Jako osudová připomínka věčného boje člověka s poznáním se dnes jeví biblický příběh o hadovi, jež svedl člověka k ochutnání zapovězeného jablka a způsobil tak jeho vyhnání z ráje. Je to totiž opět „had“, dvojitý stočený had, který se dostává ke slovu, když mluvíme o genovém inženýrství. V podobě dvojité spirály DNA se stává opět pokušitelem, poznání opět láká a oním osudovým jablkem se možná již stalo první geneticky upravené jablko, které člověk okusil. Není pochyb, že člověk opět zasahuje do pravomocí Boha.
Genové inženýrství představuje základní změnu ve vztahu mezi lidmi a přírodou jako celkem. Je to nejspíše jeho největší změna od doby, kdy pračlověk vynalezl pazourek a začal si přizpůsobovat svět kolem sebe. Touto metodou redukují lidé všechen život na geny, a co je největším problémem, zacházejí s nimi jako s komerčními zdroji. To vede k mnoha etickým problémům. Nejenže se celý svět stává jakousi stavebnicí, jejímiž základními kostkami jsou veškerá zvířata a rostliny na Zemi, ale dochází až k situaci, kdy se bude skládat z přírody, na kterou bude mít několik velkopodniků copyright. Klidně se vám pak může jednou stát, že k vám v parku přiběhne roztomilý dalmatin s flíčky v podobě nápisu Coca-Cola – kdo by si ho nevzal, když je v rámci reklamní kampaně zadarmo – ,ale doma pak zjistíte, že jste od něj chytli virus od Pepsi Coly. Ne vždy by to bylo ale takto humorné a okaté.
Abychom měli jasno, o čem hovoříme, definujme si nejdříve, co to genové inženýrství vlastně je. Jde o rekombinantní DNA technologii, což znamená manipulaci s organizmy na buněčné úrovni s cílem vytvořit pozměněné nebo nové organizmy, které by byly konstantně obdařeny „žádanými“ anebo „novými“ funkcemi, respektive vlastnostmi usnadňujícími procesy průmyslové výroby. Po technické stránce jsou organizmy vzniklé genovou manipulací čili genovým inženýrstvím organizmy, jejichž genová konstrukce byla změněna vložením nebo naopak zničením drobných částeček deoxiribonukleové kyseliny – DNA. V případě vložení, může genový materiál pocházet z jiného kmene téhož druhu, z kmene jiného druhu, či může jít o syntetický materiál (to znamená vyrobený v laboratoři podle přesného záměru).
Do genového inženýrství jsou vkládány velké naděje. Není divu, slibuje-li vyřešení největších problémů lidstva – nemocí, hladu, či získávání energie. A tak je dnes mnoha státy finančně i justičně podporováno, a nikdo se nepozastavuje nad tím, že jeho zastánci nejsou o nic méně slepí, než první propagátoři jaderné energie. V tomto případě však mohou následky být mnohem horší a méně viditelné. Genové inženýrství postihuje samo jádro života a umožňuje vyměňovat genové rysy mezi všemi živočišnými a rostlinnými druhy. Přeskakuje tak přirozená omezení daná přírodou a dlouhodobým evolučním vývojem. Geny jsou vkládány do genomu organizmů, tj. do veškeré DNA buňky neboli do celého genového souboru, a velmi často v mnohočetných kopiích. Do místa, které nelze kontrolovat a ovládat. V důsledku toho mohou vložený gen nebo geny zničit jiné geny anebo ovlivnit jejich funkci. Vzniká nový organizmus, vybavený novými metabolickými procesy nepředvídatelné povahy, nový organizmus, který nevznikl na základě přirozeného vývoje, nemá svého předchůdce, jenž byl vytvořen samotnou přírodou, nový organizmus, jehož chování v životním prostředí nelze předvídat. Dostanou-li se takové organizmy do volné přírody, může dojít nejen k ohrožení přirozených živočišných a rostlinných druhů, ale dokonce k dominovému efektu narušení celých ekosystémů. Vzhledem k současnému stavu poznání tohoto oboru tak člověk se svým jednáním připomíná spíše malé dítě na opuštěném kosmickém modulu, které zkouší mačkat rozličná tlačítka a nevidí pořádně ani výsledky svého počínání.
