Všechna práva vyhrazena (c) 2001 Záhady.cz (DataLite spol.s r.o.). Doslovné ani částečně přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele - společnosti DataLite spol.s r.o.
Magická procházka Kutnou Horou

Kutná Hora patří k nejkrásnějším českým městům. Kdo by neznal její dominantu - chrám sv. Barbory. Její věhlas, sláva i bohatství byly založeny na objevu stříbra, který podle pověsti učinil mnich jménem Antonín z nedalekého kláštera v Sedleci. Čirou náhodou objevil tři stříbrné pruty vyčnívající ze země. Antoním běžel ihned informovat opata svého kláštera. Aby objevné stříbro neobjevil někdo nepovolaný, přikryl místo nálezu svou mnišskou kutnou. Odtud se prý vzal název Kutná Hora.

I když se zdá být pravděpodobnější, že název města je od slova kutat, má tato pověst jistě své kouzlo. Svým způsobem je zajímavé, že stříbro objevil mnich, tedy osoba zabývající se věcmi duchovními, spíše než materiálními statky (alespoň v tom ideálním případě). Jako by pověst předurčila jeden z mnoha osudů města, které se stalo cílem nejen mnoha stříbrokopů a hledačů drahých kovů, ale také těch, kteří hledali zlato filosofické, tedy alchymistů. Podle středověké tradice žily minerály, horniny, a tedy i kovy svým vlastním životem. Rodily, žily a umíraly. Mohly se i vyvíjet, od těch méně ušlechtilých, k nimž patřilo např. železo či olovo, až po ty ušlechtilé, mezi něž patřilo stříbro a samozřejmě i kov nejušlechtilejší - zlato, které bylo až do roku 1300, kdy byla objevena lučavka královská, považováno za kov nesmrtelný. Jsme-li obeznámeni s těmito idejemi, není divu, že se Kutná Hora stala vítaným místem mnoha alchymistů. Byla místem, kde se nacházel jeden z nejušlechtilejších kovů. Co když se právě zde nachází ona Prima materia (prvotní hmota) tolik potřebná k výrobě filosofického kamene?

Genius loci
Kutná Hora je bezesporu magickým místem nejen tím, že zde působil mnohý alchymista. Na každém kroku zde narazíte na pozůstatky staré esoterní tradice. Už při výstavbě Kutné Hory byly vzaty do úvahy souvislosti mezi mikrokosmem a makrokosmem, a město se tak stalo průsečíkem času a prostoru. Osu města tvoří tři kostely. Sv. Barbora, Sv. Jakub a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Od svatého Jakuba ke svaté Barboře je to přesně 420 metrů, stejná vzdálenost je i mezi svatým Jakubem a kostelem Panny Marie. Zde však urbanistická zvláštnost města nekončí. Svátky tří světců, kteří jsou patrony zmíněných kostelů, dělí rok na tři stejné úseky cca po 120 dnech. Sv. Barbora (4. 12.) - Stětí sv. Jakuba (24. 3.) - Nanebezvetí Panny Marie (14. 8.). Průnik času s prostorem. Mystický řád světa je propojen s tím pozemským. Architektura je odrazem božského řádu světa. Ke dvěma úrovním - nebeské a pozemské - je však připojena třetí. Podzemní systém chodeb a štol. Kutná Hora je tedy modelem tří světů. Město postavené podle esoterních zákonitostí. Na soustavu tří sakrálních staveb navazovaly i tři stavby světské, které patří k významným dominantám města: Vlašský dvůr, Hrádek a dům Sankturinovský. Všechny tři stavby měly kapli a věžičku. Patřily tedy k nepřehlédnutelným stavbám. Dr. Jan Kruml z městského magistrátu ve Vídni, který se zabýval urbanistickými souvislostmi mezi kutnohorským mikrokosmem a makrokosmem, podotkl, že toto členění mělo kromě jiného sloužit ke snazší orientaci v bludišti středověkých uliček. Pokud člověk tyto souvislosti znal, nepotřeboval žádnou mapu.
Milovník Fulcanelliho Tajemství katedrál a Příbytků filosofů, může nalézt v Kutné Hoře mnohou analogii.

