Když jsem asi před dvěma lety psal tento (dosud nepublikovaný) článek, ještě jsem neměl přečtené Celestinské proroctví a jiné knihy, které mi upřesnily záležitosti energií, potřeby skutečné přírody, astrálních cest či jiných atributů duchovní cesty. Ne, že bych neměl slušné povědomí o nových poznáních tohoto druhu, ale neměl jsem klíč, který by mi k nim otevřel cestu. Tímto klíčem se mi staly Redfieldovy knihy. Ale to již odbočuji. Snažím se vám říci, že z těchto důvodů a také z důvodu přílišné a agresivní skepse mého okolí vůči počítačům a Internetu jsem možná poněkud nadsadil schopnosti počítačů nahradit člověku realitu. Nicméně nic jiného se zásadně nemění a vše je stále stejně aktuální. Zapřemýšleli jste také někdy nad tím, jak bude vypadat váš den za nějakých deset, dvacet let v souvislosti s počítači?
Počítače, média & lidé
malé zamyšlení nad sociální stránkou věci
Počítače od doby svého vzniku nezvratně a k nepoznání změnily náš život. Ať už patříte mezi jejich přímé uživatele či se od nich držíte co nejdále, jejich vliv je nepopíratelný. Změnily všechny odvětví lidské činnosti, od matematicko-vědecké, přes veškerou úřední činnost, elektroinženýrství či lékařství, až po obyčejné placení v obchodech a bankovní transakce. Počítače však změnily a stále velice silně a rychle mění i oblast zábavy, komunikace a médií – a tím i náš společenský život. To, do jaké míry se tak děje, jasně ukazují ostré výstupy mnohých prostých lidí hlásajících jakýsi společensko-kulturní armagedon a módní „odosobňování společnosti“, stejně tak jako zaujaté výkřiky vášnivých počítačových fanoušků, elektronických vizionářů a potenciálních kyborgů. Nehodlám tady dělat chvalozpěvy na jednu či druhou stranu, ačkoli se přiznám, že budoucnost s počítači nevidím tak černě, jak to dnes většina lidí alibisticky pro svůj duševní klid a z šoku nad změnami, které jim počítače přinesly, často tvrdí. Počítače jsou tu pro člověka a budou vždy přizpůsobovány zase jen člověku. Jako všechno jsou ale také dvousečnou zbraní a jejich účinek zase závisí jen na tom, kdo je ovládá. Chtěl bych se tady pokud možno objektivně zamyslet nad tím, jak počítače ovlivňují a v blízké budoucnosti mohou ovlivnit naše sociální soužití a způsob života jako takový. Nehodlám však rozebírat rozmanité sociální skupiny vznikající okolo počítačů, jelikož si myslím, že se zas tak o mnoho neliší od jiných zájmových skupin, a zaměřím se spíše na přímé působení počítače na člověka.
Celé téma vlivu počítačů na člověka a svět médií bych rozdělil na tři dle mého názoru nejdůležitější okruhy:
1) styl života a jeho změny v souvislosti s počítači
2) zábava a virtuální realita
3) Internet a komunikace.
V prvním okruhu se nebudu zabývat malichernými pohledy na počítače jako zdroje špatného stylu života. Nehodlám spílat na skutečnost, že mnoho lidí sedí v práci před monitorem a mnoho hodin dělají monotónní práci, aby pak přišli domů, zasedli znovu ke svému PC a hraním her či interaktivních filmů strávili zbytek času. To proto, že i kdyby žádná výpočetní technika neexistovala, tito lidé by v práci trávili čas nad stejnou monotónní prací, zavaleni pro změnu hordami papíru, a se zapatlanými prsty od pásky psacího stroje by se stejným způsobem vraceli domů, kde by místo přece jen trochu inteligentnější a individuálnější počítačové zábavy usedli před televizor, nebo si našli jiný únik a zábavu. Rád bych ale naopak upozornil na změny životního stylu, které u nás sice ještě nejsou tak rozšířené, ale v budoucnosti nás také čekají. Obzvláště ve Spojených státech amerických se nyní velice rozšiřuje nový způsob života, který bych nenazval poetičtěji, než „práce doma“. Mnoho lidí je již dnes zaměstnáno jako počítačoví pracovníci, normální zaměstnaneckou smlouvou, avšak s tím rozdílem, že nevykonávají každé ráno nepříjemnou a dlouhou cestu na nějaké pracoviště, kde by chtě nechtě, pracujíc nepracujíc, museli strávit určitý počet hodin, odloučení od rodiny a naopak „přivázaní“ k často nesnášeným kolegům. Jistě mi každý dá za pravdu, že toto je největší změna stylu života v souvislosti s počítači. Chce to samozřejmě trochu více odpovědnosti v přístupu k práci a lepší organizační schopnosti, ale možnost být stále doma, uspořádat si denní plán jakkoli se vám zlíbí a možnost být více v kontaktu se všemi lidmi, s kterými chcete být, jistě stojí za to. Případy lenochů a lidí od rodiny spíše utíkajících samozřejmě nepočítám, je ale pravda, že takovýto životní styl mnohé donutí vzít život více do vlastních rukou a přehodnotit ho, a naopak neumožní nechat se vtáhnout do nějakého předem vnějšími vlivy daného bezmyšlenkovitého režimu, vytvářejícího iluzi nezodpovědnosti za svůj vlastní život.
