v této rubrice
ve všech rubrikách
ANTIGRAVITACE NAŽIVO - KRÁLOVSKÁ INSTITUCE NENÍ POTĚŠENA I.
Rubrika: Aréna
Podrubrika: "Antigravitační" pohon
Autor: red
Vloženo: 03.05. 2007
Počet reakcí: 1
Počet přečtení: 7135
Málo lidí navštíví Královskou instituci, sídlící v londýnské Albemarle Street, pro zábavu. Není mnoho smíchu v britské druhé nejstarší vědecké instituci, založené roku 1799, kde Sir Humphry Davy demonstroval svůj objev prvků sodíku a draslíku a kde Michael Faraday objevil elektromagnetickou indukci. Je pravda, že ve slavné kruhové učebně byly i lehčí momenty, zvláště tehdy, když ve 20. letech Sir William Bragg zavedl vánoční přednášky pro děti. Ale celkově je to důstojná instituce.

Jednoho večera roku 1973 důstojní pánové utrpěli šok, z něhož se dosud nevzpamatovali. Byla to zkušenost, při níž se, podobně jako královna Viktotie, nebavili. Ve skutečnosti to pro ně bylo tak nezábavné, že se stalo pouze jednou v dvousetleté historii Královské instituce, že zapomněli vydat sborník z hlavní přednášky. Příčinou tohoto unikátního případu vědecké cenzury byl nekonformní profesor elektrotechnického inženýratví na londýnské Imperial College Eric Laithwaite.

Nebylo to poprvé, co se Laithwaite dostal do kontroverze, a bylo to ještě předtím, než překročil práh této vynikající instituce. V 60. letech Laithwaite vynalezl lineární magnetický motor, zařízení, které může pohánět osobní vlak. V 70. letech on a jeho kolegové zkombinovali lineární motor s nejmdernější technologií vznášedel, aby vytvořili britský experimentální vysokorychlostní vlak. To byla velmi neobvyklá, ale dokonale ortodoxní technologie. Výhody takového kolejového vznášedla budou zřejmé každému, kdo uvidí takový vlak-vznášedlo vznášet se ve vzduchu nad tratí – je tichý, nemá pohyblivé části, které by se mohly opotřebovat a prakticky nevyžaduje údržbu. Význam naposled jmenované výhody se stane okamžitě jasným, když se dozvíme, že více než 80 procent ročních provozních nákladů na jakýkoli železniční systém je utraceno na údržbu tratí a železničních vozidel.

Britská vláda nejdříve investovala do vývoje jeho zařízení, ale později, po sérii škrtů v rozpočtu, přestala obhajovat potřeby ekonomiky. Laithwaite, neotesaný muž z Lancashire, který nikdy necouvl před říkáním nepříjemné pravdy, řekl bez obalu vládě a jejím vědeckým byrokratům, jaké chyby se dopustili, ale jejich rozhodnutí se nezměnilo.

Laithwaite se s porážkou nesmířil a svůj vynález ještě zdokonalil. Zkonstruoval ještě lepší vlak-vznášedlo – takové, v němž jeho lineární motor levitoval pomocí elektromagnetismu a poskytoval rychlý dopravní systém, který poskytoval nejen tiché, efektivní magnetické zavěšení nad tratí nevyžadující údržbu, ale který generuje elektřinu, potřebnou k levitaci, pohybem vlaku.

Na začátku 70. let Laithwaite o svém novém systému 'Mag-lev' řekl, „Zkonstruovali jsme motor k pohonu (vlaku), který vám poskytuje zdvih a vedení zadarmo – doslova zadarmo: nepotřebujete žádné další zařízení a žádný další přísun energie. Toto je realita, která předstihla mé nejdivočejší sny, jež jsem kdy měl.“

Laithwaiteova konstrukce Mag-lev není žádné perpetuum mobile, ale vědeckému establishmentu určitě bylo podezřelé, že nabízel něco zadarmo. Ale i tento projekt byl vládou zastaven a v dalším vývoji se nepokračovalo. Dnes jsou vlaky Mag-lev stavěny v Německu a Japonsku, ale Británie stále utrácí 80 procent svého železničního rozpočtu na údržbu konvenčního dopravního systému – několik set milionů liber ročně.

Když byl projekt Maglev zrušen, technologie, kterou Laithwaite vyvíjel posledních dvacet let, byla dána k ledu. Předmět celé jeho předešlé kariéry, které věnoval desetiletí, přes noc zmizel. Podivuhodnou náhodou ve stejné době, kdy byl zastaven projekt Maglev, Laithwaite obdržel záhadný telefonát od amatérského vynálezce, Alexe Jonese.

Jones tvrdil, že má pozoruhodný nový vynález, který může předvést. Snažil se prý vzbudit zájem vědců a inženýrů, avšak zatím bez úspěchu. Nabízel Laithwaiteovi, jestli by se na jeho vynález nechtěl také podívat. Zatímco druzí Jonese považovali za blázna, Laithwaite, který byl nyní pánem svého času, ho pozval do Imperial College.

