Do celého světa
Cvičení tchaj-ťi čchüan (nejčastěji známé pod nepřesným americkým přepisem tai-chi či v jeho českém fonetickém zápisu taj-či) se stalo v dnešní době dosti módním. Podíváme-li se do jeho nedávné historie, zjistíme, že podkladem tohoto rozšíření byl komunistický režim v Číně. Jako mnoho bojových umění bylo i tchaj-ťi původně vázáno na rodinnou tradici učitelů a žáků, ve které musel být každý učeň učitelem přijat za svého syna, pokud jím již nebyl. Tradiční a pomalé šíření tchaj-ťi narušil především komunistický režim, který toto umění zjednodušil a učinil jej národním sportem téměř spartakiádního typu. Režimem podporované umění tchaj-ťi čchüan se pak začalo vyvážet do celého světa.
Tajemný původ
Původ tchaj-ťi čchüan je zahalen tajemstvím. Prvním historicky doloženým učitelem tchaj-ťi čchüan je Čchen Wang-tching z Čchen-ťia-kou, žijící na přelomu dynastií Ming a Čching v 17. století. Je však zřejmé, že historie tohoto umění je mnohem delší. Existuje mnoho půvabných legend hovořících o jeho vzniku a šíření. Původ vzniku teorie tchaj-ťi se datuje do začátku 11. století a legenda o nejstarším tvůrci umění tchaj-ťi čchüan klade jeho vznik do dynastie Jižních Sungů ze 13. století n.l. Podle ní byl autorem tohoto umění taoista Čang San-feng, jež sám o sobě je doloženou postavou.
Legenda o Čang San-fengovi
Pozdní legenda hovoří o tom, jak taoista obrovského vzrůstu, s dlouhými vlasy a vousy, chodící jako stín nadlidským tempem pohořími stovky kilometrů za den, četl a meditoval v taoistických horách Wu-tang (hovoří o nich i současný film Tygr a drak). Při četbě starých spisů jej prý vyrušil hněvivý křik ptáka, snad straky nebo jestřába bojujícího s hadem. Čang San-feng vyhlédl z okna chatrče a spatřil ptáka, jak vyzbrojen pařáty častuje hada tvrdými výpady, ale přestože měl navrch, hada nepřemohl. Ten krouživým a měkkým pohybem unikal, ve spirálách se pohyboval dopředu i dozadu a zůstával nezraněn. „Pak Čang Čen-žen (pravé jméno Čang San-fenga – pozn. autora) vyšel ven, pták uletěl, had se odplazil a on v tu chvíli pochopil. Že je třeba točit se jako tchaj-ťi, že měkké přemáhá tvrdé. A tak vycházeje z proměn tchaj-ťi, vytvořil základní zásady stylu tchaj-ťi čchüan, způsoby pěstování tělesné esence ťing, vitální energie čchi, duchovní energie šen, dále tezi o růstu a zániku pohybu a klidu, shodující se s teorií Knihy proměn I-ťing.“ Tak alespoň legendu podává Jang Čcheng-fu ve svém díle Praxe Taiji quan.
Vesmírný princip
Tchaj-ťi je rovnováha. Grafickým znázorněním tchaj-ťi je právě ona notoricky známá monáda jin-jang. Podle teorie tchaj-ťi je počátkem všeho wu-ťi – klid. Z wu-ťi se rodí tchaj-ťi – počátek pohybu. Tchaj-ťi se dělí na jin a jang a jejich proměnami vzniká veškerenstvo. Umění tchaj-ťi čchüan je v podstatě opozicí k šao-lin čchüan. Šao-lin čchüan se říká vnější škola, protože dá na sílu, rychlost a velikost, tchaj-ťi čchüan je vnitřní školou, protože jí tyto vlastnosti nezajímají a její princip vychází z neutralizace dynamické síly a proměn v zápase. Jde o práci mysli, ne těla. V Teorii tchaj-ťi čchüan od Wnag Cung-jüe ze Šan-jou se praví: „Cvik a důkladná znalost postupně vede k prohlédnutí podstaty síly (tung-ťin), pochopení síly (tung-ťin) pak přerůstá v duchovní jasnozřivost.“ Nejslavnější taoistický spis „Posvátná kniha o tao a ctnosti“ říká, že člověk se řídí podle Země, Země se řídí podle Nebe, Nebe se řídí podle Tao (tj. cesta) a Tao následuje přirozenost. Cíl našeho života přitom není dán bodem, ke kterému bychom se blížili, je dán způsobem, jakým teď po naší cestě jdeme.
Stav mysli – stav rovnováhy
Podstatou tchaj-ťi je zapomenout na své ego a oddat se harmonickému řádu vesmíru. Je třeba vyprázdnit svou mysl a uvolnit tělo. Bojujete-li, musíte se koncentrovat pouze na nepřítele. Je možné dosáhnout čehokoli, pokud následujete přirozenost. Žák tchaj-ťi čchüan však musí důkladně zvažovat i to, že chyba v jednom milimetru může způsobit škodu na tisíce mil. Jakmile se mysl jen pohne, hned se to přenáší do celého těla. Pohyb je za všech okolností kruhový, tělo je vždy všude zaoblené. Nejdeme proti přirozenosti ani proti nepříteli, ale využíváme ji, je-li potřeba. Když na nás někdo (něco) zaútočí, nebudeme se přít, ale využijeme jeho síly a postrčíme ho (to) ještě dál. Proto nepotřebujeme vlastní síly ani jiných fyzických výhod. Jsme přizpůsobiví, otevření, ale přitom pevně v rovnováze. Náš pohyb je veden z rovnovážného centra tan-tchien, které se nachází v podbřišku. Jsme uvolnění a pevně ukotvení v řádu vesmíru. Jednoduchý princip, který poslouží v životě stejně dobře jako v boji. Je zřejmé, proč se těší tchaj-ťi čchüan takové oblibě. Ve světě naprostého neklidu, netrpělivosti, nezdravého soutěžení a hluboké nerovnováhy bude síla tohoto učení slábnout jen velmi těžko. Náš svět potřebuje tchaj-ťi!
Dalibor Novák |