v této rubrice
ve všech rubrikách
PROJEKT FÉNIX - REKONSTRUKCE I.
Rubrika: Záhady
Podrubrika: Globální historie
Autor: red
Vloženo: 23.12. 2004
Počet reakcí: 3
Počet přečtení: 6810
Na vyobrazeních, z nichž mnohá jsou pravděpodobně starší než 6000 let, se v rozličných koutech světa neustále opakuje motiv shodný v mnoha detailech a symbolice. Představuje celosvětově vídaný reaktivní letoun, který zatím v pozemském měřítku existuje jen ve virtuální realitě. Byl schopen velice rychlého pohybu v atmosféře, ale současně mohl dolétnout až k umělým satelitům či mateřské lodi, kroužící na orbitu. Stroj měl jisté vlastnosti a schopnosti, o nichž naši inženýři jen sní, a některé o nichž dosud ani neuvažovali. V Egyptě byl znám jako Ohnivý sloup (NAR) a obecně jako Fénix - bájný pták, který se dokáže zdvihnout z popela...

Většina tohoto textu byla napsána už dávno předtím, než se objevily zmínky o projektu "scramjet", ambiciózním Hyper-X a indickém projektu Avatar (viz příslušnou pasáž v prvním vydání knihy "Tunel do kosmu", kap. Síla geparda). Budeme-li totiž nuceni i nadále využívat tryskového pohonu, jinudy schůdnější cesta nevede.

Obrázek 1 a obrázek 2 jsou vybrány namátkou z takřka nepřeberného množství příkladů. Pokusíme se podle nich ve velmi hrubé skice představit předhistorický "letoun bohů", jehož prvky dnes už nejsou tak "superfuturistické". V podstatě vše, čeho bylo použito, dnes už opět umíme vyrobit, včetně tepelně namáhaných stavebních prvků ze speciálních keramik.

Srdcem konstrukce je hybridní motor
Pohon spočíval na geniálně konstruované univerzální hnací jednotce, instalované uprostřed trupu. Jde o kombinaci raketového a náporového tryskového motoru s dodatečným spalováním, umožňující pohyb jak uvnitř, tak i z hranicemi atmosféry. Ke startu a přistání využíval "polštáře" vytvářeného pod trupem žhavými plyny, tryskajícími z oválných "turbokomor" uvnitř křídel. Obdivuhodný Fénix se doslova vznášel k obloze ze spáleniště, vypáleného během přistání tryskami pod křídly...

Technologie dávných "bohů" (viz "Šalomounův chrám) byla vždy neuvěřitelně promyšlená; veškeré prvky měly několik funkcí. Lze tedy předpokládat, že agregáty v křídlech měly i další využití. Nabízí se například možnost výroby energie na principu MHD či termoelektrického efektu. Záleží jen na druhu a vlastnostech keramiky použité k tepelné ochraně kanálů, vedoucích žhavé plyny. Takto získanou energii lze dále využít například k výrobě přehřáté plazmy, atd.

Princip pohonu
Po zapálení raketového motoru (možná i dvou vedle sebe) byly plyny vedeny ze spalovací komory do spirálových komor v křídlech. Střed těchto "šnekovitých" útvarů vyplňoval stojatý kužel, spojující horní a dolní plochu křídla. Do vstupních částí komor byl na principu parní vakuové vývěvy přisáván vzduch vstupními otvory v čelních hranách nosných ploch (obr. 1). Chladný vnější vzduch se uvnitř okamžitě rozpínal a současně ochlazoval prostředí v komoře. Pevné lopatky na stěnách stacionárních vnitřních kuželů směrovaly plyny do štěrbin, vymezených jejich plochými dny a vnějšími okraji komor do mezikruží, ústících ve spodních plochách křídel. Kruhovou štěrbinu předělovaly keramické lopatky, efektivně usměrňující proud vystupujících plynů. Ezechiel popisující přistávající stroj konstatuje: "A bylo kolo v kole, a ta kola byla vůkol plná očí." Jediné, co v těchto nesmírně výkonných "turbínách" rotuje jsou žhavé plyny a silně přehřátý vzduch.

Po nadnesení stroje do potřebné výšky byly zvolna pootevírány škrtící klapky, propouštěly proud plynů do hlavních trysek v zádi a letoun vyrazil vpřed (obr. 2)

Je možné, že popsaný systém by nepříliš zatížený stroj nebo jeho menší variantu, dokázal zdvihnout kolmo vzhůru do poměrně velké výšky (mohl by se dokonce chovat obdobně jako vrtulník). Při plném zatížení ale trysky pod křídly nejspíš plnily jen funkci vznášedla nahrazujícího podvozek. Starty a přistání plně naložených strojů této konstrukce by vysvětlovaly vznik dlouhých trapézových ploch na letišti v Nazce. Námitka, že by zdejší podklad neunesl hmotnost přistávající kosmické lodě (jistě nic pro primitivní podvozek užívaný u space shuttle...), za těchto okolností neobstojí.

Po dosažení potřebné rychlosti se otevřely klapky sacích otvorů difuzérů pod a po stranách kabiny posádky po stranách krytu hlavního motoru. Přívod okysličovadla ze zásobní nádrže byl postupně zastaven a motor přešel na náporový režim - ramjet (obr. 3 a 4).

