| Hitlerovy supertajné zbraně II |
| Tajný speciální vojenský projekt Wunderwaffe se zabýval výzkumem nové technologie letounů. K tomuto účelu bylo vybudováno na území Severních Čech hned několik speciálních podzemních komplexů, které měly nacistickému vojenskému projektu vyrobit „podivné“ zbraně zázračných účinků. Sledovaná oblast patří geograficky na rozhraní Jetřichovských stěn, Litoměřického středohoří a Lužických hor. Díky přísným bezpečnostním opatřením se obyvatelé okolních obcí dovídali o činnosti v tomto megakomplexu jen velice kusé informace. Silnice probíhající tímto územím byla trvala střežena speciálním oddílem, který se skládal ze strážných oddílů Legion der Waffen SS. Stejně jako na zámku nedaleko České Lípy, tak i zde střežily podzemní prostory oddíly z pobaltských zemí. Za zmínku jistě stojí, že z Ústí nad Labem, které je jen několik desítek kilometrů od uvedené oblasti, sem byla v dubnu 1945 převelena specializovaná jednotka Panzer Jagd – Kompanie Riga. Jednalo se o speciálně vycvičené vojáky z Lotyšska. Jejich límcové značení obsahovalo útvar SS – Prinz Eugen a Odinovskou runu. Proč nacisté nasazovali v těchto strategicky důležitých a vojensky klíčových místech právě vojáky z Pobaltí? Málo přehledná byla situace i pro vězně, kteří zde pracovali, neboť každý pracoval jen na svém úseku a nevěděl o dění jinde. Vchody štol byly přísně střeženy. Civilisté neměli možnost přicházet do styku s vězni ani příslušníky Wehrmachtu, takže vůbec nikdo netušil, co se v podzemí několik let děje. Vojenský program se nacistům podařilo utajit před celým světem až do jara 1945, kdy byl strážemi SS sestřelen sovětský průzkumný letoun. Příchod fronty 8. května přečkal velitel tábora Hauptsturmbanführer SS Jung v podzemí. Z podzemí také neznámou cestou údajně utekl. Stalo se to na konci války, z obsazeného podzemí byl vybudován přechodný internační tábor, kde byli soustředěni dopadení funkcionáři NSDAP, příslušníci gestapa, Hitlerovi černé gardy - SS, SA a vedoucí říšských úřadů. Zpráva Okresní správní komise v Děčíně – Podmoklech z 29. srpna 1945 uvádí celkem 892 zadržovaných vysokých důstojníku SS, SA, gestapa a NSDAP. Do 21. Srpna 1945 byl internační podzemní tábor pod vojenskou správou. Jeho posledním velitelem byl štábní kapitán Štěpán. Incident, který se stal před 21. srpnem, rozhodl, že dozorem nad internačním táborem byla pověřena Okresní správní komise v Děčíně. Stalo se totiž toto. Více jak 600 SS – manů, členů NSDAP, gestapa a jiných vysokých důstojníků, během jedné noci za záhadných okolností z podzemního komplexu zmizelo. Vojáci střežící vstupy ovšem tvrdili, že nikdo ven nevyšel a obvinění, že se nechalo několik desítek vojáků uplatit zajatci byla nakonec vyvrácena jako nesmyslná. Vyšetřující komise nakonec musela připustit, že v podzemních prostorách, kde bylo důmyslně ukryto několik desítek štol, nebylo velkým problémem pro několik stovek zajatých důstojníků uniknout ze zajetí. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, kam vlastně utekli. Jedno je ovšem jisté, tak jak v podzemí zmizelo několik stovek nacistických funkcionářů, tak z nedalekého zámku zvaném Druhý dům u České Lípy, zmizel komplexní archív jednotky SS – Malta. Tamním velitelem byl jistý Standartenführer Alfred Graaf. Nalezené vstupy do podzemního prostoru dávají tušit, že zámek a prostor Velenice, Rabštej a Jánská byly pravděpodobně propojeny důmyslným systéme tunelů, štol a chodeb. Vzdušná vzdálenost cca 15 km nebyla nijak velká. Vždyť jen prostor Jánská, Velice a Grabštejn má rozlohu přes 69 tisíc metrů čtverečních. Jak vypadal podzemní komplex? Z prohlídky podzemního zařízení vyplývá, že hornické práce sestávaly z ražení základních chodeb v průměru přes dva metry. Nejzápadněji situovaný podzemní systém chodeb je ze všech štol areálu nejrozsáhlejší. Nalézá se cca 600 metrů západně od hlavního krytu s kódovým označením K. V blízkosti štol stálo i několik leteckých