsob lidských krvinek pouhopouze udržujících životadárné proudění v našich mechanických městech, měli bychom možnost přesměrovat svou energii k zušlechťování naší přirozené tvořivosti a k interakci s přírodou, jak nám bylo předurčeno. Již zcela opuštěné smrtonosně mřížovité městské útvary z cihel a asfaltu by pak byly viděny jako varovné pozůstatky jednoho z temných věků lidské historie, jenž však byl zároveň nevyhnutelnou poučnou kapitolou v naší evoluci, bez níž by nadcházející překonání krize nemohlo nastat.“
Ale posuňme se k třetímu a poslednímu aspektu moderní západní civilizace, jenž nás tolik odklonil od přírody, harmonie a duchovna. Je to princip „sparťanství“, vycházející svým způsobem také z euklidovské geometrie myšlení. Nejde v něm pouze o sport, sílu a materialismus, jež se ve spojení se ctí a oddaností projevili v naivním nacionalistickém nadšení a následné hrůze první světové války. Kráčí zde také o něco víc, a to princip individuality, jedinečnosti, krásy, zázraku, plurality, demokracie a svobody! Listina základních lidských práv a svobod by si rozhodně se sparťanstvím příliš dlouho nerozuměla. Násilnická kultura jednoty, která vyřadí každého „vadného“ jedince, jenž se nějak odlišuje, vyhlašuje v podstatě svoji neomylnost a přestože na první pohled sílí, v důsledku ztrácí potenciál překvapivého, nového, jedinečného a originálního. A to nemluvím o tom, že základní projevy a triumfy lidství – umění, literatura, krása jedinečnosti a zázraku či lidská láska by v dokonalém sparťanství také dlouho nepřežily. Ve druhé světové válce můžeme nejostřeji vidět všechny jmenované principy ve své extremní negativitě. Jen se pokochejme v jejím lineárně agresivním sparťanském duchu ve smyslu vyhlazení, materiální genetické čistoty, sjednoceném myšlení, oddanosti vůdci a vojensko-skautské jednotě vyrovnaných řad robotických hranatých typů.
Naopak vnímání propojenosti všech věcí odvádí od unáhlené agrese a lineárního pohledu z jedné strany. Ono humánní cítění zas pěstuje přirozené pocity, jež má každý jedinec v sobě (ač jsou dnes mnohdy potlačeny), a řídí se jimi, což je také jistější než oddělené logické myšlení, které může dojít k nekonečnu chybných závěrů. Nelze popřít, že to poněkud připomíná propracované myšlenky východního holismu a buddhistického soucítění. K některým myšlenkám se zkrátka budeme muset stále vracet…
Dalibor Novák
(překlady z knihy „Energy Evolution“: autor)
Tento článek není ukázkou, ale je v přepracované podobě přítomen v chystané knize "Všichni jsme pastýři" aneb Duch doby, fenomén aklimatizace a etika pro nové milénium, kde se budete moci dočíst o mnoha dalších souvislostech, tématech a teoriích o úloze dnešní doby, povaze reality, také o tom, co přináší postmoderna, jaké problémy nás stíhají a jaké může být jejich řešení... |
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