Dalším opomíjeným aspektem existence počítačů a Internetu je i funkce přítele a způsobu komunikace s okolním světem pro lidi nějakým způsobem odtržené od světa, ať už to jsou osamocení, psychicky slabí či fyzicky postižení lidé, kteří z nějakého důvodu nemají dostatečný kontakt se světem. Těm pak může být počítač nejen prostředkem komunikace, ale i přítelem, který má na ně vždy čas.
Velmi významnou součástí existence počítačů je interaktivní zábava. Jde především o konec pasivity oproti televizní zábavě. Člověk může skrze ní získávat mnohé zkušenosti, byť dnes ještě nepříliš využitelné. Rozvíjí fantazii, cvičí mysl, reakce a komunikaci, může vzdělávat. Psychologická stránka je zde velice významná, jde o velký rozvoj duše oproti pasivnímu „hltání“ televize. Nabízí i přímou komunikaci prostřednictví virtuální reality, ať už textově, zvukově, obrazově či hmatově v prostoru skrze opravdovou virtuální realitu při plném ponoření. Zdá se, že od hraní v lese, rekreace a turismu se přes sezení u monitorů vracíme opět k té samé aktivní zábavě, u které jsme začali, tentokrát však v neskutečných světech, při neomezených možnostech a s fyzickým bezpečím. Je to však skutečně tak skvělé? Na plnou virtuální realitu pro každého si budeme muset ještě chvíli počkat, ačkoli víme s jistotou, že přijde. První pochyby z takové zábavy a způsobu života však přicházejí v bohaté míře již v souvislosti se současnou počítačovou zábavou. Asi nejčastější námitkou je tzv. návykovost a dlouhodobé odtržení od okolního světa. Neviděl bych to tak černě, a myslím si, že k iracionalitě a neobjektivního vidění světa v důsledku tohoto „odtržení“ by mohlo docházet jen u lidí, kteří mají k iracionálnímu chování předem špatné psychologické předpoklady. Ještě nikdy jsem však neslyšel o případu, kdy by někdo z popudu hry popadl rotační kulomet či raketomet a začal zabíjet nevinné kolemjdoucí, ani o případu, že by někdo vstal od počítače a začal tvrdit, že žije mezi Šmouly, nebo že den má deset hodin. Jsem přesvědčený, že síla reality a touha člověka po významu jeho činnosti je natolik silná, že se nikdy nestane, že by ho virtuální realita v jakékoli podobě uspokojila natolik, že by rezignoval na tu skutečnou. Je to nesmysl a lidská přirozenost naopak zaručí čím dál menší význam virtuální reality a bude ji využívat především pro praktické účely a relaxaci. Člověk nemůže žít bez osobního kontaktu s dalšími lidmi a skutečnou realitou, životu potřebuje dát význam a je jeho podstatou poznávat skutečný svět. Vidění člověka jako oběti neskutečné reality je pouhou utopií a můžeme zde vidět zřetelnou analogii k reakcím lidí v dobách, kdy začínal film či televize. Je tu ta samá nadměrná působnost nového média a iracionální reakce na ni, stejně jako hlásání zkázy světa a podceňování schopnosti člověka rozlišovat skutečnost od iluze a přizpůsobit se. Jako ve všem si člověk zvykne a našim pošetilým obavám se bude smát jako reakcím afrických divochů na fotoaparát.
