Noviny a televize jsou plné komerčnho zájmu. Chcete-li pravdu, neptejte se produktu těchto zájmů, ale někoho méně závislého. Skutečně kvalitní studie můžete najít u alternativních zdrojů, ale i u bezmocných humanitních vědců. A tak si vám dovoluji zprostředkovat přednášku, jež shrnuje několik zajímavých knih a může vám tak být inspirací nebo ušetřit vám čas.
Ve středu 18. září 2002 se v Praze-Jinonicích v budově Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy konala přednáška s názvem Globalizace konzumní kultury. Přednášejícím byl dr. Shanahan ze Spojených států amerických, který se již dvacet pět let účastní programu mezinárodního vzdělávání.
Ve své zhruba hodinové přednášce dr. Shanahan vycházel ze čtyř knih. První kniha Jihad vs. McWorld (1998) Benjamina Barbera skrývá podle Shanahana ve svém názvu základní charakteristiku současného stavu světa, nicméně vlastní obsah knihy příliš nepřekračuje popis problému a tedy ho nevysvětluje. Názvem McWorld se zde míní tzv. mcdonaldizovaný, tj. globalizovaný svět. Globalizovaný svět znamená také globální kulturu, se kterou jsme se prý ztotožnili a ve které jsou schopni hovořit lidé z nejrůznějších koutů světa na stejná témata, jako jsou hudba, film, móda či sport. McDonald, Michael Jackson či Michael Jordan jsou v podstatě symboly nebo jakési klíče, které slouží jako univerzální jazyk či měna. Proces globalizace na nás však má vliv i tehdy, když to nechceme, podkopává tradiční duchovní a kulturní hodnoty a přivádí na svět jev, který lze nazvat duchovní vyprahlost. Tento proces se týká především amerických a západoevropských demokracií, ale i některých nezápadních zemí, ať už demokratických nebo nedemokratických. Naproti této síle stojí Jihad (džihád – svatá válka). Džihád pak v Barberově knize reprezentuje opozici, jež vzniká a sílí v reakci na postup této globální konzumní kultury. Džihád se zde však nechápe jen jako dílo muslimských fundamentalistů, ale i různých národních hnutí nebo i „našich“ křesťanských fundamentalistů, kteří se výrazně projevují v USA.
Dr. Shanahan se vyjádřil, že nepatří k zastáncům tzv. střetu civilizací a na adresu Barberovy knihy řekl, že ukazuje věci příliš černobíle a místo pochopení příčin předkládá jen popis dvou extrémů. K jejich vysvětlení je prý třeba, abychom pochopili „kořeny a vlastní základnu našich životů“. Ty leží v dlouhém vývoji ekonomiky. Asi již od počátku naší existence jsme toužili po materiálním zabezpečení, po tom, abychom se nemuseli o svou existenci strachovat. Nyní jsme tohoto stavu konečně dosáhli, ale zároveň nám to přineslo duchovní krizi. Lidé už prý nemají na co myslet (o co se bát), a tak „začínají přemýšlet o tom, o čem by tak mohli přemýšlet“.
Zhruba zde začíná jeden ze dvou rozšířených pohledů na současnost, mileniaristický pohled. V jeho konceptu se lidé konečně zbavili svých základních problémů a nabyli svobody, jakou neměli po celou svou existenci. Proto mohou nyní přejít k naplnění své duchovní podstaty, mohou usilovat o sebenaplnění. Tento koncept však podle dr. Shanahana přehlíží konzumní aspekt kapitalismu a nevysvětluje, proč se přesto cítíme tak špatně a kriminalita roste. Tím se zas zabývá druhý velmi rozšířený pohled na současnost – moralistický pohled. Ten nám říká, že jsme vytvořili narcistický svět. Tvrdí, že děti si neváží toho, co získali na základě úsilí předešlých generací, že již jen konzumujeme a že náš svět je světem osobního individuálního sobectví. Dr. Shanahan tento pohled hodnotí jako jednoduché odsouzení bez vysvětlení příčin.
Aby našel nějaké lepší vysvětlení, zaměřil se dr. Shanahan na některé starší knihy amerických autorů. K pochopení globalizace je prý totiž třeba obrátit se tam, kde globalizace začala, tedy do Ameriky. Amerika tu přitom není viníkem, ale přirozeným důsledkem ekonomického rozvoje, který probíhá již stovky a tisíce let. Proto tedy nejde o amerikanizaci v pravém slova smyslu, protože kdyby se to nestalo v Americe, stalo by se to někde jinde.
Ve studii slavného sociologa Daniela Bella The Cultural Contradictions of Capitalism (1976; Kulturní rozpory kapitalismu) nachází dr. Shanahan onen základní rozpor, který formuje naše životy, tedy především americké. Jsme totiž podle Bella neustále bombardováni dvěma protichůdnými poselstvími. Jedno nám říká: „pracujte, pracujte, pracujte“ – a žádá po nás tedy silnou askezi. Druhé nám však říká „kupujte, kupujte, kupujte“ – jinak ekonomika zkolabuje. Také proto je třeba se zamyslet nad otázkou, zda je ještě vůbec možné pokračovat v této ekonomické honbě. Především však je tento rozpor zdrojem úzkosti, kterou v sobě pociťujeme, jelikož si nemůžeme ani užít to, pro co tak usilovně pracujeme.
