v této rubrice
ve všech rubrikách
OSUD "V RUKOU"
REPORTÁŽ Z CESTY ZA PALMOVÝMI KNIHOVNAMI 2/2
Rubrika: Záhady
Podrubrika: Expedice za tajemstvím
Autor: Jaroslav Šimůnek
Vloženo: 31.10. 2005
Počet reakcí: 5
Počet přečtení: 7394
Odpoledne se obě dvojice přehodily. Já jsem přišel na řadu až jako poslední. Předčitatel si přinesl svazek palmových listů a pokládal mi konkrétní otázky, na které jsem odpovídal jen ano nebo ne, například jestli otec žije, jestli mám sourozence, jestli matka ještě pracuje, atd... Pokud byla má odpověď ano, zeptal se na další věc, pokud byla má odpověď ne, přešel na záznam o další osobě. Otázky byly u každého listu jiné, jen málo se jich opakovalo. V této palmové knihovně se z tradice při hledání palmového listu a pak při předčítání mluví jen tamilsky. K dispozici byl tlumočník z tamilštiny do němčiny. Mezi otázky patřilo také to, že se ptal, jestli se jmenuji Karel nebo jestli se má matka jmenuje Marta. Tyto jména jsou jako příklad, protože hledání mého palmového listu nemám nahrané na magnetofonové kazetě a už si tázaná jména nepamatuji. Tlumočník nás před začátkem hledání poprosil, abychom na kousek papíru napsali svoje jméno a jména svých rodičů a tem mu dali, že se tím urychlí hledání, protože on nám tuto častou otázku nebude muset překládat a rovnou mu odpoví ano nebo ne. Toto může vzbudit trochu pochybností o procesu hledání, ale mě během pokládání otázek připadalo, že je to opravdu kvůli urychlení, a že to nebylo použito pro manipulaci s listy. Najednou byly všechny odpovědi ano, což znamenalo, že byl nalezen list s mým záznamem. Záznamy na listech jsou psány starotamilštinou a po nalezení správného listu je první kapitola přepsána do speciálního sešitu novotamilštinou. Je 12 hlavních kapitol, které dohromady pokrývají všechny oblasti života: zdraví, zaměstnání, rodiče, sourozence, manželství, peníze, vztahy s okolím, atd... a tři speciální kapitoly, jedna o karmické zátěži a její odstranění (zmírnění), jedna o vhodném ochranném talismanu a jedna o procedurách na vyléčení chronické nemoci (je čtena jen v případě, že takovouto nemocí zájemce o čtení z palmových listů trpí). Po vyhledání palmového listu je do novotamilštiny přepsána a přečtena pouze první všeobecná kapitola. Předčítání je simultánně tlumočeno do němčiny a nahráváno na magnetofonovou kazetu. K přečtení dalších kapitol je normálně nutno znovu navštívit knihovnu. Fridrichovi ale s knihovnou dojednali pro své klienty možnost získat ostatní kapitoly bez znovu navštívení knihovny. Je nutno jim předat sešit (buď hned na místě, nebo později v Německu) s napsanou první kapitolou a uvést které kapitoly chci. Na základě tohoto budou příslušné kapitoly přečteny a nahrány na magnetofonovou kazetu a pak přeloženy do němčiny. Já jsem se rozhodl, že si nechám takto zajistit všechny ostatní kapitoly. Abych mohl porovnat to, co mi bylo předpovězeno se skutečností, musím ještě nějaký ten rok počkat. Můj život není tak turbulentní, aby v něm za posledních 2,5 roku od návštěvy knihoven bylo dostatek výrazných událostí na to, abych mohl jednoznačně říct, jestli se vše splnilo, nebo ne. Takové události, podle kterých by se dalo lépe posoudit přesnost předpovědi, jako například postup v zaměstnání nebo svatba mi byly předpovídány až za několik let a zatím se opravdu nic z toho nepřihodilo.