Poslední a snad nejvýznamnější oblastí vlivu počítačů je Internet a komunikace. S Internetem se úzce váží slova jako nekontrolovatelnost, rozlehlost, nedůvěryhodnost a nedostatečná bezpečnost. Všechna negativa jsou ale zároveň pozitivy, protože zaručují demokracii a znemožňují přímé vládnutí jedné autority. Dobrodiní, jaké bylo prokázáno lidem tím, že se Internet stal veřejnou, svobodnou, bezplatnou a decentralizovanou záležitostí, bylo jaksi neúmyslné. Předchůdce Internetu, Arpanet, byl totiž koncipován jako vojenský projekt, určený vojenským, vládním a úzce vědeckým institucím, který měl být především bezpečným, a proto decentralizovaným a najednou nezničitelným a nekontrolovatelným. Z vlastního strachu či rozumu se tak zakladatelé sami vzdali bezprostřední kontroly nad monstrem, které vzniklo jen jako neplánovaný důsledek počítačové revoluce. S tím ale také souvisí nedostatečná chráněnost před vpády cizích uživatelů. Tzv. hackeři tak dnes na vztek všem nafoukaným mocnářům, kteří si myslí, že mají v rukou celý svět a strašně se bojí, že se jednou lidé dozví o jejich zločinech, vcelku bez problémů a téměř denně vnikají do nejtajnějších databází světa, u kterých by se přece jen očekávala větší bezpečnost. Nikdo ze zakladatelů Internetu a počítačových databází tajných úřadů totiž ve své době zkrátka netušil, že stroje, o kterých si sám ani nesnil, bude mít jednou skoro každý. Nemá-li tak ani nejtajnější agentura jistotu soukromí, omezují se tak zákonitě možnosti utajování, lží a koncentrace moci v důsledku propagandistického ovládání toku informací. Čeká nás tedy lepší svět? S nečekaným rozvojem informačních technologií asi ano, ale vzhledem k jeho náhlosti nás ještě čeká těžká revoluční doba. Nesmíme ale zapomínat na chaos, který vzniká velkou neutříděností, častou nedůvěryhodností a hlavně rozlehlostí Internetu, který zase dává možnost nového ovládání světa skrze něj. Nic nemá jen jednu tvář a i Internet se stal záhy obrovským prostorem pro zločin.
Co ale Internet představuje jako médium? Říká se, že v něm najdeme většinu lidských vědomostí. Je knihovnou, komunikačním kanálem a především médiem, které je kombinací všech typů dosavadních médií, rozšířený o další nové možnosti. Najdeme zde všemožné spisy, časopisy, noviny, zvukové záznamy či videozáznamy, včetně přímého televizního či rozhlasového přenosu a nekonečné množství soukromých zájmových stránek. Internet v podstatě supluje všechna existující média, a s trochou nadsázky můžeme říct, že brzy nebude existovat nic jiného, lépe řečeno, že většina současných médií bude existovat jen skrze univerzální síť Internetu. Revoluční záležitostí je zde nejen přístupnost pro každého a možnost okamžitého zaktuálnění, ale především možnost ukládání a přenosu informací, včetně jejich prakticky neomezeného uchování. Těžce byste získávali záznam již odvysílaného televizního pořadu. Hlavní výhoda psaného textu, totiž stálá možnost návratu k přečteným informacím, je zde zachována i u zvuku a obrazu. Kombinací všech typů komunikace se zde uplatňuje organizace v ploše, čase i prostoru, a jak optická, tak akustická koncepce obsahu. Dalšími výhodami Internetu je veliká levnost a již zmíněná, byť ne vždy využívaná možnost okamžité aktualizace. Velice vylepšená je i otázka zpětné reakce, jelikož tvůrcové Internetových stránek zpravidla dávají možnost ihned napsat svůj dotaz či kritiku pomocí bezplatné a pohotové elektronické pošty.
Pomalu nastupuje období, kdy člověk již nebude závislý na předem daném televizním nebo jiném informačním či zábavním programu. Každý si bude moci vytvořit vlastní zábavní program a vybrat si automatický přísun těch zpráv, které ho skutečně zajímají. Tak, jak se celý svět přes Internet stává jednou velkou rodinou, tak se opět díky němu bude i odlučovat. Ztratí se současný způsob života, ve kterém přeci jenom všichni sledují stejné televizní pořady a jsou ovlivňováni stejnými zprávami. Společná zábava se soustředí na narůstající počet přímých přenosů, jejichž význam tak velice vzroste, a tak se čím dál více lidí bude scházet na masových setkáních prostřednictvím počítačů. Přátelé si pak nebudou povídat o tom, co zrovna bylo včera v televizi, ale o tom, co se včera skutečně stalo a kde byli.
