| Kdo je to...? |
| Nejdříve si uvedeme některá zajímavá pozorování z poslední doby, která mají určité shodné prvky: Dne 12.2.1997 vyšel pan V. O. ráno v 6.15 z budovy rozhledny Svatoboru nad Sušicí, kde byl ubytován. Na parkovišti uviděl před sebou 3 štíhlé postavy 2,5 m vysoké, jasně bíle svítící s černýma očima. Svědek nám řekl: "Bylo to tak zvláštní, že jsem si v první chvíli myslel, že jsou to osvětlené stromy. Když mě ty bytosti zpozorovaly, že se na ně dívám, zastavily se a já jsem slyšel zvuk, jako když se zrychlí nahrávka na magnetofonu. Dostal jsem velký strach a rychle jsem se vrátil zpátky do budovy. Ale protože jsem spěchal do práce, asi tak za lO minut jsem vyšel opět ven, ale bytosti již tam nebyly. Rychle jsem nastartoval auto a sjížděl dolů ze Svatoboru, i když za sebou jsem ještě viděl nějakou podivnou záři." Po bytostech zůstaly otisky ve sněhu, které svědek později vyfotografoval. Tyto bytosti pozoroval ten den ještě jeden svědek. Pan V.O. na celý zážitek velmi nerad vzpomíná a při jeho líčení má stejně nepříjemný pocit jako tehdy, kdy se setkal s cizími bytostmi tváří v tvář. Tento pocit se přenesl i na ty, kteří s panem O. sepisovali o tomto pozorování dotazník, což nebývá obvyklé. Podobnou postavu potkala paní H.M. dne 30.11.1997 u Kožlan na okrese Plzeň - sever. Paní jela v odpoledních hodinách na koni přes les a vtom spatřila mezi stromy asi 3O m před sebou vysokou, úplně bílou štíhlou postavu, která za sebou cosi táhla. "V první chvíli jsem si myslela, že je to nějaký chatař, ale bylo mi divné, že má tak zvláštní oděv, zcela bílý a bez poskvrnky, což mě připadalo v lese, v blátivém terénu a v sychravém počasí poněkud nepraktické. Postava mi zkřížila cestu, aniž by mě věnovala nejmenší pozornost. Vrtalo mi hlavou, že moje kobylka, která jinak reaguje na přítomnost lidí již na velkou dálku, kdy já je sama ještě ani nevidím, tentokrát vůbec nereagovala, jakoby postavu ani nezaregistrovala. Chtěla jsem se podívat, kam tato bytost jde, ale když jsem se za ní ohlédla, už jsem nic neviděla, jakoby se postava propadla do země." Svědkyně terén v této lokalitě zná dobře, takže vylučuje, že by se tam mohl někdo v tak krátkém časovém úseku schovat, zvláště když by byl tak nápadně oblečený. V dalším případě zůstaly nejen hmatatelné stopy, ale byl ovlivněn i zdravotní stav svědkyně. Paní M. N. z Mochtína na Klatovsku zažila ve dnech 18. a 19.3. 1996 asi nejpodivnější události svého života: "První den, když jsem si šla večer lehnout, jsem viděla, jak se po celém pokoji začala spouštět od stropu až k podlaze zářivě zlatá vlákna. Pak jsem uviděla u stropu něco, co vypadalo jako velký zlatý motýl a potom předmět, který vypadal jako hůlka a ze kterého vycházela po obou stranách vlákna, z jedné strany černá a z druhé zlatá. Najednou tento předmět prudce vystřelil proti mému obličeji." Ráno po tomto zážitku pociťovala paní N. pálivou bolest v ruce a v očích, pod kterými se jí vytvořily hnědé skvrny, což neuniklo pozornosti rodiny a známých. Následujícího večera opět nemohla svědkyně usnout:"... nejdříve jsem slyšela hudbu, jako country, pak zvuky, jako když se škvíří cibulka a potom jsem slyšela, jak venku prší, jako když kapky prudce dopadají na okna. Venku bylo samozřejmě bez mráčku a nikdo jiný kromě mě ty zvuky neslyšel." Asi ve 4 hodiny ráno paní vyšla ven z domu a před vraty stály dvě malé postavy, v zelených oblecích s vysokými límci, jedna měla na očích jakési brýle, a mávaly před sebou jakýmsi růžovým závojem. Dva hlídací psi, kteří jsou jinak velmi ostří, zalezli do boudy a poděšeně kňučeli. Paní, již značně unavená tím, že dva dny nemohla spát, začala na tuto nevítanou návštěvu dosti nevybíravými slovy křičet, aby jí dali pokoj a zmizeli, během toho vyšli z domu i další členové rodiny. Bytosti se zřejmě zalekly tohoto nevlídného uvítání a opravdu zmizely. Druhý den ráno svědkyně zjistila, že zvadly všechny květiny v kuchyni a zničily se elektrické vypínače v domě. U tohoto případu je zejména pozoruhodné, jak se "návštěvníci" zalekli silných emocí oné paní, která jim jasně dala najevo, že se jich nebojí a doslova s nimi "vyběhla". Možná to, že projevila svou vůli, ji uchránilo od bližšího a možná nepříjemného kontaktu s cizími bytostmi. Z našich i zahraničních případů je známo, že většinou při podobných setkáních má svědek strach a je paralyzován, nemůže se hýbat ani volat o pomoc. Příběh paní N. by mohl být zároveň poučením i návodem, jak se v podobných