|
TANČÍCÍ DERVIŠI JSOU JAKO PTÁCI |
Rubrika: |
Duchovní tradice |
|
Podrubrika: |
Islám |
Autor: |
Milan Doležal |
Vloženo: |
01.10. 2001 |
Počet reakcí: |
2 |
Počet přečtení: |
8916 |
Když při tanci víří svými barevnými suknicemi, připomínají magické tvory, kteří vypadají v momentě svého transu jako letící ptáci.
Je tísíc druhů svátostí a ještě více cest, které vás mohou přivést k Bohu. Můžete meditovat, zpívat, trýznit své tělo, můžete jíst omamné houby nebo pít substance vyrobené z halucinogenů. Nejvyššího můžete hledat v hloubavé samotě nebo v extázi zfanatizovaného davu. Jsou koneckonců i taková náboženství, která ke kontaktu s božstvem nabízejí erotické orgie. Jsou však tací, kteří nalézají kontakt s Bohem a s vyšším duchovním řádem pomocí hudby a tance.
Šejk tančících dervišů
Pomocí tanečního transu a nasyceni magickým ruchem hudby se vydávají tančící derviši na svou mystickou cestu.
Něco málo ze života dervišů mi prozradil při setkání v Praze jejich šejk Ekr:
Narodil jsem se roku 1935. Mí rodiče byli prostí rolníci, pěstovali celý život jenom tabák a neznali nic jiného než dřinu a odříkání. Po škole jsem se stal elektrikářem a řadu let jsem v tomto oboru pracoval. Až pak jsem se stal dervišem. Není zvykem přidat se k dervišům, jimž se také říká Helvétiové, v pozdějším věku. Obvykle jsou přijímáni chlapci kolem osmi let. Já jsem se stal tzv. vyvoleným, poté co jsem měl několik zjevení a vizí, v nichž ke mně promlouval Nejvyšší a přivedl mě na cestu súfismu. Proto mi byla udělena výjimka a já jsem se mohl stát nejdříve pouhým dervišem a po mnoha letech i jejich šejkem. V roce 1971 jsem získal od předchozího šejka Fajka diplom psaný arabským kaligrafickým písmem, který byl mým oficiálním jmenováním do funkce šejka.
Musel jsem se naučit súfistické texty v perštině, prorokovo učení a posvátnou knihu Zátočina světa. Při našich obřadech, například 21. března, kdy ctíme a slavíme Nevrus, předříkávám i pět tajných modliteb.
Dervišové se dělí na několik bratrstev. Ať již jsou to zmiňovaní Helvetiové nebo Rifajové či Benediové. Když je chlapci asi osm let, je odveden se souhlasem rodiny do kláštera Muzuimanského bratrstva, což jsou také dervišové, a je zde učen posvátnému tanci. Derviš je jako květ vyrůstající uprostřed písečné pustiny. Dervišové jsou živý kořen stromu víry, který zajišťuje život.
Kontakt s Alláhem se děje prostřednictvím tance. Tanec je jim modlitbou. V taktu třtinových píšťal a bubnů pastevců tancují v mešitách nebo na otevřených prostranstvích několikrát do roka. Tímto způsobem získávají božskou jiskru a energii, tzv. Baraku.
Pro oblečení dervišů platí přesná pravidla. Tanečník má několik dlouhých sukní s barevným vzorem, které při tanci vypadají jako kaleidoskop nebo péra rajských ptáků. Někdy tančí i několik hodin a v momentě největšího vytržení to opravdu vypadá, že se vznášejí nad zemí. Žádný tanečník na světě by nebyl schopen točit se v kuse dokola v rituálním tanci několik hodin. A pokud ano, jistě by nebyl schopen, po skončení tohoto vyčerpávajícího aktu, vůbec stát na nohách, natožpak při tanci udržet rovnováhu a neupadnout.
