v této rubrice
ve všech rubrikách
ISLÁM A EVROPSKÁ KULTURA
Rubrika: Duchovní tradice
Podrubrika: Islám
Autor: Ivan Odilo Štampach
Vloženo: 04.03. 2007
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 3106
Bývá zvykem přiřazovat náboženství a kontinenty. V tomto smyslu se za evropské náboženství prohlašuje křesťanství, kdežto islám je vnímán jako cosi cizího. Přitom je ve skutečnosti islám na našem světadílu přítomen od svých počátků a lze jej vedle křesťanství a judaismu prohlásit za jedno z evropských náboženství.

Společné kořeny

Ještě před několika desetiletími, když se mluvilo o Orientu, mínil se hlavně Arabský poloostrov, tzv. Blízký východ, Persie a Turecko. Postupující globalizace možná přispěla k tomu, že se Orient posunul. Dnes se jako o východních či orientálních náboženstvích mluví spíše o hinduismu, buddhismu, konfuciánství a taoismu. O islámu se ví, že je blízce příbuzný judaismu a křesťanství, že na ně výslovně navazuje a že vznikl ve stejných zeměpisných délkách.

Islám spolu s dvěma staršími systémy dnes bývá řazen k abrahámovským náboženstvím, protože ve všech třech hraje roli postava praotce Abraháma, chápaného jako tělesný předchůdce nebo také jako raný svědek víry v jediného Boha.

Judaismus, křesťanství a islám jsou monoteistická a prorocká náboženství. Muslimové, navzdory občas vyslovovaným námitkám, věří ve stejného Boha jako obě starší náboženství. Arabské slovo Alláh, užívané rovněž arabskými křesťany, je příbuzné hebrejskému Eloah, jež se buď v této podobě, nebo v množném čísle (Elohim, ovšem ve spojení se slovesem v jednotném čísle) vyskytuje ve Starém zákoně. Muslimové věří, že Adam, Abrahám, Mojžíš, další proroci a Ježíš mluvili o stejném Bohu jako Muhammad.


Vstup islámu do Evropy

Zhruba devadesát let po svém vzniku v roce 622 křesťanského letopočtu vstoupil islám na Pyrenejský poloostrov. Islámští obyvatelé označovali území dnešního Španělska a Portugalska jako Al-Andalus, přičemž dnešní Andalusie zahrnuje pouze několik provincií na iberském jihu. V létech 750 až 929 hlavním státním útvarem na tomto území byl Cordóbský emirát, který zvýšil na dalších (929 – 1031) sto let svou důstojnost tím, že se označoval za chalífát (i když chalífa měl podle původního pojetí být v islámu jen jeden). Různé státní útvary mu předcházeli již v první polovině 8. století a byly jeho pokračovateli až do úplného vítězství křesťanských vojsk, takzvané Reconquisty r. 1492.

Pod vládou islámu na tomto území žili tři komunity, Židé, křesťané a muslimové. Zejména za první, umájjovské dynastie žila tři příbuzná náboženství v míru a probíhala mezi nimi výměna. Islám se brzy z náboženství drsných pouštních obchodníků stal sofistikovaným náboženstvím s bohatou filosofií, mystikou, poesií, architekturou a hudbou. Nestoriánští křesťané pomohli přeložit díla významných antických filosofů z řečtiny do arabštiny a z arabštiny se (spolu s díly arabsky píšících islámských komentátorů) překládaly do latiny a byly významnými prameny pro scholastické autory. Po první vlně předávání antické tradice v 6. století v síti benediktinských klášterů, zde máme druhý zdroj uchování evropské kulturní identity a formulování evropských duchovních a kulturních hodnot. Třetí vlna přišla díky kontaktům latinského Západu s končící Byzantskou říší kolem poloviny 15. století.

Tolerance a kulturní výměna mezi vládnoucími muslimy na jedné straně a Židy spolu s křesťany na straně druhé ovšem začala upadat za dalších dynastií, za Almoravidů a Almohadů. Židé se celkově vzato cítili zde i jinde pod islámskou vládou lépe než v oblastech, kde převládali křesťané. V islámských státních útvarech na Iberském poloostrově občas zaujímali i vysoká místa ve státní hierarchii. L“ze mluvit rozkvětu židovské kultury v tomto období.