Na otázku, odkud tato poselství přicházejí, zas později odpovídá sociolog Christopher Lash ve svých dvou knihách The Culture of Narcissism (1979; Kulrura narcisismu) a The Minimal Self (1984; Minimální já). První předkládá rozbor soukromého života, jaký vede člověk moderní společnosti, druhá se zabývá jeho sociálními důsledky. Lash problém postihuje jako záměnu autorit. Obracíme se prý se svými otázkami na „experty“, kteří nejsou skutečnými experty. Místo tradičních zdrojů, jakými byly společenské kruhy a církev, se nyní obracíme k zábavnímu průmyslu. V této souvislosti podotkl pan Shanahan, že jednou na svých cestách dostal otázku „Kam Američané chodí?“ Nejdříve ji prý nechápal, ale pak si uvědomil, že skrývá potřebný klíč. Američané totiž mohou jít do nákupního střediska nebo se dívat na televizi, ale nemají žádné kavárny, kam by mohli chodit. Chybí jim společenské podniky, ve kterých by bylo možno si povídat o společnosti či o vládě, kde by se mohli účastnit kultury. V tom má bezpochyby velkou výhodu Evropa. Společenský život Američanů je závislý na televizi, jež se stala jakousi jejich „pupeční šňůrou“. Chcete-li znát konverzační témata a být aktuálně informován, musíte ji sledovat, musíte vědět, co se děje v tomto virtuálním světě. A tento virtuální svět vás neustále bombarduje komerčními poselstvími. Každých patnáct nebo i sedm minut.
Ve své druhé knize Lash vysvětluje, že narcisismus, který se v této společnosti šíří, je ve skutečnosti nedostatek sebe sama, vlastního já. Člověk, který má tento nedostatek, se pak opírá o televizi. Proto jsou tak vděčnými diváky děti, kteří televizi dávají přednost dokonce před vlastními rodiči. Nejdůležitější věcí ve společnosti se stává životní styl, který určuje, že mají být všichni šťastní a vymezuje styly nakupování, odívání apod. Nutí vás pevně se definovat, zařadit se do připravené škatulky a zamilovat se do obrazu, který jste si vybrali. „Nemáme charakter, jen image,“ říká dr. Shanahan a souhlasí s Lashem. Veškerá energie je směřována k předstírání charakteru namísto jeho tvoření.
Na závěr přednášky se Shanahan vrací k načatému tématu džihádu. Říká, že my máme na světě postavení aristokratů, ale že většina lidstva má stále s čím si dělat starosti. A když naše komerční poselství putují do cizích zemí, ve který je realitou utrpení a bída, musí to mít nějaký vliv. Lidé v těchto zemích mají dvě možnosti, jak reagovat. Buďto rezignují na svou chudobu a přijmou naše televizní programy jako útěk od reality, nebo z nich načerpají novou energii tím, že v nich naleznou zlo, které je třeba zničit. Lidé této druhé skupiny jsou totiž bombardováni lidmi ze svého okolí a rodiny, kteří touží po účasti na tom ekonomicky bezpečném světě. Onen pomyslný celosvětový džihád vzniká tak, že lidé vidí, jak je jejich kultura devastována konzumním materialistickým světem, což v nich vyvolává hněv a potřebu ho zničit. Taková potřeba by ovšem nevznikla, „kdyby nebylo chudých zemí,“ říká Shanahan. Nemusela by být Al Kajda ani jedenácté září. Z mileniaristického pohledu je možné mít tradiční civilizaci založenou na ekonomickém bezpečí, která by byla pro všechny. Nicméně taková tu není a události poslední doby nás upozorňují, kde nastala chyba, že jsme zanedbali především země tzv. Třetího světa. Rovnováha by prý mohla nastat, kdyby došlo k nějakému celosvětovému ekonomickému krachu, který není zas tak nereálný.
Dr. Shanahan se pak vyjádřil, že by se rád rozloučil nějakou dobrou nadějnou zprávou, ale že takové zkrátka neexistují. Naopak vše vede k neblahým událostem současnosti. Snad prý jedině v knize jedné americko-řecké historičky (snad jménem Stabrianas) z konce sedmdesátých let prý našel malou naději. Ta je údajně přesvědčena, že existuje možnost, že jádro silně tradičních společností dovolí, aby jejich tradice pomalu vyvážily sílu konzumní společnosti, která naši slabou tradici erodovala. A snad by pak bylo i možné, aby tyto dvě síly ze sebe navzájem čerpaly a došlo jednou k rovnováze.
Dalibor Novák, student FHS UK |
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
