v této rubrice
ve všech rubrikách
JAK MLUVILI ATLANŤANÉ?
Rubrika: Hermetismus
Podrubrika: Magie
Autor: Aleš Česal
Vloženo: 25.04. 2001
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 7213
Henochiánská magie
Tématem tohoto článku bude tzv. Henochův nebo také Henochiánský jazyk. Hned na začátku bychom si měli říci, že tento jazyk je základem jednoho z nejesoternějších iniciačních (zasvěcovacích) systémů vůbec -- tzv. Henochova systému. Tento systém a jazyk je nám znám především díky činovníkům anglické hermetické společnosti Zlatý úsvit, která měla napojení na výše zmíněné rosenkruciány. Právě Zlatý úsvit Henochiánský systém používal. Základ tohoto magického systému vytvářejí tzv. Klíče a Strážné věže. Henochiánské klíče představují vyvolávání duchů čtyř Strážných věží, Kelleymu je přinesl duch Nalvage skrze věšteckou kouli ve formě strašidelně poetických veršů v henochiánském jazyce. Jsou nazývány klíče, poněvadž odemykají brány Strážných věží. Stejně tak dobře by mohly být nazvány vyvolávání, neboť duchové jsou jimi nuceni vycházet ven z bran svých zámků do čtyř koutů vesmíru. Z těchto klíčů byl také vyvozen henochiánský jazyk. Každá Strážná věž představuje magické pole henochiánských písmen, které sestává z třinácti řad a dvanácti sloupců. Strážné věže jsou dohromady svázány do jedné velké desky písmeny do takzvané Tabule svazku uspořádanými do kříže (viz obrázek). (Podle Donalda Tysona: Tetragramaton, Volvox Globator 1997). Někteří okultisté používájí místo henochiánských písmen písmena latinská. Tento převod byl anglickými okultisty proveden pro zjednodušení celého magického systému. Za každé písmeno uvedené na desce lze na základě tabulky dosadit odpovídající písmeno henochiánské abecedy. Kde je ale vlastně původ tohoto prastarého jazyka, o němž jsou některé autority přesvědčeny, že pochází až z bájné Atlantidy? Jak už název napovídá, měl by mít tento jazyk cosi společného s Henochem, což je postava pro celou esoterní tradici velmi důležitá. Jak říká Pierre de Lasenic, podle orientálních mýtů existovali tři jedinci, kteří nesli jméno Hermes, tři stejně geniální lidé, jimž by bylo možné připisovat tradici, filosofii a hermetické učení: Thovt, Henoch a Thot čili Hermes Trismegistos. Pro nás je podstatný onen druhý Hermés, za něhož bývá pokládán Edris nebo Henoch, hebrejsky Chánoch, jehož Chaldejci nazývali Duvanai, t. j. ,,Veliký Moudrý", Arabové Uriai. Žil prý tisíc let po Adamovi, byl potomkem Sethovým, jedním z deseti židovských praotců před potopou, synem Jaredovým a otcem Methúšalachovým (Methusalem) a měl býti největším mudrcem své doby na této planetě. Židovská tradice považuje Henocha za původce písma, matematiky a astrologie a podle starozákonní legendy byl vzat ve věku 365 let za živa do nebes (viz Bibli, Gen. 5, 18-25, doslova podle ekumenického překladu Bible: Ve věku stošedesáti dvou let zplodil Jered Henocha. Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.
Ve věku šedesát pěti let zplodil Henoch Metúšelecha. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelecha třista let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo třista šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť Bůh ho vzal.) K Henochovi a jeho návaznosti na pozdější esoterní tradici se pokusíme vrátit v obsáhlejším článku.
Nit tradice po mnoha a mnoha staletí znovu vyplouvá s proslulým anglickým mágem Johnem Deem, kterému bývá znalost henochiánského jazyka připisována ale jak uvidíme tyto souvislosti nejsou tak jednoznačné.

