...ještě než se to stane, ještě než se odehraje ta podivná událost, jejíž se stanete v podstatě nedobrovolným, většinou nepřipraveným a tedy nezasvěceným svědkem, máte nějaký čas před tím velice zvláštní, intenzivní - spíše tíživý pocit. Je to jakési napětí, které však nikde nemá žádnou vysvětlitelnou příčinu. Je to spíše něco jako neobvyklá předtucha, která vás naprosto neomylně ubezpečuje v tom, že se v brzké době nebo právě za malou chvilku odehraje něco zvláštního, něco, co se poněkud vymyká běžným reálným představám...
...Jindřiš, 20.2. 1997, po 8:00
Paní R.:
...šla jsem jako obvykle po návsi mezi 8 až 9 hodinou ráno a chystala jsem se přejít potok po lávce. Už před lávkou jsem měla podivný pocit, který ale nemohu nijak podrobněji popsat. Najednou jsem před lávkou uviděla proti sobě běžet sněhově bílého psa, kterého jsem ve vsi nikdy předtím neviděla. Ale to by konečně nebylo zas nic tak divného, někdo ho mohl přivézt, nebo se snad mohl někomu zaběhnout. Ale asi 2 m před lávkou se krajina kolem mě úplně proměnila a jak jsem se dostala na lávku, ocitla jsem se úplně někde jinde. Všude kolem mě se rozlévala voda, jen v místech, kde dnes stojí kostel, stálo jiné stavení, které mi připomínalo jakousi bílou kapli, ale bylo trochu dál a jakoby na ostrůvku, který byl celý obklopen vodou. I lávka, na které jsem stála, se změnila - byla dřevěná, s dřevěným zábradlím z překřížených polen. Zastavila jsem se uprostřed lávky. Nebyla jsem schopna si uvědomit, jak dlouho jsem tam stála a pozorovala to neobvyklé divadlo. Pak se pomalu začaly vynořovat z tohoto živého obrazu stromy na protější straně lávky a obraz cizí krajiny se postupně změnil zpět - v důvěrně známou scenérii.
Je téměř pravidlem, že v okolí místa, kde se odehraje „něco takového“, bývají mnohokrát zaznamenány různé paranormální jevy, zejména častý výskyt fenoménu UFO. Ani tento případ, podle poznatků jindřichohradeckého výzkumníka V. Moravce ze společnosti SIRIUS, který tuto událost zkoumal, se v tomto směru nijak neodlišuje.
Stejně tak je na tom další aspekt – buď je to přítomnost sněhobíle nebo černě zbarveného zvířete, často se jedná o psa, černého havrana, bílého nebo černého koně, máte pocit, jako by v tom okamžiku někdo vypnul zvuk a nebo vnímáte jen jakýsi hukot a v některých, těch lepších případech, slyšíte z dálky jakousi neznámou, ale velice podmanivou hudbu:
... šel jsem tehdy lesem a procházel jsem místa, která mi byla naprosto důvěrně známá. Občas v těch místech běhávám, nebo jdu na procházku. Vím jen, že tehdy jsem byl v jakémsi očekávání něčeho, ale vůbec nemám potuchy jako co to mělo být, byl jsem v takovém nezvyklém napětí a nevěděl jsem proč, neznal jsem důvod. No a pak se to stalo! Tam, kde to důvěrně znám, byla najednou taková divná krajina se skálami, jako kdyby tam někdo postavil „živé“ kulisy. Samozřejmě jsem okamžitě věděl, že to tam nemá co dělat. Ještě si vlastně pamatuji, že těsně před tím než se to stalo, jsem zaslechl jakoby z dálky takovou podivnou, ale docela líbivou hudbu. Viděl jsem také nějakého černého havrana, teda myslím si, že to byl havran..., ten do té divné krajiny pořád nalétával, jakoby mě tam snad lákal, abych sešel z lesní cesty a vstoupil tam. To jsem však neudělal, nevím, snad jsem se bál, že se pak stane něco nepříjemného, a tak jsem šel po cestě dál tak dlouho, až se mi to ztratilo z dohledu někde za stromy. Po chvilce rychlé chůze mi to však nedalo a protože ze mne spadlo to podivné napětí, tak jsem se rozhodl, že se tam vrátím a celé věci přijdu na kloub. Když jsem se však přiblížil zhruba do těch míst, kde ta „záhadná krajina“ měla být, už jsem tam nic takového neviděl. Všechno tam vypadalo úplně normálně, tak jako vždycky předtím. Rozhodně netrpím žádnými halucinacemi, jsem přesvědčený o tom, že tam reálně něco bylo a pak to zmizelo. Od té doby , když se objevím v blízkosti toho místa, mám sem tam, ne vždy, takový divný pocit, ale už nikdy jsem nic takového nespatřil. /pan S. Benešovsko/
