v této rubrice
ve všech rubrikách
PROČ NEMÁME VOLNOU ENERGII I.
Rubrika: Aréna
Podrubrika: Alternativy vs. stát
Autor: red
Vloženo: 23.10. 2004
Počet reakcí: 1
Počet přečtení: 5760
Peter Lindemann, DSc

Kam se poděla, a proč tu stále ještě není volná energie?

Rozvoji funkční technologie pro zisk volné energie brání elita nejbohatších lidí světa, národní vlády, domnělí vynálezci a podvodníci, stejně tak jako nevědomá a nenáročná veřejnost.

--------------------------------------------------------------------------------
Zveřejněno v Nexus Magazine, ročník 8, číslo 4 - červen - červenec 2001
překlad GeWo, únor 2002

--------------------------------------------------------------------------------

Nástup éry "volné elektřiny" v blízké budoucnosti prognostikovaly dobové elektrotechnické odborné žurnály už koncem osmdesátých let osmnáctého století. Neuvěřitelná odhalení povahy elektřiny se stávala samozřejmostí. Nikola Tesla předvedl "systém bezdrátového osvětlení" a další zázraky související s vysokofrekvenčními proudy. Okolo budoucnosti vládlo vzrušení, jako dosud nikdy předtím.

V průběhu 20 let se pak objevily automobily, letadla, kina, reprodukovaná hudba, telefony, rádio a praktické kamery. Viktoriánský věk ucouvl před něčím úplně novým. Obyčejní lidé byli poprvé v historii povzbuzováni představou utopické budoucnosti, naplněné kypící moderní dopravou a komunikacemi, stejně tak jako příslibem širokých možností zaměstnání, bydlení a dostatku potravy pro každého. Nemoci a chudoba měly být navždy poraženy. životní podmínky se zlepšovaly a každý přemýšlel, jak si obstarat vlastní "kus z koláče".

Co se tedy stalo? Ve víru ohromné technologické exploze se jaksi vytratil zásadní objev "volné energie". Kam například zmizely všechny slibné Teslovy vynálezy? Bylo všechno vzrušení, které okolo toho před nástupem předešlého století panovalo, vyvoláno jen zbožným přáním, které nakonec vyvrátila "skutečná věda"?

SOUČASNÝ STAV TECHNOLOGIE
Na poslední položenou otázku lze odpovědět jednoznačným "Ne!". Opak je pravdou! Ve skutečnosti byly spolu s dalšími průkopnickými objevy vyvinuty i velmi atraktivní a perspektivní energetické technologie a stále přibývá dalších rozmanitých metod, umožňujících výrobu obrovského množství energie při extrémně nízkých nákladech. Nicméně žádná z nich nepronikla až na "otevřený" spotřebitelský trh. Proč? K tomu se zakrátko dostaneme.
Předtím bych ale rád předestřel krátký seznam technologií "volné energie", o nichž v současné době vím, že jsou mimo veškerou rozumnou pochybnost prokázané. Společným rysem, spojujícím všechny tyto objevy, je nasazení malého množství nějaké formy energie, použité k ovládání či uvolňování různých druhů energie ve velkém množství. Nejeden z nich jakýmsi způsobem "připojuje" základní zdroj energie prostoru (vakua), bohorovně ignorovaného "moderní" vědou.

Zářivá energie
Přenosový zesilovač Nikoly Tesly, zařízení T. Henry Moraye, EMA motor Edwina Graye a "testatika" Paula Baumanna - všechna tato zařízení využívají "zářivou energii". Tato přirozená forma energie (mylně nazvaná "statickou" elektřinou) může být sbírána přímo z prostředí, anebo získávána z běžné elektřiny metodou "frakcionace". Zářivá energie může vykonávat tytéž "zázraky", jako běžná elektřina, jenže při méně než 1% nákladů. Protože se ale nechová přesně tak, jako "předepsaná" elektřina (podle zákonů uznávaných klasickou elektrotechnikou), není vědecká obec schopna pochopit její podstatu a význam. Společenství švýcarských Methernitů v současné době má pět nebo šest plně funkčních modelů bezpalivových, samoběžných (automotivních) zařízení, pumpujících "zářivou energii" z prostoru.

