| Magické megalitické stavby energeticky pozměňují krajinu |
| Nedaleko Saint-Michel-de Llotes ve Francii stojí spolu s korkovými duby rozpadávající se dolmen de la Creu de Falibe, jenž je považován za hrobku. Dolmen je obklopen kamennou drtí (do vzdálenosti cca 15ti metrů) ohrazenou až 70 cm vysokými balvany. A co je mimo průzoru v boční stěně dolmenu sestaveného z pěti kamenných deskových kamenů zvláštní? Na plochém balvanu přikrývajícím stavbu jsou vyryté dva kříže. Jeden označuje průsečík linií nad jeho kamennou podlahou, druhý zase další průsečík linií, jenž je od druhého vzdálen cca 20 cm, a označuje následnou proměnu způsobenou stavbou. Nedaleko Markvartic u Sobotky byly v dubnu 2011 postaveny tři systémy založené na poznání energetických linií prasíly. Byla vybrána tři místa s vydatným vyzařováním. Všechna mají stejný cíl. Doplňovat a doplňovat energii-prasílu lidskému organismu. V 21. století (v Keltských šancích u Markvartic) vznikla cíleně megalitická léčebna. Zároveň byl třetí energetický kříž linií prasíly označen v kamenné podlaze dolmenu Keltských šancí. Magické megalitické stavby energeticky pozměňují krajinu. Mnohé bylo poznáno a zapomenuto. Je to právě síla „matky přírody“, jíž je energie vesmíru-prasíla, která byla vnímána lidskými společenstvími už v pradávných dobách. Přesto o ní dnešní člověk dvakrát moudrý (Homo sapiens sapiens) téměř vůbec nic neví. Člověk ji v pradávných dobách vnímal podobně jako rostliny a zvířata. Dokázal se výběrem místa nejenom preventivně léčit, ale na rozdíl od ostatních živých organismů, dokázal energii krajiny ještě pozměňovat, na což nás stále upomínají stavby, jež vznikaly dokonce už v době kamenné. Mezi nejznámější patří energetické systémy pyramidové či menhirové. Všeobecně se usuzuje, že průkopníky megalitických (menhirových) staveb v zemích Koruny české byli Keltové. Leč není tomu tak, jak nás o tom přesvědčují pravěké stavby postavené na jižní Moravě (viz Magická prasíla) už v mladší době kamenné (neolitu), výrobci rohozcových kamenných nástrojů Moravskokrumlovského lesa. Mimo celé soustavy staveb ve středoevropské kotlině postavili na výšku největší a nejtěžší kámen tvaru plochého vajíčka. Leč, byli to právě Keltové, kteří na západě euroasijského kontinentu o nějaká a tisíciletí později dovedli k dokonalosti kamenné stavby, jež nebyly ani náhodou posvátného, ale jenom a pouze účelového charakteru. V Čechách po sobě prokazatelně zanechali, mimo celé řady dalších, dvě stavby (vydávané za svatyně), jež byly kamennými energetickými léčebnami. Jedna se nacházela v Libenicích u Kolína (viz Zpověď Druida), druhá nedaleko Českých Lhotic (viz Hledání prasíly). Třetí jsem vytvořil, po více jak dvou tisíciletích, v Keltských šancích nacházejících se u Markvartic nedaleko Sobotky. K tomu mě opravňuje, spolu s nadstandartním vnínáním elektomagnetické energie-prasíly, více jak 30 let studia, jež by nemohlo být úplné, kdybych si svoje poznatky z Česka neověřil na kamenných menhirových stavbách a systémech jihozápadní Francie. V Keltských šancích byly postaveny, na základě prastarého vědění (jak by napsal Ludvík Souček), tři naučné energetické systémy. Nejsložitější z nich je energetická stavba ve tvaru kamenného stolu pojmenovávaná dolmen (nověji trilit). Nejednodušší stavbou Keltských šancí je samostatný čedičový nenhir, nacházející se v sousedství poutače, jenž připomíná černou barvou vzařovací (ženskou, měsíční) složku energie, kterou jsem česky nazval prasíla. Zároveň je oproti dolmenu liniově obráceně orientován. Ženská složka prasíly je alchymisty spojována s vodou a zemí, zatímco opačná vyzařovací (mužská, sluneční) se vzduchem a ohněm. Je zastoupena druhou samostatnou stavbou – dolmenem. Její energetický dosah je několikanásobně vyšší, než jaký má stavba předchozí. Třetí stavbou je liniová menhirová stavba, jež má především osvětový význam. Pěti kamenům vévodí prostřední téměř 1,3 metry vysoký menhir, jenž stojí v ose vstupní brány Keltských šancí. Také on má velký