Měli jsme také možnost si nechat udělat arjuvédickou masáž a nechat si číst z ruky. Využil jsem obojího. Jelikož jsem nikdy masáž neměl, nemohu porovnávat arjuvédickou masáž s normální. Nepřipadala mi nijak hrubá, spíš jemná a masíroval mi i hlavu. Po masáži prohlásil, že v páteři nemám žádnou energii a že mi na to může dát medicínu. Jelikož se bez velkých problémů nechal přesvědčit ke slevě 50%, byla asi dost předražená. Protože mám opravdu nemocnou páteř, rozhodl jsem se po poskytnutí 50% slevy medicínu koupit. Vydržela asi 2 až 3 měsíce a připadalo mi, že se mi po ní po doby několika měsíců snadněji drží vzpřímená záda. Těžko ovšem objektivně posoudit, jestli to bylo tou medicínou nebo ne. Při čtení z rukou se mi jasnovidec díval na ruce (obě) jen ze začátku a pak už jen povídal. Jeho předpovědi nebyly v přímém rozporu s tím, co jsem se předtím dozvěděl v Kanchipurámu, ale spíš se díval na můj život z jiné perspektivy. Bez ptaní mi sám řekl podstatu mého onemocnění páteře. Na druhou stranu se například zmýlil, když jsem se ptal na výsledek situace, o které jsem věděl, že má asi za 1,5 roku (od doby, kdy probíhalo čtení z ruky) nastat a která pak proběhla s jiným výsledkem, než mi předpověděl.
Přesun do Bangalore začal budíčkem v 3,30 a odjezdem z hotelu v 4,00. Vlak objížděl z Madrasu v 6,00 a cesta trvala asi 5 hodin. Seděli jsme v klimatizovaném vagóně, kde nebyla kupé, ale celý vagón byl jeden společný prostor. Výkon klimatizace byl takový, že jsem si připadal jako v chladícím voze a podle toho jsem se také musel obléknout. Ve vagónu také lítali komáři. Během cesty jsem jich na sobě zabil alespoň 10. Ve vagónu byly záchody jak evropské, tak indické a oba byly čisté a relativně prostorné. Během cesty jsme dokonce 2x dostali zdarma nápoje. Zajímavé také bylo, že Indové běžně během jízdy otvírali dveře vlaku a stáli blízko nich, takže snadno mohli vypadnout, ale personálu vlaku to vůbec nevadilo. Já jsem toho alespoň využil na pár fotek, protože přes okna se fotit nedalo. Byla jednak tónovaná a k tomu navíc strašně umatlaná.