Přítomnost islámu ve středověku a raném novověku

Historie Byzantské říše skončila pádem Konstantinopole r. 1453. Celé území dnešního Turecka včetně jeho evropské části ovládl islám a poté postupovala Otomanská říše dál na Balkán. Soužití tureckých muslimů s převážně pravoslavnými řeckými a slovanskými křesťany nebylo tak idylické jako v některých obdobích v tehdejší Andalúsii. Ke vzájemnému ovlivňování docházelo spíše na úrovni lidových zvyků (oblékání, jídlo, způsob hospodaření a zábavy apod.).

Normanští vládcové rané Kievské Rusi se, alespoň podle legend, již od začátku v 9. století rozhodovali mezi několika náboženstvími, přičemž jedním z nich byl islám reprezentovaný volžskými Bulhary, rozhodli se však pro křesťanství v jeho východní, pravoslavné podobě. V Rusku postupně rozšířeném ve velké euroasijské impérium žili a žijí miliony muslimů, pro současnost se odhaduje jejich počet na 14 až 20 milionů.

První muslimové se stali stálými obyvateli dnešního Polska možná již ve v 13. století. Byli to vojáci, původem krymští Tataři. Jazykově se popolštili, ale ponechali si islám jako vyznání. Antropologové uvádějí, že se u nich mísí nově přijaté křesťanské a starobylé nomádské předislámské zvyky s klasickým islámem. Křesťanské okolí akceptovalo tyto muslimy, a lze říci, jsou plně integrovaní v tamní společnosti. Současné odhady jejich počtu kolísají mezi 500 až 5000 osob.


Euroislám ve 20. a 21. století

Muslimové proudili zejména ve druhé polovině 20. století do Evropy v rámci relativně volného pohybu osob v koloniálních říších zejména Francie a Británie a jako hostující dělníci zejména do Německa. Kromě těchto muslimů přistěhovalců, kteří by se mohli stávat integrovanými Evropany případně až ve druhé či třetí generaci, však existuje malá, ale vlivná skupina muslimů evropského původu. Její reprezentanty tvoří především zajímavá škola perennialistů, kteří se projevují mimo jiné v politické filosofii, filosofii náboženství, religionistice a kulturní historii. V českých překladech se již objevili Francouz René Guénon a Švýcar Titus Burckhardt, kromě nich musí být zmíněn krajan druhého z nich Frithjof Schuon.

Nezávisle na této skupině se k islámu přiklonil bývalý marxista Roger Garaudy (nar. 1913), svého času podporovatel spolupráce marxistů s křesťany. Muslimem se stal r. 1982 a přijal jméno Ragaa. Jeho kritičnost vůči státu Izrael snad přerostla ve zpochybňování nacistické genocidy Židů. Ve Francii byl souzen a žije ve Španělsku. Pokládá se za liberálního muslima a vidí islám jako pokrokové náboženství vhodné pro moderní Evropu.

Různé podoby přítomnosti islámu

Můžeme mluvit i o nepřímém vlivu islámu na evropskou kultury. Nejde tedy jen o fyzickou přítomnost islámu mezi obyvateli evropského původu. Především jde o překlady Koránu a dalších islámských normativních textů do evropských jazyků včetně češtiny. Z literární tradice islámu si velkou popularitu získaly Pohádky a povídky tisíce a jedná noci vydávané někdy v kompletním překladu, častěji ve výběru a úpravách. Za oblíbený směr můžeme považovat súfismus, islámskou mystiku. Překlady z jeho mistrů, jakými byli např. Al-Halládž, Ibn ´Arabí, Omar Chajjám, Nasreddin, Džaláluddín Rúmí tvoří dnes základní fond evropské překladové literatury. K tomu můžeme přiřadit islámskou (arabskou, perskou, indickou) poesii a jinou literaturu. Ne zcela na okraji zájmu je i hudba různých islámských národů a komunit.

Ivan Odilo Štampach

Tento článek byl převzat ze stránek www.stampach.cz se souhlasem autora.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 958

Zobrazeno: 1026
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001