Příbytek filosofů
Na zadní straně Sankturinovského domu, ve věži, se zřejmě nacházela alchymická laboratoř. Tradovalo se, že snad měla patřit synu krále dvojího lidu, Hynkovi z Poděbrad, který se podle všeho o alchymii živě zajímal. Zda v laboratoři pracoval Hynek z Poděbrad, se historicky prokázat nepodařilo. O tom, že vlastníkem alchymista byl, vypovídá nádherná výzdoba stropu. Osmicípý květ tvoří základ ornamentu, z něhož vybíhá čtyřiadvacet paprsků. Tolik má den hodin, tolik sedí starců kolem Kristova trůnu. Erb majitele domu, uprostřed tohoto mystického schématu, snad vypovídá o přání majitele domu, být povýšen nejen v tomto pomíjivém světě, ale dosáhnout duchovního šlechtictví na věčnosti. Alchymisté se řídili heslem ora et labora (z lat. modli se a pracuj). Víra a modlitba byly nedílnou součástí jejich práce. Duchovní rozměr byl propojen s tím fyzickým. Místnost z bohatou výzdobou tedy s největší pravděpodobností byla právě oratoří, neboli modlitebnou, místností určenou k rozjímání nejen nad alchymickým dílem, ale i nad sebou samým. Laboratoř se nacházela přesně pod touto oratoří, jak dosvědčuje odtokový žlábek na kapaliny...
Právě v těchto prostorách by mělo být zřízeno alchymistické muzeum.
Hynek z Poděbrad nebyl jediným alchymistou, jehož osud je spojen s Kutnou Horou. Další zajímavou osobností je kutnohorský rodák, syn Doroty Dačické z Heslova, Daniel Stolcius (1597-1644). Při svém akademickém putování navštěvoval ty nejváženější muže své doby a vskutku zasvěcence. Za všechny jmenujme rosekruciána a alchymistu Fludda či Cornelia Drebbela (1572-1633). Drebbel není pozoruhodný jen svými alchymistickými aktivitami. Jako první uvažoval o látce, která podporuje hoření a život a jež je obsažena ve vzduchu. Pokoušel se tedy dávno před objevem chemických prvků definovat kyslík. Je také autorem první ponorky. Existují spekulace, že právě posádka této ponorky měla být zásobována čistým kyslíkem. Je zřejmé, že alchymie jako taková není rozhodně záležitostí romantiků a snílků, ale že byla na prahu mnoha významných objevů. Jak jinak si vysvětlit, že devadesát procent pozůstalosti významného mechanistického fyzika Isaaca Newtona, sestávalo z alchymických rukopisů? V tom případě by fyzikální zájmy tohoto slavného Angličana byly pouhým střípkem z rozsáhlých aktivit.
Felix Achille de la Cámara
Ani v dobách pozdějších nepřestal magický genius loci přitahovat nepokojné duchy a adepty okultních nauk. K těm nejvýraznějším patřil Felix Achille de la Cámara. Pokračovatel starobylého šlechtického rodu se narodil roku 1897 v Kutné Hoře. Během studií na gymnáziu se po vypuknutí první světové války jako sedmnáctiletý přihlásil do řad rakousko-uherské armády. Byl vyznamenán německým Železným křížem, třemi rakouskými řády a medailí za statečnost. Po skončení války odmítl demobilizovat a organizoval jednotku k boji proti rudým gardám v Maďarsku. Jeho bytostný odpor k bolševismu vysvětluje i podporu Frankova režimu ve Španělsku i Cámarův vstup do Národní obce fašistické v dubnu 1926. V období protektorátu se stal říšským státním občanem a členem SA. Dochovala se svědectví, že ačkoli byl přesvědčeným fašistou, nikdy nikoho neudal. Mnohdy dokonce varoval před hrozící perzekucí.
8. 5., v době Pražského povstání, byl gardisty, kteří se báli, že je ozbrojen a že se bude bránit, vylákán na chodbu a zatčen. Poté ho odvlekli kamsi na Kampu a zaživa upálili. Tím jeho životní pouť končí. O jeho hermetických snahách máme pouze sporé zprávy. Profesor Nakonečný ve svém Novodobém českém hermetismu uvádí, že se spolu s Arvédem Smíchovským a carským kapitánem Muchinem účastnil magických operací ve sklepení domu u Zlaté lodi na Klárově. Jeho dědeček se prý stýkal se samotným Cagliostrem, o němž Cámara napsal knihu (1922). Cámara hájil tezi, že Pravý Cagliostro byl skutečným Velkým Koptou a zakladatelem egyptského esoterického svobodného zednářství. Velmi ostře rozlišoval mezi politicky a esoterně orientovaným svobodným zednářstvím. Bohužel nikdy nenapsal k tomuto tématu obsáhlejší spis.
Jak je patrné z výše uvedeného, Praha není jediným magickým městem České kotliny.