energetický dosah. Zároveň je energeticky liniově propojen s dolmenem, na jehož kamenné podlaze je vyzařovací průsečík dvou linií označen křížkem. Ostatní čtyři kameny (po stranách menhiru usazeného v ose vstupní brány) pouze průsečíkem naznačují část jedné linie. Na vlastní oči se můžeme přesvědčit, že jednotlivé linie od sebe nejsou stejně vzdáleny. Stejně jako o tom, že nevytvářejí přímky, neboť se krátká řada v jednom z průsečíků viditelně láme. Zároveň řada připomíná část energetické sítě linií, která prostupuje celým zemským povrchem, jíž Keltové říkali „rybářská“. Energetická síť linií byla známa pravěkým a starověkým stavitelům, předchůdcům zednářů. S energií linií dokonce pracovali stavitelé a architekti na přelomu 19. a 20. století. Zajímavým způsobem se nám v tomto směru představuje císařský architekt a stavitel Josef Hlávka zejména v kapli lužanského zámku. Na této energetické síti za panování Marie Terezie dokonce bylo vybudováno veškeré zemské a katastrální členění Rakousko-Uherské říše. Kamenné systémy vybudované v Keltských šancích mají dva základní úkoly: léčit a poznávat. Vnímaví jedinci budou energetické působení pociťovat buď jako teplo, svědění či brnění, zároveň si budou moci „osahat“ energetické linie. A to buď s dopomocí proutku, virgule či kyvadélka; vzácně může sám sebe nalézt také ten, jenž je nadstandartně vnímavým jedincem, neboť je „nahmatá“ jenom a pouze rukama. Energeticky nejhodnotnější průsečík vyzařovacích linií je ten, jenž byl stavitelem menhirové stavby - dolmenu vybrán pro jeho stavbu. Je označen v jeho kamenné podlaze křížkem ukazujícím průběh energetických linií. Energetický dosah dolmenu činí několik stovek metrů čtverečních. Tímto jedinečným způsobem byla stavbou ještě více posílena osová podélná vyzařovací linie prostupující původní vstupní branou Keltských šancí. Nadto ještě byla linie energeticky navýšena menhirem, jenž je též postaven, na vyzařovacím průsečíku linií, v ose vstupní brány Keltských šancí. Stavba postavená na stejném principu, založeném na energetických liniích prostupujících zemským povrchem, nemá obdoby nejenom v evropském, ale také celosvětovém kontextu. Organismus si vezme jenom tolik energie-prasíly, kolik jí potřebuje. Proto není možné, energií, kterou jsem česky nazval prasíla (jinak prána, čchi, ki, kaba, ša, archea, éter, volná atp.), se zdravotně znehodnotit (přebít). Postačí si např. stoupnout zády před „černý“ kámen, nebo se postavit zády před přední osu, či se oparně položit do vnitřního prostoru dolmenu, jenž má velký plošný kruhovitý energetický dosah, podobně jako některé mohutné (posvátné) stromy, neuvěřitelných několik desítek metrů. Jenže ty mají až několikanásobně větší objemovou hmotnost. Co dodat závěrem? Kameny uložené v Keltských šancích nabývají své síly teprve v propojení s energetickými liniemi země, proto samostatně nejsou nijak mimořádné. Usazené na jiných místech mohou také škodit. Energetické léčení pomocí tvarovaných kamenů /(spíše kamínků) bylo známé už před 26ti tisíci lety jak nám to dokládá šamanská souprava nalezená brněnskými archeology v hrobce šamana ve Francouzské ulici. Prasíla léčí a zabíjí. To vše je sice zapomenuto, ale znovu objevováno v mých knihách. Popřejme si, aby síla „matky přírody“ byla znovu objevena, podobně jako zde v Keltských šancích. Bude to jak k prospěchu člověka, tak ke stále se zmenšujícímu vhodnému životnímu prostoru , to znamená zdravému a obyvatelnému, pro jeho další zdárné přežití. Proto se k přírodnímu prostředí chovejme s úctou a láskou, neboť ono nám to, stejně jako našim potomkům, mnohonásobně oplatí. Jan Johann Jaroslav Miška, sepisovatel knih o prasíle a architekt megalitických staveb Keltských šancí. P.S.: Firma Planta naturalis, , která kromě toho, že pěstuje léčivé byliny, vynalezla technologicky a botanicky jedinečný systém květnatých luk, se nemalým dílem podílela na tom, že bylo možné megalitické stavby, sloužící k všeobecnému užitku, vybudovat. Za což jí patří nemalý dík. |