hal, ve kterých se instalovaly nové součástky do letounů. Komplex štol sestává ze 4 rovnoběžných štol A, C, E, a F vzdálených od sebe 100 metrů a propojených 3 kolmými spojovacími chodbami. Chodba A začíná rozšířeným úsekem délky asi 65 metrů, po zalomení pokračuje dalších 185 metrů. Za lomem z ní odbočuje asi 37 metrů dlouhá štola I se strojovnou a první nádrží… na konci chodby se v osových vzdálenostech asi 18 metrů napojují kolmo spojovací chodby II až IV, které mezi chodbami C a E dlouhými 137 metrů protíná kratší štola D. Dlouhá je přes 30 metrů a její lomený nedokončený úsek pokračuje zhruba v téže délce k odvzdušňovací šachtě … Popisovat propojovací chodby, štoly a haly by jistě zabralo několik stránek. Z dosud zpracovaných materiálů je zřejmé, že jen komplex A – má rozlohu 1 330 metrů čtverečních! Vchody některých štol kryly betonové zídky a jiné byly opatřeny pancéřovými dveřmi. Úhrnem to představovalo podzemní rozlohu 69 250 metrů čtverečních. Jedná se pravděpodobně o jednu z největších komplexních staveb pod zemí na území našeho státu. Do 30. dubna 1945 bylo do staveb nových podzemních komplexů vloženo 6 miliónů říšských marek a stejně tolik na výstavbu štol. O bezproblémový chod celého zařízení se staralo 188 techniků a strojníků, kteří se starali o vzduchotechniku, elektroinstalaci atd. V celkovém výčtu charakteru chodeb, jednotlivých pater a tunelů by jsme mohli pokračovat opravdu hodně dlouho. Důležité je vědět, že z uvedeného popisu některých prostor vyplývá, že nebyly koncipovány jako výrobní haly, ale jako podzemní prostory neznámého určení. Stavěny byly v souladu s pokyny Říšského ministerstva práce č. IV a č. 8800/567/43 ze dne 11. Října 1943 - Bau von LS – Stollen. Při výstavbě byl splněn jak požadavek na umístění prostor s ohledem na utajení, na možnost zásobování a dosah spodní vody, tak na možnosti vchodů, spádovost podlah a minimální světlost a šířku chodeb. Předpisové se zdá i dispoziční řešení prostor, splněna byla též podmínka mocnosti krytí díla horninou, která měla být u pevného pískovce 6 metrů a u písečného 15 metrů. Kapacita některých podzemních zařízení činila i 300 osob. Za zmínku stojí i štola C – tzv. Malý tunel, zde vyúsťovala úzkokolejka, která vedla celým komplexem. Jednotlivé části podzemního zařízení tak byly propojeny železnicí, která umožňovala nejen rychlou přepravu materiálu, ale zejména i osob a munice. Hlavní chodba je více jak do poloviny své výšky zasypána pískem. Na svém odlehlém konci je zával. I když 10 metrů dlouhá, 6 metrů široká a 2 metry vysoká prohlubeň ve skále naznačují, že se může jednat o další pokračování chodby, zatím se nepodařilo zjistit, co je za závalem. Přístupná část štoly C – tzv. malého tunelu měří 222 metrů, z nichž 98 bylo stavebně dokončeno. Dalších 134 metrů chodeb zůstalo nedokončeno. Z porovnání plošných výměr podle dnešní skutečnosti a dle výkazu z 8. Května 1945 vyplývá, že nacisti zazdili a tím i znepřístupnili asi 900 metrů čtverečních chodeb. Dne 12. Prosince 1955 byly budovy čp. 59, 73 a 75 v Jánské včetně pozemků a podzemních objektů jako konfiskát přiděleny výměrem Okresní dislokační komise v Novém Boru opět armádě. Ta je využívala několik desítek let. Dnes jsou tyto podzemní prostory z větší části přístupné na vlastní nebezpečí. Vstup do tajných, či zazděných tunelů, které umožnili útěk několika stovkám SS –manů zatím čekají na odhalení. Na odhalení čeká i přesné využití tohoto vojensky dobře utajeného komplexu. Proč nechala Třetí říše vybudovat toto obrovské podzemní město? Kam vedly všechny kilometry dlouhé tunely? Pravděpodobně se jednalo o výrobní komplex, ale čeho? Najít další vchody, jistě by nás čekalo nejedno překvapení v podobě archívů, depozitářů a nahromaděných cenností a pozůstatků nebožáků, kteří se již nedostali ven. Z těch šesti stovek uprchlých nacistů jistě některý ještě žije v zahraničí a čeká až Česká republika vstoupí do EU, aby se mohl vrátit a potom… |