v této rubrice
ve všech rubrikách
ROZHOVOR PRO "KŘESŤANSKOU REVUE"
ROZHOVOR S IVANEM O. ŠTAMPACHEM
Rubrika: Aréna
Podrubrika: Rozhovory
Autor: Ivan Odilo Štampach
Vloženo: 17.05. 2007
Počet reakcí: 0
Počet přečtení: 2775
Vážený pane docente, jak trávíte letošní horké léto?

Mozek mi v tom vedru taje, základní životní funkce se kupodivu nějak samy udržují v chodu, a tudíž přežívám. A tak odpočívám. Lámal jsem si hlavu, proč Hospodin lidem přikazuje odpočívat. Nevím, byli-li už v době, kdy tyto texty vznikaly, workholici. Ale my, kdo se můžeme od září do června přetrhnout, abychom stihli výuku na několika školách, přednášky pro veřejnost, činnost v různých odborných a občanských spolcích, kteří se bojíme vynechat tu či onu konferenci, asi potřebujeme objevovat, co znamená slovo „odpočinek“. Nemusíme zase něco stíhat. Nemám napěchovaný prázdninový program. Nepotřebuji první červencový týden Tokio, druhý San Francisco, třetí Nairobi a čtvrtý Sydney. Dávám přednost milým přátelům, se kterými na sebe nemáme čas od podzimu do jara. Čtu knihy, které číst nemusím a na které nebudu psát recenze. Myslím, že nám v našich zeměpisných délkách a šířkách prostřednictvím tropických veder Pán času dává šabat navíc, když ten sedmidenní porušujeme ze všech sil.

Pracujete na nějaké knize? Prozradíte nám něco se svých tvůrčích plánů?

Mám už delší dobu rozpracovanou knížku asi tří na sobě nezávislých esejů. Jejich tématy bude např. jednota a pluralita božského v dialogu náboženství nebo čas jako ikona věčnosti. Mezitím pro nakladatelství Portál přepracovávám pro druhé vydání knihu Náboženství v dialogu. Napsal jsem v poslední době pár studií do časopisů a sborníků. Nedávno vyšla knížka rozhovorů Ruperta Sheldrakea a Matthewa Foxe pod názvem, nad níž akademičtí teologové a religionisté budou lomit rukama. Jmenuje se Fyzika andělů. Odvážil jsem se k tomuto pokusu o přemostění spirituality a vědy napsat českou předmluvu. Snad si to před odchodem na odpočinek mohu dovolit.

A teď z jiného soudku: co říkáte výsledkům nedávných voleb a povolební situaci?

Mé sympatie se pohybují kolem středu, spíše mírně nalevo od něj. Nemiluji linii osvícenství – laicismus – jakobínství – moderní sekulární stát. Snaha vyrovnávat svobodu a solidaritu mi plyne z biblické antropologie a křesťanské tradice. Tanou mi na mysli ostré sociálně kritické texty církevních otců, např. Jana Zlatoústého, renesanční křesťanský humanismus, např. Govanni Pico della Mirandola a Erasmus Rotterdamský. A pak třeba takový Hugo Grotius. V těchto volbách, jako už několikrát dříve (ale ne vždy) jsem se přiklonil bez velkého váhání k sociální demokracii. Raději bych viděl v jejím čele třeba takového Erazima Koháka, ale obávám se, že pod vedením sofistikovaného intelektuála by bohužel nezískala (jako tentokrát) nejlepší výsledek v dějinách. Jiří Paroubek je v projevu více plebejský, ale důvěryhodný. Odpovídám v době, kdy není jasné, kdo bude vládnout. Doufám, že evropská solidarita nedovolí nastolit extrémy.

Jak si představujete budoucnost křesťanství v Evropě?

O budoucnosti si nedělám iluze. Žijeme v trestuhodném blahobytu a parazitujeme na médii zamlčované neuvěřitelné bídě obyvatel subsaharské Afriky a jiných neprivilegovaných části světa. Nastávají, zdá se, nevratné, a s životem sotva slučitelné klimatické změny, je nouze o vodu, s energetickými surovinami jsme na dně. Válka generaci je na spadnutí, pokusy o dialog se jeví tváří v tvář zámořským stratégům války civilizací jako zábavy naivního dítěte. Není-li toto už apokalypsa, budu velmi překvapen. Pokud nám nějaký čas zůstává, očekávám konečný krach křesťanství. Křesťanstvo už padlo; corpus christianorum je už v pokročilém rozkladu. Nevěřím totiž v křesťanství, věřím v Krista. Věřím o něm, že žije v odvážných jednotlivcích, v jejich iniciativách a projektech, v proměnlivých a prostupných skupinkách, v příslovečných "ostrůvcích pozitivní deviace". Věřím v ad hoc církev, vždy znovu svolávanou, bohužel také vždy znovu nevěrnou, ale také pronásledovanou láskou věrného Ženicha.