Když Jones přišel do laboratoře, přinesl s sebou podivně vyhlížející věc. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce nesoucí kola, s nimiž šlo posunovat dopředu a dozadu po povrchu desky jako s dětským vozíkem. Ale na přední straně konstrukce byl zavěšen těžký kovový předmět, který se mohl houpat ze strany na stranu jako kyvadlo. Ten, kovový předmět, vysvětloval Jones, byl setrvačník.

Zatímco se Laithwaite užasle díval na onu věc, Jones roztočil setrvačník a potom ho nechal houpat ze strany na stranu. Dřevěná bedna se pohybovala po povrchu desky na svých kolech, přestože zde nebylo nic, co by mohlo kola pohánět, ani jí nebyl udělen žádný vnější impuls – což by se podle zákonů fyziky dít nemělo.

„Když Alex spustil svůj stroj,“ vzpomínal Laithwaite, „zcela se to vymykalo lidské zkušenosti. Zdálo se, že setrvačník produkuje sílu bez reakce. Myslel jsem si, že vidím něco, co je nemožné.“

„Jako každý druhý, vycházel jsem z Newtonových pohybových zákonů a třetí zákon říká, že ke každé akci existuje stejně velká reakce opačného směru, nemůžete tudíž pohánět těleso vně jeho vlastních rozměrů. Tato věc to očividně dělala.“

Laithwaite začal provádět nějaké pokusy se setrvačníky na vlastní pěst, vyráběl velká rotující kola s většinou hmoty na obvodu kola a zjistil, že se zde „dělo něco, co se zdálo být nemožné.“

V tomto kritickém bodě jeho kariéry ho navštívil Sir George Porter, prezident vznešené Královské instituce, aby v pátek večer pronesl řeč. Zpětně se může zdát být od Sira George poněkud riskantní, že pozval tuto otevřeně hovořící a kontroverzní osobu, aby přednesla projev v instituci, jako je tato. Ale až dosud Laithwaiteovy střety s vládou a vědeckými byrokraty ohledně vývoje jeho levitujícího vlaku byly střety o peníze a o technický pokrok: ne o vědecké principy. Bojoval stejnou bitvu jako většina starších vědců v Británii o omezené finanční zdroje. Mohl být jedním z přímočarých individualistů, o nichž se píše v novinách, ale stále byl významným profesionálním vědcem, stále ještě členem jejich klubu.

Přes toto pozadí ho Královská instituce pozvala přednášet na své půdě. Ale proslov v pátek večer není obyčejná přednáška. Je to společenská záležitost s černými motýlky, jíž předchází večeře uprostřed vyleštěného stříbra a mahagonu v elegantní georgiánské jídelně Instituce, pod hrozivými pohledy portrétů obrů vědy z osmnáctého a devatenáctého století, kteří se upřeně dívají ze stěn obložených dřevem.

Když už jste byli pozváni, abyste byli oslavováni svými kolegy z Královské instituce a máte pronést řeč z místa, kde stáli Faraday a Davy, je to obvykle obvykle předehra k předání odměny za celoživotní vynikající službu veřejnosti: členství v Královské společnosti, zlaté medaile, možná dokonce šlechtický titul. Při takové konzervativní příležitosti ti, kteří byli vyzváni, aby pronesli řeč, obvykle zvolí nějaké důstojné téma – možná budoucnost vědy, nebo slavné úspěchy minulosti.

Ale Laithwaite nezvolil pro svůj projev nějaké důstojné, bezbolestné téma, ale místo toho shromáždění hlavounů demonstroval, že Newtonovy pohybové zákony – samotný rohový kámen fyziky a první článek víry všech vynikajících jmen, shromážděných v této místnosti – lze zpochybnit.

Stoje v místě točitého schodiště přednáškového sálu Instituce, Laithwaite svému publiku ukázal velký setrvačník, který zkonstruoval – přístroj, jenž se podobal motocyklovému kolu připevněnému na konec tři stopy dlouhé tyče (což, také přesně bylo). Kolo se mohlo roztočit vysokou rychlostí, protože bylo uloženo na ložisku s nízkým třením a bylo poháněno malým, ale výkonným motorem.

Laithwaite nejdříve demonstroval, že přístroj je velmi těžký – skutečně vážil více než 50 liber. Musel použít veškerou svou sílu, aby oběma rukama zvedl tyč s kolem do úrovně pasu. Když kolo roztočil do vysokých otáček, přístroj se náhle stal tak lehkým, že ho snadno dokázal zvednout nad hlavu jednou rukou bez zřejmé známky námahy.

pokračování příště

z angličtiny přeložil Ladislav Kopecký

Tento článek byl převzán ze stránek free-energy.webpark.cz se svolením autorů.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 1782
Články tematicky související
Vývoj a provoz zajišťuje Datalite s.r.o © 2001