Anděl západního okna
Pět nás sedělo mlčky ve velkém sálu a já jsem naslouchal uchem rozčílením bolestně napjatým, úderu třetí čtvrti před druhou hodinou. Pak jsme vstoupili do věže. Pětirohý stůl, vyplňující skoro celou místnost zrcadlově hladkou plochou se zaleskl, když Kelley, který se potácel jako opilý, klopýtal od svíce k svíci a zapaloval je hořící loučí. Pak jsme usedli popořadě do vysokých křesel. Oba dolní hroty pentagramového stolu byly obráceny k západu směrem k otevřenému oknu, z něhož pronikal dovnitř mrazivě čistý, měsícem prozářený vzduch... Zdálo se, že Kelley upadl do hlubokého spánku, neboť bylo slyšet jen jeho chroptivý dech.
V obličeji mu prudce trhlo, ale to se mi asi jen zdálo, neboť plápolavé světlo voskovic se míhalo přes jeho tahy. Chtěl jsem se pokusit předříkavat formule, ale vždy se mi zdálo, jako by se mi kladly neviditelné prsty na ústa. Není to vše jen fantazie Kelleyova? tázal jsem se sám sebe, ale v tom promluvila má ústa jakoby sama od sebe a já vyrazil ze sebe zaklínání hlasem tak dunivým a hlubokým, že jsem si sám připadal úplně cizí...
Pokud jste milovníky okultní literatury, určitě jste poznali, že předchozí řádky byly citovány z proslulého románu Gustava Meyrinka Anděl západního okna. Možná se divíte, proč si k ruce béřu knihu z oboru románové tvorby? Hned to vysvětlím. Kniha Anděl západního okna, pro nás bude zajímavá hned z několika důvodů. Kromě toho, že se poměrně obšírným způsobem zabývá komunikací s duchovními entitami, které okultní tradice označuje jako andělé, popisuje také magická snažení proslulého anglického mága Johna Deeho, který byl vlastníkem tzv. henochiánských tabulek, vycházejících ze znalosti prastarého, snad původního jazyka, který Dee používal ke komunikaci s duchovními bytostmi. Ještě jsem nevysvětlil, proč vycházím z díla, které je přeci fantaskním románem. Zárukou za jistou věrohodnost informací v románu obsažených, je jméno autora.
Gustav Meyrink (1868-1932), vlastním jménem Gustav Meyer, byl původně pražský bankéř. Po té co se dal díky poměrně dramatickým okolnostem na okultní dráhu, se stal autorem několika tzv. iniciačních románů (Golem, Bílý dominikán, Zelená tvář atd.), v nichž je ukryto mnohem více esoterních informací, než se na první pohled zdá, nejsou tedy jenom takovou fikcí prýštící z hlubin autorovi fantasie. Meyrink byl údajně členem řádu Asijských bratří. Tento řád je také jinak znám pod názvem Řád rytířů a bratří sv. Jana Evangelisty z Asie. Jedná se o tajnou mystickou společnost, která byla odnoží rosenkruciánského hnutí, snad vznikla v roce 1780 v Itálii nebo v roce 1786 v Německu. Členové se věnovali alchymii a kabale. V jejich rituálech jsou silně zastoupeny katolické prvky. Členem byl mimo jiné i R. W. Little, zakladatel anglické Societa Rosikruciana v Anglii. Meyrink se sám prakticky zabýval magií. Byl také žákem Friedricha Mailändera, zvaného tkadlec Mailänder, který měl poblíž Darmstadtu mystickou školu. Je možné, že právě on byl inspirátorem většiny Meyrinkových spisů.
Z jiných pramenů máme potvrzeno, že výše uvedená evokace se oprav0du odehrála. V Deeově diáři se u data 21. 11. 1582 nachází zápis, že se mu v západním okně jeho pracovny v Mortlaku zjevil anděl Uriel v podobě čtyřletého chlapce, který mu daroval černý vyleštěný kámen. Dee dal k věštebnému kameni přidělat zlatý podstavec a až do konce života se od něj neodloučil. Díky Meyrinkovi si můžeme udělat i představu o tom, jak ona evokace probíhala i o podobě anděla. Naše přátele jsme opustili ve chvíli, kdy se seance začínala rozbíhat: ...fantóm byl rázem zakryt matně zeleným leskem, který náhle vyvstal z otvoru ve stole mezi námi, rychle rostl do výše jako gejzír a nabýval podoby lidské a přeci nelidské. Stala se z toho smaragdová masa, průhledná jako beryl, na níž bylo vidět tvrdost kamene, -- tvrdost, kterou bylo možno tušit zřetelněji a hlouběji ve vlastním nitru, než tvrdost jakéhokoli pozemského předmětu. Z této skály se odloučily paže, hlava a krk. -- A ruce! Ty ruce! bylo na nich něco, co jsem nemohl určit. Dlouho jsem nemohl odvrátit oči od zjevu, až pomalu, zcela pomalu jsem pochopil: palec pravé ruky odstával a patřil levé ruce. Nemohu říci, že bych se byl poděsil při tomto pohledu, proč také? Avšak bytost, která se tu obrovitě tyčila přede mnou, posunula se mi touto zdánlivou vedlejší věcí až po pracizí mimolidskost, spíše než svým tak podivně nevysvětlitelným hmatatelným zjevem...
