v této rubrice
ve všech rubrikách
PRAŽSKÁ MUMIE PROMLUVILA
Rubrika: Záhady
Podrubrika: Psychotronika
Autor: Jan Johann Jaroslav Miška
Vloženo: 05.01. 2012
Počet reakcí: 1
Počet přečtení: 3589
Snad největší český popisovač zvláštních míst, nacházejících se na celém světě, Arnošt Vašíček uvádí mimo jiné v článku Bezradní krotitelé duchů uvedeném v časopise Spirit 21/2004 příhodu: "Snad nejpodivnějším místem útoků záporných sil se stal kostel v jihofrancouzském městečku Delain“. Jeho budova pochází z roku 1788 a je zasvěcena sv. Hubertovi. Místní lidé jsou přesvědčeni, že se v kostele usadil zlý duch.

Agentura SAD o tom samém napsala: Nadpřirozená síla zde vyzvedává sochy svatých a svíce do výše a bombarduje jimi věřící. V chrámu zapečetěném četníky se přes noc objevují poničené sošky, které v kostele předtím vůbec nebyly. Vymítač ďábla zděšeně utekl. Lidé, kteří byli úkazu přítomni utrpěli šok.

„Nejsem vůbec pověrčivý, ale když dvacet metrů letí vzduchem svíčka jako raketa, pak není něco v pořádku,“ říká starosta Thirry Marceaux. Spolu s velitelem četníků Martinem sledoval doslova s otevřenou pusou, jak se čtyřmetrákový oltář náhle přesunul o deset centimetrů.

Všechno to začalo tím, že hudebníci, kteří zde hodlali uspořádat koncert, nechali posunout oltář, který jim prý překážel. „To byl začátek všeho,“ míní jeden z obyvatel Dominique Oudin. Druhý den před ranní mší totiž začalo peklo.

Na dvacet lidí, kteří právě usedli do kostelních lavic, se snesl déšť váz, svíček a sošek svatých. Byli jsme doslova bombardováni. „Měla jsem pocit, že na nás někdo přesně míří. Kupodivu však nikdo nebyl zraněn,“ vyprávěla později jedna starší žena. Věřící utekli z kostela, farář ihned informoval starostu a biskupa. Starosta přivedl četníky, biskup vymítače ďábla, exorcistu Maxe de Wassiegiho. Františkánský mnich se nechal na tři hodiny zavřít s údajným démonem-přízrakem v kostele. Vyběhl pak ven bledý jako smrt: „Něco podobného jsem nezažil. Pro to co se děje nemám žádné vysvětlení. Ale má to co dělat s posunutím oltáře“, vypověděl plný hrůzy.

Poté do kostela vešli velitel četníků Martin a starosta Marceaux se svým zástupcem. „Tahle soška vůbec nepochází z našeho kostela tahle váza také ne,“ užasl starosta, když si prohlížel rozbité předměty, které se válely na podlaze. Záhadná palba jako kdyby opravdu přicházela odnikud. Kostel byl četníky zapečetěn, ale druhý den v něm byly nové rozbité předměty a polámané svíce. Nikdo nebyl schopen vysvětlit co tyto děsivé úkazy způsobuje".

Jednou věcí je o takových věcech psát, druhou něco takového vidět, či přímo prožít. Protože další příhoda je spojena s kostelem svatého Benedikta na Hradčanském náměstí v Praze a řádem Bosých karmelitánek, tak by se slušelo o nich napsat něco úvodem. Jedinečností tohoto pražského řádu je jeho první převorka a zakladatelka Elekta (1605-1663). Ta je s tímto řádem se svým hmotným tělem spojena od jeho založení až dodnes. Přesto, že z původního Karmelu ( karmel - z hebrejštiny zahrada) na Malé Straně byly karmelitánky vyhoštěny 24. prosince 1782 (vánoční dekret císaře Josefa II.) do Pohledu a odtud se přemístily na Hradčany, tak bez své abatyše, blahoslavené (svaté?) Elekty neudělaly ani krok. Vyjma období 40. leté komunistické totality, kterou v internačních táborech přežila málokterá. Je to nejpřísnější řád, který staví na hlubokých duchovních hodnotách klášterních sester. Proto žijí v oddělených celách v naprostém odloučení od ostatního světa. Také rozpravy mezi řádovými sestrami jsou vzácné a velice krátké. Důvodem ke krátkému opuštění kláštera je pouze svatba sourozenců a smrt rodičů.