Nejedná se o ojedinělý případ, existuje mnoho podobných svědectví, které se velice nápadně shodují právě v již zmíněných aspektech, jednotlivé události jsou jakoby „ušity“ podle stejného scénáře. To, že se odehrávají na různých místech, v různém čase a různým zcela duševně zdravým lidem, kteří absolutně nemají potuchy, že se stalo někomu něco podobného, může být určitým důkazem toho, že se nejedná o žádné halucinace nebo jakýsi projev náhlé psychické poruchy. Ale, existují také svým způsobem možná opodstatněná tvrzení, že právě psychická porucha nebo i dlouhodobější duševní nemoc mohou být tím mostem, který nám zajistí spojení s „jinou realitou“...jistě by se to dalo slušně rozvést - přes metafyzické poznatky východních mágů bychom se tak dostali třeba k experimentům západních dobrodruhů s LSD a holotropním dýcháním nebo také k více či méně důvěryhodným informacím, týkajícím se špinavých a nemorálních experimentů západního vojenskoprůmyslového komplexu. Ale! ...ale přejděme raději k dalším zajímavým případům...
...Plasy, květen 1998
Jedné květnové soboty v roce l998 odpoledne pracovala paní M. na zahrádce, která se svažuje k velké louce v blízkosti Plas. :
"Po chvíli jsem si sedla, abych si odpočinula, a jak jsem zvedla hlavu, uviděla jsem na louce pod sebou shromažďovat se nějaké lidi, jako na bitvu, měli na sobě nějaké dlouhé hábity až na zem, cihlové barvy. Nejdřív jsem si myslela, že se jedná o nějaké představení, v Plasích se někdy pořádají vystoupení historického šermu, ale na úplně jiném místě. Pořád jsem čekala, kdy se objeví nějaké obecenstvo. Jedna skupina šla směrem od města a proti nim stálo druhé mužstvo, které ale bylo stejně oděno. Tato druhá skupina přibývala pořád po dvou mužích, ale nevím odkud přicházeli – prostě se tam z ničeho nic objevili. Když byly obě skupiny jakoby připraveny k boji, rozběhly se proti sobě a začaly bojovat. Chvíli měli převahu jedni, poté zase druzí. Ten boj jsem velice prožívala, pořád jsem si ještě říkala, , že se jedná jen o nějaké představení, ale nějak jsem cítila, že je to skutečný boj a byla jsem zvědavá, jak to dopadne, jak to bude pokračovat ."
...tolik svědectví paní M. z Plas, které ihned po události zapsal její vnuk. Členové rodiny nám ještě sdělili, že ten den přiběhla babička ze zahrádky na svůj věk (9O let) velice rychle a byla celá vyděšená, křičela na ně aby se šli také podívat, co se tam dole děje. Když tam ale přišli, nebylo po vojsku ani stopy. Prostě najednou celá scenérie zmizela a nebo se celé vojsko jenom propadlo někam do země!
Mohli bychom, vzhledem k věku paní M. diskutovat o důvěryhodnosti tohoto svědectví, ale ani tento případ nepřináší nic ojedinělého, stává se lidem různého věku a na odlišných místech. Pokud se jedná o jakési vojsko, bitvu nebo jinou scenérii z minulosti, pak se většinou podaří skutečně vypátrat, kdy se mělo na daném místě něco takového odehrát. Pokud se tedy něco takového podaří, je podle mnoha teorií možné uvažovat o jakési časoprostorové projekci - snad o jakési „časové nakouknutí“ do „našeho“ paralelního světa. V případě paní M. se nám nepodařilo objevit zatím žádné historické paralely...