Obličej s bezbrvýma očima, daleko od sebe stojícíma, byl ztrnulý až k nepříčetnosti. Něco strašlivého, ochromujícího, usmrcujícího, a přece nevylíčitelně ohromného a vznešeného vycházelo z jeho zraku a způsobilo, že mě zmrazilo až do morku kostí.
Rty anděla byly rudé jako rubín a cizím úsměvem, probíhajícím jemně ke koutkům úst, povytaženy vzhůru.
Nevím již, byl-li jsem to já, kdo se zeptal: ,,Kdo jsi?"
Anděl nepohnul ani rty a pravil chladně a ostře hlasem, který mi zněl, jako by to byla ozvěna hluboko z mých prsou:
,,Jsem Il, posel západní brány..."
Můžeme-li věřit, zápisu v Deeově deníku i Meyrinkově rekonstrukci, známý mág skutečně komunikoval s andělskými inteligencemi. Dee a Kelley údajně vedli dlouhé rozhovory s anděly prostřednictvím krystalů a leštěných kamenů. Pomocí ,,rozkazů" v záhadném enochiánském (nebo také henochiánském) jazyce, jehož původ není znám, vyvolávali anděly. Ti se zjevovali uvnitř i mimo krystal Kelleymu, který jim kladl Deeovy otázky a předával jejich odpovědi. Deeův zájem o anděly byl jak vědecký, tak náboženský. Chtěl, aby ho naučili tajemství přírody a Boha, která se mu nepodařilo najít v knihách a rozmluvách s učenými muži, jak poznamenal Richard Cavendish ve svých Dějinách magie.
John Dee a Eduard Kelley jsou v našich zeměpisných šířkách známí z rudolfínské éry jako alchymisté přišlí na císařský dvůr do Prahy. Kelleyho jméno je spojováno často se šejdířstvím a podvody. Nevím, do jaké míry byl Kelley podvodník či ne, natolik jsou mé vědomosti z tohoto oboru chabé. Mnoho badatelů v okultní historii se pozastavovalo nad tím, proč se tak vážený alžbětínský učenec a matematik, jakým bezesporu Dee byl, dal do spolku s podvodníkem a dobrodruhem Kelleyem. (O jeho podivném způsobu života ostatně svědčily i katem odříznuté uši. Řezy po ušních boltcích zakrývala Kelleyho bujná hříva.)
O Johnnovi Deem víme, že se vášnivě zabýval okultismem, snad byl i vzorem kouzelníka Prospera ze Shakespearovy hry Bouře. Narodil se poblíž Londýna v roce 1527 a proslavil se jako významný matematik. Získal si pověst čaroděje a byl dokonce uvězněn a obviněn z pokusu o vraždu královny Marie. Skutečnost je však o něco prostší. Dee Marii pouze sestavil horoskop a určil datum jejího úmrtí. Horoskop si objednala Mariina nástupkyně Alžběta. Jelikož se v astrologických výpočtech nezmýlil, byl pověřen, aby Alžbětě stanovil příznivý den pro korunovaci.
Deeovou vášní bylo věštění z křišťálové koule, ale protože sám nebyl dostatečně citlivý, byl nucen pracovat s profesionálními jasnovidci, či přesněji řečeno s medii. Tak nějak se asi seznamuje s Kelleyem, který je hlavním Deeovým spolupracovníkem. Mravní kvality pana Kelleyeho posuzovat nechci a ani nemohu, jisté ale je, že byl vynikajícím mediem. Právě díky této transkomunikaci získává Dee kompletní henochiánský jazyk, který je určen pro komunikaci s anděly.