Sluší se ještě připomenout hlavní světici řádu, kterou je žena považovaná za největší mystičku křesťanství. Tou je svatá Terezie Veliká (z Ávily – 1515-1582). Je mimo jiné pomocnicí proti bolestem srdce a hlavy. Papež Pius X. ji označil za mistryni psychologie mystiky, papež Pavel VI. ji v roce 1970 povýšil na učitelku církve. Což představuje výjimečné ocenění této osobnosti. Karmelitánky jí nazývají „serafínská matka“, nebo „doktora mystica“. Její neporušené tělo bylo po dvou letech vyzvednuto ze země a uloženo nad oltářem oltářní kaple kláštera Alba de Tormes, který založila.

Její následovnici ve víře pražskou abatyši Marii Elektu nám představuje Pavla Chotková v části příspěvku pojmenovaném „Mumie na Hradčanech“: Pohřeb ženy nesoucí patinu svatosti byl velmi okázalý a Marie Elekta svou výjimečnost prokazovala i při pohřebních ceremoniích. Její tělo nešlo podle dobových zpráv vtěsnat do rakve. Břich se vzdouval a na-konec z něj prý vytekla dvě vědra podivné tekutiny. Nedařilo se ani přiklopit víko rakve. Brzy po pohřbu okolí hrobu začala naplňovat zvláštní vůně připomínající prý vůni fialek. Sestry to považovaly za zázrak. Ten největší je však ještě čekal. Nová abatyše dala tři roky po pohřbu příkaz k exhumaci těla. Jaké bylo překvapení, když z hrobu vyndaly údajně zcela neporušené tělo Marie Elekty. Sestry začaly svou bývalou matku představenou omývat vonnými odvary. Po čtyřech le-tech tělo zcela vyschlo a prý nebylo "těžší než pytel peří". Mumie Marie Elekty vážící 7,5 kilogramu se v hradčanském Karmelu nachází dodnes. Opravdovou smrtelnou ranou se však pro mumii Marie Elekty mohl stát rok 1950. V tomto roce byly řádové sestry dle komunistického nařízení převezeny do internačních táborů. Karmelitky však odmítaly odejít bez své mimořádné zakladatelky jejich řeholního řádu Marie Elekty. Pražský arcibiskup Beran však ctihodným sestrám vzkázal: "Nechte ji tady, jestli je svatá, ona se postará o sebe i svůj klášter." Splnilo se. V roce 2003 bylo k mumifikovanému tělu sezváno konsorcium vědců, kteří měli zhodnotit současný stav mumie. Výrok byl takový, že mumie je v perfektním stavu. Proč, to však zůstává stálou záhadou.

V jednoduchém barokním kostele sv. Benedikta, nalevo z pohledu od hlavního oltáře, je možné spatřit hnědočernou tvář blahoslavené Elekty sedící v křesle. Právě tam se, 16. ledna 2008 kolem půl jedenácté dopoledne, stala příhoda, jež mírně vyděsila mou sečtělou průvodkyni, která z důvodů regulí řádu zajišťuje styk s okolním světem. Proto zcela pochopitelně není členkou tohoto přísného řádu. Mezi jiným přišla řeč na linie, které prostupují zemským povrchem. V kostele jsou hlavními dvě a vytvářejí kříž. První prochází podélnou osou kostela a druhá, která na ní bývá kolmá prochází středem oltářního kamene, který je součástí oltářního stolu. Průzkum první v podélné ose kostela jsem si ověřil. A sice asi uprostřed stavby. Právě odtud mně průvodkyně sledovala. Potom jsem přešel na průzkum druhé, příčné linie. Tedy té, která je v podélné ose oltářního stolu. A sice na straně opačné místu, kde v křesle sedí blahoslavená Elekta. Průsečík vycházel tam kam měl - na střed oltářního kamene. Až potud bylo všechno jak má být. Jenže náhle a nečekaně bylo všechno jinak.