Rozšíří-li se organizmy vzniklé genovou manipulací mimo území, kde se měly vyskytovat, a to se stane velice snadno, mohou své nové geny křížením rozšiřovat dál a způsobit tak genové znečištění, pravděpodobně nenávratné. Na rozdíl od znečištění životního prostředí jadernými a chemickými průmyslovými závody, kde jsou poločasy eliminace důležitými měřítky jejich schopnosti škodit životnímu prostředí, u genově znečištěných nebo ekologicky škodlivých organizmů to bude čas, který organizmy potřebují ke zdvojnásobení svého počtu, což bude jedním z rozhodujících měřítek. U některých mikroorganizmů může být tento duplikační čas za optimálních podmínek kratší než hodina. Znečištění též může být nepřetržitě předáváno příštím generacím.
Vzpomeneme-li na problémy, jaké vznikly uvedením některých cizorodých druhů do uzavřených ekosystémů, například známý případ s přemnožením a degenerací králíků domácích v Austrálii, máme jen jemnou ilustraci následků, které může mít uvedení geneticky upravených organizmů v přírodě. A je zcela lhostejno, zda jde o mikroorganizmy, rostliny či zvířata. Jejich schopnost způsobit takovou škodu nelze nikdy předvídat. Lidské počínání v tomto směru je neskonalým hazardem, nejenže nedokážeme předvídat vývoj takto upravených organizmů, ale už vůbec nejsme schopni odhadnout jejich vliv na existující přírodu. Museli bychom mít veškeré přírodní vztahy zaznamenané jako rovnici v jediném počítači, abychom mohli vypočítat vliv organizmů nově vložených do tohoto systému. Je nepochybné, že člověk si opět hraje na Boha.
Problémy s využitím genového inženýrství v praxi
Výroba enzymů (k výrobě detergentů či k asanaci znečištění životního prostředí): organizmy určené k výrobě enzymů mohou být vypouštěny s odpadními vodami, mohou se dál rozmnožovat a přenášet své geny na jiné organizmy, mohou znečistit ekosystémy spodních vod, způsobovat u lidí i zvířat alergické reakce a pokračovat v tvorbě enzymů tam, kde je to nežádoucí.
Použití v zemědělství: jakékoli „zodolňování“ rostlin či zvířat genetickou manipulací či očkováním látkami vzniklými touto metodou může způsobovat řetězovou reakci v degeneraci virů a mutaci škodného hmyzu, a po krátkém zvýšení odolnosti zvířat či rostlin může nastoupit opačný stav naprosté ztráty imunity. Další otázkou je vytváření v podstatě nových živočišných druhů jakékoli podoby a funkce, jako by šlo o výrobní stroje a z toho vyplývající etický rozpor. U přirozených živočišných druhů můžeme řešit otázky týrání a nelidského zacházení, jak ale budeme zacházet s živočichy uměle vytvořenými s neurčitým stupněm inteligence?
Použití v lesním hospodářství: stromy geneticky pozměněné mohou mnohem rychleji růst a vázat více CO2, jedním z mála problémů je zde důsledek návratu nadměrného využívání dřeva jako paliva.
Použití v rybném hospodářství: ryby jsou geneticky pozměňovány za účelem rychlejšího růstu a odolnosti vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Je ale nepravděpodobné, že opatření, která mají tyto druhy udržet na uzavřených rybích farmách, zcela zamezí jejich úniku do řek, jezer či moří. Uniknou-li rychleji rostoucí ryby, mohou se začít křížit s divoce žijícími protějšky a jejich potomci pak mohou mít také schopnost rychlejšího růstu. Následkem toho spotřebují více potravy než přírodní typy, čehož lze dosáhnout jen na účet jiných mořských živočichů a nepředvídatelných následků.
Použití při výrobě potravin: téměř neexistují vědecké studie o dopadu geneticky pozměněných potravin na lidi či zvířata. Je již známo, že některé takto upravené plodiny (sója, kukuřice…) způsobují při dlouhodobé konzumaci (v řádu desítek let) oslabení imunitního systému člověka, a přesto se hojně pěstují a rozšiřují. Také se již objevily první případy hromadného uhynutí některých druhů motýlů z důvodu konzumace škodlivých látek produkovaných rostlinami v důsledku genetické manipulace. Je to například motýl monarcha stěhovavý, který je vybíjen jedy produkovaným listy geneticky modifikované kukuřice. Navíc tyto nové geny se již přenesly na divoce rostoucí příbuzné druhy kukuřice či řepky olejné. Některé geneticky upravené plodiny vyrábí bílkoviny, jaké jsou běžně vyráběny pouze bakteriemi, s kterými nemá lidské tělo zkušenost, a které mohou způsobovat alergie. Některé umělé rostliny jsou také rezistentní vůči antibiotikům, a existuje vážná obava, že by se tato rezistence mohla přenést na patogenní baterie a naše antibiotické léky by byly k ničemu. Navíc se touto politikou, podle mého názoru monopolního ekonomicko-průmyslového teroru, výrazně ubližuje ekonomice jižních zemí, které nemohou s přirozenými plodinami konkurovat a ztrácejí odbyt. Souvisí s tím i fakt, že je do těchto rostlin zaváděn gen Terminátor, který způsobuje, že rostlina „vraždí“ svá semena a nelze si tedy nechat část úrody k osevu, jak je to běžné v zemích třetího světa, kde zemědělci získávají až 80 procent osiva z předchozí úrody. Problém s neoznačováním potravin geneticky upravených ani není třeba připomínat. Člověk je obětí a nemá ani právo výběru.