,,Nemluví snad Kelley u vytržení jako Apoštolové Páně o letnicích? Vím již dlouho a ne bez pečlivé a lstivé zkoušky, že Edward Kelley nezná dobře ani latinu, o řečtině, hebrejštině nebo dokonce aramejštině nemluvě. V těchto řečech však mluví, sestoupí-li na něho duch". Meyrink popsal jev, který není zase tak zcela neznámý. Při seancích či meditacích (nebo také posednutích) či při horoucné modlitbě se stává, že dotyčná osoba, na níž dle katolické terminologie sestoupil duch svatý, mluví jazyky, kterým se nikdy v životě neučila (pro tuto schopnost existuje i speciální termín -- xenoglosie). Často se stává, že mluví takovým jazykem, kterým nikdo na zemi nemluví. Nejedná se o žádné drmolení a dotyční jsou přesvědčení, že se tímto způsobem modlí. Obecně se tyto jazyky nazývají andělské. Dokonce v církvi existuje i hnutí nazývané charizmatické či letniční (podle svátku Letnic), v němž se s takto v extázi mluvícími osobami můžete hojně setkat.
Díky Kelleyho medijním schopnostem Dee získává andělský jazyk, který je nazýván henochiánský a stal se základem mnoha moderních magických systémů. Jak jsem naznačil, je původ systému enochiánského jazyka velmi nejasný. Věrohodné prameny hovoří o tom, že Christian Rosenkreutz a jeho kolegové někdy kolem roku 1400 přepsali jakousi z magických řečí a to ve formě tabulek s písmeny (právě tak známe henochiánský systém). K tomu se nedá říci nic bližšího.
Okultní autority z okruhu hermetického řádu The Golden Dawn (Zlatý úsvit) potvrzují, že Henochův systém vznikl pomocí obřadné divinace (věštění), kterou na sklonku 16. století prováděli dr. John Dee a Sir Edward Kelley. Původní deníky dr. Johna Deeho, v nichž je zaznamenán vývoj tohoto systému, se dají najít v rukopisech Sloane 3189-3191 v Britském muzeu.
Někteří jasnovidci ze Zlatého úsvitu prohlašovali, že Dee a Kelley nějakým způsobem získali přístup ke konstrukci Henochova systému, když byli ve střední Evropě. Uvádí se, že v Německu, v Rakousku a v Čechách byla četná rosenkruciánská centra, v nichž jej Dee a Kelley získali. Jiní naopak zastávají teorii, že tento systém představuje obrodu určitých druhů atlantské magie, avšak ani autoři této teze nedokázali vysvětlit Deeovy deníky, ani popis jeho metody. Jediné co můžeme říci, je to, že Dee a Kelley získali více než sto velkých čtverců, vyplněných písmeny způsobem, který se nedá celkem určit. Když pracovali, měl např. Dee před sebou na psacím stole jednu nebo více z těchto tabulí o velikosti 49" x 49", některé byly zaplněné úplně, zatímco jiné jen v alternativních čtvercích. Sir Kelley si sedl k tomu, čemu říkali svatý stůl, na němž byly rozličné magické pantákly a které byly též na voskových pečetích. (Gustav Meyrink popisuje tento stůl následujícím způsobem: ,,Vždy znovu jsem posílal sluhy do Londýna k řemeslníkům, jímž přikázal Kelley, aby podle jeho pokynů zhotovili stůl, kolem kterého nás pět: Jane, Talbot, Price, on a já mělo sedět, až bude anděl zaklínán. Stůl musel být vyroben z kousků drahocenného santálového dříví, vavřínového stromu a greenhartu a mít tvar pěticípé hvězdy. Uprostřed měl být velký otvor v podobě pravidelného pětiúhelníka. Do jeho bran měly být zapuštěny: kabalistické znaky, pečetě a jména, broušené z malachitu a nahnědlého topasu. -- Stydím se do duše, když si vzpomenu, že já, malý nebohý člověk, se staral při myšlence, co peněz pohltí výroba tohoto stolu! -- Dnes bych si vyrval oči a ozdobil jimi stůl jako drahokamy, kdyby to bylo musilo být.")
