v této rubrice
ve všech rubrikách
JE SPRÁVNÉ PLATIT ZA DUCHOVNÍ VÝTVORY?
Rubrika: Pro pohodu
Podrubrika: Zamyšlení
Autor: Dalibor Novák
Vloženo: 19.01. 2005
Počet reakcí: 3
Počet přečtení: 3466
Často se mezi esoteriky (není to však zdaleka jen jejich téma) propírá téma, zda je správné platit za duchovní činnost a její produkty. Obvykle se však jen propírá a není skutečně řešeno. Nejde se po příčině, nejde se do důsledku, nebývá snaha přeložit mocné fráze do věcného jazyka.
Proto jsem se nad problémem zamyslel, tak jako obvykle, s důvěrou, že odpovědět si dokážu s pomocí Inspirace sám. Následující text berte jako spontánní osobní úvahu/y, je ponechán tak, jak mě napadal. Nejasnosti v textu rád na požádání vysvětlím, některé formulace možná nejsou stoprocentní. Téma by zasluhovalo zpracovat ještě detailněji a stávající text přeformulovat.

Otazka je jednak, co je to "duchovni" - jsou to informace pravdive, dulezitejsi, v beznych mediich nenalezitelne, nebo religiozni povahy? Nebo hranicni? Pokud budeme verit, ze za toto nemame platit, znamena to snad, ze platit se ma jen za lez, tuctovost, banalnost, nahraditelnost nebo snad materialismus? Neni to na hlavu postavene? To co nema cenu ocenim a co ma cenu neocenim?

Pokud chci neco vytvaret, neco to stoji. Pokud chci neco vytvaret kvalitne, musim tomu venovat jeste vice casu. Pokud chci necemu venovat vice casu, musim nekde vzit na svou obzivu. Pokud mam byt nejdrive dobre zajisten, je omezen pocet "duchovnich" tvurcu jen na elitu bohatych, kteri se cely zivot zamerovali na hmotu a rychlou prodejnost misto na duchovno. To se take nezda prakticke. A pokud je nekdo v duchovni praci tak dobry, ze je o nej vetsi zajem, mam na vybranou ho bud vyplatit z jeho "neduchovni" prace, nebo se musim smirit, ze jeho schopnosti zustanou z 90% nevyuzity a ze se mi nebude mit cas venovat.

Penize bychom meli davat jako oceneni vytvorene hodnoty a jako podporu cloveka v jeho cinnosti - dat mu potrebne prostredky k realizaci toho, co se nam libi a povazujeme to za uzitecne.

Je-li neco dobre a prakticke, lide to chteji a plati za to. Plati-li lide za "nedulezite" veci, asi jsou ty veci pro lidi ve stavajicim zivotnim kontextu ve skutecnosti dulezite prece jen jsou - davaji jim neco, co jim (alespon zdanlive) chybi. Je-li neco veledulezite a nikdo mi nechce za to dat ani halir (nebo jim to dokonce kazi plany), pak to asi prece jen znamena, ze delam neco, co pro lidi v soucasnosti neni moc potrebne. Pokud se vztekam, je to ma vec. Pokud jsem si i presto jist, ze to za to stoji, muzu pokracovat na vlastni pest, sezenu-li finance jinde. Svym zpusobem to je ale znasilneni lidi, nejednam v souladu s celkem, ale proti nemu. Pak si musim byt opravdu jist, ze to neni jen me ego a ze je to pro lidi tak prospesne (ze to pozdeji oceni). Vcelku to je jednoduche.

Ale zkusme se podivat na vec z opacneho pohledu. Nebude asi taky uplna nahoda a nesmysl, kdyz lide tak casto opakuji vetu, ze za duchovni veci se nema platit. Aneb: na kazdem sprochu pravdy trochu - jinak by nezil. Z ceho to presvedceni tedy vyvera?

V praxi vidime, jak se nam za velke penezni castky na kazdem rohu nabizi "ohromne" duchovni pravdy. Dokonce si muzeme vsimnout, ze cim vetsi cena, tim vetsi blabol, banalita nebo podvod.
(Tady by se hodil ten zidovsky vtip, kdy chytry nabizi hloupemu, ze za dejme tomu 30000 spolehlive zvysi jeho inteligenci a privede ho k prozreni. Vtip je dlouhy ale jde o to, ze nakonec kdyz skoro vse zaplati, dojde mu konecne, ze se nechava okradat - a tim skutecne prozre a zmoudry.)
Casto lide zmoudri jen diky tomu. A cena? Tu bychom meli davat podle hodnoty - ne vsak se podle ni v soucasnem naruby obracenem stavu orientovat.