Použití pro sanaci toxického znečištění životního prostředí: jsou vytvářeny mikroorganismy, které mají rozkládat toxické látky jako polychlorderiváty bifenylu nebo dioxiny a mají mít schopnost přežívat nejrůznější extrémní životní podmínky. Mohly by ale nahradit jiné mikroorganizmy a zasáhnout kupříkladu do potravinového řetězce nebo zhoršit úrodnost půdy či znečistit spodní vody. Mohou nás zahltit bakterie přežívající velice nízké teploty a živící se kupříkladu naftovými produkty, přičemž ještě nevíme, co všechno to může mít za následek. Jedovaté látky nemusí být rozloženy jen na CO2 a vodu, ale také na jiné jedovaté sloučeniny, jako tomu je i u některých přirozených bakterií. Genově pozměněné organizmy se také vytvářejí pro vychytávání těžkých kovů a radionuklidů. Jestli takové organizmy uniknou, mohou vychytávat těžké kovy z půdy nebo sedimentů a způsobit jejich vstup do potravinového řetězce.
Získávání biomasy, například k výrobě energie: jde například o změny genomu u zemědělských rostlin, jako jsou řepka olejná, aby produkovala olej takových vlastností, že by se hodil jako pohonná hmota anebo jako surovina pro petrochemické výrobky, kupříkladu plasty. Tady hrozí jen obecné problémy se vznikem monokultur, zmenšení rozmanitosti druhů a přenášení cizorodých, nepatřičných genů.
Patentování forem života a genového materiálu: průmysloví giganti chemické a potravinové výroby se usilovně dožadují práva na monopolní kontrolu genových zdrojů a snaží se dostat patentovou ochranu pro formy života a genový materiál. Podaří-li se to, bude moci několik málo společností, potažmo lidí, diktovat, kterých vlastností se má využívat, kdo bude mít zisk, které plodiny se budou pěstovat a v které zemi. Budou moci i zcela zadržet osivo z genově neupravených plodin, jelikož jeho distribuci již dnes velice kontrolují, a donutit zemědělce k využívání pouze osiva nových upravených rostlin. Nejhůře dopadnou malí zemědělci Jihu.
Zkoušky genového inženýrství: jsou čím dál častěji prováděny v zemích méně industrializovaných, jelikož v Americe či Evropě jsou zakázány. V důsledku odporu veřejnosti anebo proto, že v zemích Severu neobdržely oficiální schválení pro některé výtvory genového inženýrství nebo pro organizmy získané genovou manipulací, začaly některé společnosti umísťovat své výrobky genového inženýrství na trhy s méně rozvinutým průmyslem. Dělo se tak již v případě hovězího růstového hormonu BST, který způsobuje u krav mnohem vyšší produkci mléka, i když na úkor jeho zdraví. Jedna americká společnost, jmenovitě Monsanto, před schválením tohoto hormonu v Americe takto zneužívala méně rozvinuté země, konkrétněji několik latinskoamerických, afrických, východoevropských i asijských. V Evropě zatím BST schváleno nebylo.
Biologické zbraně: jsou jednou z nejhrozivějších oblastí využití genového inženýrství, a jistě byly i jednou z prvních, kde bylo této technologie využito. Možnosti jsou neskonalé. Zajímavým a děsivým detailem je, že již byla řeč i o etnických zbraních, kdy by bylo využito odlišností a náchylnosti určitých etnických skupin k některým nemocem. Jistí izraelští Židé se již před mnoha měsíci nechali slyšet, že pracují na výrobě viru, který zasáhne jen arabskou část obyvatelstva. Šlo by o dokonalé etnické čistky.
Ze zdrojů organizace Greenpeace Dalibor Novák
|
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