V Bangalore jsme kromě několika klášterů navštívili i obrovskou (240ha) botanickou zahradu Lalbagh, založené v roce 1760 sultánem Haiderem Alim. Kromě různých zajímavých rostlin mě tam zaujal strom, který byl o mnoho set let starší, než vlastní botanická zahrada a strom rostoucí šikmo. Další věcí, která mě zaujala bylo nákupní centrum „Kem Fort“, což byl obchodní dům vystavěný ve stylu středověkého hradu. Při procházení tímto nákupním centrem jsem měl dojem, že tam bylo víc prodavačů, než nakupujících. Za tímto nákupním centrem byl moderní hinduistický klášter s impozantní sochou boha Šivy. Zajímavé bylo, že uvnitř se nesmělo fotografovat, ale jelikož klášter nebyl obehnán žádnou vysokou zdí, dali se dobré snímky pořídit i zvenčí, což ale nikomu nevadilo, i když člověk fotografoval to samé, co by fotil vevnitř. Hlavním bodem programu v Bangalore byla samozřejmě návštěva knihovny palmových listů. Já jsem byl zase ve druhé skupině, ale tentokrát jsem šel na řadu jako první. Vyhledání tentokrát probíhalo jiným způsobem. Předčitatel se jen zeptal, jestli je ve skupině někdo mladší, než já, pak asi na 0,5 hodiny odešel a vrátil se s palmovými listy. Jeho předpovědi se od těch v Kanchipuramu lišily ve dvou významných bodech. Jednak podle něj budu mít jen jedno dítě a jednak se svoji partnerkou bu šít bez svatby. Předpovědi podlížely na můj život z trochu jiného úhlu pohledu, než v Kanchipurámu. Zajímavé byla také, že hned na začátku předčitatel konstatoval, že praktikuji nějaký samoléčebný systém a to buď Tai-či nebo Rei-ki. V tomto se strefil jelikož cvičím Tai-či. Také jsem dostal svoji osobní mantru, která mi má dodávat vnitřní sílu. Tento předčitatel nečte celý obsah palmového listu, protože podle jeho názoru mají být některé věci v životě překvapením, ale na rozdíl od Kanchipurámu zde bylo možno klást otázky. Když jsem si později v klidu pouštěl nahrávku předčítání, získal jsem pocit, že většina odpovědí na mnou položené otázky nebyla vyčtena z palmových listů, ale byly to jen názory předčitatele. Jedna z mnou položených otázek se týkala i stejné očekávané události, na kterou jem se ptal při čtení z ruky. Odpověď byla stejná jako v předchozím případě, pozitivní pro mne, ale události nakonec proběhly jinak. Na rozdíl od Kanchipurámu, kde byla za nalezení a přečtení první kapitoly pevná cena 1200 rupií (každá další kapitola 400 rupií), zde žádná pevná taxa nebyla a předčitatel dostával jen dobrovolné příspěvky. Podle doporučení pana Fridricha jsme mu měli dát něco kolem 1000 rupií. Pan Fridrich nám také řekl, že občas jsou někteří tak myšlenkově ponořeni do toho, co slyšeli, že na příspěvek zapomenou a předčitatel se pak jeho přijde zeptat, jestli nebyli s informacemi spokojeni nebo jestli se jim něco nelíbilo. Musím přiznat, že já jsem si na zaplacení příspěvku vzpomněl až když už bylo předčítáno následujícímu spolucestujícímu. Také jsme se od pana Fridricha dozvěděli, že předčitatel si nechává jen menší část příspěvku pro sebe a svou rodinu a zbytkem sponzoruje blízký sirotčinec.
Zajímavé na Bangalore také bylo, že i když je to moderní město, jsou tam časté výpadku elektřiny a většina obchodů má tudíž před svým vchodem benzínové generátory proudu. Jeden takový výpadek jsem zažil při návštěvě internetové kavárny, bohužel zde měli generátorem zálohovánu jen polovinu počítačů a já jsem seděl zrovna u toho nezálohovaného. Velkým překvapením pro mne byl obchod s obuví značky Baťa, na který jsem narazil v jedné ulici.

Domu jsme odlétali v noci. Než jsme se propracovali k letadlu, museli jsme projít hodně kontrol a odstát příslušný počet front. Jako první byli policisté u vstupu do letiště, pak ještě jedna kontrola před vstupem do odbavovací haly (včetně kontroly všech zavazadel rentgenem), kde jsme teprve byli odbaveni. Následovali imigrační úředníci, celní úředníci, kontrola příručních zavazadel, kontrola letenek a naposledy ještě osobní prohlídka těsně před vstupem do letadla. Jinak cesta zpět proběhla v klidu, jenom při cestě z drážďanského letiště jsme kvůli uzavírkám způsobenými povodněmi museli jet zase objížďkou.

Celkově se mi cesta líbila a byl jsem spokojen i s přístupem manželů Fridrichových. Na to abych mohl celkově hodnotit shodu předpovědí se skutečností si budu muset ještě pár desítek let počkat.

(toto je dokončení)

Jaroslav Šimůnek
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 1156

Zobrazeno: 1031

Zobrazeno: 692

Zobrazeno: 753

Zobrazeno: 736

Zobrazeno: 716
Články tematicky související