|
|
| WILLIAM BLAKE - UMĚLEC A VIZIONÁŘ |
| Rubrika: |
Duchovní tradice |
 |
| Podrubrika: |
Mystika |
| Autor: |
gawin |
| Vloženo: |
01.10. 2001 |
| Počet reakcí: |
0 |
| Počet přečtení: |
5851 |
Ve dnech 15. 9.-19. 11. 2000 proběhla v Císařské konírně na Pražském hradě výstava prací britského umělce Williama Blakea.
Celkem bylo vystaveno na 137 exponátů. V takovém rozsahu dosud nebylo Blakeovo dílo v Čechách představeno. Mystická síla Blakeových obrazů inspiruje stále. Dnes, kdy se slovo ezoterní stalo nadmíru modním a leckdo se svým jinak všedním obrazům snaží dodat tímto ,,tajemným" přívlastkem originalitu, stojí za to podívat se tváří v tvář obrazům, které tento přívlastek nepotřebují, protože jsou ezoterními samy o sobě.
Léta učňovská
William Blake se narodil roku 1757 v Londýně jako syn malého obchodníka. Už v mládí se u něj velmi výrazně projevilo malířské nadání, které předurčilo další směr jeho životní dráhy. Ve čtrnácti letech vstoupil do učení k Jamesi Basireovi a stal se rytcem. Jednalo se o sice průměrnou ale finančně stálou kariéru. Basire používal velmi starou a v té době již nemoderní techniku tradičního lineárního rytectví založeného na pečlivém a mechanickém šrafováním křížem, kterým se dosahovalo iluze trojrozměrnosti. Jednou z prvních Blakeových prací bylo kreslení gotických hrobů ve Westminsterském opatství. Po roce učení Blake zhotovuje cvičnou grafiku Josefa Arimatejského. Je to téma, ke kterému se znovu vrací po roce 1800. Není divu. Josef Arimatejský je jednou z nejmystičtějších postav křesťanství. Právě on, zakoupil plátno, do nějž byl zahalen Kristus po sejmutí z kříže, právě on zachytává do kalichu -- grálu -- krev z Kristova boku a grál po té odváží ze svaté země dle legendy do Anglie, kde spočívá dosud.
Mnozí soudí, že grál je symbolem křesťanství, které právě Josef Arimatejský mezi skály Albionu přiváží. Blake pod rytinu Josefa Arimatejského poznamenal: Toto je jeden z gotických umělců, který stavěl katedrály v době, kterou nazýváme temným středověkem. Chodili světem oděni do ovčích kůží a kozích kůží a svět jich nebyl hoden, takoví byli křesťané všech dob.
Historici umění poznamenávají, že je tento text enigmatický -- je jakousi hádankou. Upozorňují na spojení biblického příběhu s anglickou historií.
Zkusme trochu popustit uzdu fantazii. Blake vyzdvihuje posvátnost gotiky, stejně jako mnozí jiní. Nemohli být oněmi staviteli v ovčích kůžích templářští rytíři, o nichž víme že byli šiřiteli gotiky a na znamení čistoty museli chodit oblečeni ve spodkách z ovčí kůže? Od templářů a kamenických bratrstev je v době anglického romantismu a hledání starobylých kořenů, jen krůček ke svobodným zednářům a jejich ,,ovčím" zástěrám. Zednářské motivy jsou patrné i v dalších Blakeových dílech -- Starozákonní stvořitel s kružítkem v ruce, měřící svět racionálními a matematickými prostředky.
Blakeovou velikou láskou bylo výtvarné umění a poezie. Pevně věřil, že jak poezie, tak výtvarné umění jsou inspirovanými božskými cestami vedoucími ke spáse. Umění považoval za jistý druh modlitby, které stojí proti oficiálnímu náboženství. Jeho výtvarná díla kombinovaná s poezií velmi často připomínají kázání. Blakeovi šlo o absolutní jednotu mezi poezií a výtvarným uměním. (Jeho nejvyšším cílem bylo spojit je dohromady v dokonalé jednotě, aby se mohla stát jakýmsi božským rozhovorem za účasti všech smyslů) Pokud bychom byli hodně odvážní, snad bychom mohli tvrdit, že některá Blakeova díla mohou velmi dobře posloužit při imaginačních a visualizačních cvičeních. Při pohledu na jeho obrazy se nemůžeme ubránit hlubokému přemítání (až meditacím) nad existenciálními otázkami lidstva: Stvoření, smysl lidského života, konec světa, víra a náboženství atd.