Když jsem si chtěl ověřit sílu jeho vyzařování na straně druhé, tedy blíže k mumii Marii Elektě, tak se stalo cosi nečekaného a jedinečného. Právě v ten okamžik pražská sedící mumie promluvila. Kyvadélko (vybitá tužková baterie připevněná gumičkou ke zvonkovému drátu) bylo totiž po energetické linii velkou silou přitahováno k blahoslavené Marii Elektě. V tom, když jsem stál téměř na konci oltářního stolu, se ozvala ohlušující rána. Jeden z kancionálů (zpěvníků) vážící téměř půl kilogramu nespadl, ale zvedl se a sletěl velkou silou na dřevěnou podlážku kostelní lavice (při pouhém pádu by se takto hlasitě ani náhodou neprojevil). Připadalo to tak jako by s ním někdo mrštil. Oba dva jsme od něho byli vzdáleni několik metrů. Překvapeni a mírně zděšeni. Průvodkyně mi oznámila, že se musí neprodleně vrátit do vrátnice kláštera, takže k dalšímu podrobnějšímu průzkumu nedošlo ani po další návštěvě. Protože si sestřičky nepřejí dále vyvolávat „temné síly“. Jejich přesvědčení se mně nepodařilo zvrátit. Pomocí fotografie, tedy nepřímo, se podařilo pouze zjistit, že předmětná linie (tedy ta na které došlo k vymrštění kancionálu) skutečně prostupuje rovnoběžně s uložením kancionálů kostelní lavice, a pouhým okem pak, že na kostelních lavicích nejsou zpěvníky rozloženy samostatně, ale u obou krajů po dvou vedle sebe. Mumii Marii Elektě jsem za toto praktické ověření mé teorie nesmírně vděčný. Proto jí od té doby za ně chodím několikrát do roka poděkovat.

Podobný případ energetického působení prasíly, ale tentokráte bez přímého "člověčího" přičinění, byl mnou popsán v knize Zpověď Druida: Děsík se na zámečku v Blansku projevil v letních měsících roku 2000. Ale téměř úplně na druhé straně zámku (než v knize dříve představovaný projev ducha) ve stejném, tedy v prvním podlaží, kdy po instalaci výstavy minerálů v prvním patře zámku. Některé krystaly, vystavené v samostatně uzamčené místnosti, byly nesmyslným způsobem zpřeházeny. V tomto případě došlo při instalaci výstavy na průsečíku energetických linií (v jižní části východního křídla) k výrazné a náhlé změně poměrů vyzařovacích a vzařovacích proudů způsobené jedním nebo kombinací několika minerálů. Náhlou změnou energetických poměrů byla „bleskově“ navýšena vyzařovací složka prasíly.

K takovému jevu obvykle dochází určitou dobu před náhlou změnou atmosférického tlaku, který se následně projevuje jako výrazná teplá nebo studená fronta. Něco podobného se přihodilo 26. května 2009 cca v půl šesté ráno v Letohrádku Hvězda (více Tajemství prasíly 2, Zjevování). Zazněl zvuk podobný výstřelu, jenž vyděsil nočního hlídače. Proběhl celou budovu a nikoho nikde nenašel. Puklé několika-milimetrové nerozbitné sklo objevila až uklízečka. Když škodu nahlásila, tak neunikla podezření, že sklo rozbila koštětem, což vzhledem k síle nerozbitného skla je prakticky nemožné. Vše později uvedl na pravou míru noční hlídač.

Stejně jako u uvedených, tak u mnoha podobných příhod, mnohdy daleko dramatičtějších, nešlo o nic ďábelského, ale o pouhopouhou změnu poměrů prasíly. Takové vytvářejí také zbytkové nehmotné podstaty lidského těla, které jsou obvyklo vázány na určité místo. K tomu obvykle dojde tehdy, když se hmotné tělo nějakým vnějším vlivem náhle dostane do stavu neslučitelným se životem. Duše se totiž neodpojí od energetického (afrického) těla. Výrazné změny poměrů prasíly tedy vytvářejí jak někteří živí lidé, tak nehmotní „duchové“. Objevení „duchů“ vnímají jak všechna zvířata, tak někteří lidé. Vzácně takové někteří i vidí. Průvodním projevem jejich blízkosti je ochlazení místa jejich pobytu. Někteří jej vykládají jako studený závan. Takové projevy, jak bylo představeno, nejsou dílem nadpřirozených sil, natož pak dílem ďáblovým. Ale v daném okamžiku hmotnými nebo nehmotnými subjekty ve vztahu k okamžitým energetickým poměrům místa.

