Hornobrannský zámek
Jde o renesanční zámek se sgrafitovou výzdobou, dostavěný v roce 1582, původně s dřevěným druhým patrem, které vyhořelo za třicetileté války. K zámku se váže historka mající zvláštní význam pro české dějiny. 12.11.1627 odpoledne zde spatřila Kristína Poňatovská, schovanka paní Angeliny Zárubové ze Selkingu, nad nádvořím plout v tichosti ohnivou metlu. Byla obrácena od severu k jihu, tedy ocasem ke Krkonoším a násadou k brannským lesům. Kristína měla pocit, že ji k něčemu plameny vybízejí, ale když s křikem vběhla na nádvoří, metla zmizela a se svým zážitkem zůstala sama. Doma upadla do bezvědomí a tak zavolali pro kněze, aby jí dal poslední pomazání. Jelikož však Kristína i s její paní byli vyznání českobratrského, museli poslat až do Bílé Třemešné, kde shodou okolností místního kněze Stadia zastupoval sám Jan Amos Komenský. Když Komenský dorazil, dívka se zrovna probírala a tvrdila, že se jí ve spánku zjevil Kristus a že jí dal schopnost vidět do budoucna. Několikrát upadala do stavu strnulosti, při níž jí nemohli nahmatat puls. Prý ani nedýchala. Komenský jí věrnost jejích vizí nevěřil, ale nakonec si vše poslechl a později dokonce napsal dva spisy na jejich obhajobu (Lux in tenebris & Lux ex tenebris). Kristína tvrdila, že jí byl odkudsi nadiktován dopis pro Albrechta z Valdštejna, tehdy nejmocnějšího muže v českém království, dopis, v kterém byl varován před císařem a ponoukán k odchodu z jeho služeb. Shromáždění sebrali odvahu, dopis sepsali a dovezli do Valdštejnova sídla v Jičíně. Jezuité si však na Valdštejnově manželce vymohli otevření dopisu a chtěli poselstvo uvěznit. Vrátivší se vévoda je propustil, nicméně všichni museli odejít do exilu. Jan Amos Komenský se ještě dva dny loučil s okolím hornobrannského zámku a 3.2.1628 se vydal na cestu ze země. Vévoda z Valdštejna se proti císaři postavil o pět let později, za což byl také zabit.
Dalibor Novák |