Obrázky napoví...
Obě popsané pracovní fáze motoru tohoto typu jsou zobrazeny v řezu na "náhrobní desce" v Palenque (obr. 5).
Každá symetricky doplněná (překlopená) polovina obrazce představuje jeden režim. Vkomponovaná postava sice překrývá střed, ale je velmi pravděpodobné, že zakrytá část odpovídá šedě zbarvenému těsnícímu kuželu v hrdle difuzéru na funkčním schématu náporového tryskového motoru.

Na symetrizovaném vyobrazení, které ovšem musel opustit "mayský astronaut" taťky von Dänikena, kdosi zvěčnil prastarý "posvátný obrazec" - snad dokonce jeden z těch, které původně skrývala schránka pod "Pyramidou nápisů", později upravená na sarkofág. (Stejně tak je ovšem možné, že jde o původní dílo a styl provedení slouží jako kamufláž.) Autor výzdoby možná netušil, že poměrně neuměle okopíroval a zřejmě mnoha zbytečnými "okrasami" doplnil vertikálně rozdělený technický nákres, na němž kdosi, kdo žil velice dávno před ním, schématicky zachytil řez hybridním náporovým tryskovým motorem, pracujícím ve dvou režimech.

--------------------------------------------------------------------------------
Zobrazené zařízení je v přední části vybaveno zařízením na zkapalňování vzduchu; A - kolona v provozu, B - kolona mimo provoz.
Dva symboly "tlaku" (d) doslova ucpávají otvory, jimiž je dovnitř (na obrázku vlevo) tlačen vzduch"). Nádrže, schématicky znázorněné po stranách osy zkapalňovače, jsou označeny třemi vertikálně seřazenými kroužky - symbolem kyslíku (c)!

Figura na levém vyobrazení zcela nahoře naznačuje, že její křídla nese vzduch; visící stuhy jsou vtahovány směrem k sacímu hrdlu motoru, po jehož stranách jsou umístěny symboly "silného atmosférického vzduchu", zastupující vztlak.

Obrázek vpravo ukazuje nahoře stroj nesený na "křídlech" vířících plamenů. Symboly "silného vzduchu" přitom doslova tlačí pod sebe. Značka mezi dvěma symboly kyslíku (a) zřejmě znázorňuje vodík. "Tvářičky" (b) napojené na postranní oblouky zřejmě v obou případech představují nesené palivo. (Čtenáři mé knihy "Tunel do kosmu" si v tuto chvíli jistě připomenou Sethova a Osirisova "křídla" z kapitoly Síla geparda...)

Vlevo je tedy vyobrazen náporový tryskový motor, ramjet, využívající atmosférický kyslík, vpravo je tentýž motor, tentokrát v raketovém režimu při startu nebo v prostoru mimo atmosféru. Proto je i zde zpočátku znázorněn symbol (1), avšak symbol pro atmosféru (10) schází.

Rovněž náběžná (čelní) hrana křídla prozrazuje nesmírně rafinovanou konstrukci. Obvod tvoří hluboký žlábek ve tvaru "U", přemostěný v nepravidelných odstupech svislými přepážkami (obr. 6 a 7). Tyto "kapsy" jsou rozdělenytak, aby se v nich od určité rychlosti postupně vytvářel přetlak.

K čemu je to dobré?
Noční můrou konstruktérů superrychlých letounů a kosmických lodí je ochrana náběžných hran křídel a součástí trupu zatížených extrémními teplotami. U přistávající kosmické lodě je vyvolává tření při aerobrackingu (brždění o atmosféru) a následném prostupu svrchními vrstvami atmosféry. "Bohové", kteří o aerodynamice věděli nesmírně mnoho, vyřešili tento problém naprosto fenomenálně. Většina tření probíhala mimo trup, na rozhraní nestejnou rychlostí proudících ochranných tlakových vrstev, vytvářených "aerodynamickými kapsami" v náběžných hranách křídel! Vlny stlačeného vzduchu doslova dotvářely tvar trupu a křídel.

Čím vyšší rychlost, tím ostřejší byla i takto utvářená "vzduchová hrana", již umístění a tvar "kapes" lámal tak, aby byl zvyšován podtlak nad křídly a současně "virtuálně" prodlouženy nosné plochy stroje. (Tentýž účel, ale zde je to pouze "ctnost z nouze", plní palivová nádrž startujícího space shuttle. Celá sestava se proto těsně po startu zdánlivě nelogicky obrací "břichem vzhůru".)

Letoun byl rychlostí narůstajícím podtlakem doslova nasáván vzhůru, což umožňovalo velmi rychlé stoupání při minimální spotřebě paliva. Efekt se postupně posouval od vnějších hran křídel směrem k trupu a vzhledem k narůstající rychlosti se udržel i v řidších vrstvách atmosféry.

Tento stroj byl evidentně konstruován k všestrannému použití - vztlakové trysky pod křídly by velmi dobře sloužily k udržení vztlaku za nízké rychlosti například i ve velmi řídké atmosféře Marsu.
Speciální konstrukce hran křídel ovšem měla ještě i jiný účel.

dokončení bude ihned následovat

Překlad a redakce:gewo2002

Tento článek byl převzat z WM magazínu se souhlasem autorů.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 1777

Zobrazeno: 1953

Zobrazeno: 1329

Zobrazeno: 1338

Zobrazeno: 1290

Zobrazeno: 2325

Zobrazeno: 1742
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001