| Třetí fátimské proroctví |
| Není tomu dávno, co Vatikán uvolnil ze svých tajných archivů tzv. třetí fatimské proroctví, jež přes půl století zaneprazdňovalo hlavy těch, co chtěli vědět. Jde o třetí část proroctví, které 13. května 1917 přijaly tři malé portugalské děti. Stalo se to ve vesnici jménem Fatima, od níž je odvozen název proroctví. Tyto tři chudé děti z pastýřské rodiny prý navštívila sama Panna Marie a předala jim zprávu. Tzv. Fatimské proroctví sestává ze tří částí. První proroctví se zmiňovalo o vypuknutí první a druhé světové války, také o smrti dvou z dětí. Ve druhém se podle nejuznávanějších interpretací jednalo o vzestup a pád Sovětského svazu jako ateistické velmoci, o pronásledování církve a změnách v SSSR po pádu komunismu. Panna Marie se zjevila sedmileté Giaciantě Marto, jejímu devítiletému bratu Francescovi a jejich sestřenici Lucii de Santos, které v té době bylo deset let. Giacinta a Francesco skutečně brzy zemřeli a Lucia zasvětila svůj život Bohu - odešla do kláštera. Místní opat ji přesvědčil, aby všechna proroctví zapsala. Lucia žije dosud, ale zavázala se, že o proroctvích bude mlčet. Tak mohl Vatikán rozhodnout, co zveřejní a co ne. Třetí a poslední část tedy byla utajena. Je samozřejmě otázkou, zda je nedávno uvolněný text úplný nebo zda je vůbec pravdivý. Nejčastější spekulace o obsahu utajované předpovědi se vedly na témata globálního oteplování, příchodu mimozemšťanů, apokalypsy nebo třetí světové války. Očekávalo se zkrátka vzhledem k předešlým dvěma proroctvím něco významného! Každopádně má toto proroctví podle oficiálního prohlášení Vatikánu předpovídat pokus o atentát na Papeže z roku 1981. Zda se vám to zdá pravděpodobné, posuďte sami. Je však podivné, proč církev proroctví utajovala další dvě dekády. Jednalo-li se skutečně o onen neúspěšný atentát, nevede Vatikán nejlepší politiku, pokud si neuvědomuje, že utajování vede k fámám a protivenství nejlépe. Toto je údajný úplný text třetího fátimského proroctví, jak ho Vatikán uvolnil: Píši v poslušnosti k Tobě, můj Bože, kterýž jsi mi rozkázal, abych tak učinila, skrze Jeho Excelenci biskupa Leiria a skrze Nejsvětější Matku a mě. Po dvou částech, které jsem již osvětlila, nalevo od Naší Paní a trochu výše, viděli jsme anděla s hořícím mečem v levé ruce; blýskaje se, vydal plameny, které vypadaly, že zažehnou svět; ale ony zhasly v kontaktu se září, kterou Naše Paní vyslala proti němu ze své pravé ruky: ukazuje k zemi, anděl hlasitě vykřikl: POKÁNÍ, POKÁNÍ, POKÁNÍ. A my viděly v nesmírném světle, jímž je Bůh: "něco podobného tomu, jak lidé vypadají v zrcadle, když před ním projdou" biskupa oblečeného v bílém "měly jsme dojem, že to byl Svatý Otec". Jiní biskupové, kněží, muži a ženy věřící stoupali na strmou horu, na jejímž vrcholu byl veliký kříž z hrubě otesaných kmenů jakoby korkového stromu s kůrou; než tam došel, Svatý Otec prošel velkým městem zpola v ruinách a zpola třesa se a klopýtaje kulhavým krokem, sužován bolestí a žalem, modlil se za duše mrtvol, které potkal na této cestě; dosáhnuvši vrchol hory, na svých kolenou, v patě velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří pálili kulky a šípy, a stejným způsobem zemřeli jeden po druhým ostatní biskupové, kněží, muži a ženy věřící a různí lidé odlišných hodností a pozic. Pod těmi dvěma rameny kříže byli dva andělé, každý s křišťálovým kropáčem* ve své ruce, v který sbírali krev mučedníků a s nímž kropili duše, které si razily cestu k Bohu. *kropáč=štětec na svěcenou vodu, obdoba kropenky Z anglického překladu do češtiny převedl Dalibor Novák, společnost SIRIUS (původní text v portugalštině) |