Jak je to tedy mozne? Znamena to, ze kdyz se za podvody plati nehorazne sumy, ma byt pravda zadarmo? Ona spis obvykle je zadarmo, nez ze by se takovou musela delat. Ta podstatna. Podrobnejsi informace nebo nadstandard se ale i tady musi platit. Je opravdu otazka, co je podstatne. Neumime zit stridme, skromne. Pravda je pritom prosta.

Tady udelam navazujici vsuvku: dam vam zadarmo tu nejvetsi moudrost. Nedivte se, ze neni nova. Je mnohokrat opakovana a byla vzdy zdarma. Byla ostatne (i) v nas.
Tedy: "Jsem, který jsem." - Osvíceni? Ne? Skoda, protoze lepe to stejne nejde rict a vic uz se nikdy nedozvite. Amen

Ale zpet: Proc skutecni duchovni mistri vetsinou nenosi dlouhe bile habity s lesklymi strapci a proc to nebyvaji ti, co ziji v prepychu a nechavaji si nejvice platit?
Protoze museji vnejskem nahrazovat, co chybi uvnitr. Zkratka: potrebuji to. Kdyby to nepotrebovali, neztraceli by tim cas a prostredky by dali na uzitecnejsi veci. Kdyby clovek by stastny, nemusel by to vykrikovat a hecovat se. Proste by stastny byl. Fanfary by mel v sobe a vic by nepotreboval. Tak je to.

Zijeme v prevracenem svete. Zlate je uvnitr hniloba, chude zablacene je uvnitr drahokam. Komu chybi jakakoli osobnost, zduraznuje svuj styl, kdo je. Ztratil jsem kontakt sam se svou dusi, jsem neverny sam sobe?-Pak jsem odbornik na to "byt sam sebou". Jsem nepouzitelny?-Pak vykrikuju, jak jsem cenny a jak me nikdo nechape. Je neco predrazene?-Pak reknu, ze je to levne "k zblazneni". Atd.

Nas svet ale nemusi byt prevraceny. Takovy jej delame jen my. Nikdo jiny tu neni. To my se domnivame, ze na hnilobu vyzrajeme tim, ze ji budeme vsude predpokladat a ze ji prechytracime, kdyz se podle toho budeme chovat. A tak platime podvodnikovi, ale zadaneho lecitele posleme k prasatum. Fotbalistovi dame za jeden zapas milion a nasim detem zaplatime nejlevnejsiho ucitele (dame ucitelum tak nizky plat, ze kdokoli schopny a pecujici o rodinu to neunese). Atd.
Ale to je nase volba, ze to tak delame - a plody toho sklizime.

V neposledni rade mame falesny pocit, ze spravny je asketismus a tak se domnivame, ze je-li nekdo duchovni, musi byt i asketa. A tak mu s radosti prejeme: Vyzer si to ty hnusaku, co se podilis na bozi nespravedlnosti, ze vse co je prijemne je spatne. Jako by cokoli jineho nez utrpeni bylo hrisne. Ale to jsme si vymysleli zase jen my. Panbuh po nas nechce, abychom se omezovali a nenavideli kvuli tomu. Obzerstvi je jen druhou strankou myslenky asketismu, ze mi neni prano se najist!

V jadru neplaceni za "duchovni" praci tedy stoji:
* strach, neduvera a uvyknuti na prevracene hodnoty misto pouzivani vlastni navigace co za to stoji a co ne
* intuice, ze pravda je jednoducha a vsem zdarma dostupna misto aby nas vedla k prostote a skromnosti
* nepochopeni penez-ze je to energie/kapital pro dalsi dobre veci-ze vykupuji nekoho hmotou z hmotneho otroctvi a ze ty penize muze pouzit na dalsi dobrou vec
* nepochopeni, ze jen malokdo duchovni dosel tak daleko, ze nepotrebuje jist
* nenavist za smysleny asketismus Boha (ktery jsme mu prisoudili jen my, On ma ve skutecnosti vsechno, vtip je jen v tom, ze na tom nelpi a tim to dostava. pokud vsak na necem lpime a touzime po necem, je kravina si to odpirat a myslet si, ze jsme tim duchovnejsi - jen vice nenavidime Boha)

Dalibor Novák
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 1099
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001