Na tomto stole byl velký křišťál nebo kámen na dívání. Po chvíli Kelley ohlásil, že v něm vidí anděla, který postupně žezlem označoval písmena na určitých tabulích. Hned nato hlásí Kelley Deeovi, že anděl na jedné z mnohých tabulek ukazoval např. na sloupec 4, řádek 29, atd, nezmiňuje se zřejmě o písmeně, které potom Dee nachází v tabulce před sebou na stole, a zapíše jej. Když anděl dokončil svou instrukci, poselství -- pokud se týkalo větších invokací či vzývání -- bylo přepsáno pozpátku. Anděl sdělení diktoval nesprávným způsobem, opačným směrem, neboť přímočaře se považovalo za příliš nebezpečné. Každé slovo bylo tak mocné zaklínadlo, že jeho přímé vyslovení nebo diktování by evokovalo mocnosti a síly v té době nežádoucí. Velký psycholog a okultista Israel Regardie na adresu Henochova systému poznamenává: ,,Je to velmi mocný systém a když se použije nedbale a nekriticky, přinese neštěstí a duchovní dezintegraci. Varování, vyslovené v souvislosti s invokacemi není třeba považovat za konvenci nebo plané moralizování. Představují znalost skutečných faktů a student udělá dobře, když to vezme na vědomí. Tato tajná andělská řeč, ať už je její původ jakýkoliv, je skutečným jazykem. Má, celkem určitě, svou vlastní syntaxi a gramatiku, a invokace v tomto jazyku není jednoduché přepsat do angličtiny."
Pro členy Zlatého úsvitu vyšel k tomuto problému článek od G. H. fratera Sub Spe, kde je velmi užitečná poznámka o Henochově systému popisující jednu z henochiánských tabulí: Jeví se jako zvláštní uspořádání čtverců a písmen v rozličných barvách a snad se divíte, když v ní vidíte anglická a ne hebrejská písmena, vzhledem k tomu, že je to jeden z nejstarších symbolů na světě. Bez prozrazení nějakého poznání, které nemáte, vám mohu říct, že tato písmena jsou přepsána z pohodlnosti. Nemyslím, že by v současné době existoval někdo, kdo by dokázal číst původní jazyk v němž jsou napsány. Ale mohu říci, že jen z lingvistického hlediska je to velká kuriozita, poněvadž tento jazyk a tyto charaktery, v nichž je psán jsou perfektním jazykem, který se dá překládat a dosud, pokud vím, neexistuje žádný záznam, že by se touto řečí někdy hovořilo, nebo že by tyto charaktery smrtelný člověk někdy používal. I když tedy Müller a ostatní velcí filologové pověděli, že je nemožné, aby nějaká lidská bytost vymyslela jazyk, který už existoval, který jsme schopní stopovat. Jeho stopy nacházíme vyryté na skalních sloupech a chrámech, zřejmě tak starých jako svět. Jeho fragmenty nalézáme v posvátných mystériích některých nejstarších náboženství světa, ale nenajdeme o něm žádný náznak, že se kdy používal jako živý jazyk a přidržme se tradice, že se jedná o tajný andělský jazyk. Dovolím si uvést jen jeden příklad. Vysoký Jupiterův kněz se v raných dobách Říma nazýval Flamen Dialis, a zjistíte, že ti nejučenější jsou úplně neinformovaní o původu slova Dialis. Budou vám vyprávět, že je starého etruského původu, ale kromě toho vám nejsou schopní povědět nic. Není to genitiv žádného známého nominativu. Na jedné z henochiánských tabulek uvidíte, že druhé ze třech svatých tajných jmen Boha je Dial.