Motory s permanentními magnety
Dr. Robert Adams z Nového Zélandu vyvinul šokující design elektromotorů, generátorů a ohřívačů, fungujících na principu permanentních magnetů. Jedno z jeho zařízení odebírá 100 wattů elektřiny ze zdroje, generuje 100 wattů k doplnění zdroje a současně do dvou minut vyprodukuje přes 140 BTU tepla (2,46 kW)!
Americký výzkumník Dr. Tom Bearden má dva funkční modely transformátorů elektřiny, napájených permanentním magnetem. 6 wattů elektrického příkonu slouží pouze ke zřízení trasy v magnetickém poli vystupujícím z permanentního magnetu. Otevřením kanálu v magnetickém poli, nejprve k první a pak k druhé výstupní cívce, dokáže toto maličké zařízení opakovaným, rychlým "ping-pongovým" přepínáním, vyprodukovat 96 wattů elektrického výkonu, a to bez jakýchkoliv pohyblivých dílů. Tom svému zařízení říká "bezpohybový elektromagnetický generátor" (MEG). MEG mezitím úspěšně duplikoval Francouz Jean-Louis Naudin. Princip, na němž tento typ zařízení pracuje, odhalil Američan Frank Richardson roku 1978.
Jiný Američan, Troy Reed, vlastní funkční modely speciálního magnetického ventilátoru, který topí, zatím co se otáčí. Přitom odebírá přesně stejné množství energie, a» už vyvíjí teplo nebo ne.
Kromě tohoto vývoje identifikovalo několik vynálezců funkční mechanizmy, dodávající pozoruhodný motorový krouticí moment pouze z permanentních magnetů.

Mechanické ohřívače
Patří sem především dvě třídy strojů, transformujících malé množství mechanické energie na velké množství tepla.
Nejlepší z těchto výhradně mechanických aparátů jsou systémy s rotujícími válci, navržené Američany Frenettem a Perkinsem. V těchto aparátech se otáčí jeden válec uvnitř druhého. Prostor mezi válci (štěrbina má asi 0,3 cm) je naplněn pracovní kapalinou, například vodou nebo olejem, která se silně zahřívá, když vnitřní válec rotuje.
Druhá metoda používá magnetů namontovaných na disk k vytváření značných vířivých proudů v hliníkové desce. Ty způsobují, že se hliník rychle zahřívá. Magnetické ohřívače tohoto druhu demonstrovali Kanaďan Muller, Novozélanďan Adams a Američan Reed.
Všechny uvedené systémy dokáží vyprodukovat 10× více tepla, než standardní metody používající stejného příkonu.

Supervýkonná elektrolýza
Vodu lze rozložit na vodík a kyslík použitím elektřiny. Standardní chemické příručky ovšem tvrdí, že tento proces vyžaduje více energie, než lze získat zpět opětovnou syntézou obou plynů. To je ovšem pravdou jen za použití nejhoršího možného scénáře - elektrolýzou stejnosměrným proudem.
Pokud totiž vodu vystavíme její vlastní molekulární rezonanční frekvenci, třeba v systému vyvinutém Američanem Stanem Meyerem (nedávno ho zdokonalili u Xogen Power, Inc.), zkolabuje na plynný vodík a kyslík už při velmi nízkém elektrickém příkonu. Efektivitu procesu lze dramaticky zvýšit použitím rozmanitých přísad, zvyšujících elektrickou vodivost vody. Je také známo, že jisté geometrické struktury a povrchy zaručují vyšší účinnost, než ostatní. Takto lze vyrábět v podstatě neomezené množství vodíkového paliva, například k pohonu motorů, v podstatě za cenu vody.
Asi nejúžasnější je v tomto smyslu vynález Američana Freedmana. Ten totiž roku 1957 patentoval speciální kovovou slitinu, která spontánně separuje vodu na vodík a kyslík, a to bez jakéhokoli vnějšího elektrického příkonu. Přitom v ní nedochází k žádným chemickým změnám. Jinými slovy: Freedman objevil katalyzátor, který z vody nepřetržitě a zdarma vyrábí vodík. (Co to znamená pro odsolování mořské, za účelem získávání pitné vody, snad není třeba připomínat. Pozn. překl.)

Stroje využívající implozních vírů (vortexů)
Naprostá většina průmyslových motorů se musí zbavovat tepla, vyvolávajícího rozpínání materiálu a tím potíže za chodu; např. motor auta. Příroda užívá opačného způsobu procesu chlazení, při němž je vyvoláváno sání a podtlak, jako v případě tornáda.

Rakušan Viktor Schauberger jako první zkonstruoval funkční modely implozních motorů (ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století). Poté, když jeho dílo v knize živé energie (Living Energies) obšírně popsal Callum Coats, už řada výzkumníků postavila funkční modely implozních turbínových motorů. Jsou to bezpalivové motory, produkující mechanickou práci z energie vakua. Ve značně jednodušším provedení využívají vířivého pohybu k zachycení kombinace gravitace a odstředivé síly k dosažení nepřetržitého pohybu v kapalinách.

