Na celé zeměkouli (Česká republika není výjimkou) najdeme celou řadu míst, jimž vyjadřují lidé posvátnou úctu. Posvátné hory, prameny a háje. Způsob uctívání je různý. Jedním z nejčastějších je vystavění kostela či kaple zasvěcené bohu, kterého daná kultura upřednostňuje. Jsme v Čechách a tak můžeme na svatých místech spatřit většinou kamenná svědectví křesťanské víry. Posvátná místa jsou prostoupena zvláštní silou, kterou nevnímají pouze senzitivní jedinci, ale také živá příroda, rostliny, stromy a zvěř. Lze tady nalézt jak fyzické zdraví, tak duchovní útěchu. Možná i radu jak pokročit v duchovním životě. Možná, že nepatříte mezi senzibily a přesto vás taková místa přitahují a ptáte se, jak je najít. Neocenitelnou pomůckou jsou legendy a pověsti, které vystihují zvláštní charakter míst, které nás přitahují.
V pátek odpoledne 24. 6. 2000 jsem i se svým kolegou Romanem Herzingerem dorazil do Varnsdorfu v severních Čechách. Popudem k cestě byla zpráva, že několik nadšenců objevilo v Jiřetíně na Křížové hoře pramen posvátné léčivé vody. Posvátný pramen zde byl ještě v meziválečném období. V jiřetínském muzeu si můžete prohlédnout lahvičky, v nichž jeptišky léčivou vodu prodávaly. Pak se zprávy o léčivém prameni ztratily.
Zájem o jiřetínský pramen znovu vypukl až když ohlásili pánové Gerhát a Zápotocký, že posvátný pramen je znovu na světě. Zpráva mne zaujala také proto, že se jedná o oblast Sudet a jak jistě všichni víte, většina původního obyvatelstva byla odsunuta a s ní byly odsunuty i příběhy a vyprávění, které se vázaly k těmto krajům. Krajina ztratila paměť.
Pan Josef Gerhát nás již očekával a my jsme byli celí napjatí, jak to vlastně bylo s objevem posvátného pramene.
Na začátku byla zkouška
Josef Gerhát je sice občanským povoláním řidič, ale ve svém volnu se věnuje psychotronice a léčitelství. Při své práci používá kyvadlo. Doma nad mapou hledá zaniklé vesnice, kovárny a sklárny, s přáteli se pak snaží ověřovat psychotronické závěry v praxi. Dokonce se pokusil zmapovat i místa, kde by mohly být uloženy poklady. Ale tato místa, jak sám říká, nezaznamenává, aby tyto informace nemohly být zneužity.
Hledání jiřetínského pramene vlastně vyprovokoval přítel pan Gerháta Petr Zápotocký, rumburkský fotograf.
,,Většina věcí, kterými jsem se zabýval", říká pan Gerhart, ,,se nedala prokázat přímo. K vykopání podzemní chodby, jsou potřeba určité finanční prostředky. Pokud bychom objevili pramen, byly by potvrzeny závěry psychotroniky v praxi".
Legendy o Křížové hoře
Na počátku pátrání byly legendy, které potvrzovaly zvláštnost hory, na které se měl vyskytovat posvátný pramen. Jedna z prvních spadala do 17. století, kdy v době protireformace museli místní luteráni opustit zdejší kraj. V Jiřetíně žilo sedm bratrů z rodiny Donátovy. Protože nechtěli zradit víru, raději odešli ze země. Jenže hned první noc, kdy opustili domov, mělo všech sedm bratrů stejný sen. Zjevil se jim Spasitel na Kříži a kýval na ně rukou, jako by je volal zpět. Ráno chlapci vše ještě jednou rozvážili a dohodli se, že nejmladší z nich se vrátí, převezme otcův majetek a přestoupí ke katolictví. Nejmladší z bratrů, který byl také churavý a cestu by asi nepřežil, se skutečně vrátil. Po návratu nechal postavit na dnešní Křížové hoře nad Jiřetínem kříž. Když kříž stál, dobelhal se k němu o berlích a prosil boha o uzdravení. Stal se zázrak a nejmladší Donát mohl opět chodit. Pověst o zázračném uzdravení se rozkřikla a Křížovou horu začaly navštěvovat stovky poutníků z Čech, Lužice i Saska.
Ke kříži se váže ještě jedna zajímavá historka. Byl umístěn do dřevěné kaple, která byla později na hoře zbudována. Na sv. Barboru roku 1779 přišla veliká vichřice, která dřevěnou kapli rozmetala. Věci z ní rozházela po okolí. Nepoškozený zůstal pouze dřevěný kříž a obraz Panny Marie.
Na místě, kde byl dřevěný kříž původně umístěn, začal vyvěrat pramen vody, kterému začali lidé přisuzovat zázračné vlastnosti.
Pan Gerhát a jeho přátelé se pokusili prozkoumat účinky zázračné hory přímo na místě.
Kyvádélko na samém vrcholku hory skutečně naznačovalo, že se jedná o mimořádný zdroj blahodárné energie. Kolegové, kteří léčitele doprovázeli, mohli tyto účinky potvrdit. Jeden trpí nemocnými kyčlemi a druhý má anginu pectoris. Po celou dobu, kdy se procházeli po hoře, neměli ani ty nejmenší obtíže.
U pramene živé vody
Když jsme se pokoušeli rekonstruovat objevení pramene, museli jsme konstatovat, že Křížová hora je skutečně zajímavé místo. Pod vedením léčitele jsme se vydali po linii, na níž bylo energetické vyzařování nejsilnější. Naší cestu jsme začali u Kaple božího hrobu. Je možné, že právě v této kapli je ukryto nějaké další tajemství. Podle popisu má tři části -– vchod, místnost kde je uložena Kristova socha a pak třetí prázdnou místnost. Rozměry kapličky jasně naznačují další prostory, jenže je nemožné se k nim dostat. Podle mínění pana Gerháta není tento prostor prázdný, nýbrž by v něm mělo být cosi ukryto. Od kaple jsme se vydali dolů po svahu. Asi v polovině cesty jsme byli upozorněni na modřín, který nějaká síla zkroutila do pravotočivé vývrtky. Snad to byla právě ona koncentrovaná energie, po jejíchž stopách jsme šli. Modřín stojí na jedné přímce mezi studánkou a kaplí. Zajímavá náhoda. Potom už stačilo pár kroků a byli jsme na místě, kde byla před měsícem objevena studánka, o níž nálezce tvrdí, že pochází ze stejného pramene jako ta, která zanikla. Ještě před samotným objevením vody byli přesvědčení, že je místo mimořádně pozitivní. Podle stop zvěře se dalo usuzovat, že se tu zvířata zdržují opravdu často a ráda.
Další zajímavostí je i obsah stříbrně se lesknoucích částeček ve vodě. Možná, že je to důkaz, který podporuje tvrzení pana Gerháta, že pod Křížovou horou je množství štol na stříbro. Prokázána je zatím pouze jedna, Štola sv. Kryštofa, která je v sezoně přístupná i návštěvníkům. Ale kdoví, na ,,svatou vodu“ také napřed nikdo nevěřil.
Bylo mi zvláštně, když jsem stál u znovuobjeveného pramene, který před padesáti lety zmizel. Jako by Křížová hora chtěla ukázat, že ještě neztratila svou sílu.
|