Obraz Král a královna na lilii vyvolává pocit, že se hledač ocitl na stránkách jakéhosi prastarého alchymistického rukopisu. A proč vlastně ne? Výtvarné umění s alchymií souviselo velmi úzce. Z tohoto pohledu se Blake může jevit jako malíř-alchymista.
Ať už patřil či nepatřil k tajným bratrstvům, která se během osmnáctého století konstituovala (k nimž by se se svými sociálními a náboženskými názory koneckonců řadit mohl), svým dílem patří k neviditelnému řetězci malířů zasvěcenů, jakými byli Michellangelo, Hieronymus Bosch či van Eyckové.
Aby dosáhl výše zmíněné jednoty mezi poezií a malířstvím, vynalézá Blake dokonce vlastní tiskařskou techniku. Dosud proces tištění obrazu a slova znamenal, že bylo nutné kombinovat dva úkony -- jeden vyžadoval lis na sazbu a druhým se tiskl obraz ze zvláštní desky. Blakeova metoda reliéfního leptu umožňovala umělci psát, malovat či kreslit na stejnou desku bez omezení. Se standartní mědirytinou se zacházelo spíše jako s dřevorytem. Blake tento nápis připisoval návštěvě svého nedávno zesnulého bratra. (Mladší bratr Williama Blakea Robert předčasně zemřel ve svých devatenácti letech (r. 1787). Blakea bratrova smrt velmi zasáhla. Věřil, že se mu bratr zjevuje a napomáhá v jeho experimentech s grafikou.)
I když byl tento postup poměrně složitý, považoval jej za cestu potvrzenou Bohem, umožňoval mu nejen volně slučovat obraz a text, ale také celý proces ovládl a mohl jej vykonávat sám bez prostředníka ve vlastní dílně.
Léta tovaryšská
Po skončení učňovských let (v roce 1779) se Blake naplno
ocitá v praktickém životě. Jednou z jeho ambicí je Královská akademie, v níž vystavuje několik akvarelů. Jedním z akvarelů, který královská akademie přijala, je i Smrt hraběte Godwina. Obraz zachycuje legendu o anglickém šlechtici, který křivě přísahal, tedy se protivil božské moci, a udusil se při hostině. Otázka božských zásahů či ovlivněnosti lidských osudů vyšší mocí, je leitmotivem další Blakeovy tvorby. Zmínili jsme se o Blakeově originální metodě slučující při tisku slovo a obraz, je příznačné, že první publikací takto vyvedenou byla malá knížečka Všechna náboženství jsou vlastně jedno. Blake, který věřil, že je v přímém spojení s Bohem, bojoval proti tehdejší vládě rozumu, kterou perzonifikoval jako bytost jménem Urizen. Na rozdíl od anglikánské církve, která boha pojímala jako cosi vzdáleného a na dění v tomto světě nezúčastněného, byl Blake přesvědčen o tom, že bůh sídlí v každém z nás.
Léta mistrovská -- proroctví
V letech 1789-1795 vzniká kromě Blakeovy práce pro komerční účely osm iluminovaných knih. Jak poznamenává kritika, Blake v nich sloučil text a obraz takovým způsobem, jaký se od středověku nevyskytl.
Blake se v těchto knihách pokusil vytvořit mýtus, který by se sjednocujícím způsobem zabýval historií, náboženstvím a politikou od Stvoření až po přicházející Apokalypsu. Blake je představitelem umění, které člověka může spasit a duchovně obrodit lidstvo. Výchozím textem proroctví je Starý zákon.
knihy proroctví oslovily jen malý okruh čtenářů a Blakeovy vydobily pověst nebezpečného radikála až šílence.