Případ strážného anděla
Pan S.P. z Plzně si v dobách rozvinutého socialismu pořídil a dal dohromady starší automobil - veterána - a jednou v létě se rozhodl, že ho vyzkouší a projede s ním delší cestu. Jeho rodina byla v té době již na dovolené u jedné přehrady na Moravě a tak tam chtěl za nimi tímto vozem dojet:
" Cesta mi ubíhala bez problémů. Už bylo odpoledne a já najednou uviděl u silnice stopovat nějakou dívku, vypadala jako nějaká studentka. Moc se v módě nevyznám, ale tehdy se nosily minisukně - jenže tahle dívka měla na sobě sukni dlouhou a vůbec byla oblečená hodně nemoderně, pokud to mohu posoudit. Ale byla sympatická, tak jsem jí zastavil a jeli jsme dál. Neměla s sebou skoro nic, žádnou tašku, jenom starou krabici od karlovarských oplatek a v ní měla hroznové víno - nádherné, veliké bobule. Tehdy byl problém něco takového koupit a tak jsem se jí ptal, kde to víno sehnala. Ona jen řekla, že když se to umí, tak to jde. Dala mi taky ty hrozny párkrát ochutnat - bylo to výborné. Jeli jsme dál a povídali si, ona říkala, že studuje v Praze, mám dojem, že říkala něco o filosofii. Také si pochvalovala moje auto, jak je pěkné a dobře jezdí, myslel jsem si, že si dělá trochu legraci. Už byl skoro večer, ale ještě bylo světlo, měli jsme projíždět jedním městem, když mě poprosila, jestli bych se nestavil u jejího strýce, který tady má vilu a je klenotníkem, ona že má rozbitý prstýnek, že mu ho dá na spravení a hned zase půjde. Nepospíchal jsem zas tak moc, takže jsem jí vyhověl. Zajel jsem na okraj města, kde mi ukázala na jeden dům. Zastavil jsem před ním a dívka řekla, abych počkal, že se za chvíli vrátí. Krabičku nechala v autě, už byla prázdná. Viděl jsem ji, jak vstoupila do domu, seděl jsem zatím v autě a čekal jsem, kdy se vrátí. Uběhlo čtvrt hodiny, dívka nikde. Asi se zapovídala, myslel jsem si. Uběhla hodina, už jsem byl naštvaný, že se nevrací, zdálo se mi to čekání dlouhé, tak jsem vyšel z auta a zazvonil u domu, abych se dověděl, jestli vůbec se mnou pojede dál. Z okna vyhlédla nějaká paní a podezřívavě se mě ptala, co tam chci. Řekl jsem jí, že čekám na její příbuznou, která před hodinou vešla do domu. Paní kroutila hlavou a řekla mi, že rozhodně nikdo cizí do domu nevstoupil. Že už mě pozoruje hodinu, že jsem sám přijel před dům a že jim pořád koukám do oken a na dveře a že se bojí, co jsem zač. Nevěřil jsem vlastním uším, vždyť nejsem blázen, holku jsem tam přivezl, mluvil jsem s ní, i krabici mi tam nechala - to je asi blázen ta ženská. Snažil jsem se jí vysvětlit, co se stalo, že mi dívka říkala o strýčkovi - klenotníkovi a o svém rozbitém prstýnku. Teprve potom mě paní přestala podezřívat a mít mě za zloděje. Víte, řekla mi, teď vám už trochu věřím, protože tady opravdu bývalo klenotnictví, ale to bylo dávno, někdy před válkou. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Že bych byl svezl ducha? Pane jo! Ale na to se mi zdála ta dívka příliš skutečná a co teprve to hroznové víno, které jsem jedl. Rozloučil jsem se s paní, které to asi také vrtalo hlavou a jel jsem dál, za svou rodinou. Jenže po několika okamžicích mi vypověděly službu brzdy. Naštěstí na této silnici byl mírný protisvah, takže se mi podařilo zastavit bez nějaké úhony. Když jsem o tom zážitku později přemýšlel, vzpomněl jsem si, že kdybych nebyl vzal dívku do auta a neodbočil z předem vytyčené trasy, že by se mi malér s brzdami přihodil na silnici, která končila prudkým svahem - a tam bych byl těžko zastavoval a že by asi ta cesta skončila pěkným průšvihem. Po tajemné stopařce mi zbyla jen ta krabice od lázeňských oplatků a spousta otázek - co to bylo za bytost? Objevila se v mém životě jenom proto, aby mi zachránila život? Byl to můj anděl strážný?
(ukázka z připravovaného souboru „Akta X společnosti Sirius“, jenž snad brzy vyjde formou speciálu Magazínu záhad v nakladatelství Ivo Železného)
Petr Novák SIRIUS ´99
|
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