Podle všech dostupných informací máme podle všeho v rukách fragmenty velmi starého jazyka, dokonce staršího než je sanskrt. Musel to být svého času živý jazyk, i když před mnohými tisíciletími, proto jazyk Henochův. Předpokládá se, i když je to čirá spekulace, že jazyk, v němž jsou napsány tyto invokace, jsou zbytky jazyka starých Atlantů. Ve výše uvedené citaci fra Sub Spe zaznělo jedno z možných slov prastarého Henochova jazyka. Israel Regardie má pro vás ještě jeden podnět k zamyšlení: Při čtení překladu a teozofického komentáře k velkým indickým Upanišádam od Charlese Johnsona jsem zjistil vztah (myšleno k Henochově jazyku, pozn. APC) k určité osobnosti legendy, Uma Haimavati. Kena Upanišad o ní mluví jako o dceři Sněžných hor, a ona je, interpretuje Mr. Johnson, symbolem skryté moudrosti perzonifikované jako dítě Himalají, které odhaluje věčnost. A Charles Johnson pokračuje: Kupodivu, zatímco vnitřní význam jména této ženy ztrácí velmi oslňujícím způsobem v sanskrtu, muselo být velmi zřetelné ve starém jazyce, který existoval před sanskrtem, neboť zůstává ve skupině mladších árijských jazyků nazývaných slovanské. Tady je slovní kořen ,,um" běžné slovo pro inteligenci. (Koneckonců čeština zná samostatné slovo um, pozn APC)
...Tento bod je třeba velmi zdůraznit, neboť význam tohoto slova se nezachoval jen u Slovanů, jak uvádí Mr. Johnson, ale i v Henochově neboli andělském jazyce. Kupříkladu ve druhém Henochově klíči, používaném na invokování andělů a v šestnáctém klíči, nalézáme slovo OM, přeložené jako chápat. (Dovolte mi zde poznamenat, že překlad slov v Henochových invokacích pochází z toho stejného okultního či andělského pramene jako samotné invokace a nevytvořil je ani Dee ani Kelley). A znovu, v patnáctém klíči, nacházíme anglickou verzi vzývání ,,Ó ty..., který víš", jako ekvivalent k ,,Ils... ds omax". Zatímco ve vzývání třiceti éterů je OMA vyjádřeno jako ,,rozum". Existuje tedy náznak, že pokud tu byl jazyk, ,,který existoval před sanskrtem", jak to předpokládal Mr. Charles Johnson a samozřejmě i jiní, který je podle filosofie starobylé moudrosti jazykem Atlantidy, potom má Henochův nebo andělský jazyk několik silných rysů jeho podobnosti.
V předchozích řádcích jsem se pokusil seznámit laskavého čtenáře alespoň trochu s velmi zajímavou a v Čechách širší veřejnosti dosud málo známou problematikou Henochova jazyka. Nahlédli jsme do časů, pokud je název andělského jazyka jako jazyka Henochova správný, do časů, kdy synové božští obcovali s dcerami lidskými. Do věků, o nichž nevíme vůbec nic. Je-li Henochův jazyk skutečně jazykem andělským, pak se jedná o relikt, který pochází z věků dávno před člověkem, poněvadž jak jistě víte, andělé byli stvoření Bohem ještě před člověkem. Možná, že se ptáte na účel a význam tohoto prastarého jazyka. Proč ještě vůbec existuje a z jakého důvodu byl zachován či znovuobjeven Johnem Deem a Edwardem Kelleyem? Odpověď na tuto otázku možná nalezneme u významného okultního spisovatele Donalda Tysona, který vysvětluje význam a úlohu Henochova systému takto: ,,Razím teorii, která nepochybně vyvolá odpor, že Strážné věže a Henochiánské klíče jsou částmi velkého rituálu obřadní magie zaměřeného na spuštění závěrečného chaosu vesmírné zkázy. Podle mého názoru bylo tužbou, a snad i potřebou, henochiánských andělů aby tuto světovou zkázu iniciovalo samo lidstvo prostřednictvím čtyřiceti osmi klíčů, které otevírají ochranné strážné brány čtyř strážných věží, a umožnilo tak vstoupit do našeho časoprostoru silám Koronzona, velkého draka.
Brány Strážných věží nelze otevřít násilím zvnějšku. Otevírají se směrem dovnitř. My sami je musíme pomocí Klíčů odemknout a započít tak vlastní zkázu. To, že máme svobodu k sebezničení, je děsivým dědictvím svobodné lidské vůle. A to, že andělé předali vzorce Strážných věží a klíčů Deeovi, který za celý svůj život jejich skutečný smysl nepochopil, mělo za cíl připravit jeviště pro tuto potenciální apokalypsu (která se neuskuteční, pokud ji neuskutečníme my)".
Dlužno poznamenat, že otázek kolem Henochava systému je více než dost a interpretace pana Tysona je jednou z mnoha.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku
Články tematicky související