Jste znám české veřejnosti jako religionista a teolog. Může být člověk obojím zároveň?

Religionisty bývají odmítnutí teologové. Nemluvili o Bohu tak, jak jim to administrativa církví předepsala. Mně jedna teologická fakulta před deseti lety řekla, že o mé služby už nestojí, druhá se chvilku tvářila, že mi nabízí prostor svobody, ale záhy se ukázalo, že jsem jaksi neskladný; laskavě mi umožňuje učit na dohodu, v pozici externisty.

V religionistice jsem naprosto svobodný. Školy nezkoumají ideologickou korektnost vyučujících. Na malém religionistickém pískovišti u nás najdeme religionisty teologizující, např. prof. Skalický a Vy, milý tazateli, najdeme pozitivisticky laděné sběratele religiózních faktů minulosti nebo současnosti a najdeme odborníky, kteří se snaží sdílet náboženskou zkušenost a pokoušet se o její hermeneutiku.

Říká se o vás, že jste postdenominační kněz. Můžete čtenářům vysvětlit, co to znamená?

Dělení křesťanů na denominace už dnes není důležité. Nenabízím idylický obraz. Křesťanstvím 21. století zmítají vážné konflikty, ale bojové linie vedou středem denominací. Konflikt mezi pojetím křesťanství, které v ní reprezentoval baptista Martin L. King a tím, co representuje baptista Pat Robertson, vidím jako velmi vážný.

Na svém příběhu mohu ilustrovat, jak jsou hranice mezi denominacemi umělé. Pokřtěn jsem byl u katolíků, ale bez následné katolické výchovy. V mládí jsem, ač svou mentalitou člověk spíše západní, pro sebe objevil pravoslaví. Když jsem pak hledal možnost aktivní služby, bylo pro mne (vzhledem k mému politickému profilu) možné jen tajné svěcení. K němu mne dovedlo malé společenství, jemuž jsem jako takový nevadil. Identifikovalo se jako katolické, ale v lecčems bylo na štíru s církevními předpisy. Působení v římskokatolických strukturách (od začátku 90. let) se brzy ukázalo nemožné. Tato církev mi řekla jasné a velmi hlasité „ne“. Neformálnímu společenství několika desítek lidí, jimž jsem sloužil, poskytli na dva roky prostor pražští starokatolíci. Dnes se na tyto peripetie dívám shovívavě a pobaveně. Poskytuji službu křesťanům napříč denominacemi a lidem dobré vůle.

Jméno Ivan Štampach je často spojováno s Vaší tajuplnou větou: „Čaroděj dřímá v každém z nás“. Co tím přesně myslíte?

Čaroděj je ve slovanských jazycích ten, kdo proměňuje. Předpokládá to měkkou realitu, ne betonové bloky „objektivní skutečnosti“. To, co nazýváme skutečností je souhrou nás lidí a toho, o čem tvrdíme, že to nejsme my. To činí skutečnost kouzelnou. To nás vysvobozuje z pozitivistické a scientistické diktatury. To nám umožňuje objevovat a tvořit radikálně nové. Někteří v této souvislosti mluví o mýtopoetickém jazyce. Shovívavě ho dovolují biblickým autorům. Reklamuji ho i pro sebe a pro nás. Kus „magického“ mluvení a jednání musí být v každém náboženství. Nemíním tím pokus (domněle) božské bytosti ovládat.

Toto číslo Křesťanské revue je věnováno otázce, zda mají v dnešní době tradiční konfese ještě nějaký smysl. Co si o tom myslíte?

Roztříštění křesťanstva zejména od 16. na desítky v sobě uzamčených uskupení se křesťanstvu vymstilo. Byl to jeho konec. Ale už jsme mluvili o budoucnosti křesťanství a denominacích. Jen bych dodal, že slovo konfese má pro mne význam vyznání víry. Jsem-li ochoten a schopen vyznat Bohu, že v něj věřím a přiznat se před lidmi k této víře, je to postačující. Mohu to činit v historické kontinuitě. Ale nemusíme se už proklínat proto, že druzí vyznávají trochu jinak.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat čtenářům Křesťanské revue?

Slovo revue můžeme přetlumočit jako nový pohled. Dívat se na svět novýma očima, to je úžasné. Revize a reforma života, to je velmi křesťanské, i když se to tak eventuelně nejmenuje. Ať je pro nás, své čtenáře naše stará dobrá Réva (jíž čtu možná skoro čtyřicet let) podnětem k takové obnově.

Děkuji za rozhovor.

(Publikováno v Křesťanské revue; ptal se Pavel Hošek, Th.D.)

Tento článek byl převzat ze stránek www.stampach.cz se souhlasem autora.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 976
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001