Co se to na zemi dělo? Těžké objekty se přece nemohou stát lehčími jenom proto, že rotují, nebo ano? Taková hmotnost může být zvednuta do výšky, pouze tehdy, když na ni působí vnější síla nebo když se zbaví části své hmotnosti jako například u raketového motoru. Provedl Laithwaite nějaký kouzelnický trik? Byly tam ukryty nějaké struny? Schované za padacími dveřmi?
Pokud Laithwaite očekával zajíkání se obdivem nebo překvapením, byl zklamán. Obecenstvo bylo jeho demonstrací ohromeno k tichosti. Když pokračoval vysvětlením, že Newtonovy zákony pohybu byly touto demonstrací zřejmě porušeny, bezděčné mlčení se změnilo na mrazivé ticho.
“Byl jsem z toho velmi vzrušený,” vzpomínal, “protože jsem věděl, že mám něco, co jim mohu ukázat a co je vzrušující. A udělal jsem to v duchu 'pojďte se podívat, co jsem objevil – pojďte a sdílejte to se mnou.' Až později jsem si uvědomil, že nikdo nechtěl můj objev se mnou sdílet. Jejich reakce byla 'ten člověk je zřejmě blázen'. 'V tom musí být nějaký trik,' říkali si ti lidé zřejmě.”
“Jednoduše jsem se pokoušel říct jim, 'podívejte, zde je něco velmi neobvyklého, co stojí za to, aby bylo prozkoumáno. Doufám, že mám dostatečnou reputaci v elektrotechnickém inženýrství, abych nebyl odepsán jako pošuk. A tak, když vám toto říkám, doufám, že mě vyslechnete.' Ale to oni nechtěli. Po přednášce v Královské instituci se rozpoutalo hotové peklo, v první řadě jako výsledek článku v New Scientist, následovaném články v denním tisku s titulky jako 'Laithwaite neuznává Newtona'. Tisk je vždy vzrušený z možnosti antigravitačního stroje z důvodu kosmických lodí a vědecké fikce a jakmile řeknete, že můžete něco zdvihnout proti gravitaci, potom jste udělali 'antigravitační stroj'. A potom se zvednou stavidla kritiky především ze strany establishmentu. Postavili jste vědu do špatného světla nebo jste se o to alespoň pokusili, protože jste udělali něco, co je proti proudu.”
Zlověstné ticho jeho obecenstva pokračovalo dlouho po onom osudném večeru. Nenásledovalo žádné členství v Královské společnosti, žádná zlatá medaile, žádné oslovování “Sir Eric”. A poprvé za dvě stě let nebyl publikován “sborník” ze záznamu Laithwaiteovy úžasné přednášky. Bezpříkladným aktem akademického stalinismu Královská instituce jednoduše smazala památku na profesora Laithwaitea, jeho setrvačníky, které se staly lehčími, na jeho přednášku a dokonce na jeho existenci.
Newtonovy zákony byly vyzvednuty zpět na své posvátné místo na oltáři vědy. Laithwaite se stal nikým a svět byl zase v pořádku.
Dalších dvacet let Laithwaite zkoumal anomální chování setrvačníků v laboratoři, nejdříve v Imperial College a později, po odchodu do důchodu, kdekoli, kde našel soucitnou instituci, která mu poskytla prostor na stole a laboratorní přístroje.
Do poloviny 80. let – období, které nazval “nejdepresivnější dobou” -- Laithwaite provedl dostatek empirických výzkumů, aby demonstroval, že skeptici měli pravdu, když říkali, že v setrvačnících nejsou žádné síly, které by se z nich daly získat.
„Matematikové říkali, že tam nejsou žádné síly, a byla to pravda,“ vzpomíná Laithwaite. Otázka, která zůstala, byla: můžu zvednout padesátilibrové závaží jednou rukou nebo ne? Ze všech kritiků, kterým jsem ukázal zvednutí velkého závaží, se nikdo nepokusil vysvětlit mi to. A tak jsem se rozhodl následovat Faradayova příkladu a experimentovat.”
