|
DVĚ VERZE SPIRITUALITY |
Rubrika: |
Duchovní tradice |
|
Podrubrika: |
Křesťanství |
Autor: |
Ivan Odilo Štampach |
Vloženo: |
26.10. 2004 |
Počet reakcí: |
1 |
Počet přečtení: |
3634 |
Klasicky náboženským člověkem je asi ten, kdo se vzdává vlastní vůle a vzdává se Bohu. Hlavní ctností je naprostá a bezvýhradná poslušnost zapsané Boží vůli nebo lidským reprezentantům Boží vůle. (Někteří za Boží vůli také označují své nápady, které označují za Boží vnuknutí.) V orientální verzi téhož se má člověk v božstvu rozplynout. Samostatná lidská existence by byla jen jakýmsi přechodným nedopatřením. Nahlédneme-li iluzorní ráz svého lidství a s ním spjatého světa, jsme doma. Bůh si v nás uvědomil sám sebe a naše člověčenství je překonáno. Potvrzením svobody v tomto pojetí je rozhodnout se nejednat svobodně.
Opačnou, menšinovou podobou spirituality, kdoví zda ještě náboženské, je spiritualita povýtce lidská. Nemíním tím pohodlnou spiritualitu, která se teď stává módním zpestřením buržoazní nudy. Spiritualita musí znamenat překročit sebe. Musí to být povstání nového z popela a prachu starého (v nás a kolem nás). Radikální spiritualita je zvnitřněná revoluce. Ale jde o spiritualitu, která vrací člověka z nelidské situace k plnému lidství. Objevem transcendence dává každému z nás možnost uskutečnit všechny své možnosti. Přijmout vše, k čemu máme kapacitu a dát ze sebe vše čím můžeme jiné lidi a svět obohatit. V této alternativní spiritualitě člověk neuprazdňuje místo Bohu.Jak to řekl jeden západní vykladač tibetského buddhismu, kapka lidství se nerozplývá v oceánu absolutna, nýbrž oceán absolutna se vlévá do kapky lidství.
Myslím si, že spory na dnešní náboženské scéně, i uvnitř křesťanství už dávnou nejdou po hranici tradičních konfesí (katolíci, evangelíci, pravoslavní atd.). To už dnes zajímá jen ty nejzaostalejší. Vrcholně nesnadným, snad neřešitelným úkolem je ekumenismus mezi náboženstvím zotročujícím a náboženstvím osvobozujícím, mezi Božími sluhy a Božími přáteli, mezi těmi, kteří se před bohy plazí v prachu a těmi, kteří k nim stoupají stále výš. Mezi náboženstvím ušlápnutých a náboženstvím hrdých.
Snad mezi těmito dvěma tábory není jen propast. Snad má lidské náboženství svobody také jistá rizika a potřebuje korekturu. Ale zprostředkování mezi nimi se mi jeví jako nanejvýš nesnadný úkol. Má-li se tu vést nějaký rozhovor, je to rozhodně především polemika mezi těmito dvěma směry. A pak snad i nějaký dialog.
Ivan Odilo Štampach
Tento článek byl převzat ze stránek www.stampach.cz se souhlasem autorů. |
vlož reakci -
ukaž reakce -
pošli článek -
vytiskni článek
|
Zobrazeno: 1063 | Zobrazeno: 1157 |
Články tematicky související |
|
 |
|