situacích zachovat. S podivným příběhem, kde by se již dalo uvažovat o jakémsi únosu, se nám svěřila paní R.D. z Prahy: "Dne 1.5.1996 ráno jsem se vzbudila na své chatě i s vnoučaty v dost nepřirozené poloze - normálně spím vždycky na boku, ale tehdy jsem se probudila na zádech s pokrývkou těsně pod bradou, stejně tak i vnoučata. Po chvíli jsem zjistila, že mám v třísle malou jizvičku s puchýřky. Okolí jizvičky směrem ke kolenu bylo zarudlé a během několika hodin se zarudnutí zvětšilo až ke koleni. Navštívila jsem lékaře a ten mi předepsal antibiotika - po dvojím požití léků zarudnutí ustoupilo, takže jsem tomuto poranění dále nevěnovala žádnou pozornost. Za l4 dní, když jsem již na všechno zapomněla, se mi najednou začaly náhle vybavovat vzpomínky na tuto noc a to při náhodném sledování filmu Vzpomínky na budoucnost. Uviděla jsem samu sebe zhora asi ze vzdálenosti 1.5 m. Vedle mého těla stály 2 postavy, jedna u boku a druhá jakoby se mi promítala skrze mé nohy v oblasti kolen. Postavy zářily červenožlutým světlem, byly asi l,2 m vysoké, ale patrné byly jen jejich obrysy, takže vypadaly, jakoby měly přes hlavu přehozenou látku. Okolo jsem neviděla žádné detaily, takže si neuvědomuji, zda se to odehrálo u mě nebo někde jinde. Nejdříve mi jeden z nich řekl, že se nemusím bát, že to nebude bolet, že mi "něco" dají do tepny v třísle. Při tom mi "to" ukázali - vypadalo to jako plátek žvýkačky - mezitím se ve vzduchu objevila slova, která říkal, jako titulky v kině. Je zajímavé, že měl hlas podobný herci Fišerovi, jen byl trochu strojový. V té chvíli jsem uviděla i ruku té bytosti, držela v ní tu věc, ruka byla podobná lidské, jen byla velmi štíhlá. Předmět zmáčkla napůl a vložila mi ho do tepny, neviděla jsem žádnou krev, necítila jsem žádnou bolest ani strach. Pak všechno naráz zmizelo." Dvě záhadné postavy, z nichž byly také vidět jen obrysy, viděl 20.8.1996 i pan M.P. z Výprachtic ve Východních Čechách. "Vracel jsem se v půl dvanácté v noci na kole domů. Uprostřed vsi se na silnici přímo proti mě vznášely asi půl metru nad zemí 2 malé bílé mlžné postavy, nebyly na nich vidět žádné jiné detaily. Vlastně jsem pozoroval jen obrys hlavy a trupu, ve spodní části byly bytosti jakoby rozmlžené a připadalo mi, že se pohybují vodorovně cik cak nad silnicí.Žádný strach jsem při tom nepociťoval, neměl jsem v té chvíli žádné emoce. Když jsem dojel do těsné blízkosti postav, uslyšel jsem zvuk, který bych přirovnal k rozladěnému radiu, jako když je naladěno zároveň více stanic. Když jsem projížděl kolem postav, v té chvíli jsem si nebyl schopen uvědomit, jestli jsem projel mezi nimi nebo vedle nich, jen jsem cítil teplo a tlak do zad. Když jsem postavy minul, ohlédl jsem se, ale na silnici za sebou jsem již nic neviděl." Zajímavé na tomto případu je to, že v období, kdy došlo k tomuto pozorování, se v blízkém okolí přihodilo více paranormálních jevů - několika obyvateli tam byly pozorovány podivné světelné úkazy a v blízkosti vesnice se objevily kruhy v obilí. Všichni svědci z výše uvedených případů se nikdy o UFO a podobné záležitosti nezajímali, jejich svědectví jsou tedy i vzhledem k hmatatelným pozůstatkům velmi věrohodná. Je zajímavé, jak se ke svým zážitkům tito lidé staví. Nikdo z nich nestojí o popularitu a zviditelňování, jak to bývá zvykem například u tzv. kontaktérů, někteří z nich si se svým zážitkem neví rady, ale všem se změnil a to dost podstatně náhled na svět. "Nikdy jsem takovým věcem nevěřil, teď vím, že existují," shrnul tento pocit jeden ze svědků. V souvislosti s těmito případy se vtírá zajímavá otázka - všude jinde ve světě převažují hlášení o malých šedivých bytostech s velkýma černýma očima. U nás se tento popis cizích bytostí vyskytuje velmi ojediněle. V českých a moravských krajích jsou evidována blízká setkání třetího druhu tak roztodivná, že se ztěží dá u nich najít nějaký slučující, záchytný bod. Je to snad dáno větší přitažlivostí českých zemí pro různé cizí návštěvníky, nebo větší vnímavostí místních obyvatel, či snad jejich větší obrazotvorností? To všechno jsou otázky, které si klade většina výzkumníků v této oblasti a my se budeme snažit alespoň trochu poodhalit roušku tajemství, která tato setkání skrývají a pokusit se odpovědět na některé z nich. (brzy vyjde kniha "Akta X společnosti Sirius", kde naleznete vedle těchto případů i mnoho dalších a ještě zajímavějších, včetně závěrů z nich vycházejících - pozn. redakce) Petr Novák SPOLEČNOST SIRIUS |