Oči tančících dervišů jsou upřeny vždy na jedno místo. Vytvoří tak neviditelnou osu, kolem které se při tanci otáčejí. Je nazývána alef či omfalos (nebo také pupek světa). Jde o bod, o němž všichni vyznavaži mystiky říkají, že je to místo v němž všechno začíná a končí. Tančící derviši se otáčejí kolem vlastní osy proti směru hodinových ručiček a jejich levá ruka je vždy natočeno k nebi, pravá pak k zemi. Jde o určité propojení mezi kosmem a zemí, kdy vesmírná energie prochází skrze člověka na zem. Doznává šejk Ekr.
Na tvářích tančících dervišů se odráží oddanost Bohu, který co chvíli, na zlomek sekundy, při každém otočení, se před jejich očima objeví. V momentě nejvyšší extáze se nespojují s Alláhem ani se žádným z jeho proroků, ale přímo s nejvyšší Vesmírnou jistotou -- absolutnem. Během posvátného tance dokážou dervišové hovořit jazyky, které nikdo nezná. Stává se, že se vzduch naplní zvláštní vůní, teplota poklesne a tanečníci se stávají pro pozorovatele pouhým přeludem. Někdy máte pocit, že se vám před očima úplně vytrácí a jste je schopni vnímat pouze periferně.
Naznačili jsme, že dervišové jsou vyznavači súfismu. Súfismus je mystická stránka islámu a jeho počátky jsou datovány hluboko do minulosti, pravděpodobně až do prvního islámského století. Slovo súfi je arabského původu a označuje toho, kdo je oděn do vlny, což je odkazem na tradiční hrubé roucho asketického vyznavače.
Další možnost se nabízí ve spojení s arabským slovem safá znamenajícím čistotu či s hebrejským en sof, značící božství židovské mystice.
Řada dervišů je považována za heretiky. (Což není výjimka ani u mystických směrů jiných náboženství. Stejně jsou na tom kupříkladu i kabalisté, pozn. editora.) Častokrát byl dervišům jejich tanec zakazován a tím i jejich údajné obcování s bohy.
Důvod, proč se ortodoxní vyznavači islámu dívají na derviše často nevraživě, leží ještě někde jinde. Snad proto že sůfisté měli vždy blízko k mystikům a filozofům hinduismu. Na Blízkém východě si súfisté svobodně vyměňovali vědomosti s kabalisty. Snad by se dala najít jemná pouta souvislostí i u templářů a dá se tvrdit, že súfijská symbolika ovlivnila i některé formy svobodného zednářství. A na druhou stranu se v súfismu dají vyhledat elementy jak křesťanského mysticismu, tak i gnostické.
Súfismus také zapůsobil na G.I. Gurdijeffa (1877-1949). Údajně procestoval v touze po mystickém poznání Řecko, Turecko, Egypt, Súdán a Etiopii. Jeho další cesty jej měly přivést do Arábie, Sýrie, Persie, Afghanistánu a Indie. Pobyl i v Tibetu a mongolské Gobi. Pro nás nejzajímavější část jeho cest se týká pobytu v súfijském a dervišském klášteře kdesi ve Střední Asii. Tam v nedostupném klášteře ukrytém před světem mělo sídlit jakési bratrstvo, o jehož existenci vědělo jen pár zasvěcenců. Gurdijeff se tam seznámil s tajnou naukou dervišů, která jej ovlivnila na celý zbytek života.
Obrovský význam pro nás má skupinová modlitba, založená na recitaci 99 jmen Alláhových. Proto používáme růžence, které mají 99 korálků, z nichž každý představuje jedno Alláhovo jméno, poznamenal šejk Ekr.
Na závěr ještě dodejme, že byl šejk Ekr radou islámských duchovních povolán do Mekky. Tam se jeho stopa ztrácí a další informace o něm nejsou dostupné.
Milan Doležal
|
vlož reakci -
ukaž reakce -
pošli článek -
vytiskni článek
|
Články tematicky související |
|
 |
|