Všechna práva vyhrazena (c) 2001 Záhady.cz (DataLite spol.s r.o.). Doslovné ani částečně přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele - společnosti DataLite spol.s r.o.
Probuďme svůj mozek

Mezi nebem a zemí je nevědomost. Nevědomost, je úroveň vědomí, kterého jsme nedosáhli. Jsou to neuvěřitelné schopnosti našeho mozku, které nevyužíváme.

Za hranice nevědomosti neumíme dohlédnout, ale již mnoho z nás zažilo pozoruhodné či neuvěřitelné události. Osobně považuji za pozoruhodné události například i výjimečné schopnosti některých lidí. Patří mezi ně jasnozřivost nebo léčitelská dovednost, ale právě takovým schopnostem jen velmi obtížně můžeme uvěřit. Jsme bytosti, které žijí v hmotném světě a pro nabytí důvěry velmi často potřebujeme hmatatelný důkaz, který je pro hmotný život neoddělitelnou součástí.

Ale nejen jasnozřivost je neobyčejnou a pozoruhodnou schopností. Patří mezi ně celá řada dalších. Michelangelo, Da Vinci, Piccasso, Mozart, Einstein, Nobel a všichni držitelé Nobelovy ceny. Mnoho velikánů se již zapsalo do historie světa.

Kde se ta jejich výjimečnost bere? Především v tom, jak používají svůj mozek. Vědomá i nevědomá úroveň je ukryta v našem mozku a v tom, jak svůj mozek používáme a na kolik jej využíváme. Musíme si uvědomit, že velmi záleží na tom, kde a v jakých podmínkách vyrůstáme, kdo nás učí a vychovává, jakou společenskou úroveň vědomí přebíráme. V každé společenské úrovni máme nějaký průměr a my celkem přirozeně přijmeme, že je někdo lehce podprůměrný či nadprůměrný. Učíme se mluvit, chodit, číst i psát. Máme také paměť, která je součástí našeho mozku a ta si pamatuje vše, s čím a jak jsme přišli za svůj život do styku a právě naše paměť a její vzpomínky formují to, kdo a kým jsme. Vzpomínky bereme něco jako naprostou samozřejmost, ale vůbec si neuvědomujeme, že kdybychom nějakou nešťastnou událostí nebo stářím, přišli o svou paměť, ztratíme i kontakt sami se sebou. Někdy ta ztráta paměti může být tak hluboká, že zapomeneme i chodit nebo hýbat rukama. Zkrátka to, co jsme se první tři čtyři roky života učili a co nám přišlo jako neuvěřitelné, pak začalo být tak samozřejmé, že ztratilo svou krásu, kterou musí po ztrátě paměti člověk znovu objevovat. Přesně to se bude dít s vaším mozkem, rozhodnete li se učit něčemu, o čem jste přesvědčeni, že se vás vůbec netýká, protože vám snad chybí jakási výjimečnost nebo talent. Všichni známe kolem sebe někoho, kdo má na něco talent a na straně druhé, na něco je absolutně neschopný. Většina lidí nemá vůbec tušení, že i když nemá na něco výjimečný talent mohou se tomu velmi dobře naučit. Stejně tak většina lidí vůbec netuší, že jejich talent, o kterém neměli nejmenší tušení , nebyl využíván a zakrněl. Mozek se chová jako sval. Čím více jej používáme, zvyšujeme jeho kondici a tedy i schopnosti. V opačném případě mozek ztrácí. Není to stářím, že mozek zapomíná, je to tím, že není udržován v kondici. Pokud nezanedbáváme mozek, může pracovat více jak sto let.

Pojďme se podívat, co mohli mít všichni velikáni ještě společného? Mnozí se mohou domnívat, že tam chybí to záhadné slovo Talent – dar z nebe. Já osobně bych ale řekla, že rozhodně nebyli líní. To je jejich další velké spojení mezi nimi. To, čemu většina říká talent, je především soustavná práce do úmoru. Další jejich velké společenství je touha, která je jejich hnacím motorem. Oni nevědí, že mají talent, dokud mnoho nadřených hodin a spousta času se neprojeví jako dokonalost obrazu nebo písně. Kdysi dávno mi dělalo radost, když mi lidi říkali, že mám talent. Čím více ale práce mám za sebou na svém zlepšování v kreslení, tím více se mě jejich označování dotýká. Není to jen talent, ale především práce. A vezmu li v úvahu, že bych se po několikaleté pauze, kterou jsem v kreslení měla, již ke kreslení nevrátila, i ten malý objevený talent a veškerá dřina by upadly v zakrnění. A musím také podotknout, že mám mnohem větší radost z díla, které se mi podaří po úmorné práci, mnoha pokusech a omylech, než jakou radost by mi činilo, kdybych vzala jen tak tužku do ruky a nakreslila vše díky talentu na poprvé. Tak to ale nebývá a ani Mozart nebyl výjimkou.

Toto zjištění může mnohým učinit radost a nové naděje na splnění svých snů a mnohým způsobit zklamání a frustraci z toho, že vlastně jejich slabá vůle možná i lenost bude stát za jejich nesplněným tajným přáním.

Pokud máte jakékoli touhy, čeho byste chtěli dosáhnout, máte také zároveň danou možnost toho dosáhnout, pokud však jste sami ochotni pro to něco udělat. Čím větší touhu budete mít, tím větší kus práce na vás čeká, ale já každému říkám, že nejtěžší na tom vše je první krok. Překlenout strach, najít odhodlání, překonat lenost. Čím větší touha vás bude spalovat, tím méně náročná vám bude připadat práce to uskutečnit. I když to bude těžká práce, pro vás bude mnohem lehčí, než pro toho, kdo tu touhu mít nebude.

Pokud je jedním z vašich nesplněných přání naučit se krásně kreslit a myslíte si, že vám chybí nadání či talent, přijďte si vyzkoušet víkendový kurz kreslení „pravou“ mozkovou hemisférou. Kurz je pochopitelně i pro ty, kteří již zkušenosti mají a chtějí se zdokonalit.

K tomu, abyste se naučili krásně kreslit, žádný talent nepotřebujete. Jediné, co potřebujete, je vědět, jak na to. Metoda, kterou vyvinula profesorka umění Kalifornské státní univerzity a zároveň ředitelka výzkumného centra na aplikaci poznatků výzkumu mozkových hemisfér, je doposud nejefektivnější metodou ve výuce kresby. Tuto metodu v české republice vyučuje Pavla Macháčková. Na kurzu se naučíte nejen krásně kreslit, ale dozvíte se, jak využít znalosti o mozkových hemisférách i v jiných oblastech, které vám dělají potíže. Například ve výuce jazyků a podobně.

Více informací a obrázků z kurzů kreslení naleznete na www.cary-mary.cz nebo se dozvíte na telefonu 724 583 331.