Technologie studené jaderné syntézy
Dva chemici, Martin Fleischmann a Stanley Pons z Brigham Young University v Utahu, ohlásili v březnu 1989 úspěšné spuštění studené nukleární fúze v prostinkém laboratorním zařízení. Jejich tvrzení pak během šesti měsíců bylo "postaveno do správného světla" a veřejnost ztratila zájem.
Nicméně: Studená jaderná syntéza je reálná. Nejenže byl opětovně mnohokrát dokázán a potvrzen rozdíl ve výrobě tepla, ale i nízkoenergetická atomární transmutace prvků, zahrnující množství nezvyklých reakcí! Tato technologie jednou s konečnou platností může sloužit produkci levné energie a v mnoha jiných, důležitých výrobních procesech.

Sluncem podpořená tepelná čerpadla
Zařízením na výrobu "volné energie", jediným které dnes smíte vlastnit, je kuchyňská chladnička. Ve skutečnosti jde o elektricky poháněné tepelné čerpadlo, využívající jednoho dílu energie (elektřiny) k přesunou tři dílů energie (tepla). Toto jí dává "koeficient výkonu" 3 (COP=3). Lednička využije přijatý díl elektřiny k "vypumpování" trojnásobného množství tepla z ochlazovaného prostoru. Toto je typické použití, ale současně i ten nejhorší možný způsob jak využívat tuto technologii. Proč?

Tepelné čerpadlo odebírá teplo "zdroji", tedy místu kde je absorbované teplo, za účelem jeho "snížení". Aby proces fungoval co nejefektivněji, měl by "zdroj" být co nejteplejší a na místo odebraného tepla by se měl "tlačit" chlad. Ve ledničce je to přesně naopak. Tepelný "zdroj" je uvnitř studené krabice a prostorem, který má zajistit "odběr" (rozptyl) tepla je ovzduší kuchyně, které je teplejší než tento zdroj. Proto je COP tak nízký, ovšem pokud jde o kuchyňskou ledničku. Pro ostatní tepelná čerpadla to neplatí.
Solárně podporovaná tepelná čerpadla snadno dosahují COP=8 až 10. Takovéto tepelné čerpadlo "táhne" teplo ze slunečního kolektoru a ukládá ho v rozsáhlém podzemním pohlcovači, jehož průměrná teplota se pohybuje okolo 12,8°C; v přenosu je získávána (uspořena) mechanická energie. Je to obdobné jako u parního stroje, extrahujícího mechanickou energii mezi parním kotlem a kondenzátorem, až na to, že se využívá tekutin, "vařících" při mnohem nižší teplotě než voda.

Jeden takový systém testovaný v sedmdesátých letech produkoval 261 kW, naměřených dynamometrem u speciálně navrženého hnacího stroje, který využíval pouze 9 čtverečních metrů slunečního kolektoru. (Nejde ale o systém, jaký prosazuje Dennis Lee.) Energie k provozu kompresoru vstupního obvodu byla pod hranicí 15 kW, takže zařízení produkovalo více než sedmnáctinásobek energie, než samo spotřebovalo k provozu (COP>17)! Použitím navlas stejné technologie, kterou chladíte potraviny v kuchyni, se při využití tepla z plochy jediné střechy a "horkého sudu" postaveného na balkóně dalo elektrifikovat malé sídliště.

Dnes je průmyslově nasazen pouze jeden systém s tepelným čerpadlem, zřízený na Havaji severně od Kona, kde generuje elektřinu z teplotních rozdílů vrstev oceánské vody.

Existují tucty dalších systémů, o nichž jsem se nezmínil. Mnohé z nich jsou stejně životaschopné a kvalitně otestovány jako ty, které jsem zde právě vypočítal.
Ale už i tento krátký seznam postačí, abychom mohli učinit závěr: Technologie umožňující zisk volné energie zde jsou už nyní. Nabízejí světu hojnost emisí prosté energie pro každého, ať už žije kde chce.

Ve skutečnosti to znamená, že už teď je teoreticky možné zastavit produkci "skleníkových plynů" a začít odstavovat jaderné elektrárny. Můžeme odsolovat neomezená množství mořské vody za přijatelnou cenu a přivést hojnost pitné vody i do těch nejvzdálenějších suchých končin. Náklady na dopravu a výrobu téměř všech produktů mohou dramaticky klesnout. Potraviny lze pěstovat v zahřívaném skleníku kdekoli, i v zimě.
Všechny tyto úžasné výhody, které mohou pro každého učinit život na této planetě mnohem snadnějším a lepším, jsou už po desetiletí odkládány. Proč? Jakým a čím cílům slouží tyto odklady?

pokračování bude ihned následovat..

Tento článek byl převzat z WM magazínu se souhlasem autorů.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 1077

Zobrazeno: 1077
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001