Vraťme se ale k tomu, co nám Internetová síť dává již dnes. Je to velké zjednodušování práce a komunikace. Můžeme se spojit téměř s kýmkoli, kdekoli a kdykoli, a to i skupinově. Dnes se to ještě zdaleka netýká všech a společným Internetovým setkáním s pomocí obrazového spojení ještě říkáme vznešeně – videokonference. Nebude ale trvat dlouho, a bude to nejběžnější způsob dálkové komunikace mezi lidmi. Velmi často jsou počítače také kritizované jako katalyzátory odosobňování a je jim přičítáno omezování kontaktů mezi lidmi. Skutečnost je ale s rostoucím rozšiřováním Internetu opačná. Vždyť kdy jsme měli tak široké možnosti komunikace, než nyní, s možností přímého přenosu obrazu po Internetu? Videofon umožňuje o poznání bližší kontakt a bohatší komunikaci, než obyčejné telefonování, které je v porovnání dosti neosobní a napůl anonymní. Dále je tu tzv. chatování, které také komunikaci rozšířilo, pokud ne po kvalitativní, tak alespoň kvantitativní stránce, a umožnilo vzniknout neobvyklým sociálním skupinám, které se ale neomezují jen na přátelství „po modemu“. Nesmím opomenout ani e-mail neboli elektronickou poštu. Nádherná rychlost takové komunikace je nenahraditelná. Opět musím podotknout, že je mezi námi mnoho konzervativních lidí, kteří by s troškou nadsázky mohli šťastně žít v pravěku, a o jejichž upřímnosti při tvrzení, že jim bude tolik chybět osobní kontakt s pošťačkou, poněkud pochybuji. Já bych dal mnohem větší přednost jednomu kliknutí a jistotě, že za několik sekund či minut adresát dopis obdrží. Pak už mohu buď čekat na brzkou odpověď, nebo jít například někoho navštívit, a budu mnohem spokojenější, než kdybych musel jít na poštu, vystát frontu u okénka s nepříjemnou pošťačkou, zaplatit a čekat několik dnů i týdnů, než poničená zásilka dojde do schránky anebo se ztratí. Tak si občas říkám, že si vůbec nevážíme toho, co máme, i když v naší republice by bylo asi na místě spíše říct „budeme mít“. Co by ale za takovéto možnosti dali naši předci! Počítače, ať už si to uvědomujeme nebo ne, šetří mnoha způsoby čas na zábavu a osobní kontakt. Přináší tak pomalu, ale jistě možnost více se věnovat ostatním a dává podmínky pro skupinový život. Bohužel se to příliš netýká nových skupin přátel, vzniklých skrze síť napříč kontinenty.
To je ale také velmi důležitý důsledek elektronického propojování světa. Někoho se to týká již dnes, někoho možná až za deset let, ale Internet se stal velmi významným prostředníkem získávání přátel, pracovních kolegů či životních partnerů. Stále zřetelněji se rýsuje perspektiva určité pospolitosti světa jako jedné velké lidské rodiny. Dalo by se říct, že tyto změny přináší i konec osamělosti a ztracenosti jednotlivce.
Po připomenutí několika nejzajímavějších aspektů existence počítačů a celosvětové sítě Internet je jistě každému jasné, že změny, které výpočetní technika způsobila, nejsou zdaleka definitivní, a že revoluce v sociálním světě je přinejmenším taková, jako ve světě technickém. A není nezajímavé uvědomit si, jak jsme z fascinace nad novými technologiemi a vědeckofantastického vyhlížení budoucnosti přešli do postupného a poměrně smířeného vývoje a očekávání předem známé jistoty. Ačkoli je tento vývoj v poměru k celkovému vývoji lidstva neuvěřitelně rychlý, bereme ho již s naprostou samozřejmostí, a na fascinující změny a technologie, s kterými se budeme v příštích desetiletích nepřetržitě stýkat, jsme si v podstatě zvykli i přesto, že ještě zdaleka nejsou tak rozšířené.
Dalibor Novák
|
KONFERENCE
DISKUSE
AKTUALITY
ODKAZY
KNIHY