Od blahoslavené Marie Elekty jsme se vzdálili jen zdánlivě. Neboť součástí jejího mumifikované těla je s největší pravděpodobností také duše, jež se od něj neoddělila. Snad také proto se mě blahoslavená Marie Elekta energeticky, s tak zvaným „poltergeistem“, mohla představit. V žádném případě nejde ani o „útok záporných, či vyvolávání temných sil“. Chtěla, aby její poselství potvrzující energetickou podstatu „děsíků“ bylo předáno veřejnosti. Její posmrtné energetické působení je veskrze pozitivní. Další neobyčejné účinky mumie Marie Elekty nemohou být, bez souhlasu sester řádu Bosých karmelitek, odhaleny; proto budou možná představeny až později. Ale už na základě všeho toho, co bylo v článku uvedeno, je možné s úspěchem tvrdit, že blahoslavená Elekta je možným převtělením zakladatelky karmelitánského řádu sv. Terezie řečené Veliké.

Ale to pro nás není podstatné. My si musíme uvědomit, že ve všech uvedených příkladech jde vždy o energetické změny energie – prasíly (jinak např.:čchi, ki, archea, éter, volná energie) způsobené v určitém časovém období, jehož roznětkou může být vnímavý jedinec. Mnohé z těchto „magických“ jevů jsou současnou vědou považovány za nevysvětlitelné. Proto jsou „scifisty“ přiřazovány mimořádnému „šmejdění“ údajných vesmírných lodí mimozemských civilizací v blízkosti naší planety. Dokonce prý nás mimozemšťané na cosi upozorňují např.tak zvanými kruhy v obilí. O tom, že tomu tak není, Vás mimo jiné přesvědčí další příklady, popisované ve druhém díle knihy Tajemství prasíly 2 pojmenovaném Zjevování.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že je to právě člověk (Homo sapiens sapiens), který jako predátor planety Země, dělá všechno proto, aby nevhodnými zásahy do zbytku obyvatelného životního prostředí, sám sebe zničil. A to protože nepozná energetickou podstatu Země, našeho planetárního systému, Vesmíru, stejně jako lidského těla. Dalším možným upozorněním, že se lidstvo ubírá nesprávným směrem, to znamená, že nevyužívá nepoznanou energii (objevenou třeba také geniálním N. Teslou) nacházející se všude kolem nás, je zemětřesení, jež se událo 10. března 2011 v Japonsku. Vážně totiž poškodilo tři velké atomové elektrárny.

Jan Johann Jaroslav Miška, sepisovatel knih o energii-prasíle

P.S.: Ještě bych chtěl okrajově připomenout datum, které je vydáváno za apokalyptické. Dalším údajně „osudovým“ datem v pořadí je 21. prosinec 2012, jenž je posledním dnem mayského Velkého roku trvajícího cca 26 000 roků. Léta se vynořují „věrozvěsti“ využívající lidské nevědomosti k tomu, aby se buď zviditelnili, nebo obohatili. Někteří dobíjejí lidi nadlidskou božskou silou (např.Ra Shebou), jiní je transformují třeba „cestou světla“. Další slibují otevření druhé poloviny mozku, objevují se zástupci vesmírných cestovních kanceláří, kteří jsou organizátory planetárních korábů mimozemských civilizací. Také do nich prý budou moci vstoupit pouze jimi spasení vyvolení. Nevěřte jim. Pokud si nepomůžeme sami, tak nám nikdo nepomůže. Protože planetu ničíme stále více a stále rychleji. A postačí hodně málo. Poznat základní přírodní energetický zákon Vesmíru. Na rozdíl od Alberta Einsteina jej už dávno poznaly starobylé civilizace, které energii-prasílu ke svému prospěchu dokonce také využívaly. Proto to byli také Mayové, kteří, dokonce také se svým kalendářem, mezi ně patřili. Ale o tom jsme si již něco pověděli v knize Magická prasíla, jež je po knize Zpověď Druida druhou ze základního souboru pěti knih o prasíle. Další tři jsou Hledání prasíly, Tajemství prasíly 1 Zapomínání a Tajemství prasíly 2 Zjevování, kde byla odhalena fyzikální podstata prasíly. V příští knize Bájná prasíla je představena celá řada dalších neuvěřitelných odhalení. Vyjde ve druhé polovině příštího roku. V doposud vydaných knihách byla znovuobjevena celá řada „magických“ tajemství odvozených od poznání prasíly (jinak např.: prána, čchi, kaba, ki, ša, mana, archea, éter a nejnověji volná), energie prostupující v určité struktuře jak celým Vesmírem, tak také lidským tělem.
vlož reakci   -   ukaž reakce   -   pošli článek   -   vytiskni článek
Foto index ke článku

Zobrazeno: 682
Články tematicky související