Blake si sice vytváří vlastní mytologii a vlastní hrdiny, ale tyto příběhy čerpají z mýtů křesťanských i pohanských.
Jedním z takto vytvořených hrdinů Je i Los (Píseň Losova). Umělec, perzonifikovaná tvůrčí síla, která se staví všemocnému Urizenovi, představiteli zákonu a rozumu, zákonu církve a státu, všech forem organizovaného náboženství, které si zachovaly ritualizovanou formu, ale dávno ztratily vnitřní obsah.
Zamýšlíme-li se nad významem Blakeových proroctví, nemůžeme se ubránit srovnání s gnostickým učením. Stvořitelem Země je starozákoní Jehova, mstivý a žárlivý bůh, jeden z archontů, který byl za svou pýchu oslepen. Gnostiky je stotožněn s vládcem hmoty Satanem.
Stejně tak nás napadají slovo o oficiální církvi Petrově a neviditelném společenství všech, kteří přináležejí do skryté církve Janovi.
Píseň Losova končí vítězstvím, spásou člověka. Los vytváří nové slunce, aby nahradil stávající -- falešné. Opírá se o kladivo, symbol práce, tvůrčí síly. Je tedy o proti pasivnímu knězi silou aktivní. V knize Evropa zachycuje Blake opět formou mýtu osmnácet let dlouhé období od narození Krista až do počátku americké a francouzské revoluce, za jejichž ideály Blake stál. Vystupují zde tři postavy:
Urizen -- zákon rozumu a církve
Enitharmon -- ženský princip, svoboda materiálního života a umění.
Orc -- revoluční energie, nespoutaná představivost.
Enitharmon schovává svého syna Orca, čímž dopouští vznik tyranie a organizovaného náboženství. Orkovo probuzení odpovídá vypuknutí revolucí na sklonku 18. století.
V knize Amerika: proroctví se vypráví o výbuchu kosmické energie v americké revoluci, kterou představuje Orc. Urizen
představuje reakční síly padlého světa a odpovídá represivní britské vládě.
Blake si vytváří vlastní myšlenkový a výtvarný svět, vlastní historii i mytologii. Rozbíjí dogmata i společenské zákony. Je těžké představit v úplnosti Blakeovo dílo na tak malém prostoru. Bylo by však chybou nezmínit monumentální cyklu Kniha Jóbova. Velkolepý styl, s nímž Blake ilustrace vytváří v mnohém prozrazuje Dürerovské inspirace. Nápis na oltáři na prvním obrázku odkazuje na stálé Blakeovo téma: Litera zabíjí, Duch dává život. Literou zákona se opět myslí organizované náboženství a Duchem pravé učení Ježíš vyjádřené výtvarným uměním, hudbou a poezií. Jób je zbožný muž, který sice dodržuje literu Božího zákona, ale bez vnitřního přesvědčení. Jób chybuje, že čte Bibli bez zaujetí. Pomstychtivý Jehova posílá prostřednictvím Satana sérii zkoušek a trestů. Jób stále trvá na víře v Jehovu, ale posléze si uvědomí, že satan a Jehova je jedna a táž bytost (opět můžeme postřehnout gnosticý vliv). Pravým objektem víry se tak stává Kristus.
Blake tak dalece překračuje původní starozákonní námět. Je otázkou zda gnostické inspirace vytryskly přímo z Blakeových viz či zda čerpal z informací některých tajných společnopstí (rozekruciáni, zenáři...). Posouzení nechávám na laskaém čtenáři, který ač Blakeova výstava skončila, může nad Blakeovými kresbami meditovat při prohlížení nádherně vypravéného kaalogu.
Gawin
Za zapůjčení kataologu k výstavě William Blake (1757-1827), z něhož jsem čerpal informace pro tento článek, děkuji Správě Pražského hradu. Foto: Roman Herzinger
|
|
vlož reakci -
ukaž reakce -
pošli článek -
vytiskni článek
|
| Články tematicky související |
|
 |
|
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