Po odchodu do důchodu z Imperial College Laithwaite začal provádět dlouhé série podrobných experimetů. Sussex University mu nabídla laboratoř a navázal spolupráci a kolegou inženýrem a vynálezcem Billem Dawsonem, který také financoval jeho výzkum. Laithwaite a Dawson strávili tři roky 1991 až 1994 detailním zkoumáním podivuhodného fenoménu, který rozčiloval Královskou instituci.
“První věcí, kterou jsem chtěl zjistit, bylo, jak mohu zvednout kolo, vážící 50 liber, jednou rukou. A tak jsme se rozhodli, že se pokusíme tento experiment zopakovat bez použití rukou. Potom jsme se pustili do problému nedostatku odstředivé síly a tyto experimenty nám řekly, že je zde míň odstředivé síly, než by jí být mělo. Mezitím jsem začal tvořit teorii. Prováděli jsme stále složitější experimenty, dokud, není to tak dlouho, se nám nepodařilo ho rozlousknout.”
Ke skutečnému objevu došlo, řekl Laithwaite, když si uvědomili, že setrvačník, konající precesní pohyb, může pohybovat hmotou v prostoru. “Rorující káča nám to celou dobu ukazovala, ale my jsme to neviděli. Jestliže setrvačník neprodukuje úplné množství odstředivé síly na čep ve svém středu, potom skutečně dochází k přesunu hmoty.“
“Bylo to nyní více vzrušující než kdykoli předtím, protože jsem mohl vysvětlit nevysvětlitelné. Setrvačníky se chovaly absolutně podle Newtonových zákonů. Nyní jsme nezpochybňovali vůbec žádné posvátné zákony fyziky. Přesně jsme se drželi pravidel, která všichni uznávají, ale dostali jsme stejný výsledek – sílu působící v prostoru bez reakce.”
Výzkum Laithwaitea a Dawsona nyní přinášel praktické ovoce. Jejich komerční firma, Gyron, podala světový patent na bezreakční pohon – zařízení, o němž většina ortodoxních vědců říká, že je nemožní.
Eric Laithwaite bohužel v roce 1997 zemřel. Jeho zařízení zůstalove formě prototypu, srovnatelným možná s prvním letadlem bratří Wrightů nebo s prvním automobilem Gottlieba Deimlera. Krátce před svou smrtí Laithwaite filozoficky hovořil o dlouhé experimantální cestě, po níž se plahočil převážně sám.
Proč lidé odmítají nové myšlenky?, ptal se. “No ovšem, dělali to vždycky. Když se vrátíme ke Galileovi, chtěli ho odsoudit k smrti jenom proto, že neříkal, že Země je středem vesmíru. Vzpomínám si, že Mark Twain jednou řekl: “Blázen je bláznem pouze do té doby, než se ukáže, že má pravdu.”
“Já sám jsem nyní předvedl, že mám pravdu. Každý, kdo uvidí tyto experimenty a zná fyziku, okamžitě pochopí, že dokážu to, co jsem tvrdil a že už nejsem heretik.”
Laithwaiteův bezreakční pohon je neobyčejný stroj. Stroj, o němž ortodoxní věda řekla, že nikdy nemůže být sestrojen a nikdy nemůže fungovat. Ale nakonec se může ukázat, že má velkou hodnotu -- možná dokonce může sloužit jako antigravitační zdvihací zařízení – je to čistý spotřebič energie, podobně jako Griggsova Hydrosonická pumpa. V současné době nexistuje důkaz, že má účinnost přesahující 100 procent – je to pouze nový prostředek k pohonu, který dokazuje, že mezi nebem a zemí je více věcí, než si dokážou představit racionálně uvažující vědci. Ale jsou i další Laithwaiteové a další motory: některé z nich jsou ještě neobyčejnější než bezreakční pohon.
Toto je dokončení.
Z angličtiny přeložil Ladislav Kopecký
Tento článek byl převzán ze stránek free-energy.webpark.cz se svolením autorů. |